Amatér a princ

Čím víc sleduju, kdo dneska inzeruje na Amatérech, tím míň mi to připadá jako intimní seznamka a tím víc jako tržiště fantazií. Nejde už tolik o sex, natož o blízkost. Spíš o to, že si někdo staví postavu. Ideální konstrukci. Něco mezi princem, zlobivým klukem a nonstop terapeutem. Chlap, co má vždycky čas, nikdy se neurazí, všechno chápe a nic nepotřebuje. Pan Dokonalý. Vymyšlený. Bez reality. Hlavně buď originální, zaujmi mě.

Kdysi to bylo jednoduché. Amatéři znamenali realitu. Nedokonalé fotky, normální lidi, zvědavost, lehkou nejistotu. Žádná produkce, žádná hra na dokonalost, žádné přepočítávání pozornosti na kredity. Dneska je tam druhá silná linka monetizace. Kredity, zamykání, natahování. Intimita jako návnada. Prsa jako měna. A kolem toho krouží honiči, kteří by pro jednu fotku nebo iluzi zájmu udělali prakticky cokoliv. Ne proto, že by chtěli ženu. Ale proto, že chtějí pocit, že jsou chtění.

A pak je tu ještě další rovina. Útěk. Útěk od reality do lehkého sci-fi. Do světa, kde nejsou běžné starosti, kde se neřeší únava, práce, děti, vztahy, odpovědnost. Všechno je rychlé, intenzivní a bez následků. Stačí správně napsaný inzerát, pár klíčových slov a fantazie se rozjede sama. Každý si do toho promítne přesně to, co mu chybí.

Reálný chlap se do tohohle světa moc nevejde. Protože reálný chlap má rytmus. Má dny, kdy nemluví. Dny, kdy neví. Dny, kdy nemá náladu být silný, vtipný ani sexy. Má hranice. A hlavně existuje i mimo chat a zprávy.Tak se vlastně nehledá muž. Hledá se pocit. Krátký záblesk pozornosti, výjimečnosti, bezpečí. Něco, co nic nechce zpátky. Něco, co se dá kdykoliv vypnout. Iluze hloubky bez skutečné blízkosti. Fantazie, kde všechno dává smysl hned a kde se nic nemusí vysvětlovat, řešit ani nést dál.

Amatéři se tak z místa, kde se lidi potkávali jako lidi, posunuli k místu, kde se obchoduje s představami. Kde je snazší si vymyslet lepší verzi sebe i toho druhého, než riskovat realitu. A možná je to pochopitelné. Realita je náročná. Fantazie je pohodlná.

Možná je to vlastně v pořádku. Jen je fér si přiznat, že už nehledáme skutečnost. Hledáme pohádku. A pak se divíme, že když zavřeme web a vrátíme se do běžného života, žádní princové tam nečekají. Protože skuteční lidé nejsou postavy. A Amatéři už dávno nejsou o amatérech. Takže půjdo opět do hledání toho 1%, smysluplných inzerátů, kde dotyčná nehledá postavu ze snu.