Nejistá sezóna mistra Hrádeckého (10.)

"Tak copak dneska, mistře? Další marný pokus prorazit v tomhle prohnilém státě s uměním?", přivítala mě tentokrát obzvlášť zasmušile skladnice Ema a skepticky odfoukla svou černou ofinu z čela. "Nebuď protiva, Emo! Určitě to dopadne dobře. No ahooooj Emile, to koukáš, co?", vykoukla zpoza ní Lidka, která vládla skladu uměleckých materiálů před Emou, než ji odvolaly mateřské povinnosti. Ty si v podobě několikaměsíčního uzlíčku hověly v jejím náručí a zvědavě na mě pokukovaly. "Byli jsme u doktorky, kvůli kyčlím, ale dobrý je to, Toník je krásně v normě. Je to tady kousek, tak jsem se stavila pozdravit Emu. Tebe ovšem taky moc ráda vidím!", vrazila prodělaným těhotenstvím ještě krásnější Lidka mimino do ruky poněkud z míry vyvedené Emě, aby se se mnou srdečně přivítala. "Ema je nervózní, odevzdávala portfolio na ty přijímačky, čeká na výsledek.", vysvětlovala mi spiklenecky, zatímco ke mně tiskla, možná o pár vteřin déle, než ukládají společenské konvence, své těhotenstvím ještě plnější tvary. "Neboj, Emo, to dobře dopadne. Pokud tě připravoval profesor Majeský..." "Taky jsem se nabízel, ale nebyl zájem.", pokrčil jsem rameny. Lidka si mě změřila podezřívavým pohledem a konstatovala, že to je jenom dobře. "Paní vedoucí, tak fakt můžu?", změnila fešná skladnice téma. "Do půl hodinky jsem zpátky!" "Ale jen utíkej, holka, vždyť by ses tu ukousala čekáním! Já ti to tu ráda pohlídám, přece jsem nevyšla ještě ze cviku. Nakojím Toníka, ten usne jako špalek, i tady mistra Hrádeckého obsloužím, pokud teda pro něco jde a nepřišel nás jen očumovat.", šlehla po mě šibalským pohledem, když se usadila na židli, ze záhybu šikovně střižené halenky vylovila velký košíček kojící podprsenky, který si vzápětí odepla, takže z něj vyklouzlo objemné, nalité prso s velikým, tmavým dvorcem, uprostřed kterého trčela masitá bradavka. Několikrát se za ni citelně potáhla, stiskl si vrcholek prsu pod dvorcem, až na cecíku vystoupily bílé kapky, a vzala si od Emy děcko. "S tímhle nemáme problémy, přisaje se hned.", prohodila věcně. "To chápu.", usmál jsem se, zaujatě si prohlížel katalog špachtlí na stole a decentně otočený zády úsměvem vyprovázel Emu, která s očima v sloup rychle odešla. "No vida, a spí jako dudek. Ani mi to všechno nevycucal. A druhý mám úplně plný. To si snad budu muset odstříkat, mám ho jak nepodojený vemeno. Bože, to je tíha tahat takový dudy...", stupňovala za mými zády peprnost své samomluvy Lidka, když krátce po Emině odchodu položila spícího Toníka do kočárku. "Podívej, Emile, to je úplný obraz mateřství, co říkáš?", přiměla mě konečně se otočit a zírat na její prsa, která mi štědře předváděla nahá a vyvalená z odepnutých košíčků podprsenky, takže klesla směrem k maličko se rýsujícímu bříšku. "Lidu, jsi po porodu zase pěkně šlang!", zalichotil jsem a snažil se nehltat očima ty úžasné dudy, nejmíň o velikost větší, než jak jsem si je pamatoval. "Ale jdi, kecko. To ještě potrvá. Když mám navíc laktaci jak kojná a cecky jak vemena. No schválně, potěžkej.", zvedla si vyzývavě jeden z prsů dlaní proti mně, až jsem nasucho polkl a ucítil začínající erekci. "To jsou mlíkárny, co? Manžel je úplně hotovej, bojí se mě dotknout. A já bych přitom tolik potřebovala za ně vzít... pořádně popadnout...pomačkat je, pomuchlovat...hezky vytahat ty trčící dudlíky...i vycucat, kdyby byl zájem....", polohlasně mě provokovala, zatímco si rukama kroužila dokola po kozách a pak si obě stiskla, až bílé fontánky vytryskly z obou trčících cecíků. Když stiskla podruhé, neodkázal jsem už odolat, rychle si klekl před její dmoucí se poprsí a pokusil se jeden z proudů zachytit do pusy. Naklonila se, prsty mi vjela do vlasů a přitáhla si mou hlavu k pravému prsu, který si podepřela rukou a přistrčila mi ho k puse. "Ježiši, joooo... !!!!", vyjekla tlumeně, když jsem se lačně přisál a celý vrcholek hltavě polkl. "Cucej...Emilku, jen cucej...ježiši...jo, jooooo...nádherně saješ....cítím to...až v kundě!", zajíkavě vyrážela, zatímco mi cpala své prso do pusy, jako bych jí ho měl spolknout celé.

To jsem samozřejmě nemohl, namísto toho jsem ho na chvilku pustil, až se nahé zhouplo, a začal ho jazykem dlouhými tahy zeširoka lízat odspodu nahoru přes dvorec bradavku Lidce až na krk. "Pane bože.... ty mě ... mučíš....", vzdychala a nastrkovala mi lízané kozy těsněji k jazyku. Pak mrštně zaútočila rukou na můj rozkrok a stiskla mi přes kalhoty čurák. "Hmmmm.... vzrušujou tě mý kojící cecky, viď?", zamumlala spokojeně, když ucítila mé vztyčené péro, a rychle mi rozepla zip. Její hbité prsty vylovily čurák i koule a chtivě je ohmatávaly, přejížděly po ptáku od kořene až k žaludu, který rychle odhalily, mnuly a tiskly mi koule. Přitáhla si mě blíž a přitiskla si ho ke své koze. Cítil jsem, jak se z jedné strany boří do měkké hmoty prsu, z druhé mi ho hladí prsty. "Mrdej mi bradavku!", vydechla udýchaně, a já zatlačil žaludem doprostřed tmavého dvorce. "Juj...juuuj....", sténala Lidka a sama si tlačila mým čurákem do prsa, pak ho znovu vzala do ruky a několikrát se jím přes kozu důrazně pleskla, až jí mlíko odstříklo. "Mrdej ty mý...kojný ceciny!", povzbuzovala mě, zatímco se jí na obou nahých prsou tlakem mého klacku rozeběhly bílé pramínky. "Bože...ten je nááádhernej..." mumlala, když si obě bradavky přitáhla k sobě nad mým žaludem a dojila z nich mlíko, které mi máčelo celý čurák. Pak se sklonila, objela žalud jazykem a nechala si celý čurák zajet do pusy. Pocítil jsem silnou chuť si její blonďatou hlavu u něj podržet a nechat ji dovést mě sáním horké tlamičky k výstřiku, ale pak jsem se rozhodl nejen brát, ale i dávat. Jemně jsem kouřící Lidunku od svého péra odtáhl, a když překvapeně zamrkala, zajel jsem jí po stehnu pod sukni a po hladkých punčocháčích vyjel na pahorek kundy, rýsující se pod kalhotkami. "Zdá se mi to, nebo bys potřebovala omrdat prcinu?", prohodil jsem co nejlhostejnějším tónem a stiskl obliny Lidčina rozkroku. "Potřebovala... strašně!", nedokázala přes své vzrušení přistoupit na neutrální tón, jako bychom se bavili o počasí. "Mám silonky, ale klidně mi roztrhni i kalhotky, jenom když mi konečně vrazíš ten svůj nádhernej čurák do mojí šíleně nadrbaný kundy...", šeptala vzrušeně, zatímco jsem jí přes kalhotky hnětl měkké obliny její prciny. Projela mnou vlna touhy to opravdu udělat, roztrhnout Lidce čurákem kalhotky a vrazit ho do ní jako primitiv, ale pak mi došlo, jak špatně se zvlášť pěkné spodní prádlo a silonky dneska shání, takže jsem se udržel, pod sukní jí od pasu dolů všechno svlékl, úhledně položil na stůl a nechal Lidku nabodnout svou ochotně rozcapenou mušli na mé trčící péro. "Pane ... bože ... miluju ... v sobě ... každej tvůj .... centimetr....", vyrážela mezi vzdechy, jak můj čurák pronikal do její horké štěrbiny. Když dosedla dírou až na kořen, chviličku na mém klacku seděla, aby se jí kunda roztáhla a přizpůsobila jeho rozměrům, a pak začala zvolna, ale stále rychleji přirážet. Chytil jsem ji zepředu za natřásající se kozy a stiskl je, takže se mi z masitých bradavek na prsty okamžitě vyřinuly teplé pramínky mlíka. "Počkej...není to škoda?", zamumlala Lidka a přetočila se čelem ke mně, aniž by můj prohnutý klacek pustila ze sevření své kundy. "Na, cucej...kousni si...bože, nádherně saješ....cítím to...jak mrdám...", oddychovala, zatímco jsem ji rukama držel za nahou zadnici na svém klacku a lačně sál jeden z prsů, který mi držel u pusy. "Ježiši...pane božeeee...nepřestávej...buduuuuu!", sténala a házela boky čím dál rychleji, zatímco já zatínal prsty do jejích půlek, rty svíral naběhlý vrcholek kozy a zoufale se snažil oddálit svůj výstřik. Nepodařilo se; když se Lidka s táhlým sténáním, které marně zkoušela ztlumit na mém rameny, nakonec udělala, vzápětí jí můj čurák začal prudce stříkat dávky semene hluboko do omrdané kundy. Nemohla si toho nevšimnout, ale dál se tiskla píčou na můj škubající se čurák, dokud jsem se do ní nevycákal úplně.

"Neboj, Emilku. Přes takovouhle laktaci jsi mi tam další mimi určitě nenastříkal...", mrkla na mě, když se konečně zvedla a můj ochablý čurák s hlasitým mlasknutím opustil její prcinu. Odhrnula si pramen vlasů ze zpoceného čela, a než se jí podařilo zkrotit své bujné vnady a nacpat je zpátky do košíčků podprsenky, musela si obě kozy poutírat kapesníčkem, kterým se vzápětí osušila i mezi stehny. "Bóó´že, tohle jsem tolik potřebovala... Manžílek si myslí, že se mi porodem pipina nějak nakřápla nebo co, do toho ty kozy jak cisterny...vůbec mě nemrdá. A já nanynka si v noci mezi kojením honím pindu jako školačka. No nesměj se.", zamračila se v žertu. "Lidu, jsem ti kdykoliv k dispozici.", nabídl jsem se galantně. "Já vím, jsem husa hloupá, že jsem to nezjistila dřív. Teď už je pozdě. No nekoukej tak, přišla jsem se s Emou vlastně rozloučit. Stěhujeme se do Pelhřimova, ten můj tam dostal flek s větším bytem. Jsem moc ráda, že jsem tě tu zastihla a stihli jsme se rozloučit i spolu, a ještě tak... srdečně.", rozesmála se, narolovala si silonky i na druhou svou hezkou nohu, upravila sukni, vlepila mi pusu a vymanévrovala s kočárkem k východu. Loučil jsem se pohledem s křivkami její fešné zadnice, za kterou jsem ji ještě před chvílí držel, a v duchu se ptal sám sebe, jak moc je tenhle nevinný románek s Lidunkou pro můj milostný život vlastně charakteristický. Z neradostných úvah mě vytrhnul až návrat Emy, která ovšem skýtala znepokojivý obrázek. Do skladu nakráčela s nepřítomným výrazem, nijak ji neudivilo, že Lidka je už pryč a pracoviště jí tu hlídám já, a na můj přihlouplý dotaz, co se stalo, odpověděla bezbarvým hlasem: "Voni mě vzali!" Přijetí na vysokou školu se dá snášet velmi různě...

O pár týdnů později jsem to byl ovšem já, kdo přinesl do skladu nečekanou novinu. "Emo, přestaňte se flákat a snít o divokém životě studentky umění, potřebuju urgentně plný pytel kostiček!", zahlaholil jsem snad až moc bodře a vytrhl černovlásku z lelkování. "No no, a na copak?", vyplázla na mně drze jazyk. "Žádné na copak, svlečte plášť, čeká nás práce." "Vy jste opilý??? Nic svlékat nebudu, to by se Vám tak líbilo. Co když pod tím pláštěm nic nemám, aha? A můžete mi vysvětlit, co má znamenat tenhle telefonní seznam?", dopálila se Ema a dala si bojovně ruce v bok, až jí kozičky poskočily a trochu tím podpořily možnost, že pod pláštěm opravdu minimálně podprsenku nemá. "To znamená, že i v tomhle prohnilém státě, jak jste se tuhle vyjádřila, se dá vyhrát výtvarná soutěž!", zašermoval jsem jí před očima lejstrem, které jsem před chvílí obdržel přímo z rukou neméně překvapeného náměstka. "Budu dělat 'Koupající se ženy', a pokud nejste lhářka prolhaná, slíbila jste mi být k ruce jako asistentka. Už jsem to s Frýdlem domluvil. Byl tak mimo, že to odkýval, škola Vám to dokonce možná započte jako praxi.", šokoval jsem udivenou Emu přívalem novinek, takže dokonce souhlasila, že mně doprovodí hned to odpoledne na první obhlídku místa realizace. Továrna v jedné z pražských čtvrtí nás přivítala industriálním nepořádkem, jaký jsem znal v různých podobách z většiny svých předchozích štací, po chvíli dohadování, kdo má z podniku tu mozaiku vlastně na starost, se nás ujala trochu zaskočená bruneta Irena z oddělení propagace, a zatímco jsem sledoval střídavě její v minisukni hezky obtažený zadek a žlábek mezi nezanedbatelně velkými prsy ve výstřihu halenky, ukázala nám příslušnou zasedačku a vysvětlila, že s ohledem na provoz podniku budeme muset mozaiku instalovat vždycky až večer. "Jak dlouho vám to tak bude trvat?", zajímala se a popotáhla si výš okraj výstřihu halenky, kam jsem jí bezděčně zase zaparkoval pohled, čímž se zdála být spíš polichocena než uražena. "Mám tu mladou, ale perspektivní asistentku, takže když nebude moc kazit, počítám tak dva týdny.", uvažoval jsem nahlas a hbitě uhnul noze Emy, která se mě pokusila nenápadně nakopnout. Irena přikývla, až se jí poprsí zajímavě zavlnilo, a nechala nás začít si rozkreslovat rastr.

"Vy jste ale sprosťák!", obvinila mě Ema, jakmile jsme osaměli. "Prej 'pokud nebude asistentka kazit'! Copak jsem nějaký trdlo? A taky jste jí nemusel v jednom kusem civět na kozy! Nebo ještě hledáte modelku na mozaiku?", zamračila se. Následující večery se ukázalo, že jsem jí opravdu křivdil: nekazila skoro vůbec, dílky mozaiky kladla správně a rychleji než já. "Když už tu tak trávíme večery, prozradíte mi konečně, proč jste měl ten zákaz Prahy, mistře?", pokračovala v důsledném vykání, přestože jsem už několikrát v zápalu práce řekl nějaké to "podej, podrž". "Emo, to je historie tak trapná, že opravdu nechápu, jak kolem toho mohla vzniknout taková legenda.", povzdychl jsem si. Tenkrát to byla od začátku taková divná situace: tehdejší ředitel výtvarného družstva, člověk dosazený díky stranické legitimaci a naprostý diletant co se umění týká, si vzal do hlavy, že chce, aby někdo portrétoval jeho o poznání mladší ženu. Viola byla zvláštní směsí bezskrupulózní, cynické zlatokopky, co si dala za cíl mít se v daných poměrech co nejlíp, a něčím tajemné ženy, co možná pro své ostré lokty má nějaký skrytý důvod. Tak nebo tak, nikdo pochopitelně ředitelovu ženu malovat nechtěl, protože to byla jen poukázka na potíže. Nechtěl jsem ani já, úkol mi byl v podstatě přidělen. Vše mělo mít pochopitelně zcela cudný ráz, žádné průsvitné závoje, natož nahota. Zkrátka portrét, co si člověk rád pověsí v salonu a pochlubí se hostům, vyjádřil se poněkud buržoazně ředitel na prvním sezení, zatímco jsem se snažil potlačit zřejmě očividnou nevoli. Viola se poněkud toporně usadila před příhodné pozadí, ředitel se uklidil do své pracovny a já se začal zpronevěřovat svým uměleckým zásadám. "Netváříte se moc nadšeně.", glosovala to do trapného ticha Viola a podobné nečekaně pronášené poznámky rámovaly i naše další sezení. "Vás to štve, že jo?", zajímala se. "Otrava, co?", popichovala mě. A pak jsem jednou, když jsem zvedl oči od plátna, málem upustil paletu: Viola si, aniž bych to zaznamenal, shrnula cípy podivných šatů, které na sobě měla (protože zřejmě byly ze Západního Německa a drahé), tak šikovně, že jí z nich vykouklo nahé ňadro. Hezké, kulaté prso s výrazně rudou bradavkou v malém dvorci. Viola své "vyprsení" nijak nekomentovala, po chvíli si prso zase schovala, ale za nějaký čas nenápadně vylovila druhé. Pak obě. Pak se nařasila šaty tak, že bylo vidět celé stehno. Pak je vykasala a odhalila tmavý trojúhelník ochlupení v klínu. Nepadlo už mezi námi ani slovo, natož o tom, jak se sem tam na chvíli rafinovaně obnaží, ale v jakési tiché shodě mě každou chvíli překvapila odhalením nějakého svého intimního půvabu, zatímco já se vedle plátna přichytil ještě čtvrtku, na kterou jsem pokaždé zkoušel rychlými tahy tu svůdnou polonahotu zachytit. Ze sezení s ředitelovou paničkou se stala vzrušující hra, opepřená tím, že její choť seděl za stolem své pracovny o pár dveří vedle. Portrét se blížil dokončení jen zvoln, zato skicák se mi plnil poloakty svůdně se odhalující Violy. Pak jednou vstoupil ředitel do místnosti tak nečekaně, že jen tak tak stihla skrýt své prso pod šaty a já kvapně schovat jeho věrnou podobu do štosu jiných nákresů. Její manžel se ovšem jen přišel rozloučit, protože ho odvolali na jakousi schůzi. S Violou pochopitelně, mě více méně ignoroval. Udivilo mě, jak oddaně cupitá mu zamávat z okna, zatímco sedal do přistavené volhy. Pak si beze slova rozepla šaty na zádech, vystoupila z nich, jako se motýl vylíhne z kukly a kompletně nahá se usadila zpátky.

""Páni, to je vzrůšo!", vydechla Ema, která napjatě poslouchala mé vyprávění. "A Vy jste nelenil a tu soudružskou paničku zmrdal, až lezla po čtyřech a prosila 'ještě', že jo?!" "Proboha, Emo! Kam děvče jako Vy chodí na podobné výrazy, natož zhýralé fantazie?", zhrozil jsem se na oko. Že jsem toho večera jednak vymaloval Violu poprvé úplně nahou, ale především se pak skutečně ponořil do kudrn toho tmavého trojúhelníku mezi jejími stehny nejdřív jazykem a pak i svým čurákem, to jsem poněkud zaobaleně připustit musel. "Jůůů... jako slušnému děvčeti se mi zrovna orosila! Ale pak vás přitom její choť papaláš přistihl, že jo?", vyzvídala Ema. Musel jsem přiznat, že nepřistihl, ani při několika dalších příležitostech, přestože jsem se pružných prsou, tuhých bradavek a svíravě horké pipiny paní ředitelové nemohl nabažit. Průšvih vznikl vlastně jen a jen z mé hlouposti a dlouho potom, co jsem Violu domaloval a ta mě během vyprovázení k brance, které bylo pod ředitelovu úroveň, zatáhla do jakéhosi kumbálu pod schody a nechala si s šaty vykasanými tvrdě a rychle naposledy vestoje ojet frndu. O pár měsíců později se jeden z jejích narychlo načrtnutých poloaktů omylem dostal do nesprávné složky návrhů na výzdobu jedné z pražských základních škol a ředitel při jejím schvalování nemusel svou manželku na té kresbičce ani poznávat zrovna podle tváře. V normálním světě se taky mohl zvednout a jít mi za to, že jsem maloval i miloval kozy a pipinu jeho paninky, prostě rozbít hubu. Jenže doba přála jinému typu kázeňských postihů. Přeřazení na dlouhodobý úkol socialistické výzdoby československých průmyslových podniků mi přišlo s přílohou v podobě oné nešťastné malůvky, abych si mohl být stoprocentně jistý, proč se následující roky budu harcovat po všech čertech naší průmyslem oplývající vlasti a v matičce Praze mě nenechají dělat ani fontánku před sámoškou, o čemž se začnou šířit nejrůznější legendy. A i když šlo o svého druhu unikátní cestu, jak poznat zajímavé lidi (a fešné ženské) v různých koutech Čech a Moravy, vysvobodil mě až odchod zhrzeného ředitele na pozici v Národní galerii. "Takže tohle je celé to mé odporování režimu, Emo. Poněkud ubohé, souhlasím.", pokrčil jsem rameny, když jsem dokončil vyprávění.

Ema dlouho mlčela a hrála si barevnými kostičkami ve své dlani, než vyřkla svůj soud. "Svým osobitým a pro Vás velice typickým způsobem to vlastně takový boj za svobodu malovat si nahaté frndy jakékoliv rajdy, co Vám ji vyšpulí, vlastně byl.", prohodila beze stopy ironie. "Navíc jste mi tím připomněl, na co jsem málem zapomněla.", dodala zadumaně, vstala, vyklouzla z pláště, riflí, kalhotek pod nimi a trička. Podprsenku neměla. "No co koukáte. Pamatujete, co přesně jsem přísahala tenkrát v tom Vašem smrdutém kutlochu? Že jestli s 'Koupajícími se ženami' tu výtvarnou soutěž vyhrajete, přijdu Vám s tou mozaikou pomáhat. Nahá." "Vidíte, to jsem už zapomněl.", zalhal jsem. "Já taky. Vlastně ne. Myslím na to od chvíle, co jsme tu začali.", mrkla na mě Ema a zatlačila na samý okraj mozaiky očividně neladící oranžovou kostičku. "Za každé naše milování tam dám jednu takovou.", prohodila, aniž by se otočila, takže mi poskytovala úchvatný výhled na svou krásně klenutou zadnici a chomáček kudrn, drze se kudrnatící mezi stehny. "Emo, takovou Vás neznám! Před chvílí to bylo samé 'zmrdal', a najednou užíváte výrazy jako Eliška Krásnohorská. Navíc děláte účet bez hostinského. Já se s Vámi přece nemiloval.", namítl jsem. "Já se někdy sama v čase trochu předběhnu.", zahihňala se Ema, konečně se otočila čelem ke mně a nestydatě se pohladila zepředu mezi nohama. Pak už bylo na mně, abych ta drze trčící, pružná kůzlata, pevný zadeček a sametově hebkou mušličku v houštince jemných chloupků objevoval rukama, rty a dalšími způsoby, dokud jsme neskončili propletení na zemi pod nehotovou mozaikou. "To bylo... úžasný, mistře!", vydechla Ema udýchaně a vleže, ještě krásně zrůžovělá divokým milováním vmáčkla nad oranžový dílek v rohu stejně neladící žlutý. "Moment, to je zase nějaké předběhnutí v čase.", usmál jsem se a vlepil jí pusu na malé prso, jehož bradavka ještě trčela odeznívajícím vzrušením jako růžová anténka. "Ne o moc. Mám chuť lézt po čtyřech a prosit 'ještě'...", parafrázovala samu sebe, vrátila mi polibek a protáhla se jako kočka. "Jestlipak ty lidi, co tu budou zasedat, někdy napadne, jak tohle dílo vznikalo...", zadumal jsem se. "A třeba tu nebudou jenom zasedat, jednou se tu bude třeba tančit, co my víme?" pokrčila rameny, až se jí malá prsa zavlnila na hrudníku. "Vy jste Emo fakt střelená. Nebudeme si už tykat, když se teď přece jenom líp známe?" "A to zase prrr... Jsem děvče slušné, tak prosím žádné unáhlené důvěrnosti! Navíc, když mi vykáte, a přitom mě mrdáte, je to o dost rajcovnější.", mrkla na mě šibalsky. Schoval jsem v dlani její ještě horkou a milováním rozevřenou mušličku, začal jemně tlačit proti pahorku a doufal, že se mi podaří, aby i umístění druhého atypického dílku mozaiky bylo toho večera opodstatněné. Třeba se tu fakt jednou bude i tančit...