ĎÁBEL NAŠEPTÁVAČ I.
Údolím řeky Isère, horským knížectvím Dauphiné, směrem ke Grenoblu se v poledním vedru pomalu šinula skupina jezdců a několik plně naložených vozů. „Můj pane, neodpočineme? Tvůj kůň říká mému koni, že vedro je větší jak vloni. Zde studánku znám, čistou jako panna, co vlasy své rozpustila z rána, tak stružky z ní cestu si klestí, jen pohleď, pane, jaké štěstí.“ „Noeli, nech už svých veršů, kdo to…