Takoví jsme byli..

Zase jsem cestoval metrem po Praze. Tahle příležitost se mi naskytne párkrát za rok. Vlastně to mám celkem rád – okukovat Pražáky v jejich teritoriu, mrknout občas na nějakou hezkou prdelku, která se postaví před vás na eskalátoru (pozn. autora: kecám, před eskalátory záměrně zrychluji a ty pěkné prdelky záměrně následuji, abych na ně měl dobrý výhled zblízka).

Teď jsem ale na eskalátorech a při čekání na metro narazil na skupinku mladých lidí, odhadem 15–18 let, slečny s klukama. Kromě toho, že jsem jim občas přestával rozumět (co to je do píči ghostovat a skibiďák?!), jsem opravdu trpěl nad dialogy, které jsem slyšel. Vyprávění ve stylu: „Fotr mě prudí…“, „Fíza je voser“, „Musím sehnat na skéro, na Dejvovy narozky…“. Občas jsem nasadil trapnoúsměv a oči v sloup ve stylu „proč to musím poslouchat…“, což byla moje přirozená reakce jako odrostlého týpka, co už tyhle bejkárny neřeší.

A pak jsem si to po chvíli uvědomil – stejně trapnej jsem byl taky. Tenhle pubertální slovník jsem používal, abych byl cool před kámoši. Zároveň jsem se chtěl zalíbit slečnám, se kterými jsme po městě trajdali stejně tak. Jasně, skibidi se nepoužívalo, ghostovat taky ne, ale svoji trapnomluvu jsme měli i tehdy.

A tak si říkám, v čem konkrétně jsem od pubertálního věku vyspěl a v čem jsem bohužel pořád stejný. Našly by se totiž i věci, které veřejně s přiznanou identitou nevyprávím a v kterých jsem opravdu jak puberťák:

1. Vždycky, když vidím nějaký pěkný pár, tak si v duchu romanticky říkám, jestli už spolu šukali a jak jejich sex asi vypadá, jestli borec vymetá poctivě pavučiny i v análu a tak. To jsem si vždycky říkal od puberty a evidentně mě to ještě nepustilo…

2. Očumuju chlapy ve sprše, jestli ho náhodou nemají většího než já, a když mají, tak bohužel – nejsou mi sympatičtí a kámoši nebudem. Při mé průměrnosti se nedivte, že nemám moc kamarádů.

3. Nevynechám příležitost, když je někde manželka předkloněná, abych neimitoval sex. Přistoupím k ní a „na sucho“ imituju pár přírazů zezadu i s nezbytným plácnutím a audiovizuálním doprovodem. Přičtěte mi k dobru, že to dělám jen, když nás nikdo nevidí.

4. Když jsem byl puberťák, chodili jsme do krámu ohmatávat podprdy. Nuže, ani z toho jsem ještě nevyrostl, asi jsem fetišista. Když jde manželka vybírat nějaké prádlo, jdu s ní pod záminkou pomoci, abych si mohl sáhnout na ty super krajky (ano, bez prsou a teplej nejsem).

5. Přepínám záměrně na sex scény. I když je pro mě film Striptýz s Demi Moore škvár jak od Trošky, přepínám na její strip scény i z filmu, který mám rozkoukaný někde jinde. A takhle to mám s několika filmy, u kterých si pamatuju prasečinky. Mrknu, jak si tam zašoustají, a jdu zase koukat na původní film.

Ale abych byl soudný a nevypadal jak 15letý, jsou věci, v kterých jsem se fakt mentálně posunul:

1. Už to není jen o fyzickém vzhledu – čím jsem starší, tím víc mě u žen přitahují ty ušlechtilé a nepovrchní věci – vtip, chytrost, ambice. Z vtipné ženy, která s úsměvem vaří a peče, jdu do kolen. Když mi bylo 18, samozřejmě jsem chtěl slečnu s blond vlasy 90–60–90 bez ohledu na dříve zmíněné, hlavně že se s ní bude dobře šukat.

2. Už neřeším velikost vlastního ptáka – nespočítám, kolik času jsem strávil u zrcadla s metrem u ptáka, abych z těch 16 cm vypotil alespoň těch 17–18 cm. Prostě jsou borci, co mají víc (a s těmi se samozřejmě nebavím, jak jsem psal výše :D), a borci, co mají míň (besties). Asi poznatek, že žádná z mých partnerek ho nikdy kontrolně neměřila. Pak to tedy bylo jak učit se na maturitu – ale bez té maturity, která se nekonala.

3. Porno už mě moc nebere – např. s Miou Khalifou jsem neviděl jediný kousek, protože mě třeba na fotce moc nezaujala. Honím si samozřejmě do teď, ale většinou pracuju s vlastní fantazií a porno jako takové už mi přijde celkem suché a bez nápadu.

4. Vždycky jsem si přál odstěhovat se co nejdříve od rodičů a mít vlastní kvartýr, kam si budu moci vodit holky na sex kdykoliv. Vlastní bydlení již máme spoustu let, ale to domácí prostředí se nám docela zajídá – sex už preferujeme v hezkém hotelu se službami (ano, i s manželkou), na wellness, v autě, v přírodě. Máme rádi role playing v cizím prostředí, anonymitu místa, kde si manželka může vzít krátkou sukni, podpatky a podvazky, tak jak to mám rád. Takže v tomhle směru jsem změnil postoj (o vyzrálosti asi není řeč).

A co vy? Jak jste se posunuli od puberty a co pubertálního ve vás zůstalo?

George