Externí pedagogická výpomoc, 4. část

Když jsme si ještě jednou důkladně prohlédli její zadání, zopakovali jsme si v paměti všechny čerstvě naučené znalosti a pustili se do úkolu. Jitka se usmála a pozorně sledovala, jak si vyzouváme boty, rozepínáme košile, vytahujeme opasky a stahujeme kalhoty. Teď se osvětlení pokoje, předtím tak příjemné, obrátilo "proti nám" a už jen ve spodním prádle před Jitkou nesměle otálíme. Když se ale ta se všeříkajícím pohledem podívá na napnutá "šapitó", ve které se proměnili naše boxerky, dojde nám jak nemístní je naše stydlivost. S upřenými pohledy dopředu, ignorujíc napětí co v rozkroku přemohlo naší vůli, si je stáhneme dolů.

Se třemi tvrdými klacky napřímenými k jednomu cíli si pak vedle sebe hezky nastoupíme jako na tělesné výchově. Asi v tom strachu, co nás uvnitř přemáhá máme pocit, že musíme držet spolu. Jak Jitka překvapeně sleduje ten bojový šik, co se před ní zformoval, obrátí jen oči v sloup, položí odevzdaně ruce ponad hlavu, zakloní se ní na postel, zavře oči a uvolní celé tělo. Jelikož by už i pomalejším studentům mělo být vše jasné, pomalu uvolní sevření svých stehen a nechá zpomezi nich vypadnout dvě slepené "stránky" zadání, které si máme už sami v tichosti otevřít a soustředěně se do něj zahloubit. Konečně osvobození od jejího upřeného pohledu se poprvé vzájemně na sebe podíváme, ale Jitka vmžiku otevře oko a přísně prohodí

- "A nebavit se spolu nebo vám to hned vezmu...!" mrkne a zpátky nám odevzdá úkol, který jsme už měli mít dávno rozpracovaný.

Láďa se první odhodlá vykročit směrem k postelím a my jej následujeme. Sedne si nalevo od Jitky a zblízka pozoruje její bradavku. Když ta intuitivně ucítí pohled co jí probodl, začne se probouzet a pomalu vystupovat na svém rostoucím, prokrvujícím se dvorci. Když postřehneme tenhle první náznak Jitčina vnitřního vzrušení, pocítíme jej jako upřímné pozvání, odložíme zábrany a uleháme k ní. Rukou začnu procházet po jejích punčoškách, co mě od prvního momentu tolik fascinují a pohladím její štíhlé nohy. Ňadro, které nás tak hezky posmělilo, se pomalu ukryje v Láďově dlani a už i s Petrovým přispěním se povrch Jitčina nahého těla začne postupně víc a víc ztrácet pod našima rukama.

Po tom, jak se ta má už asi definitivně přilepí ke vnitřku Jitčina pravého stehna, začíná mě při líbání jejího bříška přemáhat nutkání vzít si i to ostatní, co nám poskytla. Posunul jsem se výš a rty se ze strany přisál na její druhé ňadro. Když jsme se bez jediného slova takhle hezky s Láďou "podělili" o nahoru od pasu nejpřitažlivější část Jitčina těla, oba jsme si prsty a ústy vzali svojí polovinu do své držby. Hladový jsem se ihned pustil do svého lahodného kopečku a pomalu si na něm namísto večeře, na kterou se pro rozlučkový večírek nějak zapomnělo, mlsně pochutnával.

Najednou jsem postřehl, jak se Jitčina ňadra nadzvedávají výš, aby pak při jejím hlubokém vydechnutí provázeném slastným zasténáním opět klesli dolů. Její stupňující se vzrušení se do mě ihned přelilo, ještě blíž jsem se k ní tělem přitiskl a ucítil na svém žaludu dotek jejího boku. Když jsem přeložil nohu přes její stehno, mé ztopořené přirození se plytce zapíchlo do měkké strany Jitčina zadečku. Když jej ucítila, nepatrně se ke mě přisunula blíž, opřela se o vztyčený penis a přitiskla mi jej na podbříško. Tam mě svým zapřením vyzvala, abych začal uzdičkou a jeho spodní stranou jezdit po jejím boku. Jak jsem po ní vlněním pánve projížděl, ještě víc mému údu vyšla vstříc a sama se o něj smyslně otírala.

Po chvilce jsem pocítil pohlazení její ruky na mém zadku. Trochu si s ním prsty hrála a jak se naše pánve spolu dál mazlili, ještě víc si mě ním k sobě přitiskla. Ještě chvíli mi něžně třela přirození a pak zajela svými dlouhými prsty pod mým zadkem mezi stehna. Přešla jejích konečky po "můstku" a když došla na jeho konec, na varlatech jsem najednou zespodu pocítil jejích objetí. V něm se začal ztrácet větší a větší objem jejích váčku, až se ten nakonec celý utopil v její dlani a konečky prstů pohladili kořen mého tvrdého údu.

Když jsem ucítil, jak po něm stoupají, odstoupil jsem trochu od jejího boku a nechal se nimi po celém obvodu obejmout. Vzrušený sten se mi pomalu dral z hloubky plic ven, k mému překvapení se ale namísto něj najednou ozval Láďův. Rychle jsem si vzpomněl, že Jitka oblibuje geometrickou symetrii a uvědomil si, že to stejné právě probíhá i po její druhé straně. Jo, bylo by hezké mít jí celou pro sebe. Účelem školy je ovšem naučit studenty i spolupráci v kolektivu a tenhle svůj postoj jsem se tak v rámci jejího úspěšného absolvování snažil rychle modifikovat.

Jitčiny ruce si převzali oba údy, co se k ní tulili, silně je prsty obepnuli a začali po celých jejích délce simultánně projíždět. Jak nám naše předkožky klouzali po nafouklých žaludech, z obou stran současně jsme sténali Jitce do ucha. Jí to zřetelně vzrušovalo a její ruce se rozjeli ještě o něco rychleji. Když nám tahle "myslivkině" uštvala při své honitbě naše zvířátka až na okraj útesu, místo poslední "rány" nám je najednou jen rukou pevně sevřela a pošeptala: "Promiňte, ale ještě ne, zkouška je dlouhá, tohle by bylo za pět..." A navzdory tomu, že by jsme rádi zůstali i nadále uvězněni, nás vypustí na svobodu.

Chvíli jsme to sice rozdýchávali, ale dál se nepřestávali laskat s jejími ňadry. Když jsme od ní odstoupili, konečně jsme našli i Petra. Nevzdálil se od naší skupiny, jen byl hlavou zaklíněn mezi Jitčinými stehny. Nevypadal ale, že by potřeboval pomoc a Jitka k nám jen s ne celkem povedeným učitelským tónem roztřeseně prohodila

- "Vidíte, zatímco vy začínáte těmi lehčími úkoly, Petr se ani zpočátku nevyhýbá těm náročnějším." A pak zasténala: "A jde mu to zatím skvěle..." vydechla a rukama si vtiskla temeno jeho hlavy hlouběji do svého lůna.

Po několika "začvachtáních" Petrova jazyku sebou zachvěla, přehnula se v zádech, sevřela jeho hlavu mezi stehny a s pronikavým zasténáním vydechla. Ještě chvíli jí v křeči prolétali tělem nekontrolované záškuby a svým vědomím nás na pár desítek vteřin opustila. Když se pořád napjatá nevracela a my začínali přemýšlet, jestli nezačít Petra zachraňovat, ten nám dal najednou pronikavým sáním vlhké tůně vědět, že je v pořádku.

Jitka otevřela rozzářené oči, zadívala se na naše pulsující údy co se nad ní tyčili a prozradila správnou odpověď první části našeho testu

- "Žena, kluci, může víc krát... Nešetřete na ní orgasmy a ten svůj si nechte až nakonec. Určitě se vám odvděčí, za to vám ručím." Ujistí nás

Když to dořekla, přehoupla se na kolena a pořád plná energie se po nich pomalu začala sesouvat ponad Petrovým tělem, které pod ní na zádech oddechovalo. Za absolvování první části zkoušky se mu za odměnu přisála na rty, třpytící se vlhkostí její vaginky a darovala mu dlouhý vášnivý polibek. Co Jitčin jazyk dělal uvnitř jeho úst ihned prozradil stožár, co mu vystřelil v rozkroku. Pak od omámeného Petra zvedla hlavu a usmála se na mě. Jelikož jsem stál hned nad nimi, lekl jsem se, jestli nějak neruším jejích intimitu. Chtěl jsem rychle odstoupit, když v tom Jitka, bez toho aby spustila pohled z mých oči, najednou jedním pohybem vsála ústy polovinu mého tvrdého údu.

Překvapením se mi téměř podlomili kolena. Když ale při tom, jak rty projížděla po jeho kmeni, přistála navíc rukou i na Láďově penisu a ňadrem v Petrových ústech, uvědomil jsem si, že intimní prostor je mezi námi jen jeden a zahrnuje nás všechny. Prsty Jitčiny druhé ruky se navíc po chvilce ztratila pod okrajem punčošek a v dlani se jí objevili dva průsvitné čtverečky, ukrývající latexové kroužky. Jeden strčila do dlaně Láďovy stojícímu vedle ní a bez toho, aby se rty vzdala mého přirození, sama otevřela druhý. Natáhla se ním pod sebe a pomalu jej srolovala na penis, co zpod ní mezi jejími stehny vystřeloval nahoru a marně se natahoval za sladkou odměnou, která tak mučivě kousek nad ním vysela.

Když jsem se rozhlížel po třetím latexovém kroužku, žádný jsem nenašel. Zároveň si ale ve své nezkušenosti uvědomil, že i ti dvě jsou nějak mnoho. Stejně to vnímal i Láďa a když Jitka konečně osvobodila Petra z jeho utrpení a nasedla si na jeho muka prožívající přirození, s nataženým "pončem" jen disciplinovaně čekal až na něj přijde řada. Jitka na něj nechápavě koukla, opět obrátila oči v sloup, chytila mu ruku a výmluvně si jí dlaní položila na zadeček. Ten vyšpulila, zabodla si jeho prsty do jedné ze svých půlek a mírně je rozevřela. Když na Láďu zamrkala svojí druhou dírkou, ponechala jej jeho vlastní fantasii a inteligenci a při tom, jak nepřestávala rytmicky jezdit po Petrově rozkroku, se dál věnovala mému údu.

Láďovi z otevřených boulí téměř vypadli oči a chvíli ještě promítal, jestli není ve snu. Pak opatrně a přemýšlivě přikročil k Jitčinu zadečku. Když se o něj přirozením jemně otřel, Jitka si rukou zajela mezi stehna, vytřela ze svého lůna vlhkost, kterou začínalo protékat a rozetřela jí po Láďově válečku a kolem té těsné dírky, o které ten tolik přemítal jak dobýt. Pak si oběma rukama rozevřela své zadní půlky, Láďa se opatrně mezi ně přitiskl a já přes Jitčiny ústa pocítil na svém údu tlak, kterým jí žaludem začal otevírat a pomalu do ní zezadu pronikat. Jitka tlumeně zasténala a vibrace z jejího hrdla se rozechvěli přes jemnou kůžičku, kterou mi pusou uvnitř laskala. Když se Láďovy vzadu svým nitrem lépe přizpůsobila, ten se osmělil a začal jí ho do zadečku přirážet.

Najednou se objetí něžných rtů kolem mě mírně uvolnili a ucítil jsem, jak Jitka, kompletně vyplněna ze všech stran třemi tvrdými údy, co se jak nadržení zajíčci do ní snaží co nejhlouběji proniknout, začíná nad svým tělem pomalu ztrácet kontrolu. Petr s Láďou stupňovali své přirážení a já na zadku ucítil Jitčinu ruku, kterou si mojí pánev přitiskla ke tváři. Koneček žaludu mi obepnuli stažené stěny jejího hrdla a to mě vsálo do sebe. Už jsme to nebyli jen my, kdo chtěli proniknout dovnitř co nejdál, teď už se nás Jitka snažila všechny vsát co nejhlouběji do svého nitra.

Když nás takhle pohltila, jejím tělem se začalo šířit chvění a pořád pasivněji se odevzdávala bušení ptáků, které do ní pořád tvrději pronikali. Nevšiml jsem si přesně toho momentu, kdy se nám už zcela odevzdala. Respektive, kdy se odevzdala nekonečnému orgasmu, který jí najednou přemohl a vzal si její mysl i tělo. Petr s Láďou jí dolů píchali nejdivočeji jak uměli a když jsem postřehl jak jí svaly přestávají poslouchat, raději jsem vyklouzl z jejích úst ven.

Nejdřív se jí podlomili lokty a bezmocně padla tváří na postel. Když Láďa lekle zamrzl, vykřikla jen, ať nepřestává. Jak dál pokračovali, nezvládala už pomalu klečet ani na svých kolenou a když se jí bedra začali bezmocně sesouvat níž, Petr s Láďou si je museli sami podepřít. Jak se pomalu proměňovala v bezvládné tělo, to začalo nekontrolovatelně vibrovat, škubat sebou a hrdlo jí začalo "vrčet" hlubokým sténáním. Na jednu stranu mi z něj naskakovala husí kůže, na druhou mi ale svojí živočišní sexualitou prořezávalo ptáka, který byl natlakován k prasknutí. Ty zvuky přišli z jiné doby, snad ještě z časů předtím než se zformoval člověk.

Ten "živočich" z ní nekontrolovatelně vykřikl, její tělo se v sebezáchovném křeči stáhlo a v poslední chvíli před svým kolapsem ze sebe vypudilo oba tvrdé údy. Jejích majitelé zůstali se zdivočelými pohledy čumět do prázdna a těkavě se rozhlíželi, co dál by mohli rychle vymrdat. Já pro jistotu odstoupil a z povzdálí fascinovaně sledoval, jak Jitčino tělo, už dávno opuštěno její lidskou duší co tu asi někde kolem polétává, sebou křečovitě cuká, dál vydává neartikulované zvuky a vylévá ze svého lůna proud šťávy, kterým se snad snaží očistit od přemíry sexuální tenze co jej zatopila.

Chvíli tam všichni tři jen stojíme a snažíme pochopit, co se právě odehrálo. Ti dva přichází ke smyslům a začínají si uvědomovat, jestli něco nepřepískli. Jitka se ani nehýbe a popadne nás strach. Najednou ale na své bezmocně ležící ruce pohne ukazováčkem a následně i ostatními prsty. Pomalu se pokusí zvednout a když se jí podaří překulit na záda, zpod rozcuchaných hnědých vlasů se na nás konspirativně usměje a tiše prohodí

- "Co zíráte... To jste si jako skutečně mysleli, že mi těmi vašimi adolescentními pendreky můžete něco udělat? Nenechte se vysmát..." prohodila sice odhodlaně, ovšem hlavou vyčerpaně padlou na rameni prozrazujíc, že ne zcela upřímně.

Chvíli jsme jen tiše všichni nasakovali atmosféru okamihu, který jakoby nebyl z téhle planety. Nepolevující ztvrdnutí naších údů naznačovalo, že se to ještě nechystají zapíchnout. Chvíli jsme ještě čekali na nějaký projev z Jitčiny strany, kterým by tak sama učinila. Ta ale jen dál se zřetelným potěšením vdechovala sexuální napětí, které pořád elektrizovalo pokoj. Její prokrvené bradavky navíc prozrazovali, že za nedostatkem sil se pořád ukrývá veliká zásoba touhy.

Každou sekundou Jitka zřetelně nabírala nové síly a po chvilce to už byla opět ta energická holka, co tak ráda všechno po svém. Já si, docela nekavalírsky, s vědeckým zájmem prohlížel její pořád mírně roztaženou vulvičku a zkoumal detaily z ní visících malých pysků. Sledoval jsem celou tu spoušť, co jí v lůně nadělal proud šťávy, kterého kapičky po něm pořád ještě stékali, když mě najednou zpoza Venušina pahorku probodl Jitčin pronikavý pohled. Přelétl mi celým tělem až do pánve, ze které vystřelil do mého pořád ztopořeného přirození, jehož pulsování bylo téměř viditelné.

Jasně si mě přitahovala přímo de svého centra a já se najednou vznášel jejím směrem. Když jsem se už přiblížil bezprostředně k ní, Jitka bez nějakého dalšího pohybu jen pootevřela stehna a já si uvědomil, že nás nemá oddělovat žádná ochrana. Pochopil jsem, že vzhledem k mé neexistující sexuální minulosti je ze zdravotního hlediska zbytečná a rychle mi došlo, že doteď plnila jen "výchovnou" funkci. Jo, Jitka na svojí pedagogickou roli nezapomínala ani při naší večerce... Napadlo mi ještě, že ochrana neplní jen zdravotní funkci a má představivost vyloudila obrázek dítěte složeného z promíchaného genofondu nás tří. Raději jsem ale tu malou obludu ze své mysli rychle vypudil, vypnul své kontrolní mozkové centrum a důvěřoval slečně doktorce v tom, co dělá.

Při prvním doteku mého žaludu s pootevřeným mokrým pyskem mi úplně roztáli stehna a pánví přešlo intenzivní teplo. Podobně jako Jitka do mě pronikala pohledem, jsem i já mírným tlakem rozevřel její lupénky a nechal je pomalu sklouzávat po obvodu mého navřeného žaludu. Byla tak mokrá, že spíš než "vstoupil" jsem do jejího nitra vplaval jako rybička. Až to její pohled uspokojilo a mohl se tak konečně ztratit za zavřenými víčky a nechat se rozehrát novou melodií Jitčina vzrušeného sténání.

Když oči opět otevřela, nedívala se už na mě upřeně, pedagogicky, ale s intenzivní radostí jako blízká kamarádka. Usmála se na mě a pošeptala: "Hlouběji..." Zabořil jsem kořen mezi její pysky, opřel se chlupatým ohanbím o její stydkou kost a přitlačil ním na její klitoris. Ještě víc rozevřela nohy, pevně mě chytila za zadek a vtáhla do svého nitra, až jsem vrcholkem žaludu ucítil náprotivnou stěnu její vaginky. Nechtěl jsem se jí nechat zastavit, zapřel si Jitku za její ramena a začal jej do ní tvrději vrážet.

Po pár minutách bušení na nebeskou bránu jsem připustil, že mě dál nepustí. Jakoby ovšem ztrátu mých nadějí vycítila, rozhodla se její vulvička alespoň odměnit mou snahu něčím hezčím. Najednou mě uvnitř zaplavila bohatým proudem tekutiny, všechny své boční stěny stáhla kolem mého penisu a kouličky mi ostříkala fontánou šťávy. Silný proud Jitce vytékal z dírky několik vteřin a kolem údu mi stékal přímo na stehna a na její bílé punčošky.

Najednou jsem se ocitl na jejích ňadrech, přisát v silném objetí a s jejím sladkým jazykem zapíchnutým hluboko v ústech. Tehdy jsem bez svého přičinění odměnil mokrou štědrost, kterou mě před chvíli obdařilo její lůno, svým sněhově bílým dárečkem. Když jeho proudění Jitka vycítila ve svém nitru, spontánně jej doprovodila hlubokým, vzrušeným vzdechem.

Když jsem koukl nahoru, uviděl jsem nad námi stát Petra a Láďu, s vypulenýma očima a s tvrdými ptáky v rukou. Sklouzl jsem tváří po Jitčiných ňadrech a ponořil se ústy do jejího mokrého lůna. To doslova plavalo v jejich orgasmických tekutinách promíchaných s mým semenem. Když jsem vykoukl zpoza Venušina pahorku, na jeho horizontu se najednou čněly Jitčiny ruce, která si každá přitahovala jednoho z ptáků, co se jí tyčili nad hlavou. Obě ruce, vyplněné tvrdými údy, si najednou spojila provázanými konečky prstů. Zaklonila hlavu a pomalu si je přitahovala k rozevírajícím se rtům, které mě před chvíli tak vášnivě líbali. Natáhli se kolem těch dvou "periskopů" a vsáli mezi sebe oba žaludy současně.

Po pár minutách zahrávání si s touto nebezpečnou zbraní si Jitka, pořád s hlavní téhle "brokovnice" v ústech, spustila uvolněné ruce na její spoušť. Když klesli ke dvěma visícím váčkům, jemně je prsty obejmuli a bez náznaku instinktu sebezáchovy potáhly kohoutek. Po několika současných zaškubnutí obou mých kamarádů jsem z jejích hrdel uslyšel výstřel a zpomezi jejích údů a Jitčiných rtů vytekl ohromný hustý proud bílé šťávy, který zalil Jitčinu tvář.

Stékal jí po lících a zaplavil její uši a krk. Chvíli si ještě nechala oba žaludy zapíchnuté v ústech a pomalu a slastně z nich sála všechno mlíčko, co v nich ještě zbylo. Na svobodu je ze sebe vypustila, až když se uvolnilo vše napětí, co v nich pulsovalo. Se spokojeností pak už jen sledovala, jak z ní ty tvrdé grilované klobásky, do kterých se před chvílí zakousla, vyklouzávají už jen jako dvě povislé uzené šunky...

Bez slova si nás vzala k sobě a ještě chvíli jsme hlavami leželi na jejích ňadrech, bříšku a stehnech. Pak už jsme jen tiše sledovali, jak pomalu vstala, utřela se do osušky, svázala za hlavou vlasy, přehodila přes ramena šaty a nazula lodičky. S laskavým pohledem ještě naposled přešla po hromadě tří ukojených, ještě před pár dny panických těl. Jo, tehdy by se snad nikdo neodvážil říct, že se v tak krátkém čase dovedou připravit na závěreční zkoušku.

S dobrým pocitem ze skvěle odvedené pedagogické práce se otočila a tiše odešla. Ještě dlouho jsme nebyli schopni a ani ochotni vstát. Pak jsme se zamlkle oblékli, odtáhli postele a vysátí bez zbytku sil do nich ulehli. Při zaspávaní jsem ještě ze svých rtů posbíral jazykem poslední zbytky Jitčiny sladké chuti a propadl se do snu. Ten ale při vší mé fantasii nemohl být hezčí než dnešní poslední večer našeho lyžařského soustředění.

* * * * * N e d ě l e * * * * *

V neděli jsme na cestě zpátky domů v autobusu jen tiše seděli a všichni tři přemýšleli. Jitka se vepředu bavila s kolegyní a četla, po tom všem už nebylo nutné vyměňovat si pohledy nebo něco říkat. Byli jsme všichni v ní a to už napořád, i když navenek nemuselo být nic znát. Až na Karin... Celou dobu byla netradičně zamlklá a zvláštně se na nás dívala. Byla smutná. Jakoby něco věděla. Pak jsem si vzpomněl, jak jsem jí jednou v pokoji přes větrací šachtu slyšel mluvit s kamarádkou a najednou pochopil...

Stydlivě jsem složil hlavu dolů a víc na ní raději nekoukl. Bylo mi vše jasné. Cítil jsem, že to bere jako osobní porážku. Nemají přece klukům odkrývat skryté intimní oblasti jejích vrstevnice? Na druhé straně si to alespoň z vlastního zájmu nechá raději celé pro sebe. Možná měla vlastní plány pro tenhle lyžařský výlet, trika nosila ještě těsnější než ve škole. Tehdy se mi ale v hlavě opět ozvala ta démonická věta, co nás pronásledovala celý výlet a najednou jsem konečně měl na koho svalit vinu.

Pomyšlení na její zvědavé ucho, poslouchající vše, co se v našem pokoji po večerce odehrávalo, tomu všemu ale přidalo další "erotický náboj" a mně opět ztvrdnul. Jak jsem hledal brašnu, přilétl mi na rozkrok ubrousek. Kouknu vedle a zahlédnu Jitku, jak nade mnou prochází a při nesouhlasném pedagogickém pokyvování hlavou otevírá bez vydání hlásku rty, ze kterých bez problémů čtu tu známou démonickou větu, jejíž ostří jsem už stačil obrátit jiným směrem: "16-letý panic, co se to s tou mládeží dnes děje...".

Jo, jsem rád, že se v pedagogickém establishmentu najdou i světlé výjimky, které to vzali do vlastních rukou a rozhodli se s tím něco dělat...

* * * * * P o n d ě l í * * * * *

Když jsem se v pondělí vrátil po obědě zpátky k levici, ležel na mé židli malý prohnutý lísteček. Z něj na mě vykouklo úhledné písmo červenou tužkou: "Tak v létě na splavu, kluci;-)"

Snad to tu někdo zapomněl nebo mu to muselo vypadnout.

Pro případ jsem vzal lístek sebou a vyšel na chodbu. Jak přecházím před ředitelnou, najednou mě na nástěnce upoutá nějaký nový papír, snad rozpis jarních testů... Podívám se blíž a nad prázdným seznamem ční nadpis "Dobrovolný pedagogický dozor pro školní soustředění Splav 2016". Sjedu okem dolů a poslední kolonku "Externí pedagogická výpomoc" vyplňuje červeným písmem, stejně úhledným jako na mém tajemném lístečku, podepsané jméno "PhD. Jitka Ziková". V oněmění mi lístek vypadne z ruky, když tu najednou ucítím vánek z pootevřených vchodových dveří. Rychle se tím směrem podívám a na okamih postřehnu, jak se v jejích zavírající skulince mihne bílá punčoška v černé lodičce...