Vše nese následky Eliško

Ráno začíná Eliška jednoduchým úkolem: na stole ji čeká vzkaz s jasnými pravidly. „Dnes žádné vzdorování. Za každý pokus o drzost tě čeká trest. Pravidla jsou jasná – poslouchej, nebo pocítíš následky.“ Naznačující, že dnešní den bude o dráždění.

Když se objevím, už na mě čeká v předem stanoveném oblečení – krátké šaty, které jemně podtrhují její křivky. „Dobře, vidím, že posloucháš, ale ta jiskra vzdoru v očích mi říká, že ti to dlouho nevydrží,“ pronesu s úsměvem. A opravdu, první vzdor na sebe nenechá dlouho čekat.

„Přes stůl,“ přikážu klidným, ale rozhodným hlasem, když mi odpoví drzou poznámkou, která zní spíš jako provokace než omluva. Navedu jí, aby se opřela o desku stolu, a položím ruku na její záda. Prsty jemně sklouznu dolů podél páteře až k bokům, přičemž si dávám záležet, aby to bylo co nejpomalejší. „Tohle je za první černý puntík ze včera,“ dodám a silně plácnu přes zadek – tak, aby ucítila kombinaci vzrušující bolesti a očekávání. „Ještě jednou a přidám na intenzitě,“ varuji, zatímco jí stahuji šaty o něco níž....

Později, když si při vaření dovolí drzou poznámku o tom, že jí stejně nic neudělám, přistoupím zezadu. „Otoč se,“ nařídím. Když zaváhá, chytím ji za bradu, přiměju ji pohlédnout mi do očí a přitlačím ji na linku. „Trest číslo dva,“ prohlásím, zatímco ji donutím přitisknout dlaně na linku a nechám své ruce přejíždět dolů po jejích předloktích, bocích a stehnech. Začnu jí dráždit, cítím jak mi po ruce teče její "šťáva" a když vím že už se blíží k orgasmu, tak ledabyle přestanu se slovy „To by stačilo..“

„Klekni si,“ přikážu o něco později, když její drzost opět dosáhne vrcholu. Spoutám jí zápěstí hedvábným šátkem a přivážu je k židli. „Za tuhle provokaci si tě vychutnám pomalu.“ Nechám ji chvíli klečet zatímco přejedu prstem po její šíji a odhalené kůži ramen. „Takhle ti bude příště jasné, kdo je tady pánem, zatímco jí strkám hluboko do krku svůj již tvrdý penis.“

Večer, když už má za sebou několik „lekcí,“ a přesto se pokusí znovu vzdorovat, vezmu do ruky kus černé saténové stuhy. „Poslední trest na dnešek,“ pronesu s úsměvem. Položím ji na postel, zavážu jí oči a nechám ji cítit každý pohyb, každý dotek, pomalu a důkladně. S každým novým dotykem připomínám, že vzdor má své následky, ale zároveň, že všechno, co děláme, má své sladké odměny.