Gentlemanství nebo slušnost?

K tomuhle blogu mě inspirovala drobná věta jedny krásný ženy jako reakce na předchozí příspěvek. Napsala, že jsem velkej gentleman, když jsem ji šel doprovodit až k baráku. Já doufám gentleman jsem, nebo se aspoň snažím být. Ale nic přehnanýho, nemám nastudovanou etiketu a nejsem chodící Špaček. A zrovna tohle mi přijde jako v podstatě základní slušnost.

Vyrost jsem na vesnici u malýho města, ale určitý věci u nás byli automatický. Možná by tomu dneska někdo řekl šovinismus nebo genderový stereotyp; nebo nějaký podobný označení, ale u nás se prostě chlapy k ženám nějak chovali a doprovod domů byla úplná automatika. A nejen u mě, ale i u většiny lidí v okolí.

Už v 16, když jsme s partou spolužáků ze základky chodili jednou za pár týdnů na pivko pokecat, co je novýho na nových školách. Chodili jsme 3-4 kluci a jedna slečna a i když bydlela asi 300 metrů od hospody, v který jsme se scházeli, nikdy nešla domů sama. Buď jsme ji doprovodili všichni nebo někdo z nás. Nebo třeba po tanečních, i když jsem se svou tanečnicí nic neměl, prostě jsem s ní počkal před kulturákem, než jí přijel odvoz.

A vlastně i dál. Když jsme na VŠ pařili na našem studentským bytě a holky odcházeli večer domů, vždycky jsme je šli někdo z nás doprovodit. I když šly jenom kousek na MHD a byli 2-3 najednou, někdy i víc, vždycky s nima někdo šel. Mě i kamarádům to vždycky přišlo absolutně normální, ale párkrát jsem zaznamenal, že to ženy překvapilo.

Nebo když jsme před pár lety přijeli jako parta kamarádů pařit na chatu. Chata pařila jedný známý, která přijela s klíčema pozdě a tak nás na první dobrou do chaty přišlo asi 10, mix chlapů a ženských. Všichni už měli hlad a těšili se na oheň a maso a hostitelka hned prohlásila, že hned jde pro dřevo a rozdělá oheň. Mě i kamarádům připadá naprosto automatický pro to dřevo dojít a ten oheň rozdělat.

Jasně, jednak já jsem z venkova a jezdil jsem na tábory, takže rozdělat oheň nebo naštípat dřevo není problém. Jasně, když je to známá, možná utrousím rádoby vtipnou poznámku typu, že to tak bude jistější nebo nějakou podobnou blbost. Přitom si to ani nemyslím, naopak mám rád samostatné ženy, co si poradí i bez chlapa.

Ale přece když tam jsem, tak ženu nenechám štípat dřevo nebo jít domu samotnou přes město. A je úplně jedno, jestli s ní mám nějaký úmysly nebo ne. A vlastně mi to nepřijde ani jako gentlemanství. Vlastně nevím proč, ale pro mě je gentlemanství spíš věc jako podržet ženě kabát nebo pomoct s taškou. Ale doprovodit jí domů přes noční město? To je pro mě spíš něco jako obyčejná slušnost.

A ženy to tak často neberou. Už jsem se několikrát setkal s tím, že to žena považovala za nadbíhání nebo balení. Neříkám, že jsem tu situaci nikdy nevyužil, ale pořád je to pro mě hlavně slušnost, ne šance po ní vyjet. A podle reakcí je to asi spíš vyjímka.