🔥 Čarodějnice 🧹

* pohádka pro pohlazení duše *


V předvečer Svatojakubské noci, měly baby poradu. Potíž byla, že v ten den, i ten další, na Čarodějnice, neuměly být neviditelné. Žádné kouzlo na to nebylo. Potíž byla, že na Praděd mířilo čím dál víc turistů, už bylo více světla večer a jeden cyklista za druhým, třetí pěší za čtvrtým, pátý běžec za šestým, zkrátka davy lidí. Každý si nahoře dělal selfíčko se sochou vousatého dědy, popil Holbu a chtěl nahoru na rozhlednu. Cestou zpět, ti otrlejší nebo spíš opilejší, porušovali zákaz vstupu do chráněné přírodní památkové zóny. Courali se, kde je napadlo a tak čas od času, někdo nějakou čarodějnici i spatřil.

Dva mladí, nadějní cyklisté, krásných osmnáct let, byli na jarním soustředění v chatě Barborka. Ema a Kristián. Zamilovali se do sebe na první posed hned v lavici. Teď, po večeři, chtěli využít volné zábavy a vytratili se z chaty ven, aby zkusili, co obnáší první sex. Šli do mírného kopce podél potoka a vleku. Byl teplý večer, ptáci ještě zpívali a nikde nikdo. Zdánlivě. U studánky, kde pramenila Bílá Opava, byl nádherný palouček s trochu vlhkým mechem. Nažhavení milenci se do něj posadili, bylo jim to jedno. Kristián sundal Emě triko a přisál se na vyčnívající malé bochánky, které nezakrývala podprsenka. Ema ho vískala ve vlasech a těšila se, až zajede tam dolů, kde byla dosud jen ona sama. Kristiánovi se dral jeho nadržený penis ven a když si stoupnul, aby sundal kalhoty, tak ... kde se vzala tu se vzala, nepříjemná osoba.

"Kšááá ! Kšááá ! Holoto jedna, nezdárná. Já vám dám, se tady miliskovat !" ječela na ně.

Ema vykřikla leknutím, popadla triko a utíkala co ji nohy stačily. Kristián ji dohnal až před chatou. Plakala studem a hanbou. Nenechala se utišit. Oblékla si triko a odešla nahoru do pokoje.
"Bezvadný." pomyslel si Kristián. "Dneska bude hovno a zítra taky, protože se od ohně netrhnem. Budu rád, když si ho vyhoním ve sprše, až tam nikdo nebude. Ty vole, to je víkend. Baba jedna zasraná, závistivá."

Nepříjemnou osobou byla čarodějnice, která byla před 400 lety zbavena moci kouzel a čar. Byla vyloučena samotným Ďáblem, s kterým čarodějné báby obcovaly na Petrových kamenech. Čarodějnice, která začarovala mladíka. Živil se řezáním dřeva v lese. Ptala se ho, jestli by ji nějaké dřevo na topení nedal a když jí pravdivě řekl, že není jeho a musela by počkat, až ji nějaké klestí nasbírá, rozčílila se a protože se zrovna nacházeli pod Medvědím vrchem, proměnila mladého chlapce v medvěda. Vzhledem k tomu, že byl mladík čistá duše, nepovedlo se kouzlo úplně a zůstala mu lidská řeč. Zoufalý medvěd, který mluvil a nemohl se vrátit domů, žil v hlubokém lese a přespával v jeskyni. V jeskyni, kam si jako malá holka, chodila hrát se svým starším bratrem i Princezna. Princezna se říkalo vysněné holčičce Viléma Krále, kterému patřilo zdejší panství. Princezna to měla z jejich pevnosti na Petrovy kameny, co by kamenem dohodil.

Jednoho dne, když jí bylo smutno, protože bratr často cestoval s otcem za obchodem, vyjela si na koni do lesa sama. A tak se v jeskyni potkala s medvědem, který na ni promluvil lidským hlasem. Když se probrala ze mdlob a zjistila, že ji od něj nic nehrozí a dozvěděla se celý jeho příběh, jezdila za ním den co den. Takhle to trvalo půl roku a jejich přátelství, kdy spolu jedli pečínku a sladké dobroty, které mu z kuchyně vozila, přerostlo v lásku. Jeho tmavě hnědé oči a čumák, kterým do ní jemně žduchal, když chtěl poděkovat, si o nich nechávala zdát, když usínala sama ve své ložnici.

A protože láska není jen závislost jednoho na druhém, ale především neschopnost žít jeden bez druhého, rozhodla se Princezna o svou lásku bojovat. A protože to nebyla zrovna standardní situace, šla si pro pomoc k čarodějnicím, které kouzla ovládaly nebo by ji aspoň poradily. Nebála se, neměla co ztratit. Než se potají scházet v lese se svým medvědem, který mluvil lidskou řečí a nikdo to nesměl vědět, protože by ho zabili a čekat až ji najde tatíček Král ženicha a bude muset poslechnout nebo skočit nešťastná z věže, podstoupí tohle a může si říct: "Udělala jsem pro to všechno, co se dalo."
V lásce není důležité, aby se k sobě lidi hodili, ale aby spolu byli šťastni. Zkuste ale, někomu vysvětlovat, že milujete medvěda celou svou duší, vy člověk.

29. dubna Léta Páně 1622 se vydala večer do lesa. Slyšela ledasjaké historky a doufala, že objeví někoho, kdo jim pomůže. Postavy v kruhu kolem ohně, viděla už z dálky. Její kůň zaržál. Slezla z něj a přivázala ke stromu. Nebojácně předstoupila před samotného Ďábla a pokorně pozdravila všechny přítomné. Stručně vypověděla proč přišla. Jedna z čarodějnic vystoupila z řady a šla k ní. Začala na Princeznu něco nesrozumitelného křičet a pak do ní prudce strčila. Dívka zavrávorala a spadla hlavou na kámen. Byla okamžitě mrtvá. Z tržné rány začala pomalu vytékat krev do jejích hnědých, hustých vlasů. Kůň se postavil na zadní, přetrhl uvázaný popruh a utíkal do jeskyně za medvědem.

"Lidé jsou na sebe zlí a ubližují si, ale jsou to jenom lidé, dá se to pochopit. Ale my, rozhodujeme a pomáháme, protože Dobro vždycky zvítězí nad Zlem a Láska, ta zvítězí i nad smrtí. Láska je zadarmo, může ji mít každý a je nejvíc, co můžeš, v pozemském životě mít." Ďábel ukázal na čarodějnici prstem a už klidným hlasem pronesl:
"Vylučuji tě z našeho společenství. Už jsi to udělala podruhé. Podruhé jsi ublížila dobrému a hlavně nevinnému člověku jen pro svou zábavu. To se tak nudíš ? Vadí ti, že jsi nesmrtelná ? Zbavuji tě moci kouzel. Na věky věků, budeš jen obyčejná čarodějnice. Běž si kam chceš a dělej si tam co chceš, ale už nikomu neublížíš a mezi nás už nechoď !"

Mezitím dovedl Princeznin věrný hřebec medvěda na místo k Petrovým kamenům. Čarodějnice se rozestoupily a na ďáblovo mávnutí rukou, popadly svá košťata a odletěly. Porada skončila dřív než začala.
"Medvěde, vezmi kapky její krve a potři jimi její ústa. Pak ji polib a odejděte. Tvá proměna přijde záhy. Přeji vám hodně štěstí a nemusím, doufám zdůrazňovat, že co se tady stalo a bylo vyřčeno, zůstane tady, jen mezi námi."
Medvěd poděkoval a sáhnul ji na temeno hlavy a potřel ústa krví. Políbil ji a počkal až otevře oči. Stalo se. Sebral Princeznu ze země a v náručí ji nesl pryč. Chtěl jít až do jeskyně, ale když se ocitl na paloučku, kůň do něj ducnul a zaržál. Medvěd zůstal stát ve vlhkém mechu, kde dopadalo měsíční světlo a tvořilo kužel. Postavil svou milovanou na nohy. Princezna medvěda objala a políbila. Měsíc zaplul za černý mrak, dvojice potemněla a když opět vysvitl, Princezna objímala milovaného mladíka.

"Miluju tě nejen proto, jaká jsi a co jsi dokázala, ale taky proto, jaký jsem já, když jsem s tebou." řekl "medvěd" Princezně.