Polštář (232 slov)

Bydlíme spolu pár dní a šukali jsme jako diví, a já usnul úplně vyřízený, když mě probudilo slabé a vysoké sténání. Nahá Vranka měla mezi nohama polštář, plně jemně skoro neznatelně se o něj třela, a přitom spíš bolestně než eroticky sténala. Pozoroval jsem ji, evidentně spala. Bolest ve tváři neměla, spíš klid. V duchu jsem se rozhodoval, jestli ji nechat spát nebo ji probudit a zeptat se jí, co se s ní děje. Dál jsem ji pozoroval. Objímala polštář oběma rukama, trochu si ho tlačila k pohlaví a celým tělem, jako had se pomalu, proti tomu polštáři hýbala. Bylo to jen pár hodin, kdy ho měla pod pánvi, a ještě na něm byla vidět vlhká skvrna. Rozhodl jsem se napůl. Pohladil jsem ji po havraních vlasech. Na chvilku přestala a zdálo se mi, že se usmála a za chvíli se vrátila ke sténání. Pohladil jsem ji drobné prso a stojící bradavku. Pohnula hlavou a napůl šeptem se zeptala: „Chceš ještě vykouřit?“ A jen se zeptala, hned dostala ten náměsíčný výraz. Přestala se hýbat, i sténat, ale já stejně nemohl spát. Z prázdné sklenice by se nenapila. Přikryl jsem ji z postele skopanou dekou. Ani se nepohnula. Když jsme se ráno oba najednou probudili, nic si nepamatovala a nic se jí nezdálo. Nechtěl jsem se jí ptát, proč po tak divokém sexu ještě ojížděla ve spaní polštář. Třeba se to časem objasní.