Můj náklaďák, moje láska

Ahoj amatéři? Já jsem profík! Ale ne v tom, co čekáte.
Řídit velký náklaďák byla vždy moje láska. Ale doby, kdy jsem se u řízení odreagoval jsou pryč.
Dneska je to samá buzerace. Musíte být přesně tam, kde to kolikrát ani nejde. Buzerují tě nadřízení a hajzl mísy musí být na místě včas! Buzeruje tě GPS co v některých státech ukazuje divně. Buzerují tě za tachograf, že si naložil o kousek nad limit. Buzeruje tě občas nefungující panel, kde ťukáš jak blb. Furt musíš hlídat papíry, co podepisuješ. Nesmíš chlastat. Poslyš, osobáky ti dělají občas myšku, ale oni ti dají při akci dobrého řidiče okurku nebo co. Po setmění venku čekají samá ne moc příjemná překvapení, to nikoho nezajímá.
Já studovat nesměl, jako ti dnešní chytrolíni. Tak jsem po pár podřadných pracech po klíčích vzal řízení náklaďáku, a co? Na autobus jsem si netroufl. Tam je příliš lidí najednou. A něco, co by to při průseru trumflo jsem za sebou vezl jenom párkrát.
Ale mám nový a hezký náklaďák. Sice není můj, ale starám se o něj, jako by byl. Poslední dobou už z toho není takové potěšení jako dřív. Byl jsem svoji manželce věrný, jako blb. I když jsem měl spoustu příležitostí si aspoň užít. Roky jsem ani nehonil, ale pak jsem znovu začal. Koho zajímá, může si to přečíst.
A koho hledám? Normální a poctivý kus ženský! Taky z rázovitého kraje. Cinká mi na šedesátku. A jsem smířenej s tím, že jsem při těle a péro mám průměr. Poslední dobou sečtělej, byť kromě toho v kamionu honím. Lepší leštit sám, než se s hampejznicí paktovat. Jak kdosí kdysi říkával.