EPV - Poslední extrém

Subík klečí uprostřed místnosti, nahý, bezmocný. Ruce má pevně svázané za zády, provaz se mu lehce zarývá do kůže.
Už nevnímá žádnou bolest, jeho tělo vzdalo i tento poslední pokus o vzdor. Oči mu zakrývá páska, takže nemůže vidět, co se kolem něj děje. Vnímá jen zvuky,kroky, šustění látky, tiché cinknutí kovu.
Najednou cítí dotek na bradě. Jemný, ale nekompromisní tlak, který ho nutí zaklonit hlavu. Cítí dotek kovů a pán mu vsune mezi zuby rozvírač úst a pomalu roztahuje. Subík polkne, ale neodporuje, ani by ho to nenapadlo. Dýchá mělce, jeho hruď se zvedá a klesá v očekávání. Netuší, co přijde dál, ale ví, že to přijme. Že musí. Že chce.

Páska přes oči je konečně sundána. Chvíli mu trvá, než zaostří, ale jakmile to udělá, dech se mu zadrhne v krku. Kolem něj stojí víc než deset mužů, všichni nazí, jejich těla pevná, vypracovaná, pokrytá potem. Někteří mají na sobě harness, jiní podkolenky, erekční kroužky, někteří mají piercing na bradavkách nebo i v penisu. Ale všechny spojuje několik věcí, totiž to že na hlavách mají kukly, jejich svaly jsou napjaté očekáváním a jejich tvrdé údy svědčí o tom, že víkend rozhodně ještě neskončil.

Subík polkne. Jeho tělo je unavené, ale mysl je naučená, poslušnost je jediná cesta. Vzrušení se v něm mísí s vyčerpaností, ale dobře ví, že na tom nezáleží. Udělá, co se mu řekne, ať už se mu chce, nebo ne. Protože to je jeho role. Protože to od něj očekávají a protože po tom hluboko uvnitř touží.

Cítí, jak se prostor kolem něj zmenšuje. Svalnatá těla, rozpálená a dychtivá, se přibližují. Kroky na chladné podlaze znějí synchronizovaně, jako by byly předem domluvené. Jejich pohledy na něm dychtivě visí.

Napětí v místnosti je téměř hmatatelné. Vzduch těžkne, srdce mu bije rychleji, ale neodporuje. Víkend výcviku ho naučil, že odpor není možnost.

Někdo se ho dotkne, pevná ruka přejede po jeho zádech a zastaví se na šíji, prsty se krátce sevřou kolem jeho krku. Ne silně, jen tolik, aby mu připomněly, kde je jeho místo. Další dlaň se usadí na jeho boku, palec přejede po citlivé kůži. Dva kroky vzad by znamenaly, že by se o někoho opřel. Ale kam by šel? Kruh je uzavřený. Cesta zpět neexistuje.

Dnes večer už nepatří sám sobě.

Někdo ho popadne za bradu, prsty se mu bolestivě zarývají do tváří. Než stačí cokoliv udělat, tvrdý, horký úd se mu dere mezi rty. Nejprve pomalu, ale netrvá dlouho, než ho muž začne tlačit hlouběji. Subík se snaží udržet kontrolu nad dechem, ale není mu to dovoleno. Pevné ruce mu svírají hlavu, stahují ho blíž. Náhle tvrdý příraz a jeho hrdlo se stáhne v reflexivním protestu. Hrdlem mu projede křeč a z úst se mu vydere první přidušený zvuk.

Další příraz. A další. Nemá šanci se nadechnout. Dáví se, jeho tělo se svíjí ve snaze získat vzduch, ale drží ho pevně. Slzy mu vyhrknou z očí, sliny smíšené s hlenem mu stékají po bradě a kapou na jeho nahý hrudník. Konečně se muž odtáhne a on zoufale zalapá po dechu, ale nemá čas se vzpamatovat. Další ruka a další úd se mu dere mezi rty, tentokrát ještě tvrději.

Nejsou jemní. Berou si ho jeden po druhém, bez milosti. Občas ho někdo poplácá po tváři, občas ho silněji přidrží, když se jeho hrdlo zase začne křečovitě svírat. Je v nekončícím cyklu dusení, dávení a krátkých okamžiků, kdy se může nadechnout. Z úst mu unikají přidušené zvuky.

Už ani nepočítá, kolik jich je. Vše splývá v nekonečnou směs přírazů, tekoucích slin a jeho vlastního třesu. Neví, zda je mezi nimi jeho pán. A možná právě ta nejistota ho sráží ještě hlouběji do jeho role. Tohle už není jen o rozkoši, je to zkouška, ponížení, naprosté odevzdání.

Ruce jsou mu náhle uvolněny, ale neznamená to svobodu, jen další fázi hry. Pevné dlaně ho bez okolků tlačí dolů, až se ocitá na všech čtyřech. Slinami zmáčená brada mu visí dolů, tělo se chvěje, a přestože mu v hlavě hučí z vyčerpání, nemá čas na odpočinek.

Cítí, jak mu někdo roztahuje půlky. Nejdřív mu do análu pronikají prsty, jeden dva, tři a pak už žalud tlačící se dovnitř. Jeho díra je roztažená, opotřebovaná, přesto mu první příraz tvrdý a bezohledný vyráží dech. Jeho tělo se prohne v odpovědi na prudkou vlnu rozkoše i bolesti. Je to surové, živočišné. Pronikání je hluboké, nekompromisní, každý náraz mu bere vzduch z plic.

Mezitím cítí další ruce. Několik mužů kolem něj stojí, honí si tvrdé ocasy, sledují, jak si ho berou jejich kolegové. Jiní se střídavě tlačí k jeho ústům. Každý chce svůj díl. Subík otevírá pusu automaticky, už se ani nesnaží myslet. Než se stačí nadechnout, mezi rty mu vklouzne další tvrdý péro a hned se pohybuje v jeho hrdle a krku. Znovu se dusí, dáví, slzy mu stékají po tvářích, ale nikdo se nad ním neslituje.

Pak ho popadnou za boky a násilím ho přetočí na záda. Další muž už čeká, roztahuje mu nohy a proniká do něj hluboko, zatímco jiní mu přitlačí hlavu a vyšukávají mi krk. Stále je používán na všechny způsoby. Na koníčka, na zádech, opřený o stěnu. Každá změna polohy přináší novou intenzitu. Je jen nástrojem jejich potěšení, roztažený, naplněný, sliny a sperma mu pokrývají tělo.
Neví, jak dlouho to trvá. Minuty, hodiny? Je v transu, mezi bolestí, slastí a absolutním ponížením. Každý centimetr jeho těla byl pokořen.

Po hodině, kdy se na něm neustále střídají přichází chvíle stříkání.
Mrdka je úplně všude. V jeho puse, tu se snaží polykat, ale nestíhá. V díře se mu začíná hromadit a vytéká ven, samovolně i vytlačována dalšími přirazy jeho prznitelů. Má ji na obličeji, ve vlasech i po celém těle. Někteří z pánů nabírají tekoucí mrdku na své ocasy nebo do ruky a nutí ho polykat.

Po nekonečně dlouhé době polykání neskutečného množství mrdky si myslí, že je konec, ale ne. Pánové na něj začínají močit. A stejně jako předtím mrdka i piss mu teď teče po těle a plní obě díry, zacpácají mu hubu a nutí polykat. Pomalu jakoby ztrácel vědomí, je z něj jen kus hadru.

Nakonec subík zůstává ležet zcela zničený v kaluži mrdky a chcanek. Zatímco se všichni přítomní začínají oblékat. Až na jednoho, který za okamžik strhne svou kuklu a odhalí svou identitu, je to subíkův pán.

Pán odchází s hosty, po cestě pronese strohý příkaz “Umyjte ho a ukliďte tu.”
Z rohu vystoupí jiní zakuklenci. Na první pohled mladší než on, odhadem čerstvě osmnáct.
Odvedou ho do koupelny a pomůžou mu do vany.

Nechá we vést, jeho tělo je stále otupělé po všem, co musel vydržet. Vzduch v koupelně je teplý a vlhký, dlaždičky pod bosýma nohama studí, což mu přináší zvláštní kontrast k žáru vlastního těla. Mladí zakuklenci ho opatrně posadí na okraj vany, jejich pohyby jsou překvapivě jemné, jako by byl křehký, přesto v jejich očích vidí cosi hladového.

Jeden mu přejede prsty po tváři, setře lepkavou stopu, která mu zůstala na rtech. „Neboj, jen tě umyjeme,“ zamumlá a poklekne před něj. Druhý zatím pustí vodu a napustí vanu, než mu podá ruku, aby mu pomohl se do ní ponořit. Teplá voda ho obklopí, smyje první vrstvu špíny, ale to je jen začátek.

Jakmile se pohodlně usadí, oba mladíci se skloní k němu, každý z jedné strany. Jeden mu namočí vlasy, prsty vklouzne mezi prameny slepené směsicí tělních tekutin a začne je jemně masírovat, druhý si vezme houbičku a přejede mu po hrudi, přes bradavky, dolů po břiše, než se zastaví těsně nad rozkrokem. Chvíli ho tam nechá, než se nakloní k jeho uchu.

„Ale něco za něco…“

Nemusí se ani ptát, co chtějí. Jejich ruce se setkají na jeho hlavě, jemně ho vedou, jako by to snad byla jeho vlastní volba. Rty se mu pootevřou a první z nich mu vklouzne mezi rty, pomalu, ale důrazně.

Voda lehce šplouchá, když se jeho hlava pohybuje mezi nimi. Oba mu dovolí, aby si vzal svůj čas, ale přesto cítí jejich lehký nátlak, jemné, ale pevné sevření prstů ve vlasech. Postupně přebírají kontrolu, určují tempo, ale nikdy nejsou hrubí. Jako by tahle část byla něčím jiným, než to, co zažil předtím. Po několika minutách této jemné, ale nekompromisní hry se mu oba společně udělají do otevřené pusy a on ještě jednou polkne co mu bylo naděleno.

Chvíli jen tak stojí a dívají se na něj. Jeden si vezme houbičku, druhý sprchovou hlavici a pokračují v mytí, tentokrát pečlivěji. Stékající voda splachuje všechny stopy noci, ale pocit odevzdání v něm zůstává.

„Hotovo,“ řekne jeden z nich a podá mu ručník.

Subík se pomalu zvedne, nohy má stále trochu vratké. Než se stihne sám osušit, udělají to za něj. Ruce přejíždějí po jeho těle, jemné, skoro pečující. Když je suchý, jeden z nich ho chytí za bradu a přinutí ho podívat se mu do očí a jemně ho políbí.

Pak ho pustí a zmizí ve tmě chodby, zatímco on zůstane stát sám.