Společné narozeniny IV.

Na nové kalhotky nedošlo. Holky se za chvilku vrátili z chaty tak, jak odešly. Přinesly sebou osušky a deky a ohlásili, že proč chodit do sprchy, když v lomu je vody dost pro všechny. Navlékly na sebe poházené kalhotky, Zuzka po chvilce hledání i tričko a vyrazili jsme. Bylo nám všem moc fajn. Společné milování jakoby nás všechny sblížilo. Na náš plácek jsme došli po čtvrthodince svižné chůze a družné zábavy. Okolo jezírka nebyla ani noha. Sluníčko zašlo za mraky a k podvečeru se chystala bouřka. Možná i to byl důvod, proč jsme tu zas byli úplně sami.
Holky si zas něco špitaly. V příštím okamžiku už ale utíkaly tak jak byly, oblečené, přímo do vody. My ze sebe naopak všechno shodili a vyrazili za nimi. Byl to zvláštní pocit koupat se uprostřed tišící se přírody, která se pomalu připravovala na bouřku. Bylo jasné, že dnes to bude jen na chvilku. Ostatně, než jsme se stihli pořádně vyplavčit, holky už nás nevybíravě pobízely ven z vody. Nakonec jsme to ale byli my s Honzou, kdo vylezl jako první. Holkám se přes prvotní iniciativu z vody moc nechtělo a tak jsme si na posledních pár chvil lehli na deku a pomalu osychali. Měly skoro pětiminutové zpoždění, když stanuly před námi v celé své kráse. A to myslím naprosto vážně. Skoro jsme zapomněli, že nejsou svlečené. Tenké bavlněné kalhotky se teď staly, díky vodě, takřka průhledné a trička dokonce ukazovala i červeň bradavek jejich ňader. Holky byly prostě nádherné. Na nic nečekaly a usadily se na nás, jako na koníčka. Petra na mně a Zuzka na Honzu. Byly ještě celé mokré a jejich promáčené prádlo nás studilo v klíně. Každopádně měly něco za lubem. Obě vrtěly zadečkem a poposedávaly si, jako by se snažily najít co nejpohodlnější polohu. Byl jsem opravdu zvědavý, co teď budou dělat. Dozvěděl jsem se to v zápětí. Zuzka se tázavě podívala na Petru a šeptla.
„Už?“
Petra přikývla. Naklonila se ke mně a zašeptala mi něžně do ouška.
„Narozeninové překvapení jen pro tebe, miláčku.“
Zuzka udělala to samé. Pak se obě narovnaly a v tváři se jim zračilo uvolnění. Ještě jsem zaslechnul Zuzčino uchichtnutí. Pochopil jsem to v okamžiku, kdy mě vlhkost Petřiných kalhotek přestala studit. Naopak mě začala hřát. Hřát a zalévat další horkostí. To bylo tedy něco. Celý svět se postavil na hlavu. Petra, která nikdy o pissu nechtěla ani slyšet, teď sedí na mě a čůrá mi do klína skrz své kalhotky. Jestli mi ranní Zuzčina sprcha udělala radost, teď jsem byl v sedmém nebi. Chytil jsem jí za prdelku a přitiskl ji k sobě. Ona se zatím sklonila a začali jsme se vášnivě líbat. Sáhnul jsem jí do klína, odhrnul proužek promáčených kalhotek a zajel do ní penisem až po kořen. Přišlo mi to jako to nejsamozřejmější, co jsem v tom okamžiku mohl udělat.
„Hodný.“ Zašeptala mi znovu do ouška a zlehounka se na něm zhoupla.
Zuzka s Honzou na tom byli stejně. Zuzka v roztrhnutých kalhotkách seděla na jeho penisu a kroužila zadečkem. Mohlo by z toho být další společné číslo, když ale v tom zahřmělo. Tady přestávala legrace. Bouřky tu byly prudké a zůstávat v lese, nebo dokonce u vody nebylo záhodno. Všichni jsme se rychle zvedli, naposledy vběhli do vody, abychom se opláchli, holky konečně sundaly mokré prádlo, zabalili jsme se do ručníků a dek a poklusem vyrazili zpátky do chaty. Když jsme vbíhali na verandu, venku začínaly bubnovat o zem první těžké kapky.
Dovnitř už jsme ale nešli. Přesto, že se citelně ochladilo, bylo po celodenním vedru tak akorát příjemně na to, abychom zůstali sedět na verandě a pozorovali to boží dopuštění. Jen tak, zachumlaní do dek. Ta energie, kterou teď příroda kolem nás plýtvala, byla neuvěřitelná. Skrz ženoucí se clony vody nebylo chvílemi vidět ani na protější stranu louky, vítr se honil po údolí tam a zpátky a my jen trnuli, aby chata jeho nápor vydržela. Vydržela. Tak rychle, jak to všechno začalo, tak rychle to i skončilo. Po necelé hodině spadly poslední kapky deště, odletěl poslední mrak a podvečerní sluníčko vykouklo zpátky nad hřbety kopečků chránících údolí před okolním světem. Nastal klid. Z louky se pomalu zvedala pára, ptáci začali váhavě cvrlikat a vzduch voněl, jak jen po letní bouřce dokáže vonět. A tohle uvolnění pomalu přicházelo i na nás.
„Tak to bychom měli.“ Pronesla s úlevným povzdechem Petra a uvelebila se v křesle vedle mě.
Tahle prvotně nevinná věta jako by zvedla stavidla. Jako by nám mluvila z duše. Všechno z nás spadlo. Až do teď jsme sex více užívali, než abychom o něm mluvili. Včera to byl snad spíš jen sen, než skutečnost. A dnes ráno? To bylo jako by nám holky otevřely bránu do lunaparku. Všechno bylo dovoleno a nikdo neměl dost. Všichni chtěli vyzkoušet ode všeho a nebyl čas zastavit se a zpomalit. Naše zážitky nás hnaly do dalšího zkoušení, místo abychom zvolnili a vychutnávali. Až teď se to změnilo. Jako by nás poslední prožitek svojí intimitou a energií posunul ještě o kus dál a přešlá bouřka tohle všechno zpečetila.
Začali jsme mluvit, vyprávět ale také poslouchat. Jeden přes druhého, ale přesto jsme si do řeči neskákali. Povídali jsme si o všem. Nejdříve o dnešku, našich zážitcích, vjemech, pocitech, o včerejším snovém milování a přešli jsme i dál. Vyprávěli jsme si o tom, kdo má co rád, jaké máme libůstky a slabůstky i o tom, jak se milujeme navzájem, jak vnímáme toho druhého v okamžicích, kdy pro nás nikdo jiný neexistuje. Povídali jsme si dlouho, až do noci. Až když Zuzka dovyprávěla o tom, jak probíhal náš první společný víkend a naše první milování. Teprve pak jsme ztichli. Bylo ticho a klid. Kolem už byla hluboká noc, na stole hořela jediná velká svíčka a my naslouchali nočnímu lesu. Byla sice už noc, ale to poslední, co by nás napadlo, bylo jít spát. Spát se nám nikomu doopravdy nechtělo.
Byla horká letní noc, a tak nám bylo na verandě lépe, než uvnitř. Honza se Zuzkou se beze slova zvedli a zmizeli v chatě, aby se za minutku vrátili každý s náručí dek, přikrývek a polštářů. Vyklidili jeden kout verandy a všechno to tam rozložili tak, že tam vzniklo cosi, jako obrovský pelíšek. Všichni čtyři jsme se tam přesunuli. Nejdřív jsme tam spolu jen tak všichni leželi, navzájem se dotýkali, ale to bylo všechno. Jen to, že jsme tam spolu, nám přišel jako nedostižná věc. Až za chvilku přišlo mazlení. Přišly s tím holky. Hladily nás po celém těle. Zkoušely citlivost našich bradavek, nevynechali ani bříško, zadek nebo třeba jen bříška prstů u nohou. Nádherný pocit, po celém vyčerpávajícím dni cítit takovou něžnou péči. Uvolňující a otevírající naše nejniternější pocity. V jedné nestřežené chvíli, jsem si všimnul, že Honzovi se v koutku oka usadila slza. Tak moc intenzivní byl tenhle pocit, který se ani pojmenovat nedal. Bylo úplně jedno, jestli se mu pod velkou společnou přikrývkou právě věnuje Zuzka nebo Petra. Podstatné bylo, s jakou něhou a pozorností to dělala. Chtěli jsme to holkám oplatit, ale nedovolily nám to. Donutily nás, abychom zpátky zaujali svoje místa a pokračovaly dál v našem opečovávání. Až po nějaké době jsme si všimli, že jejich péče se pomalu ale jistě zaměřuje k našemu rozkroku. Dávaly si záležet na pomalosti a rozvláčnosti. Až pak okamžik, kdy jsem poprvé ucítil na svém žaludu čísi rty, byl pro mě malým vykoupením po očekávání plném příslibů. Ani jeden z nás nedokázal poznat, která ho právě kouří, ale oba jsme si to náležitě užívali. I to, že bylo úplně jedno, která to je, tomu všemu propůjčovalo punc výjimečnosti.
Až když se holky dost nabažily, tak vystrčily hlavy z pod deky. Políbil jsem Petru na čelo a tentokrát už nekompromisně jsem jí donutil lehnout si na záda. Už se ani tolik nevzpírala, a když to viděla Zuzka, podvolila se Honzovi taky. Teď jsme si užívali my. Nevynechal jsem jediný centimetr jejího těla, který bych nepolíbil nebo nepolaskal jazykem. Trvalo dlouho, než jsem se dostal až k její prcince, kterou jsem si nechával až nakonec. Byla už žádostivostí bez sebe a sama mi vycházela vstříc. Celá promáčená a otevřená. I po tom náročném dni byla zas chtivá a připravená. Položily se vedle sebe tak, abychom na sebe všichni navzájem dosáhli. Petra tak mohla hladit mně i Honzu, stejně jako Zuzka se mohla starat o Honzu i o mě. Holky pak ležely přitisknuté k sobě, jen obráceně. Zuzka měla hlavu vedle Petřina klína a opačně. Měly tak perfektní výhled na detaily a zároveň přístup do našich nejintimnějších míst. Tu noc už žádný divoký sex nepřišel. Holky nás dopředu upozornily, že další orgasmus by pro ně byl nad jejich síly a je tedy jen na nás, kdy tohle milování plné vzájemnosti přivedeme k vrcholu. Nebylo kam spěchat. Milovali jsme se dlouho. Holky byly vláčné, uvolněné a možná právě to, že už měly dnes rozkoší dost, mohly ty poslední užívat plnými doušky a soustředit se na ně. Přirážel jsem jen pomalu, zvolna ale dlouze. Při každém vysunutí jsem ucítil na svém penisu Zuzčiny jazýček a rukou mi hladila varlata. Druhou rukou pak laskala Petřin poštěváček. Petra pak oplácela stejnou mincí jí a Honzovi. My zas měli obě holky jako na dlani. Hladili je po celém těle a vnímali hebkost jejich rozpálené pokožky. Nakonec to byl Honza, kdo přišel jako první. Z ničeho nic prudce přirazil až na doraz a začal do Zuzky stříkat. Petra jí přitom hladila podbřišek a masírovala Honzovi varlata. Oběma to evidentně dělalo moc dobře. Když bylo po všem, opatrně pomohla Honzovi vyklouznout, jazykem očistila jeho penis od zbytku semene a Zuzčiny šťávy a to samé pak udělala i s její kundičkou. To bylo poprvé, co jsem viděl Petru s jinou holkou, ale napadlo mě, že ty dvě už si to bez nás vyzkoušely asi dávno. Stejný servis jsem si užil i já s Petrou. Bylo na tom něco neuvěřitelně něžného a vzájemného. Až teprve teď na nás padla obrovská únava…