Nečekaný průběh vyšetřování

Stojím před vchodem do bytovky a pro kontrolu se dívám do papíru s informacemi a pokyny. Přestupek proti majetku, odcizení několika kusů spodního prádla ze šňůry na prádlo z přízemního balkónu. Pokyny - upřesnění informací o typu a bližší popis odcizených kalhotek, další šetření v blízkém okolí.
Vcházím dovnitř a tiše nadávám proč zrovna já mám řešit tohle, v podstatě zbytečnost, mohl bych být jinde a dělat něco pořádného. Vystoupám k prvnímu bytu a zvoním. Paní X Y, která mi otevře je pro mne překvapením. Po představení pro jistotu kontroluji totožnost a vysvětluji proč jsem zde. Paní mne zve dál. Když jdu za ní, neubráním se pohledu na její zadek a pohyb při chůzi. Říkám si, že i když je o generaci starší, vůbec na to nevypadá. Sedám si v obýváku a chystám se začít.....a najednou vlastně nevím jak do toho. Následující krátký rozhovor nebyl moc profesionální, o to více mne překvapí nabídka kávy. Tu si dám rád. Jen co má přijatelnou teplotu, hned pomalu upíjím. Ale po chvíli se mi zdá, že místo povzbuzení má úplně opačný účinek. Bojuji s únavou a prohrávám.

Když jsem přišel k sobě, je všechno jinak. Už nesedím pohodlně jako předtím, ale jen na kraji sedadla. Jsem jako zpomalený, ale postupně to opadá. Už vidím služební opasek, leží na zemi u stěny, zcela mimo můj dosah. Zjišťuji že jsem skoro nahý, kalhoty a spodky mám stažené ke kotníkům a když se chci hnout, cítím že mám kotníky přivázané k židli. Košili nemám vůbec, ruce mám také znehybněné. Paní sedí naproti mě, pohodlně, ale vypadá jinak. První co mne napadá je "autorita". Díky otupění chvíli vstřebávám situaci, zkouším zda se mi nepodaří uvolnit. První promluví Ona. Tak pane praporčíku, začneme znova. Než se začnete vztekat nebo dělat scény, či křičet, vemte v potaz že případně budete muset vysvětlit, jak jste se dostal do této situace a jak takového policistu přemohl obyčejná žena jako já. Cítím silné ponížení a Ona mluví dál. Myslím že jste dal najevo, že můj případ pro vás není dost důležitý. Z toho jsem rozmrzelá a když jsem rozmrzelá, bývám důrazná. Pro mne je mé spodní prádlo velice důležité a pro vás bude také, až tu dnes skončíme. Za prvé, prádlo mám ráda v sadách a ty teď nejsou kompletní a to mi skutečně vadí. Za druhé vyjádřil jste pochybnosti ohledně kolíčků na prádlo, zda byly použity a jestli vůbec držely. Našla jsem přesně ty kolíčky na prádlo, které jsem použila. Šlo o troje kalhotky, tedy šest kolíčků. Zvedá se a já vidím, že má na sobě dlouhou košili, která působí velmi elegantně, sahá jí skoro až do půli stehen. Je to musím přiznat celkem pěkný pohled. Přistoupí až ke mě a chytá mi penis za předkožku, kterou natáhne. Z kapsičky na košili vyndá kolíčky na prádlo a umisťuje je na předkožku, pěkně systematicky vedle sebe, až je jich tam všech šest. Při umístění každého se cuknu bolestí, následně se snažím uhýbat, ale jen mne více zmáčkne a zase držím. Mé první myšlenky když jich umístí všech šest jsou, že to není tak hrozné, jak jsem se bál. Jako kdyby mi četla myšlenky, promluví na mne. Možná si říkáte pane praporčíku, že to není tak zlé. Uvidíme jak to budete cítit po nějaké době. Teď cítím ponížení a bolest. Co mne překvapí je reakce mého těla - penis cuká, začíná částečně tuhnout, ale aby se postavil jako normálně brání kolíčky, kůže se napíná. Ona mne sleduje a jen prohodí - hmm, zajímavá reakce.
Teď přejdeme k informacím o tom, co bylo odcizeno. Poznámky si uděláte zpětně, jsem si jistá, že si vše budete pamatovat. Na chvíli mi zmizí z dohledu do vedlejší místnosti. Když se vrátí zastaví se asi metr přede mnou. Sleduji jak pomalu rozepíná spodní knoflíky košile. Když rozepne čtyři, rozhrne její cípy do stran a já vidím že pod ní má jen tmavě modré kalhotky. Povídá - takovéto bokovky mi byly odcizeny, jen v černé barvě, se stejnými nápisy. Zatočí se kolem jako modelka, v klidu, pomalu a sebevědomě. Dívám se jako uhranutý. A penis už opravdu stojí, i s kolíčky. Ona se usmívá a povídá - vidím že už vás to zajímá, pane praporčíku. I se svým krásným úsměvem zase zmizí pryč. Po chvíli se vrátí a opakuje se pomalé odhalování, teď již bez rozpínání knoflíků. Druhé byly takovéto s vysokým pasem, v bílé barvě. Nedokážu se odtrhnout pohledem, sleduji vykrojení, které skrývá mnohem méně jejího klína, než předchozí typ, ale i tak je prostor pro fantazii, která běží na plné obrátky - je úplně vyholená, má čárku nebo třeba malý trojúhelníček? Vše co vidím z jejího těla je perfektní, určitě bude i ten skrytý kousek. Zjišťuji, že dýcháním rychle, penis je úplně nalitý krví. Moc teď toužím po sexu, stáhnout jí ty kalhotky a zasunout. Nebo alespoň hned vyhonit, pudům se těžko odolává. Nahota, ponížení, bolest, a vzrušení, to je to co nyní cítím. Jako kdyby mi opět četla myšlenky, přistoupí blíž. Natáhne ruku směrem k mému stojícímu penisu. Už se těším na ten dotek.....ale místo toho co čekám, stane se něco úplně jiného. Dotek a sevření ruky na penisu se nekoná. Cítím, jak prsty brnká o kolíčky na prádlo, které připnula na předkožku. Erekce a napnutí kůže působí při každém pohybu bolest. Ta je větší než jsem ji cítil při umístění kolíčků. Mé překvapení musí být vidět i v mé tváři. A Ona se ještě více usmívá. Drží pořádně, nevypadá to že mohou jen tak spadnout, že pane praporčíku? Dochází mi, že Ona si to opravdu užívá, je šťastná že mne ovládá, že má vše pod kontrolou a přesně tak, jak chce Ona. A i když si já chci myslet, že já to jen trpím, skoro od začátku stojící penis jasně svědčí o tom, že to tak není. Alespoň část mne si takto neobvyklou situaci, do které jsem se naprosto nečekaně dostal užívá. Ještě než mi znovu zmizí mimo dohled, pořádně zahýbá s kolíčky, což přináší další bolest, ale místo mnou očekávaného ústupu erekce, penis stojí dál. Co se to se mnou děje? Je nadržený tak moc, že kolíčky malinko sklouzly z napjaté kůže. Nemohu tomu uvěřit. A opět se Ona vrací. Opět se zastaví, zatočí se až rozepnutá košile vlaje kolem ní a odhalí její krásnou postavu, ty krásné nohy, záblesk bříška... Je snad jen v té košili? Nebýt znehybněn, už bych si snad před ní i klekl, jen pro trochu její pozornosti, abych viděl víc.... Zastavuje své otáčení. Očima hltám ten pohled. Tak tanga.....a pokud mohu soudit, úsporná. Jako ve snu vnímám informaci, že odcizeny byly tanga v tělové barvě. Běží mi hlavou, že s kouskem látky v té barvě to musí vypadat, jako by byla úplně nahá. Lehce se rozkročí, látka se napíná a náznakem vykreslí žlábek a to i přes to, že látka toho moc nezakrývá. Jak moc bych chtěl blíž k tomu pokladu, jež ukrývá pod tím malým kouskem látky. Dotýkat se, líbat, ochutnat.... Najednou ke mě proniká nový vjem. Ano, ano, ano! Stalo se to, po čem jsem toužil, chytila mi vytrvale stojící penis rukou. Pomalu, pevně svírá ruku kolem něj. Jsem v nebi!!! Až do chvíle, kdy rukou sjede dolů a tím pohybem vystřelí pět kolíčků na prádlo pryč. Ta bolest je hrozná, do míst která byla po nějakou dobu pod stiskem kolíčků se valí krev a vrací cit. A bolest nemizí, trvá a trvá, nic jiného momentálně nevnímám. Přes slzy které mi okamžitě stouply do očí vidím otlaky v kůži, lapám po dechu a házím sebou jak mi to omezení na končetinách dovolí. Když už myslím, že mám vše za sebou, slyším její hlas. Podívám se do její štěstím zářící krásné tváře kousek přede mnou - zdá se, že ty kolíčky opravdu hodně drží, podívejte se pane praporčíku, jeden zůstal, dám ho pryč. Čekám, že jej stiskem rozevře a sundá, připravuji se na další bolest, ale místo toho ho jen z kůže sevřené uvnitř stáhne. Další příval bolesti a cukání tělem. Příprava nepomohla, bolest je snad ještě větší než před chvílí. Ale navíc cítím i pravidelné pohyby její ruky, jak mi ho honí. Bolest jak se pohybuje a napíná předkožka v kombinaci se známými příjemnými pocity... Nahota, ponížení, bolest, rozkoš.....a během chvíle výstřiky. Když prohlédnu oparem bolesti ve spojení s orgasmem, vidím že Ona se dál spokojeně usmívá, ustoupí dál, upraví si košili a já se divím co se to vůbec stalo. Zmizí pryč a já prožívám pomalu nastupující zklidnění. Když se vrátí, má již na sobě krom košile i kalhoty. Uvolní mi ruce, nohy si již uvolním sám. Podá mi krabici papírových kapesníků, během chvilky už jsem schopen otřít ze sebe sperma. Otřu i to, co dopadlo na koberec. Pak se upravím, beru opasek, ale stále to cítím. Ona jen sedí na svém místě, stejně v klidu jako předtím a dívá se. Ví že vyhrála, že Ona je pánem situace. Vím to i já. Nemám co bych k tomu řekl. Beru si ještě blok na poznámky, kterých bude plno a po nejistém "nashledanou" na rozloučení odcházím z bytu plný rozporuplných dojmů.

Už je tma a jsem po službě, když se na místo vracím, tentokrát však ze zadní strany bytovky. Kontroluji, že všude je klid, ve většině oken tma, nikdo nikde nekouká. Jen já koukám, a to na prádelní šňůry na jednom balkonu v přízemí. Dík tmě mi chvíli trvá, než najdu co hledám. Pak už jen rychlá akce - přesun pod balkon, vyskočit, přitáhnout se, zapřít nohou a znovu přitáhnout a už tam dosáhnu. Do ruky chytím kousek látky a pouštím se. Kolíčky na prádlo letí vzduchem a dopadají na podlahu balkonu. Po doskoku na zem utíkám pryč. Ano, mám pro co jsem přišel, mám její kalhotky, moji kořist....