Čubky, děvky a ti druzí

(Tuto povídku věnuju jemu, protože mě vede, krotí, usměrňuje a překračuje se mnou hranice, za které bych se sama neodvážila jít. A jim děkuji, že s námi sdílí naše perverze.)

...je to hra... ale ne tak docela... brzy aktivuje mé citlivé neurony, na které budu reagovat naprostým vnitřním chaosem, který bude mít mysl nakonec pod kontrolou a ve svých škatulkách.

DĚJSTVÍ PRVNÍ – ranní rutina

Právě jsem se vzbudila. Je sedm a na postel dopadají první sluneční paprsky. Překulím se z pravého boku na levý a zjistím, že jsem zůstala v posteli už sama. Čtvrteční ráno, máme oba volno a on vstává na můj vkus až moc brzy. Myslela jsem, že ho několikatýdenní práce na projektu o geotermální pramenech definitivně vyčerpala. Otáčím se zpět na pravý bok a opět zavírám oči. Slunce mě něžně hladí po tváři. Potřebuju dohnat spánkový deficit, který vznikl psaním poslední povídky do mé prvotiny o rozervanosti submisivních žen. Povídka na přání. Redaktor z nakladatelství EXPLOZE je z mé liknavosti zoufalý a oprávněně se začíná chovat prudérně. Navíc jsem překročila počet znaků.

„Vstávej,“ ozve se za mými zády a do toho mi cinkne něco vedle na polštáři. Pomalu rozlepuji víčka od sebe. Na polštáři leží obojek. Věc, kterou když si nasadím, pošle mě do temného světa bolesti, ponížení, zoufalství, štěstí, pokory a lásky. Do světa blaženosti.

„Nasaď si obojek, běž se umýt a přijď za mnou na snídani,“ dnes poprvé slyším hlas Pána. Není tak přísný jako obvykle, ale i tak si nedovolím odmlouvat, natož abych se pouštěla do obvyklých drzostí, že mi nedá vydechnout a jestli by si neměl po heroickém výkonu na obnovitelných zdrojích ještě odpočinout.

Převaluji se na levý bok.

Nikdo v místnosti ale už není. Sáhnu po masivním černém obojku z kůže a chvíli si jej prohlížím. Je krásný. Můj průvodce světem perverze a zvráceností. Nasazuji si ho, jdu se vyčůrat a dávám si sprchu. Ke stolu usedám voňavá a svěží.

„Hezké ráno, čubko. Snad jsem tě nevyrušil ze snění...,“ škodolibě se usmívá.

„Vůbec ne, těšila jsem se na dnešní den,“ odpovídám s pohledem upřeným do jeho očí. Se stejně upřeným pohledem se dívá on na mě. Naklání se přes stůl a připíná mi vodítko.

„Sedíš na správném místě, čubko?“ říká přesně tím hlasem, který by mi neměl dovolit odporovat.

Ale stejně si neodpouštím poznámku k zasedacímu pořádku. „Moje místo je obsazené.“
Nestíhám se nadechnout a dostávám silnou facku přes obličej.

„Vedle mě snad někdo klečí? To až později se budeš moct kochat pohledem na stejně nadrženou čubku,“ říká s výsměchem a stahuje mě směrem dolů. Do úst přitom vkládá vidličku s míchanými vajíčky a ukusuje chleba ze Sázavy.

Z podhledu se na něj dívám očima věrného psa. Teď už rozhodně nebudu kousavá a začínám se lísat a láskyplně olizovat Pánovi špičky na prstech nohou. Cítím vděk za to, že tu můžu takhle skloněná dělat potěšení jemu, tomu, který se o mě tak hezky stará. Miluju stisk pevné ruky v mých vlasech. Cítím prsty, které se zarývají do jednotlivých pramenů.

Zvedá mou hlavu a hladí mě po tváři, kde mi zůstal červený otisk dlaně. Ale vzápětí mě silně tiskne na svůj naběhlý ocas. Mrdá pusu děvky, která tohle způsobila. Šuká mi mou pusu tak tvrdě, až se dusím a dávím zároveň. Nenechá mě nadechnout, je mu jedno, jestli se pozvracím. Po snídani stejně ještě nejsem.

Líbí se mi takhle klečet. Držet a nechat si ojíždět tlamičku. Vždyť pro tyhle účely je přeci stvořená. Přitom si uvědomuji, jak moc jsem uvnitř nenasytná a potřebuji pravidelné ponižující zacházení s mým tělem a duší. Mé sebevědomé vystupování je zcela dole a můj mrdací otvor plný semene.

„Děkuji, Pane,“ říkám s naprosto odevzdaným výrazem a olizuji si zbytky spermatu z koutku rtu. Polykám ho a mizí v mém trávicím traktu.

Pán mi dovoluje vstát a sednout si zpět ke stolu, abych se důstojně nasnídala. Na talíř, který byl prázdný záměrně, mi až teprve teď servíruje stejnou porci jídla.

„Těšíš se na odpoledne, Lauro?“ začíná Pán konverzaci o našem společném setkání se stejně zvrhlým párem.

„Ano. Už cítím to zoufalství násobené zoufalstvím cizí subky, která klečí na mém místě,“ říkám se sklopenou hlavou směrem k domácím vajíčkům. Přitom je mi jasné, že na oplátku budu muset být svolná a k dispozici jinému dominantnímu muži.

„Snad z toho nejsi smutná, před chvílí bys svoje místo ráda někomu přenechala,“ dobírá si mě opět Pán.

Na chvíli znejistím. Budu se muset dělit.

DĚJSTVÍ DRUHÉ – submisivní chvíle

Vše potřebné házím do tašky. Vodítko pro zkrocení zlé ženy. Womanizer, nočního přítele a lechtivého společníka. Černé dildo, kamaráda do deště. Kancelářské svorky, pekelné spojení s bradavkami. Důtky, symbol slzavého údolí. Masku v červené kůži pro odebrání základního smyslu. Roubík k definitivnímu umlčení. Provazy, abych se necukala. Catsuit pro pocit z krásného těla.

„Jedeme?“ ptá se mě Pán.

„Jsem připravena. Obojek jsem celý den nesundala.“

Bohužel absolutně netuším, kam jedeme.

Často mi Pán neoznamuje polohu a souřadnice, kde se budu v následujících několika hodinách nacházet. Ví proč. Předchází zbytečným dotazům. Takhle zároveň postupně připravuje mou kundu na touhu po orgasmech. Od rána mi ho ani nedopřál. Zato já měla péro v dutině ústní třikrát. A ještě se mi v ní stihl na odpolední pravidelné prohlídce pošťourat zubař (a s tím obojkem jsem kecala, na chvíli jsem ho dnes musela sundat).

Sedím na zadním sedadle v autě. Masku využil Pán hned na začátku, abych byla dokonale zmatená a dezorientovaná. Blížíme se na místo, které mělo zůstat utajené...

Pán mi sundává masku. Sakra. To není možný, tohle místo přece znám dokonale. Barokní fara s úžasným a jedinečným geniem loci. Na půdě spousta trámů a míst, kde může na provazech viset několik subek najednou. Hlavou mi letí myšlenky, jak to můj Pán vymyslel, že jsme tu sami bez majitele. Jsme tu zatím sami i bez druhého páru, ten trochu nestíhá, ale snad nám to vynahradí. Fantazií měli dostatek.

Dočkali jsme se.

„Ahoj, Ema a Marek,“ docela sladěně podávají ruku mně i Pánovi.

Mizíme v útrobách kulturní památky.

Jsme dvě. Laura a Ema. Zoufale nadržené čubky, které touží po výprasku a objetí. Stojíme tu ve svých kurvích outfitech. A oni stojí před námi ve slušivých košilích.

Zavírám oči a na krku cítím stisk ruky. Vím, že je mého Pána. Sklání se ke mně a šeptá mi do ucha, abych byla hodná a statečná.

Chvěji se, mám vlhko ve svých dlaních a nejraději bych byla neviditelná. Vím, že nebudu, znám svůj hlasový rozsah, který by mohl konkurovat zvonům na sousedním kostele.

Je to tu. Výslech. Musíme odpovídat pravdivě a na odpověď máme tři vteřiny. Jinak se v rukou Pánů roztočí důtky. Mezi vyskládanými nástroji k tortuře zahlédnu i rákosku. A ta je hodně zlá. Umí zmalovat prdel, že přímky po ní mizí i dva týdny.

„Kolikrát jste si od pondělí vyhonily kundu?“ zeptá se můj Pán.

Limit tří vteřin nemám šanci zvládnout.

„Řekni jakékoliv číslo,“ říkám si v duchu a vyhrknu: „Pětkrát.“ Ema mě překonala s násobkem.
To snad ne, jedna z nás to schytá. Snažím se zapojit logické myšlení a současně se napojit na úvahy Pánů. Uklidňuji se tím, že menší číslo rovná se menší nadrženost, tudíž první kolo výprasku odskáče Ema.

Ema naprosto přesně počítá svoje orgasmy v jednotlivých dnech a Marek souhlasně přikyvuje. Mně nepomůže ani vymýšlení a přiřazování orgasmů do jednotlivých dnů.

„A co ty, čubko, zeptala ses vůbec?“ ptá se mě s ledově klidným výrazem můj Pán a přibližuje se ke mně. Zpocenými dlaněmi zachraňuji své půlky, ale místo kožených proužků z důtek mi přilítne druhá dnešní facka. Mé ruce mizí nad hlavou a v provazech, aby dílo výprasku dokonal druhý dominantní protějšek. Číslo ran se pak odvíjí od počtu orgasmů Emy. V duchu si říkám, proč ta blonďatá čubka měla potřebu od pondělí tolikrát masturbovat.

Do očí se mi nahrnuly první slzy.

A můj Pán teď stojí za ní, drží ji pod krkem a druhou rukou ji trhá obleček v místě, kde jí vzrušením stojí bradavky. Závidím těm prstům, které se jich mohou dotýkat a mačkat je tak silně, až z nich teče mlíko. Druhý z dominantů bere podtlakové baňky a utahuje je tak silně, až čubka syčí bolestí.

„Jaký byl scénář posledního porna, které jste viděly?“ zeptá se Pán Emy.

Zraky obou Pánů směřují ke mně. Ema dostane špunty do uší, aby nic z toho, co budu vyprávět, neslyšela. Shrnuji obsah videa do kostky. Čubka měla podvázané kozy, nohy široko od sebe a připoutané provazem. Jeden z dominantů ji šukal a nakonec vystříkal kundu, druhý mrdal její hrdlo a do toho ji střídavě dráždili na klitorisu vibrační hlavicí tak dlouho, až se nakonec zmítala v nekonečných orgasmech.

V duchu si říkám, že Ema určitě vsadila na kartu „přání otcem myšlenky“. A po vyndání špuntů vypráví o nebohé subině, která klečela, ruce měla vytažené provazy nad hlavou, pytel přes hlavu a otvory jen na oči a prostřiženou díru na pusu, do které ji tvrdě přirážel svým pyjem dominant.

Bohužel nic z jejího vyprávění díky špuntům v mých uších neslyším.

„No, děvky. Hezké scénáře jste si vzájemně vymyslely,“ odtajnil nám Emin Pán příběhy.

O jejich realizaci nemám nejmenší pochyby, kundu mám nadrženou jako snad nikdy. Ruce už v provazech mám, stačí je upravit dle not, abych byla úplně dole. Jsem tak ponížená, v mé puse se střídají dvě péra a jediný, co mám dovolený, je potupně se sama šukat a nabodávat na černé dildo. Po kozách mi tečou proudy slin. Všichni slyší, jak jsem mokrá a ani po slovech „ještě nesmíš“, nedokážu ovládat své touhy. Výstřiky udělaly pode mnou pěknou louži. Dál fakt teď nemůžu. Odmotávají provazy.

Zbývá zprznit Emu, která všemu do teď jen přihlížela se svojí rukou a vibrátorem v kundě. Její ňadra opouští podtlaky a zahalují se do červené pásky. Hluboký průnik jednoho ocasu do krku a druhý míří do rozpálené kundy. Na poslední chvíli dostávám možnost asistovat likvidačnímu komandu a beru do ruky hlavici. Pohled neskutečný.

Zatímco Emu její Pán plní svojí mrdkou, Ema se celá třese a do obličeje schytává druhou dávku semene od mého Pána. Ode mě pak dostává polibek a zároveň ochutnávám zbytky semene od svého Pána.

Úvodní kolo máme za sebou a další trýznivý výslech nás čeká. Fara je k dispozici až do rána.