Uspokojená

Znáte ten vtíravej pocit, když se ráno vzbudíte a něco je jinak, musíte něco udělat a včera bylo pozdě? Nebylo to ráno, přišlo to predevčírem odpoledne. Pak ale není čas ztrácet čas, chci to rychle, hned, potřebuju to. Většinou to uzrává několik let, znám se, vím, že to poznám, až přijde čas, vleze to do hlavy a nedá pokoj.

Já, která bych radši chcípla, než abych zvedla telefon, jsem začala obvolávat kontakty a shánět nejbližší termín. Úspěch, zítra ve tři. Marně se snažím vybavit si, kdy to bylo naposledy. Byl to první červenec, roku? Fakt nevím. Zato si živě vybavuju ten skvělej pocit, tu euforii.

Někdo se sbalí a vyrazí do hor, někdo si jde koupit hromadu knih nebo kytky, někdo se nechá ostříhat a někdo přeskládá nábytek. No a já se jdu nechat opíchat.

Těch, co vás dobře opíchaj, není moc. Dávám přednost doporučením od lidí s vlastní zkušeností... a byl skvělej! Opět naprosto perfektní zážitek. V sexu jednorázovky nevedu, ale piercera jsem pokaždé měla jiného a všichni byli úžasní, všichni mě vždy uspokojili. Každej úplně jinej, výjimečnej a nezapomenutelnej. Mám tyhle bytosti strašně ráda, jsou jak z jinýho světa, jak když na chvíli spadnu do králičí nory a pak nevím, jestli se mi to náhodou nezdálo. Můj xicht tvrdí, že nezdálo...

Psáno v posteli, požírajíc krokety s majonézou a kečupem.