Má nejdražší I.

„Á moje nejdražší sestřinka. Tak kolikrát jste se udělala dneska, má nejdražší?“ chce znát mé skóre když jdeme ráno stlát postele a rozdat teploměry. Žertovně se mě ptá kam si ten teploměr má strčit a nezapomene mě plácnout přes zadek a pěkně stisknout s tím, že jsem mu neodpověděla. Prozradím mu, že jsem stihla jen jeden rychlý po probuzení. Přeci jenom si ráda pospím. Víc bych toho nestihla. Ptá se jak jsem si to dělala? Pomalu se k němu nakloním, stisknu jednou rukou jeho paži, aby ten teploměr držel na místě a druhou ruku mu na chvilku položím na stehno zakryté peřinou a pak mu přejedu po hrudi a ukážu ty dva prsty. To s nimi jsem se hezky dráždila. Asi tak před hodinou a půl. Hned po mé ruce drapne a přivoní k ní. Je mi líto, ale je tak třikrát umytá a dezinfekce už jsem na ní dnes měla taky dost. Teploměr pípá, takže konec jiskření. Navíc mám sebou novou kolegyňku.

Je to mladé pískle. No dobře, bude jí tak dvacet a je jak moje věrná kopie, mé mladší nezkažené já. Silné dioptrické brýle ohavných obrouček jí zdobí ten jemný obličej, toho brežněva by neuškodilo lehce zkrotit pinzetou a ty mastící se vlasy....no holky jí poradí jistě spoustu kvalitních šampónů. Stejně jako deodoranty. Od toho tu ale já nejsem. Mám jí zaučovat na mužské interně. Nyní je jak opařená. Náš pacient si neodpustí sexuální otázku i na ní. Ta hned vyletí rudá na chodbu. Jdu za ní.

„Vždyť nás obtěžuje. Musíme to nahlásit. Sáhl na tebe. Má sexuální narážky. To se přeci nemůže. A ty se chováš jako...jako lehká holka,“ drmolí rychle. Jsem značně pobavena jejími rozpaky. Konečně budou mít kolegové novou oběť a rozhodně to nezvládne jestli se urychleně neotrká a nezocelí. „Nikdo nikoho sexuálně neobtěžuje, Zuzko. Jsi na mužské interně, náš kolektiv je sice z větší části ženský, ale jsou tu i chlapi, takže si budeš muset zvyknout na to, že tu všem haraší. A když říkám všem, tak všem. Jsme spolu dvanáct hodin, někteří se stýkáme i po práci a pro zachování zdravého rozumu je potřeba trošku zábavy. A pacienti? Jako bys neznala chlapy. Ti budou blbnout i na smrtelné posteli a pokud takhle začnou, tak je to signál, že jim je lépe a brzy je vykopneme. Pokud se ti to nelíbí, tak si běž stěžovat. Utíkej za vrchní, za primářkou nebo za vedením a uvidíš ten cirkus. Garantuju ti, že tě pak nikdo nezachrání když budeš práskač. Takže jestli se ti něco nelíbí, tak musíš reagovat okamžitě a razantně na tom pokoji.... Ale ve škole nás učili.... Zapomeň na školu! Jestli chceš přežít tuhle divočinu, tak se zapoj! A nebo se nech přeřadit na gyndu. Tam jsou jen hormony zblbnuté matky a novopečení taťkové nemají choutky. To je jedna věc. A věc druhá. Pán mě zná už jako žákyňku. Lehává tu pravidelně několikrát do roka. Takže pro nás je to opravdu neškodná zábava a rozhodně bych tohle nedovolila každému na potkání. Nijak mě naše laškování neobtěžuje. Rozumíš tomu co ti tady teď říkám?“ Kouká rudá do země. Vztekle jí beru za bradu ať se mi podívá do očí. Slzy má na krajíčku. „Vždyť na tebe sahal. Na tvůj zadek,“ vzlyká. „Ano a kdybych nechtěla, tak mu tu ruku urazím a měl by po ptákách. Tohle není žádné obtěžování ani ubližování. Až ti bude na krku viset skoro stoletý veterán, který po mrtvici zůstal šprajcnutý v druhé světové a ty pro něj budeš nácek, kterého musí zabít, tak pak si stěžuj. A teď si padej otřít ty oči, nudli u nosu a pokračujeme v práci. Protože jestli to nebude do snídaní hotové, tak teprve zažiješ peklo. Hroutit se můžeš až po práci,“ ukončuji tuhle ranní intimní debatu. Je mi jasné, že za její reakcí stojí něco bolestivého a nemůžu to otevírat teď v tom ranním blázinci. Fakt v duchu děkuji Martinovi a dalším kolegům, že se se mnou nemazali a já se naučila a zvykla si na tyhle chlapské legrácky. Byla jsem podobně vyjukaná jako tohle děvče. Kdy jsem se tak zkazila proboha? O tom si budu muset promluvit s Martinem

Vracím se na pokoj že kolegyně se k naší milostné trojce nepřipojí. Budu mu muset stačit jenom já. Ptám se na jeho krocení erekce. Jaké má skóre? K mému překvapení se Zuzka vrací. To bylo rychlé. „No dnes jen třikrát za celou noc. Furt jsem čekal, že se připojíte. Dáme společné kolo po večeři ve sprše?“ Žertuje dál a já střelím okem po té mladé koze a druhém pacientovi, který stejně nic moc nevnímá. Ještě že tak. „Ano, to bude velmi romantické. Dáme si společnou večeři a já si vás pak vezmu do sprchy. A to bude teda jízda. A nebo ne, až po svatbě radši, ne?“ dobírám si ho. „Ano, jste tak dokonalá, má nejdražší, že si vás musím vzít. Obávám se, že ale kostel by pod tíhou našich hříšných myšlenek spadl, takže musíme něco formálnějšího,“ mluví mi z duše. Okej, chlape, tak si stoupni do řady. Už je na mě pořadník. Sdělím mu, že mrknu do diáře, kdy budu zrovna volná a rozvedená mladá vdova. Než odejdu z pokoje tak mu ještě pošeptám u ucha, že jsem pěkně nadržená a těším se na později. Rukou mi přejede po vnitřní straně stehna. Nenechám ho dojít až do vytouženého cíle. Něžně ho zarazím a odcházím. Ze dveří mu ještě pošlu vzdušný polibek a uličnické mrknutí.