Na baru

Alena seděla u baru sama a vůbec jí to nevadilo. Cítila se tu fajn. A bylo jí docela fuk, že dnešní návštěva klubu probíhá docela jinak, než by se na zdejší poměry slušelo. Slušelo! To slovo jí ve spojení se zdejším prostředím hezky rezonovalo. Co by se tady slušelo, to by se vlastně vůbec neslušelo. Sestavila si sama pro sebe tuhle prostou slovní hříčku a sama pro sebe se i usmála. Kamarád, se kterým sem přišla, šoustá za rohem dvě cizí holky, slyší to až sem. Ale ona mu to nemá za zlé. Naopak, kdyby tu měl mít někdo někomu něco za zlé, byl by to on. Slíbila přece Honzovi, že tam bude šukat s ním. Jenže nakonec jí na to přešla chuť. A jeho vina to nebyla.

Čí to vlastně byla chyba? Bezmyšlenkovitě hrála se skleničkou ginu a tonicu a nechala myšlenky, ať se ubírají, kam jim je libo. Mohla to být chyba Martina? No jo, na toho by se to svést možná dalo. Neměl šoustat jiné. Tady na swingers jí to nevadilo. Tady to měl dovolené a jí se líbilo ho při tom pozorovat. Ale jen tady. Doopravdy jí naštvalo, že jeho pozdní příchody domů nejsou přesčasy v práci, ale že ty přesčasy střídavě tráví u dalších dvou dívenek. Ale to je fuk, pustila ho k vodě.

Za to Honza byl fajn kluk. Bezva kamarád. Kdysi dávno, ještě před Martinem, to byl kamarád s výhodami. A tak, když zjistil, že je zase sama, nabídl se znovu. U pár sklenek se trochu hecli a domluvili se, že to provedou tady se vší parádou. Vlastně to ona sem vzala jeho. Občas sem chodili s Martinem. Pro Honzu to měla být premiéra. Slíbila mu, že ho tu po letech zas ojede.

No, a nakonec zjistila, že ho tu vůbec nemá chuť ojíždět. Že dneska na to dneska prostě není ten správný večer. Nechala ho svému osudu, sama se vrátila do šatny, shodila ručník, co měla kolem prsou jako jediné oblečení, a vzala si zpátky dlouhou blůzku a kalhotky. Chtěla si vzít i džiny, ale pak to raději přehodnotila. Neměla v úmyslu působit tu jako jeptiška. A domů jít taky ještě nechtěla. Raději si sedne na bar.

Sám sem nepřišel, ale sám nakonec zůstal. Kamarádka, s kterou sem přišel, byla číslo. A on byl hlavně zvědavý. Byl tu poprvé a vlastně si nebyl tak docela jistý, jestli udělal dobře. Lena byla živel. Znali se už dlouho a skoro stejně dlouho se navzájem využívali, když byli zrovna volní. A to se stávalo docela často. Dlužno podotknout, že její apetit byl podstatně větší, než ten jeho. Dokonce si to od něj dneska nechala udělat ještě doma, když jí vyzvedával. A když přišli sem, prakticky okamžitě po sprše vplula do hloučku dalších dvou nebo tří párů. Než se on stihl vůbec rozkoukat, ona už byla nahá a rajtovala na docela cizím chlapovi. Než aby se do toho zapojoval, raději ji políbil na čelo a šel na bar. Ještě se naposled ohlédl, než odešel z pokoje, ale nevypadala, že by jí to vadilo. Bar mu přišel jako mnohem lepší místo, na trávení času.

„Ahoj, máš tu volno?“

„Jasně.“ Až pak se otočila a usmála se na něj. Pak se zas vrátila ke své skleničce. Ale jeho přítomnost cítila stále. Zaujal jí.

„Sám? To se tady nenosí.“ Zkusila zasondovat. Vůbec ji nenapadlo, že podle barových pravidel by to měl být on, kdo bude rozjíždět konverzaci.

„Jo, docela.“ Odmlčel se, prohlížel si jí. Jen chvilku. Líbila se mu. Byla jiná. Byla sexy, ale nebyla svolná. Právě teď a tady to byla unikátní kombinace.

„Sám, skoro jako ty.“

„Jak víš, že já sem sama?“

„Nevím, vypadáš tak.“

„A vlastně máš pravdu…“ nechala větu vyznít do prázdna a usmála se na něj. „A jak ještě vypadám?“

„Jako oběť náruživého partnera? Jako někdo, kdo by tu ani neměl být? Ale zas jako někdo, komu vlastně není zas tak proti mysli sedět tu se mnou na baru.“ Drze se na ní zazubil. „Jo a ještě k tomu vypadáš děsně sexy.“ Uzavřel to.

„Nejsi úplně mimo. Snad jen s tím rozdílem, že tou obětí měl původně být ten kamarád.“

„Se vám to nějak prohodilo, ne?“

„Asi jo, ale vlastně mi to ani nevadí.“ Odtušila a až teď si uvědomila, že je to vlastně přesně tak, jak říká. „A je mu nejspíš taky ne.“‘

Pak představení, přípitek na tykání a povídání. To bylo moc fajn. Všichni kolem souložili o sto šest a oni si mezi tím připadali jako ostrůvek klidu na rozbouřeném moři. A povídalo se jim krásně. Možná za to mohl podobný osud jejich dnešního večera, možná prostě jen našli toho pravého ve správný čas a na správném místě.

A pak přišly jiskry. Ona si všimla jeho vůně. Ta ji vlastně upoutala jako první. Až pak to, že to byl dobře postavený chlap. Žádný kulturista z posilovny. Vypadal spíš jako někdo, kdo hodně běhá, chodí, možná občas leze. Přes sebe měl hozenou luxusní košili. Mohla by klidně zdobit drahý oblek. Rukávy vyhrnuté, zapnutou jen na pár knoflíčků a pod ní… polkla, když si je prohlédla pořádně. Přiléhavé boxerky toho prozradily víc, než by si myslela a než by čekala.

„Promiň.“ Omluvil se, když si všiml, kam se dívá a honem si přikryl klín košilí. Ani on sám si neuvědomil, že mu stojí. „Nemůžu za to. Sedím tu s krásnou ženskou, co je jen v kalhotkách a skrz blůzku jí prosvítají bradavky.“

„Máš originální způsob, jak holkám říct, že jim to sluší.“ Usmála se na něj. A když se na něj tak smála, sama si musela přiznat, že na tom není o nic líp, než on. „Za to se nemusíš omlouvat…“ natáhla se a laškovně mu odhrnula cíp košile zpátky tak, aby znovu viděla, co ji tak potěšilo.

„Co se na mě tak díváš?“ Ozvala se po další chvíli, kdy jen mlčky seděl proti ní a sledoval ji.

„Přemýšlím.“

„O čem?“

„Chceš tu společensky přijatelnou, nebo raději tu pravdivou odpověď.“

„Pravdivou.“ Uculila se v blaženém očekávání, že ta pravdivá bude krajně společensky nepřijatelná.

„Říkám si, že pokud spolu chceme dnešní večer zůstat, máme jen dvě možnosti.“ Odmlčel se.

„A to?“

„První je, že zavolám taxíka a odjedem spolu do nějakého normálního baru.“

„A ta druhá?“

„Ta druhá je, že zůstanem tady. Ale pak by mé chování bylo poplatné zdejšímu prostředí.“

„Jak tomu mám rozumět?“ Alena už se nepokrytě culila. Její JÁ, které se probouzelo při předchozích návštěvách zdejšího klubu, se už zas prodíralo na světlo a hlásilo se o slovo.

„No odvedu si tě někam stranou a tam tě zneužiju.“ Dokončil on myšlenku.

„To se pleteš!“ ujistila ho.

„Jak to?“

„Kdybys chtěl být doopravdy poplatný zdejšímu prostředí, uděláš mi to rovnou tady na baru.“ Pronesla tím nejnevinnějším tónem, jaký jen dovedla.

„Tak si vyber.“ Vyzval ji.

„Nevím jak ty, ale já nikam nejedu.“ Prohlásila rezolutně ona a v očích jí zatančili plamínky.

A pak přišel sex. Vlastně ne hned. Nejdřív to nebyl sex. Byla to souvislá řada provokací a dráždění.

Začala si ona, když se beze slov a varování natáhla a promnula mu přes látku boxerek ten nádherně tuhý penis, který to všechno začal. Na oplátku ji on poprosil, aby vstala a pak ji s tím nejklidnějším výrazem připravil o kalhotky.

Pak klečela před ním. Měla ho v puse a válela po jazyku jako nějaké drahé víno. A on jí tak voněl i chutnal. V jedné ruce muchlala jeho koule, druhou ho držela za zadek a udávala mu tempo, v jakém ho kouřila. Bylo jí docela jedno, že se na ně dívá barmanka, že ji sledují lidé, co jdou pro svůj drink anebo jen tak procházejí. Byla na to naopak pyšná. Chlubila se tím, jakého ptáka má právě v puse. Cítila ho v chřípí, jeho vzrušení jí bubnovalo do patra a ona se začínala houpat na vlnách.

Potom seděla u něj v klíně. Opírala se zády o jeho břicho. Barová stolička jim byla malá, tak se přesunuli do vedlejšího rozměrného křesla. Na zádech, jen kousek nad zadečkem cítila jeho naběhlý penis a v klíně jeho prsty. Pořád ještě jí nechal blůzku, jen jí rozepnul tak, aby více odhalovala, než zakrývala. Laskal jí prsty v klíně. Chvílemi nabíral její šťávu a střídavě dávala ochutnat jí a zas sobě. Vrněla spokojeností.

„Sex na prvním rande?“ zamručel jí do ucha.

„To není rande.“ Opravila ho.

„Tak co tedy?“

„Náhodné setkání?“ navrhla ona.

„Potom je všechno v naprostém pořádku.“

Teprve teď přišel sex. Šukal ji na baru. To byla její podmínka. Vybrala si to tak. Mohli se milovat v relativním soukromí pokoje. Něžně si hrát nebo se mazlit. Mohli se zapojit do dění v okolních místnostech. Ale ona potřebovala ošukat. A chtěla při tom být všem na očích. Opřela se rukama o barový pult a nechala ho, aby do ní zezadu pronikl. To byl ten moment, kdy dívka za barem opustila svůj post barmanky, a když se podívala Aleně do očí, cítila, jak moc je ženou. Jak moc si rozumí.

Propnula se spokojeností a napětím. Konečně ho měla v sobě. Dopřál ji chvilku, než se mu přizpůsobí. Tu příznačnou chvilku klidu před bouří, než jí ten jeho čurák začne plenit kundu. Malinko povolil, pak ji chytil za zadek a znovu si jí narazil. Vyjekla. A zas. Nemohla si pomoct a asi ani nechtěla. Jako by jí ten jeho nateklý žalud tlačil až na hlasivky.

A pak ji šoustal. Mrdali zapření o bar, byli mimo a přitom spolu. Držel si ji střídavě za boky a za půlky. Hnětl v rukou její kozy, které se jí v rytmu soulože plašily pod blůzkou a jí to ještě víc dráždilo k tomu, aby se mu nastavoval a každý jeho příraz mu dvojnásobně vrátila.

Netrvalo to dlouho. Nemohlo a ani by to nemělo význam. Přišlo to rychle a prudce. Sevřela se kolem něj přesně v momentě, když přišel jeho první výstřik. Nebyl to ani křik ani zběsilé divadlo. Prožili si to hlavně spolu, pro sebe a v sobě. Trvalo to. Pak přišlo zklidnění. Cítila jeho semeno na svých stehnech a slyšela svůj dech, který jí pořád ještě nepatřil. Ještě, když na baru přistály dvě sklenky perlící sektem, ještě pořád ho měla v sobě.

„Na účet podniku.“ Usmála se na ně barmanka.