Jedno poblouznění

Měl jsem v noci sen. Ne, nešla dceruška k vodě ven, ale zjevila se mi žena, kterou jsem viděl jednou jedinkrát v životě… Zkouškové období, horké odpoledne, autobus do Neratovic a osud mě postrčil na volné sedadlo vedle tmavovlásky s jiskřivýma očima a nezávazně jsme si plkáním krátili cestu. Jela na kolej patřící VŠCHT v Praze, kde si zopakuje ještě pár věcí z matematiky, anžto jde zítra na zkoušku. Probudil se ve mně instinkt lovce a nabídl jsem se, že jí s učením rád pomůžu. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že zaťukám na dveře č. 603. I stalo se. Otevřela a opravdu jsme se chvíli s matikou mořili. V pokoji stála dětská postýlka a přes semestr tu bydlela s manželem, který dnes hlídal dítě doma. U lahve vína bylo čím dál jasnější, že neodejdu. Nazí jsme se dlouho mazlili a ochutnávali svá těla až k orgasmům dnes bez penetrace, jelikož jsem neměl gumový prostředek proti alimentačním povinnostem. Vůbec nám to ale nevadilo a usnuli jsme na jedné posteli. Ráno jsme autobusem přijeli do Dejvic, rozloučili jsme se a to je vše. Proč s tím otravuju? Třeba to tady ta dívka čte a ozve se mi, když už se mi zdála. Dnes jí bude kolem šedesáti, bobřík možná svoji čerň ztratil, ale třeba vzpomínka zůstala, kdo ví?