Takové normální ráno normáléra

Ráno vstanu a říkám si, tyjo super, jsem na živu, pak zkusím zavnimat svoje tělo a říkám si, super bolí mě klouby a svaly tak nějak normálně, není to na doktora, ale ani na olympiádu. Hlava trochu třeští, včera piv bylo moc, právě aby to tělo nebolelo tolik. No nic, partnerka ještě spí, lofas chce jen vyprázdnit měchejř. Tak jdu na hajzl, čurák je takovej polotvrdej, ani to nevnimam. Párkrát přihrávku koule, s tím i ptáka, kdyby cestou na hajzl ležela na zemi štětka, dal bych si říct, ale takovou scénu znám jen z filmů. Cestou na ten hajzl slyším jen chrápání mojí milé, která spí v dětském pokoji a už se těším až se vychčiju. Chcani se u mě za poslední dekádu hodně změnilo, dřív jsem chcal hrdě ve stoje a za pár vteřin bylo vše vyřízeno. Ted? Vezmu sebou mobil a sednu si jako holka a možná se vychčiju, vyseru, ani nevím, prostě se vyptazdnim a trvá to cirka 20 minut. Při tom vyprazdňování čumím na tý kundy na netu a jsem z toho nadrženej jako krava, jenže za chvíli někdo z rodiny taky vstane a taky se chce vyprazdňovat. Tak udělám vše co je třeba a za chvíli jsem venku. Pak ta holka, co před deseti lety byla tak sexy, že jsem si ji představoval při každé masturbaci vzbudí a jde se taky vyprázdnit. Cestou se mineme, je to něco jako když na savaně běží tlupa nosorožců, prostě uhneš a jsi rád, že jsi přežil.... Ta touha, která byla po tom probuzení je nějak pryč, ani z druhé strany nic necítím, zeptám se, jestli chce taky palačinky, chce, po té se dozvím, že nebyly úplně nejlepší a jsem rád, že už mi čurák nestojí. Nevím co bych s tím dělal.