Popros! Nebo budeš zase kňučet

Popros!
Ne!
Popros! Nebo budeš zase kňučet.
Ne! Nebudu prosit!
Jak chceš, já tě varoval...

Znovu ji začal prstovat. Zprvu zlehka, jemně, pravidelně. I to ji dokázalo paralyzovat. Chtě nechtě se věnovala jeho dotykům a pocitům, které vyvolávaly. On to pečlivě vnímal a postupně přidával na intenzitě. Nakonec prudce zrychlil, přitvrdil a změnil prstoklad uvnitř. Reakce byla téměř okamžitá.

Áááááhhh!... Její táhlý výkřik doprovázel i mokrý gejzír. Měl pokropenou ruku, částečně hruď, něco skončilo i na tváři. V duchu se ušklíbl, aniž by z ní spouštěl oči.

Tak co? Poprosíš? Nebo ještě nemáš dost?

Odpovědí bylo jen namáhavé oddechování. Mokré ograsmy ji fyzicky značně vyčerpávaly.

Jáá, já bych, já uuuž...
Copak? Už bys chtěla zase? I ty jedna náruživko. Není problém.
Nnnn-ne-ne-ne-ne....
Nemám přestávat? Samozřejmě, jak si přeješ...

Ignoroval další vzdechy a nesouvislé mumlání a opět začal s lehkými, pomalými pohyby uvnitř její mokré kundy. Tím ji spolehlivě umlčel. Jako vždy neodolala příjemným pocitům s tím spojených a okamžitě se na ně soustředila. Nespouštěl oči z její tváře. Jako by ovládal hračku. Poslepu ji řídil svou rukou a sledoval obvyklé reakce, které to vyvolávalo. Ubíral nebo přidával na rychlosti a síle dráždění podle toho, jak bylo třeba udržet ji v napětí. Nakonec opět změnil polohu prstů uvnitř, nasadil rychlé tempo a ...

Áááááhhh!... Další silný mokrý orgasmus.

Copak, ty couro nadržená, pořád ti to nestačí?
Já, já, já uuuž...
Co? Ty už chceš zase? Ty máš ale výdrž...
Nnnn-ne-ne-ne-ne...
Já vím. Nemám přestávat. Stačí říct.

Opět další kolo jeho týrání, opět další vysilující mokrý orgasmus.

Oddechovala jakoby zrovna doběhla maraton, těžko popadala dech. Na spocenou tvář, křečovitě staženou vyčerpáním, se lepily vlasy. Jen těžko hledala slova. Její hlas měl zabarvení zoufalosti, či téměř breku.

Proč-proč-proč...
Copak, zlato?
Proč mi to děláš?...
Stačí poprosit a nechám toho. Víš to moc dobře.

Ticho. Její tvrdohlavost byla obdivuhodná. Jenomže narážela na tu jeho. A on nemínil povolit. Když viděl, že se nemá k prosbám, pokračoval ve své zábavě.

Nnnn-ne-ne-ne-ne, už neee, já už nemůůůžu....
Ale nekecej, ty děvko. Na mě tvoje kňučení neplatí, to víme oba.

Opět přidal na tempu a byl tu další mokrý orgasmus. A pak ještě jeden a další. A ještě a ....

Už neeeee, prosííím!

Z posledních sil to ze sebe vypravila, nebo spíš zavzlykala. Vypadalo to, jakoby se o ní pokoušel infarkt. Prsa se vzdouvala závodní rychlostí, tak moc těžce se jí dýchalo. Jinak už se nedokázala vyčerpáním ani hýbat. Ručníky a osušky pod ní byly docela promočené. On opravdu přestal a nasadil zdánlivě zklamaný tón, zatímco jeho ruka byla pořád uvnitř.

Už ne?? Vážně? No jak myslíš, zlato. Měl jsem dojem že si to začínáš náramně užívat.

Mezitím z ní nespouštěl pohled. Musel se v duchu pousmát nad tím, jak dokonale vyčerpaná "mrtvola" tu před ním leží. Nelze říct, že by ho to nebavilo. Ať je to studentka, mamina, manažerka nebo dělnice, nakonec ten vyčerpaný, nepřítomný výraz totálně udělané děvky mají stejný všechny. Všechny jsou si v tu chvíli rovny. Žádná ženská nemá v daný okamžik potřebnou sílu na něco si hrát, něco předstírat. Je myšlenkově i fyzicky K.O.

Škodolibý vnitřní úsměv mu vydržel pár sekund. Pak naoko zvážněl.

No tys to tady zas pěkně zaneřádila, potvoro jedna! Že se nestydíš. Taková velká holka a takový bordel tady udělá. To si uklidíš...

Ticho. Reakci ani nečekal. Je bezvládná a ráda, že aspoň dýchá. Ještě chvíli svou "mrtvolu" pozoroval s lehce nadrzlým úsměvem tyrana potěšeného dobře odvedenou prací na mučidlech. Pak se nadobro přepnul do reálu a shodil promočené ručníky z postele.

Donesu ti šťávu. Dáš si? Dobře vychlazenou, tak jak to máš ráda...

Její odpovědí bylo jen nepatrné kývnutí hlavou a jakýsi vzdech.

Za chvíli je zpátky se šťávou. Pomáhá jí alespoň částečně se posadit, jde jí to ztuha. Drží ji skleničku u úst a naklání k napití, protože sama ještě nemá sílu. Všechno žíznivě vypije a znovu se pokládá do postele. Zmůže se jen na tiché špitnutí.

Lehni si ke mně, prosím...

Odkládá sklenici, lehá si vedle ní a bere ji do náručí. I ta nejtvrdohlavější ženská je ve své podstatě křehká nádoba. Pohladí ji po tváři, dá pusu na čelo, a ona brzy usíná...