JITKA

Tak a je to tady, první rande na amatérech. No né, že by bylo někde jinde, ale všechno je jednou poprvé
Už ani nevím jak na to. Uff, to je tak dlouho co jsem měl rande. V ruce držím kelímek s kávou, v druhé ruce druhý kelímek s kávou, poznávací znamení, kdo by taky pil dvě kávy zároveň, že jo. Jenže jedna nebyla moje, byla pro ní. Sraz byl na minutu přesně v OC. Nesměl jsem přijít pozdě, nemá moc času a tak jenom si dáme kafe a ona mi pak napíše, jak se rozhodla.  Už vidim, jak sedí někde poblíž a okukuje, jestli se prozradí a vyjde z úkrytu a nebo nebude mít zájem a napíše, že nestíhá.
Káva začíná pálit v rukách, tu svou usrkuji a druhou pokládám na výběžek na zdi. Začínám si myslet, že mám smůlu. Ještě zbývá 30 vteřin do smluveného času. Zajímavé, nikdy jsem vteřiny nepočítal. Rozhlížím se opatrně kolem a očima skenuji okolní ženské. Všechny jsou tu s někým, s dětma, s kámoškou či kolegyní, s chlapem, prostě nic pro mě. Kouknu na mobil, hmm tak minuta už uplynula a ni... Ahoj, jsem tu dobře ? ozvalo se za mnou. S leknutím jsem se otočil a zapomněl jsem, že mám v ruce kelímek s kávou. Pohled do očí a ÁÁÁÚúú, kelímek dopadnul přímo na moje tenisky,víčko jsem pořád držel, kafe bylo ještě dost teplý. Nosím lehké se síťovinou aby mi větrala šlapadla a odér odcházel mimo mě. Ale tentokrát je to na houby. Moje šlapky, obzvláště ta levá dostali koupel, až jsem se chvílemi bál, že mi slezou nehty. Ta káva byla moje, ta v botech. Pod zavřený mi víčky jsem dvakrát protočil bělmo. Zkontroloval jsem její boty a nohy, byly v suchu a v chladu, na rozdíl od mých.  Omluvně jsem se na ni usmál, podávám ji to její kafe a říkám, jestli jsi Zita, tak jsi tu správně. Teprve potom vybuchla smíchem. Měla krásné velké oči, od smíchu se jí udělaly vrásky  a viděl jsem i slzu v koutku. Hmm, tak fajn, alespoň se dobře baví. A bavila se opravdu dobře, položila si kelímek také na výběžek a podala mi ruku. Po představeni říká, "A kam si sedneme?", otočí se celým tělem jakoby hledala volné místo. Zároveň s pohybem těla opsala její kabelka zavěšená na rameni pohyb, který srazil druhy kelímek teplé kávy přímo na mojí druhou nohu. Protože jsem sledoval, kam se dívá, probral mě až dopad druhého kelímku na druhou, do té doby suchou nohu. Uskočil jsem, ale bylo to pozdě, většina obsahu už byla v botě. Nebyla si toho vědomá a myslela si,že i druhé kafe jsem shodil já, propukl u ní záchvat smíchu. Viděl jsem, že dneska neni můj den a že je všechno ztraceno, tak jsem pouze řekl, *Mám dojem, že dneska to asi nebude  v pohodě, mám velice silný pocit, že mi teče do bot". Nato ona propukla v ještě větší záchvat smíchu, najdnou zkřížila nohy, drapla mě za ramena a Stůj a drž, nebo budu mít taky v botách mokro, zatím je to jen v intimce, doufám. Usmál jsem se na ní, její krásně zelené oči, stále zalité slzami, byly veselé a ty vrásky kolem nich byly úžasně roztomilé. Objal jsem ji a ona najednou zvážněla.
"Myslím, že oba dva potřebujeme na záchod", šeptla, Sejdeme se zase tady, jo?" Kývl jsem a s pocitem "Česílka", jsem odešel na záchod. Po osušeni nohou,jsem se pokusil vysušit i boty,ponožky jsem vrazil do kapsy, umyl ruce, letmý pohled do zrcadla, nádech, výdech a jde se na repete. Brzy, co jsem stihnul já, za asi 5 minut, jí to trvalo ještě o 10 minut děle. Konečně, vyšla s vážnou tváří,ale jak se naše oči potkali, propukla ve smích a už to nebyla tak vznešená chůze, už to bylo řehtáni za pochodu,spíš pochodu v předklonu s občasnou chůzí.
Když dorazila až ke mě, ukázala mi prstem na kapsu a ja ztuhnul. Z kapsy mi koukala skoro celá ponožka. Tak a skončil jsem, napadlo mě. Ale ona se smála a chytla mě za předloktí a táhla mě ke stánku a povídá : "Zkusíme to znovu, dala bych si čokoládu bez cukru" Tak dvakrát vyhrknul jsem a vytahuju šrajtofli, ale ona říká:  " Kafe si platil Ty, čokolada je na mě!" A rozhodně dala na pultík peníze. Věděl jsem, že nemá cenu odporovat a že nepovedený začátek je tímto smazán a začínáme znovu.
Vzal jsem čokošku a ustoupil pro jistotu krok dozadu a poděkoval jsem za čokoládu. Ona kývla a já navrhnul si sednout ke stolku. Mlčky jsme se usadili a začali konverzaci o tom proč a jak a jestli ano, nebo ne.
Tohle děvče se mi zamlouvalo čím dál víc a vůbec mi nevadily jeji sykavky když si nedávala pozor. Měla nádherně zelené oči, ruce měly známku toho,že nejsou líné, neposedný jazyk,který se jí plete mezi zuby, když si nedá pozor, veliká prsa, kterým je halenka tip top, a zbytek nevidím, ale moc mě to láká, objevit ho.
Uběhla hodinka,ani nevím jak, prý má málo času,ještě jedna hořká čokoláda a každý tortilu, nebo co to bylo.
Probrali jsme všechno co jsme potřebovali o druhém vědět, následovalo takové to oťukávání a já zjištoval, že jsem se potkal se skvělou ženskou, nejenže neplácala blbosti,ale byla i chytrá, vtipná a otevřená. Domluvili jsme si datum našeho dalšího setkání se vším všudy.
Druhá schůzka byla ve velkém  parku, v tuhle dobu tady bylo jenom pár lidí a tak jsme našli zákoutí s lavičkou. Nesedli jsme si, ale zavedl jsem ji k lavičce zezadu, tak aby se mohla opřít zadečkem o opěradlo lavičky, pohladil jsem ji po tváři a zeptal jsem se jestli ji můžu líbat. Usmála se a místo odpovědi se ke mě přitáhla a hezký mrkla. "Co myslíš?" , zeptala se, ale já už vůbec nemyslel, nevnímal okolí, byla jenom ONA. Moje ruce pátraly kam dosáhly,ale jenom tak  po povrchu oblečení, hladil jsem ji s veškerou něhou jaké jsem byl schopen. Po chvilce si rozepnula dva knoflíčky na bundě a já mohl vklouznout rukou pouze na blůzku. Cítil jsem vzrušené bradavky, ale nejenom bradavky, celé její tělo hrálo jako harmonium. Po chvíli mi říká " A dost! Takhle by to nešlo, jdeme se někam posadit, někam, kde jsou lidi." a usmála se na mě. "Máš moc šikovné ruce a já už to nedávám, takže klídek, jo." Odešli jsme do kavárny, skočila si na toaletu a objednali jsme si. Po chvilce povídáni jsem navrhl datum další schůzky. Odmítla ho, ale navrhla den poté a já nadšeně souhlasil. Teprve později jsem si uvědomil, že budu muset překopat celý můj plán na ten den.Celou dobu jsme si psali na síti, až  nadešel ten den. Blbý začátek, super konec.  Trvalo to přes rok a nemělo to jedinou chybu. Až nemoc u ní v rodině nám to skončila. Byla jsi naprosto úžasná Jitko.