Promrdaný čas

... Zas psalas', že zítra...že možná... že snad, že přijdeš a že vyřešíš náš tělesný hlad.

Že prej už taky nemáš kde brát dech a já si zas vyhonil - ve svejch snech.

Čekám tě dýl než ty sama bys chtěla a mezitím potupně stárnou nám těla.

Těším se jak malej, už týden holím si z koulí chlupy, břitvy si neměním, jsou stejně jako já - úplně tupý.

Říkáš, že ještě ne, že ve čtvrtek snad, jenže je neděle, to prý vyjde to - tentokrát.

Včera prý babička, dneska migréna a zítra? Smrt? Pak už hned přiběhneš, rychlejc než chrt!

Už měsíc trénuju ve vakuu erekci, píšeš, že těšíš se, na společnou projekci.

Miluju ty tvoje zprávy na dobrou noc - "Zrovna nemůžu... Ale chci tě... Fakt moc!"

Tak ti dnes píšu naposled slušně a napřímo: "Až příště budeš chtít jen psát a slibovat, přines si na to rukavice a lubrikant - a já ti půjčím ruku... Mám s tím letitou praxi!"

Kdo z nás si "neužil" doslova a do písmene promrdaný čas? Jen promrdaný úplně jinak, než bylo chtěno, myšleno, slibováno a plánováno? Jojo, čas je vzácná komodita a já nejsem úplně filozof :)