PROČ?

Proč se v noci nezamykáš a spíš odkrytá.
Když Tě tak příjemně vzrušuje rytmus neznámých kroků na ulici.
Sešíváš den ke dni horkou jehlou. Koušeš si nehty ze zvyku a nikdy se nerozpláčeš.
A stále se ohlížíš, jestli Tě někdo nesleduje.
Proč hledáš odpovědi, když stojíš nahá před zrcadlem a zaplétáš si vlasy a voda bezpřestání teče.
Tvoje tvář je nehybná, Tvé rty pootevřené a kachličky studí jako led.
Hluboko ve Tvém srdci zní hudba, ale struny Tvého těla nezní.
Proč máš plný šatník a jen šaty, co Ti nejvíc sluší, stále visí na ramínku v rohu.
Venku svítí slunce, ale Tvá kuže je i přesto stále bílá jako sníh.
Proč před usnutím hledáš siluetu muže, který Tě pozoruje.
Snad se smíš aspoň pohnout. Snad...
Proč celé dny klopíš zrak a jen v noci je doširoka otevřeš.
To jen Ty sama víš, co se v nich ukrývá.
Proč se Ti nezdají sny, i když šeptáš své prosby do ticha, Ale nikdo, bohužel nikdo, Tě neslyší.
Město je plné lidí a z dálky zní smích.
Procházíš sama svým opuštěným bytem a Tvé okno je dokořán.