Horny jail material

Vstávání o půl páté, rychlá hygiena a běh na tramvaj nebyla Mužova představa pěkného středečního rána. Ale slib je slib a když už se člověk jednou k něčemu upíše, je třeba udělat vše proto, aby nezklamal. V mlhavém oparu rána a na autopilota absolvoval jízdu tramvají na nádraží, zvládnul nastoupit do správného vlaku, najít místo a jediné, co ho v tu chvíli vlastně trochu štvalo, bylo, že po deficitní noci tělo nějak nebylo schopno zhodnotit, zda je všechno v pořádku a neustále kontrolovalo funkci topořivých tělísek, takže se musel různě natáčet a kroutit, aby se skryl před zraky spolucestujících. Možná je to příliš dlouhá doba bez partnerky, nebo léto a šatová sezona, nějaká vnitřní chemická nerovnováha, ale ať je to cokoliv, měl poslední dobou velké problémy s kontrolou libida. Ten den to bylo únavou o to horší a bylo třeba to dospat. Na nos škrabošku, na uši sluchátka, do nich zvuk bouřky a zvolna se nechat vlakem ukolébat ke spánku. Pardubice ho probudily. Zvedl oči, otočil je k perónu a jeho pohled se okamžitě zaklesl do mladého páru, stojícího v obětí, ústa na ústech. Stáli schovaní za zdí sestupu do podchodu, z dohledu čekajících, ale z vlaku na ně bylo vidět dobře. Chlapec tisknul dívku na cihlovou zeď, zatímco jejich jazyky se kolem sebe mrskaly jako dva úhoři v sádce. “Nečum na ně!”, okřikl se. Se studem se ohlédl kolem, vidí někdo, jak na ně kouká? Může ho někdo označit za zvrhlíka? Vlak je prakticky prázdný a přes sedačky v řadě za sebou na něj nikdo nedohlédne. Ostatní lidé na perónu jsou buď zády, nebo si hledí svého. Jediný, kdo Muže soudí je jeho vnitřní kritik. A možná by ho vidina vlastního zatracení přiměla oči odtrhnout, kdyby ale Chlapec a Dívka nebyli nazí. Kdyby její měkké prsy tisknoucí se k jeho napjaté hrudi, obepínající jeho žebra, mačkané, pažemi, lokty i těly, nebyly tak poddajné a přitom pevné. Její ruka pevně obtočená kolem jeho penisu a tahající tam a zpět, volně, třoucí nachově rudou špičku o svůj poštěváček. Jak je něco takového možné vidět z vlaku, na zastávce, na veřejnosti? A v sedm hodin ráno? Něvěřícně pozoroval, jak dívka svírala chlapcovo temeno a snažila se přitlačit jeho hlavu ještě blíž k sobě, aby mohla chuťový orgán zasunout hlouběji do jeho krku, jako by měla její láska doslova projít jeho žaludkem. Z jejich úst se odezíral vzdechy a mlaskot a ve viskózních pramenech a absurdních kvantech z nich tekly husté lesklé sliny, které kanuly po jejich tvářích, bradách, prsou, hebkých břichách, až na přirození. Vše čeho se dotkly obalily lepkavým, ale kluzkým filmem, aby po sobě vše sjíždělo najednou tak snadno, a každý tvar byl zvýrazněn hrou odlesků na vlhkém povrchu. Muž hleděl na tu scénu rámovanou vlakovým oknem s narůstajícím nepokojem. Byla surreálná, zdálo se mu, že její tělo kypí, každá křivka se zvýrazňuje, i chlapcův penis pořád bytněl a byl si téměř jistý, že ve výjimečných momentech, kdy se jejich rty alespoň lehounce oddělily a daly nahlédnout dovnitř, za nimi nebyly jazyky dva, ale nejméně čtyři. Ona bez ustání tahala jeho penis, hnětla víc a víc silně, blíž a blíž ke svému lunu a jeho ruce se nořily do jejího masitého, kyprého pozadí, prsty zaryté, až kůže kolem nich bělala a Muž si byl jistý, že pod jedním nehtem uviděl zazářit temně rudou krůpěj krve. Stal se mouchou v síti té groteskní, ale hypnotizující podívané, kterou zřejmě vnímal jen on sám. Lidé nejblíž dvojice nedávali nijak najevo, že by se pár metrů od nich odehrávalo cokoliv, nepatřičného, vytrženého z úplně jiného světa a dál svajpovali ve svých telefonech, vdechovaly nikotinizované polyglykoly, nadávali na zpoždění, své blízké i vlastní slabosti. Chtěl zakřičet, vymanit se, ale v ústech měl sucho, které bylo kontrapunktem vodopádům slin stékajících po hypersexualizovanych tělech té obscénní dvojice. Jako by mu je snad kradli. Pod jejich nohami narůstalo jezero průzračného sekretu, které už dosahovalo k podrážkám nejbližších kolemstojících, kteří v něm nevědomky přešlapovali, cáry slizu natažené mezi jejich botami a zemí při každém kroku. Chtěl zavřít oči, ale místo toho se podíval zpět ke dvojici. Zajíkl se hrůzou, když zjistil, že jejich chtíčem prožrané, tupé pohledy směřují naproti, k němu. A v moment toho setkaní, jako natažením lanka mezi dvěma plechovkama, uslyšel teprve v plné síle celý perkusně-dechový doprovod jejich spojení. Dvojité okno, hučení vlaku ani vzdálenost mezi nimi neexistovala a on klouzal, zbrocený jejich šťávami po i mezi jejich těly. Zmnožená chapadla jejich jazyků, která unikla ze zcela vyplněných, slastně se dávících krčních dutin a kmitala po prsou, uších i v podpažních jamkách páru, zjevně vycítila jeho přítomnost a znuzená prozkoumanými těly se k němu začala napínat. Ruka Dívky dál klouzala po nelidsky dlouhém přirození jejího partnera, jehož citlivý konec se ukrýval hluboko v jejích útrobách a v rytmu jejich přírazů se rýsoval na jejím pregnantně vypouleném břiše. Dva prsty její druhé ruky mezi tím vnikly do Chlapcova vzrušením rozevřeného anusu a začaly v něm zkoumavě kroužit a tápat. Do kakofonie vřeštící v uších Muže, se přidal hrdelní part Chlapcova sténání. Mužova ruka se sama od sebe rozprostřela přes temně hnědou areolu Dívčina prsa a než si stihl uvědomit, co dělá, tiskl její obří ňadro tak silně až protékalo mezi jeho prsty. Začal se prát s jedním ze všudypřítomných jazyků o místo na druhé bradavce, odsouval jej a když to nepomohlo kousal, aby se mohl přisát jako nemluvně, nakojit se z ní, najít v tom aktu bezpečí a konejšení, možná uniknout ze zrůdného spájení jejich těl a získat zpět kontrolu, ale už první usrknutí mu ukázalo pravý opak. Sladká bílá tekutina, smyslná, horká, rozpalovala vše, čeho se dotkla a Muž bezmocně cítil, jak se rozlévá jeho útrobami dolů, dolů, do útrpně ztopořeného penisu, který i ve své současné velikosti vypadal jako David vedle Chlapcova Goliáše a vtahuje ho také do dívčiny nekonečně rozevřené, drásané pochvy, která, jak bezpochyby věděl, jej obejme, pohltí a bude vysávat, dokud z něj nic nezůstane. Jako tělesná oběť dvěma sexuálním božstvům se Mužův penis blížil hranici jejich spojení a v moment slastného proniknutí se do něj Dívka zahleděla a v hlavě se mu jako zvon rozeznělo: „Pardón!“ a Chlapec mu svíral rameno a cloumal s ním a taky na nej zíral: „Pane, pane, no tak!“ A Muž se nadechnul, lapavě, snad poprvé po dlouhé době a ten nádech ho hrubě hodil zpět do tvrdého křesla vlaku. Ruka průvodčí s ním třásla, v kalhotách ho svíralo bolestivé těsno, v hlavě zbytky dekadentního přeludu a zmatek. „Pardon, ale potřebovala bych vidět lístek.“, omlouvala se drobná zrzečka a snažila se necivět na Mužovu vyboulenou erekci. „Jesus Fucking Christ, jsem normální?“, pomyslel si Muž, zatímco ujišťoval slečnu: „Jasně, pardon, hned to bude.“, a neobratně otevíral aplikaci v telefonu. „To už je zralé na léčení!“, meditoval, když čtečka s pípnutím ověřovala cestovní doklad. Odpověděl: „Taky děkuji!“, na díky potutelně se usmívající průvodčí v sexy silonkách se švem vzadu a krátké sukni. „Nečum na ni!“, okřikoval se, když pohupoval očima na jejím pozadí v rytmu chůze.