Azzam a Badra měli vobá vokolo čtyřicítky a tak eště nebyli tak staří, ale měli už vnoučka, malýho Háfizka. Jednou tak ale Azzam čekal až se vrátí Badra z kina. Vobcházel netrpělivě chaloupku, až už to nevydržel a zasadil semínko hned za chaloupku. Uběhlo pár dní a…

Za dávnejch časů se vlekla děsnou pouští skupinka cizineckejch legionářů, poslední zbytek kdysi slavný jednotky, ze který zvostalo akorát těhle pár příslušníků jednoho národa, kerej se vokázal, jako nejvodolnější ve všech bouřích a bojích, krejíc se za svou vyšívanou…

Žil, byl, jeden mládenec jak cumel. Že chodil pravidelně do fitka a do solárka, tak na něj byla radost pohledět. A nejen to, chodil taky do mekáče, na vyrovnanou stravu a tak byl vyrovnanej, jako málogdo! Ledva dostal vobčanku, tak se naučil u Pinkasů chodit na…

"Hele, nechoď k těm voknum, neslyšíš ten vyrvajz? A nebo jo, Šehi, postav se hezky přede mně, tady u teho vodevřenýho vokna, jo a nakloň se nad parapet, hezky, pěkně tě vyhrnu a taky stáhnu a sebe taky. Hmmmm. Tak je to dobrý, jo, takhle. Vidíš na ně? Poddaný a udělaj…

"Vyleháváš Šehi, vyleháváš...?" votázal se panovník vezírovy cery, když si všiml, jak se vyvaluje v pečlivě vysušenejch a natřepanejch polštářích. "Taky už sis všimla, že na pohádky tady máme ministra financí? S něm nám brzy pochybí nejenom noci, ale taky finance.…

"Tak nás někdo šmíroval! Sem to řikala! Jednou si pissnu a už vo tem pisne kdekdo! Budeš s tema vodposlechama musit něco konečně udělat! Kdybys nechal namontovat rušičky do každyho polštáře, tak by byl klid! Takle se z našich soukromejch prasečinek staly věci veřejný!"…

Okny proudil do paláce svěží jarní vzduch, který omamoval. Všude bylo hluboké ticho. Ulehli vedle sebe. Obklopil ji spoustou brokátových polštářů, na kterých se při svitu svíček třpytily drobounké stehy, kterými vyšívačky vyzdobily lesklý brokát a vytvořily tak na něm…

Jednou rukou jemně rozevřel rty jejích spodních sladkých úst a druhou nastavil svůj mocný úd přímo proti lákající návnadě tím, že ho v jeho trčící ztopořenosti stlačil trochu dolů. Roztažené rty začaly přijímat širokou, korálově červenou hlavu. Když se v nich uvelebila…

Na polouce u lesa žil žížalák Mustafa. Lidi ho měly rády, páč nikemu ani neubližoval jenom provzdušňoval půdu. Říkali vo ňom, že by se klidně mohl nechat zvolit do senátu, jak byl hodnej. Neměl ani zuby a proto byl takovej umírněnej. Jednou si vykračoval po…

V jedný malý zemi, vobklopený kopcama a lesma žili chudí a pracovití lidi. Hned pod lesem bylo pár rybníků a pak rovina a hlavní město, uprostřed kerýho trčel hrad, že to vypadalo jak na pohlednici. Protože lidi byli chudí, tak se správcové starali, aby se měli co…