Audit

"Dneska je to v práci hrozná pruda, máme audit, všichni jsou naštvaní, nikdo nic nestíhá. Jsi moje jediný štěstí, ještě že tě mám."
"Taky jsem ráda, že tě mám. Co můžu udělat pro to, aby ses cítil líp?"
"Kdybych mohl vidět něco hezkého, udělalo by mi to radost."
Udělala mu radost.
Mobil za chvíli pípnul a místo písmenek přišel obrázek. Lehce mázlá selfie. Jednou rukou si vyhrnula halenku a ukázala levou bradavku. Byla v nějaké restauraci, všiml si lidí, kteří seděli u stolu za ní a ničeho si nevšimli.
Miloval, když mu věnovala tyhle okamžiky. Tak vzrušující, tak okamžité, tak upřímné. Jako kdyby tam byl s ní.
Až na to, že neznal nic víc než přezdívku a z jejího obličeje viděl jenom jednou úsměv, když mu ukázala, kam by chtěla, aby se jí vystříkal.
O to víc měl tenhle vztah na dálku rád. Nemusel se za nic stydět.
"To je krása," napsal. "Asi budu muset na toaletu."
"Chci vidět, co tam děláš."
"Ale pak mi ukážeš kalhotky."
"Nemám."
"V tom případě to musím vidět."
"Nejdřív ty. A ať se mi to líbí!"
Cestou přemýšlel, jak to udělá. Přišlo mu trapné vyfotit se jen tak. Sám sobě nepřišel ani trochu estetický a neměl pocit, že by explicitní dokumentace přinesla nějaké větší vzrušení i jí. Mnohem víc fungovala představivost. Nemusel si vyblejsknout ptáka, aby ukázal, jak ho vzrušuje. Určitě by to šlo i jinak...
Když se na toaletách rozsvítilo, všiml si, že na stěnu vrhá docela ostrý stín. V kabince nic. Sakra. Vrátil se na chodbu a rozhlédl se. Nikde nikdo. Bude mít pár vteřin.
Zapadl dovnitř a z představy, že se jí bude ukazovat, a ze vzpomínky na její tělo, neměl moc práce s tím, aby vykouzlil zajímavý tvar. Postavil se ke stěně tak, aby bylo všechno vidět a zapnul kameru. Stínohra jasně ukázala, co právě dělá. A přitom neukázal ani kousek. To by se jí mohlo líbit.
Kroky na chodbě. Zapadl do kabinky, aby mohl dokončit, co bylo potřeba.
"To je ale něco. Ale chtěla bych vidět víc."
"Teď jsi na řadě ty, zlato."
Cink. Další fotka. V té samé restauraci. Krátkou sukni má vyhrnutou k boku. Zase nebylo vidět nic víc, ale přitom obrázek jasně dokazoval, že měla pravdu a kalhotky nechala doma.
"Co mi ještě ukážeš?" žadonil.
"Teď je tvoje kolo."
"Cokoliv, co si budeš přát."
"Musíš udělat něco šíleného. Abych viděla, že ti za to stojím."
"Stojíš."
"Už vím. Chichi. Chci vidět, že ses udělal."
To nedá moc práce, pomyslel si.
"A chci," pokračovala, "abys mi to ukázal někde, kde nejsi sám."
"To ale nemůžu."
"Chtěla jsem ti ukázat něco speciální, ale když nechceš..."
"Počkej, něco vymyslím."
Vymyslel. Tentokrát nepotřeboval toaletní papír.
Ale obléknout se jenom jednou rukou byl těžší úkol, než si myslel. Se svým pokladem v ruce došel až do kanceláře a tam pořídil odpovídající dokumentaci. Loužička v dlani na pozadí rušné openoffice.
"Ty jsi ale divoch, se mi zdá."
"Tak co mi ukážeš?"
Měl by pracovat, nebo ho vyhodí, ale nemohl přestat. Už mu zase stál a byl zatraceně rád, že už zase sedí za stolem a nikdo ho nemůže vidět.
"Vlastně jsem se ještě nerozhodla. Můžeš si přát."
Přál si. Moc dobře věděl, co ho vzruší tak, že z toho bude mít pár nocí dost divoké sny.
"Ty víš, co mě vzrušuje."
"Musíš mi to říct."
"Chci vidět tvoje čůrání."
"Teď hned?"
"Přesně tak."
Čekal, že to potrvá pár minut, než dojde na toaletu, než pořídí nějaký obrázek. Ale zpráva pípla nečekaně rychle.
Krátké video. Stojí na ulici. Po lýtku jí stékají kapičky až k sandálům. Všiml si, že má červeně nalakované nehty. A zatraceně krásné nohy.
Zalapal po dechu.
"Musím už do práce, tak jsem se nemohla zdržovat," zamrkala na něj šibalsky. "Ale mám teď mokré nohy, škoda, že tu nemám nikoho, kdo by je usušil. A kdo by zchladil tu rozpálenou kundičku, co z toho mám. Víš, že to je poprvé, co jsem čůrala na veřejnosti?"
"Kdybych byl u tebe, tak bych tě očistil. Políbil bych každý kousek, co potřebuješ usušit a slíbal všechno tak, abys byla krásně čistá."
"A pak?"
"A pak bych tě ochutnal."
"Už musím, zatím pa."
"Pa."
V kanceláři zavládl zmatek. Auditoři dorazili. Ale on se nemohl odtrhnout od videa. Znovu a znovu si to přehrával a přemýšlel, jaké má štěstí, že si našel takovou známost.
Dokud mu za zády někdo nezakašlal.
Audit.
Sakra.
Odhodil mobil a zvedl pohled.
Ty sandály a červeně nalakované nehty mu přišly povědomé. Sakra.
"Tak pane kolego, vás si vezmu do parády asi jako prvního, se mi zdá," řekla přísným hlasem. "Tak půjdeme, vyhradili mi kancelář, kde budeme mít dost soukromí probrat, proč v pracovní době trávíte čas na soukromém zařízení."
"Ale já..."
"Jdeme."
Kolegové se na něj dívali s lítostí, s očekáváním, že když auditorka vyhodí jeho, budou mít práci. Kráčel za ní a přemýšlel, jestli ví, kdo je.
Ale sotva vešli do kanceláře, zabouchla dveře, stáhla rolety a otočila se na něj: "Tak co bude s tím ochutnáváním?"