Vesnická pravidla II.

Pokračování povídky „Vesnická pravidla“.

„Nechcete svézt“, zeptal jsem se paní Malé, když jsem u ní zastavil. Ona měla v každé ruce evidentně značně naloženou tašku a bylo vidět, že by jí možnost odvozu značně ulehčila život. „To bys byl hodnej, Dádo“, odpověděla mi a dávala tašky na zadní sedačky. Zbývali nám necelé dva kilometry domů, sluníčko pralo o sto šest a já pomalu vyrazil na cestu. Nádherné léto, kolem políčka, lesíky a mezi nimi jako had se kroutící silnice. Stáhnul jsem všechna okénka a v autě to začalo příjemně profukovat. Jel jsem na pohodu, nebylo kam spěchat, ale přitom jsem přemýšlel, jak jí oslovit se svojí tužbou. „Měli všechno, co jste chtěla?“, nasadil jsem konverzaci. „Jo, jo, měli. Až jsem se divila a jinak bych si vzala batoh a jela na kole, místo tohodle plahočení“, odpověděla a ochlazovala se ovíjením okraje svého tílka. Vždycky když ho natáhla do krajní pozice, tak se ukázala její červená podprsenka. Já si hnedka vybavil ten pocit, jak jsem jedno z jejích prsou držel ve své ruce. „No dneska je hrozný vedro, tak akorát vyrazit někam k vodě“, rozváděl jsem dále téma. „No to máš pravdu“, přitakávala mi nazpět. „Jenom se rozeběhnout a dát pořádnýho kufra“, snažil jsem se nenápadně oťukávat, abych zavedl konverzaci na pár dní starou akci u rybníčka. „No to by vám tak šlo, dělat akorát bordel“, pochopila moji narážku, a přitom mi nad hlavou máchla rukou, jako kdyby mi chtěla dát pohlavek.

Už uběhla polovina cesty a já se ještě pořád nedokázal vymáčknout. „Tak je léto, a sranda musí bejt, dokud jsme ještě mladý“, nadhodil jsem a nedokázal jsem se udržet, abych rošťácky nenadzvedl koutky k úsměvu. „Já bych vám dala srandu, to byste koukali … a sundej si ten škleb, než jednu dostaneš“, odpovídala mi s úsměvem a výhrůžně přitom ve vzduchu pokynula rukou. Jak to dořekla, začal jsem cítit, že jsem jí popíchnul správným směrem a už jenom ta vyslovená výhrůžka způsobila, že jsem začal cítit vlny tepla po těle. „Ta vaše banda to je něco. Vy máte štěstí, že nejste mí kluci, to byste měli tolik srandy, že by vám ze zadku lítali cáry masa s chlupama“, pronesla další větu a oba jsme se začali smát. Poslední dvě zatáčky a budeme vjíždět do naší vesnice. Davide poslední šance! „No a co jinak, jak se vede, ruka nebolí“, rýpnul jsem si. Ona se usmála a odpověděla: „Jenom se neboj, Dádo, takových už bylo, co tyhle holky srovnali do latě“. Poslední odbočení a vjížděl jsem na cestu do kopce směrem k rybníčku, podél které jsme měli rozeseté domky. „No a co ty? Ještě si mažeš půlky mastičkou? A kašpárek se ti taky už uklidnil?“, vrátila mi beckhendem ránu přímo na komoru. Já zrudnul ve tvářích a před očima měl ten okamžik, kdy před ní sedím nahý na podlaze se stojícím stožárem mezi nohama. Začal mi stoupat krevní tlak. „Jo, už je všechno v cajku“, vrátil jsem nazpět a cítil jsem sarkastický pohled, který na mě mířil, ale snažil jsem se vší silou vyhnout očnímu kontaktu. Přitom se mi však do obličeje vkrádal natěšený obličej kluka v cukrárně. Zastavil jsem před jejím domem. „To jsem ráda, že nemáš trvalé následky“, neodpustila si ironickou poznámku, při vystupování. Vytáhla si tašky z auta, postavila si je před branku a zabouchla dveře od auta. „Tak díky za odvoz“, řekla a otočila se od auta. „Chtěl bych ještě jednou!“, vyhrknul jsem ze sebe v poslední vteřině, když už vcházela do branky.

Zastavila se v brance a otočila se na mě překvapeně: „To mě chceš vozit sem a tam?“. Tuhle reakci jsem nečekal. „Nemyslel jsem vozit“, odpověděl jsem. „A cos myslel?“, ptala se mě. „Rybníček“, opatrně jsem řekl. „A co s rybníčkem?“, řekla. Už jsem nevěděl kudy kam, situace snad ani nemohla být trapnější, tak jsem vystřelil do prázdna: „Na zadek“. Ona položila tašky zpátky na zem a přišla o krok blíž k autu. „Prosím?“, nechápavě spustila. Už to bylo venku, tak jsem pokračoval ve svém ztrapňování: „Dostat na zadek“. Ona zůstala stát v úžasu, pak spustila: „Ses zbláznil, co si to o mně myslíš proboha?“. „Né, já to nemyslel špatně“, začal jsem zachraňovat situaci, ale v půlce věty mě přerušila: „To sis myslel, že mě jednou svezeš a pak se tady přehneš přes kapotu?“. „Ale né, to jsem nechtěl, jenom dostat na zadek“, chtěl jsem si napravit tvář. „Cože?“, překvapil jsem jí. „Chtěl jsem jenom zase na holou“, dostal jsem konečně ze sebe to, o co mi celou dobu šlo. „Tak na tyhle tvoje prasárničky si najdi někoho jinýho“, zareagovala. „Ale já opravdu nemyslel žádnej sex, jenom na zadek“, snažil jsem se. „To ti tak věřím...“, procedila mezi zuby, vzala tašky a bouchla brankou. „Že jsi nebyl zticha, blbče“, blesklo mi hlavou a rychle jsem odjel pryč. „Ježíši, všechno bylo v pohodě a ty to takhle poděláš“, přemýšlel jsem večer a nedalo mi to spát. Vzal jsem mobil a jediný co mě napadlo, bylo, že jsem paní Malé večer psal zprávu, že se omlouvám a opravdu jsem tím nemyslel nic špatnýho. Bez odpovědi. Dva dny jsem nevytáhnul paty z domu, ale pak jsem potřeboval do města. Vytáhnul jsem kolo a opatrně projížděl kolem jejího domu. Byla sice na zahradě, ale zády a tak mě neviděla. Hrozně se mi ulevilo. Při zpáteční cestě už jsem ale takovou kliku neměl. Věšela u plotu prádlo a uviděla mě. Hnedka šla k plotu a volala na mě: „Davide, pojď sem!“. Už se nebylo kam schovat, tak jsem jenom nerad zatočil směrem k ní a zastavil u plotu.

„Jak jsi to teda myslel?“, zeptala se mě a ještě dodala: „S tím na zadek“. A já nevěděl, co mám na tohle říct. „No jako na rybníčku“, víc jsem nevymyslel. „Takže jenom výprask, nic víc?“, ptala se mě. „Ano, výprask“, potvrzoval jsem její slova. Ona odemknula branku. „Pojď dál“, dodala a vedla mě k domu. Mně se rozbušilo srdce a očekával jsem, co bude dál. Zavedla mě dovnitř do obývacího pokoje. „No a jak si to představuješ?“, ptala se mě. „To já nevím, já jsem nikdy dřív nedostal“, nervózně jsem odpovídal. „Tys ještě nikdy nedostal výprask?“, byla překvapená. „Ne, ještě nikdy, až od teďko od Vás“. „Ani vařečkou, páskem, nebo přes trenky? To si děláš ze mě srandu?“, ptala se nevěřícně a já jenom přitakával, že jsem opravdu takhle ještě nikdy nebyl potrestán. „Tak to leccos vysvětluje. Kluk z města no. Tak se svlíkej!“, zareagovala a přikázala mi. „Prosím?“, ptal jsem se vykulený. „No trenky dolů, tady na vesnici se výprask dává na holou, jinak to není výprask!“, rázně odpověděla a já si začal pomalu sundávat tričko. Dostal jsem asi pět vteřin, než přiskočila se slovy: „Šmankote, tak trochu života do toho“, a začala mi rozepínat kraťasy, aby mi je mohla svléknout. Stáhla mi je ke kotníkům a pak jsem ucítil, jak mi stahuje trenky. Ještě jsem byl zamotaný v tričku a tak mi trvalo malou chvilku, než jsem se z něj vyprostil. Ona seděla ve dřepu přede mnou a tak musela mít luxusní výhled na mého pinďoura, než jsem konečně odhodil tričko a dal si přes něj ruce. „Jako kdybych ještě nikdy žádnýho pinďoura neviděla, a taky toho není moc na co koukat“, byla její ironická reakce a po dvou krocích se posadila na gauč.

„Tak nástup“, zavelela a ukazovala na svoje kolena. Odložil jsem kraťasy i trenky bokem a stále si kryjíc rozkrok jsem došel k ní a pak se jí položil přes kolena. V tom první plácnutí přes zadek, pak další, dvacáté a já znovu pociťoval ten krásný mix pocitů. Stud, ponížení, vzrušení, zahřívání obou půlek, návaly tepla plynoucí mým tělem. Trvalo to jenom pár minut a doteky mého penisu o její stehna opět vyvolalo reakci. Ještě pár plácnutí a už se můj stojící penis bořil do mezery, mezi její stehna. Já jsem si to neskutečně užíval. Ona to ucítila a zajela mi do podbřišku. Nahmatala mého pinďoura a výhrůžně k tomu dodala: „Jestli se mi uděláš mezi nohy, tak uvidíš ten mazec“. Mě to přišlo v tu chvíli vtipné, když jsem dostával zrovna výprask, co víc mi může udělat, ale jak uviděla můj úsměv, dostal jsem asi patnáct opravdu ostrých pleskutní, až jsem zatajil dech. Schválně jsem co nejvíce prohýbal záda a pánev, abych svým penisem co nejvíce pronikal mezi její stehna. Měl jsem staženou předkožku a tak jsem se přímo svým žaludem dotýkal její kůže a byla to nádhera. Dostával jsem asi deset minut v kuse, pak jsem dostal povel, abych se postavil. Nechala mě stát nahého se stojícím pinďourem uprostřed místnosti. Já už vůbec neřešil, co uvidí, a hladil jsem si seřezaný zadek. „Hnedka jsem zpátky“, špitla a zmizela po schodech v patře.

Stál jsem zcela nahý, seřezaný, uprostřed pokoje v cizím domě a leč to byla asi minuta, přišlo mi to nekonečný. Pak se konečně objevila na schodech a v ruce měla černý kožený pásek. Já si domyslel, co přijde, ale stejně jsem nečekal, jak to štípne, když se už v rozběhu napřáhla a já schytal první ránu. Udělal jsem krok vpřed a syknul. Ona si mě přitáhla nazpět a k tomu mi přidala k dobru: „Tak tohle je výprask řemenem“, a dostal jsem druhou ránu. U desáté rány mi rukou přejela z boku směrem k mým slabinám. Další dvě rány a už měla ruku v takové pozici, že mi prsty přejížděla přes kořen stále stojícího penisu. Byl jsem v sedmém nebi. Padla pět a dvacátá rána. Myslel jsem si, že je vystaráno, ale ona mě chytla za mého pinďoura a odtáhla mě za něj ke kuchyňskému koutu.

„No a ještě výprask s vařečkou“, se smíchem mi oznámila a ze šuplíku vytáhla vařečku. Opět si stoupla ke mně z boku, rukou mě chytla za moje přirození a já dostal první ránu vařečkou. U třetí mi rukou pomalu stahovala předkožku a u šesté už mi ho regulérně honila a já měl svojí hladinu nadrženosti na úplném maximu. Když byla u dvacáté rány, cítil jsem, jak se blíží moje vyvrcholení a o dvě plácnutí později to přišlo. Opřel jsem se o kuchyňskou linku a vystříknul svoje sperma asi metr daleko na zem. Ona pustila mého pinďoura a křikla:„Tak tohle si uklidíš!“, zahodila vařečku na linku a vlepila mi rukou asi deset šlehnutí přes prdel, až jsem nadskočil. Postupně mi měknul, zadek v jednom ohni a pořád jsem tam před ní stál zcela nahý, ale cítil jsem se naprosto úžasně. Hodila po mě roli kuchyňských utěrek, abych po sobě uklidil a já poslechl. „Tak takhle dáváme výprask tady na vesnici. Už víš jak to chutná?“, Mluvila na mě, zatímco jsem uklízel. „Teďko už vím“, odpověděl jsem. Chtěl jsem se oblíct, ale jak jsem sáhnul po spodkách, tak mě zastavila: „No počkej, počkej“, a něco hledala v kabelce. Pak z ní vytáhla mobil a šla ke mně.

„Otočit!“, nakázala mi a já se postavil zády k ní. Slyšel jsem, jak udělala několik fotek. „Tak to je na památku pro tebe a ještě něco na památku pro mě“, pronesla a chytla mě za rameno, abych se k ní postavil čelem. Viděl jsem, jak má v ruce mobil a hnedka jsem se zakryl rukama. „Ty ruce v bok Davide!“, a já vzdal jakýkoliv odpor. Udělala si několik fotek z dálky a pak několik detailů jenom mého pinďoura. Já byl přitom neskutečně v rozpacích a strašně se styděl, ale všechno přebíjel nával hormonů štěstí a slasti. Když jsem se oblékl, tak mě dovedla ke dveřím, kde se se mnou loučila slovy: „No tak už konečně znáš pravidla vesnice“, a rukou mi přejela po zadku. Měl jsem venku kolo, ale nepřicházelo v úvahu si na něj sednout a tak jsem ho musel domů dotlačit. Tam jsem si vlezl do sprchy a pozoroval následky mého druhého výprasku. Večer mi přišla zpráva, ve které byly moje nahé fotky, které si pořídila. Na konci zprávy bylo dopsáno: "A kdyby, jsi pravidla vesnice zapomněl, tak ti je zase připomenu". Asi jsem se do paní Malé zamiloval.

Bowlller