Kopretiny pro zámeckou paní (3.)

Seděl jsem na nádvoří zámku Zelený Újezd (perly rokoka, jak říkáme do omrzení na začátku a konci každé prohlídky), vychutnával si paprsky dopoledního sluníčka a uvažoval, jak je všechno relativní. Včera touhle dobou jsem vyrážel na svou první trasu v roli průvodce (na tu krátkou, jak jízlivě zdůraznil kolega Tomáš) roztřesený trémou, kterou ještě vystupňoval fakt, že k nesourodé skupince časných výletníků se na poslední chvíli připojila i naše krásná zámecká paní neboli zdejší kastelánka Kateřina Krásná. Udělala na mě očima grimasu ve smyslu "Nenechte se rušit, já si tu jen jako myška budu chvíli poslouchat.", takže jsem měl rázem v krku knedlík a všechny komnaty se mi smotaly do jednoho klubka. Kupodivu, když skupina se šoupáním pantoflí vyrazila, klubko se začalo samo rozmotávat a já sám sebe s překvapením poslouchal, jak podávám více méně odpovídající výklad. Jasně, sem tam jsem si malinko vypomohl trochou "kreativní historie". Pokaždé jsem přitom mimoděk vyhledal očima naši krásnou zámeckou paní; podle toho, jak střídala povytažené obočí s potlačovaným smíchem, usoudil jsem, že to není až takový průšvih. "No, nebyl to až takový průšvih.", konstatovala suše, když jsem za návštěvníky zamykal. "Jen kdybyste si trochu míň vymýšlel. Opravdu písemné prameny uvádějí, že lenoška v komnatě s portrétem hraběte Šporka je němým svědkem jeho vášnivého splynutí s chotí Františkou Apollonií po návratu z křížové výpravy?!" "No, myslím, že jsem to někde četl...", mumlal jsem nepřesvědčivě. Krásná kastelánka Krásná s pobaveným úsměvem zavrtěla hlavou. "O vášnivých splynutích jste asi četl leckde, to si představit umím. Potíž je v tom, že hrabě se nikdy nezúčastnil křížové výpravy. Netvařme se, že naši předci nesouložili, to bychom tu nebyli, že? Ale držme se pokud možno historických faktů, pane Jánský. A zkuste prosím nekoukat hezkým návštěvnicím v jednom kuse na prsa, jako teď mimochodem dost nevkusně civíte i mně.", dodala jízlivě, až jsem sebou trhnul, přistižen při mimovolném pohledu na žlábek mezi hezky klenutými, neopálenými prsy kastelánky, vykukující z nedopnuté košile. S výrazem znechucení, pod kterým ale očividně přemáhala smích, se tato ladně odebrala ke kanceláři. "Hele, tak asi dobrý, ne?", zjevila se odnikud s úsměvem od ucha k uchu Žaneta. "Jo, dobrý, co ty?" "Jde to, připadám si nějaká taková jako uvolněná.", protáhla nevinně. "Navíc pokaždý, když jsem dneska došla k tomu kanapi naproti hraběti Šporkovi, pěkně mi zvlhla!", zahihňala se jako školačka a odtančila k pokladně vyzvednou si další skupinu.

Teď jsem měl za sebou prohlídek několik, cítil jsem se bezmála jako zkušený veterán, a protože pohled na zmíněnou pohovku vyvolával příjemné vzpomínky na nečekané podvečerní milování s Žandou, z nenápadného pohlazení její pelesti jsem si udělal svůj soukromý rituál. Právě jsem začínal svou hodinu volna, se kterou se toho moc dělat nedalo, a tak jsem šel vystřídat za pultem s lístky a suvenýry Amálku. Obrýlené děvče to přijalo s povděkem a odběhlo sepisovat detaily žádosti o možnost večerních prohlídek k Ústavu památkové péče, zatímco já prodával díky slunečnému počasí jeden lístek za druhým, v úrovni očí dechberoucí přehlídku malých, středních i pořádně velkých poprsí výletnic. Zajímavé, kolik žen si vyrazí na výlet bez podprsenky... Ten samý sympatický a už od vchodu nepřehlédnutelný rys ostatně platil i pro servírku Natálku, které se pod černou blůzkou hezky pohupovaly špičaté kozičky, když jsme po poslední prohlídce vyrazili jako obvykle do hospody pod zámkem. Profesor Palát měl pravdu, pivo tu čepovali třeboňské a Natálka mu svými svěžími dívčími vnady přidávala na chuti. Snažil jsem se svou pozornost dělit spravedlivě mezi její pružná kůzlata a velké dudy statné copaté blondýny, kterou jsem si pamatoval ze své poslední prohlídky. Teď si, obklopená trojicí dítek, zašla do hospody na podvečerní osvěžení, a i když si bez podprsenky při svém objemu vyrazit nemohla, přesto se jí pod tričkem mohutné poprsí lákavě vlnilo a nutilo mě přehodnocovat svůj pohled na vdané ženy kolem třicítky. Bylo to o to zajímavější, že si mého zájmu o její "baroko" na hrudi všimla už prve na zámku (prosbu kastelánky Kateřiny, abych se tělesnými křivkami návštěvnic nezabýval, jsem splnil nedokázal) a ani teď se jím nezdála být pohoršena. Naopak, oplácela mi ho kradmými pohledy a drzým úsměvem. Když pak před ni Natálka postavila orosený půllitr, ujistila se, že se dívám, a na jeden zátah ho do sebe obrátila. Utřela si hřebem ruky pusu, uhladila si tričko, na kterém obrysy jejích melounů obohatily viditelně se rýsující vztyčené bradavky jako dva špunty a ... a právě v tu chvíli se na scéně objevil podmračený chlapík v obleku, který blonďatou prsatici i houf dětí vzápetí nahnal do venku stojící volhy. Vyprovázel jsem očima její hezky klenutou zadnici a smutně se pousmál, když se ve dveřím otočila a vyslala ke mně poslední šibalský pohled. Život je plný prchavých okamžiků a příslibů, co nedojdou naplnění.

Uvědomil jsem si, že jsem tenhle pokus o hlubokou myšlenku řekl nahlas, protože pětice mých průvodcovských kolegů se na mě tázavě otočila a po vteřině nechápavého ticha se rozhýkala smíchy. Na stole byla kromě piv znovu otázka večerních prohlídek. Na tu možnost se těšili všichni: část z upřímného zápalu pro věc, mezi nimiž vynikala skutečná milovnice historie Amálka, část spíš pro tu změnu proti celodenní rutině (Tomášovu zmínku o příplatku k našim skromným výdělkům jsem bral spíš jako projev jeho hamižnosti...). Věc muselo schválit okresní středisko Státního ústavu památkové péče, takže Amálka přes týden sepisovala příslušnou žádost, jejíž čistopis naklapala na psacím stroji naší krásné kastelánky Krásné právě dnes. Zbývalo žádost doručit a čekat na její posouzení. "Tak to já se přijdu podívat, jestli budete provádět večer. To bude úžasně romantický...", soudila Natálka, když jsme se loučili coby poslední hosti na verandě hospody. "Rád Vás rád provedu.", nabízel jsem se. "A třeba Vy zase na oplátku provede mě? Jsem tu krátce, rád bych to tu nějak všechno prozkoumal...", vemlouval jsem se okaté servírce a nechával skupinku kolegů vzdalovat se večerem směrem k zámku. "A to můžu třeba hned.", rozesmála se. "Tu je ves, támhle les, celkem vzato tu chcípl pes.", zaveršovala rozpustile a rozhodila rukama, s velmi přájemným efektem na své hrudi. "Ne, počkejte, vážně. Támhle třeba támhle je co?", naklonil jsem se k ní, až mě do nosu zašimrala vůně jejího šamponu, a ukázal na protější kopce. "Tak dobře, když teda nedáte jinak. To je zřícenina Nový hrádek, tam Vás můžou poslat provádět za trest. Nalevo na protějším kopci je observatoř, nějaký antény a dalekohledy a tak. Sedí tam parta chlápků a jedna mladá holka, nechápu, jak to s nimi vydrží. Občas k nám přijdou pít. Astronomové nebo tak, já se v tomhle nevyznám. Támhle, copak to můžete nevidět? Poslyšte, to je Vaše ruka, co mám na prsu?", změnila na konci téma, když jsem využil těsného přiblížení k tomu, abych nechal "náhodou" její pružnou a pod halenkou nahou kozičku vklouznout do své dlaně. "Počkejte já to fakt... aha, támhle, ta stříbrná kopule, že?", držel jsem se pozorování okolí a mezi prsty přitom převaloval vrcholek Natálčina prsa, který rychle nabíhal a tuhnul. Zachvěla se pokaždé, když jsem ho vydrážděný a vztyčený mezi prsty jemně stiskl. Pak se mi povedlo dostat druhou rukou pod látku halenky a po maličké vlnce bříška vystoupat zespodu na druhé prso, stále bez jejího odporu. "A teď přesně hledáte co?", zajímala se pobaveně, ale hlas se jí na konci věty maličko zatřásl, když jsem ji potáhl za druhou bradavku. Začala tiše oddechovat, obě svá prsa si nechala schovat do mých dlaní a přijímala laskání jejich vrcholků mými snaživými prsty, takže měla obě bradavky tvrdé jako dva malé kamínky. "Musím... uklidit...a zamknouuu ouu ouut.", špitla po chvíli s námahou a vydala se dovnitř.

Do žádného úklidu se ale nehrnula. Namísto toho se, zády ke dveřím, zastavila u prvního stolu, chytila se oběma rukama jeho okraje a zůstala stát, sem tam přešlápla. "Může někdo přijít?", zeptal jsem se, když jsem znovu stál za ní a mé ruce se opět bez odporu zmocnily jejích koziček, tentokrát už s halenkou vyhrnutou nahoru. "Může...", vydechla. Pro naše následující počínání ovšem z té informace vlastně nic nevyplynulo. Když jsem si klekl a zvedl její černou sukni, maličko nastrčila svůj hezký kulatý zadeček v bílých kalhotkách naproti, a když jsem je chytil za gumu v pase a stáhl na stehna, vykoukla zpod nich hezky klenutá kundička v záplavě kudrnatých chloupků. Chutnala vzrušením, a když jsem ji začal dlouhými tahy jazyka lízat po rychle se rozevírajících závojíčcích, přešla z tichého oddechování ve vzdechy, se kterými mi svou mušličku nastavovala, čím dál lesklejší díky mému jazyku i jejím šťávám. Tekla vzrušením a nastrkovala mi dírku proti jazyku, takže bylo otázkou chvilky, abych jím zajel bez odporu do horké štěrbiny, ve které jsem začal kmitat, až tlumeně hekala. Bojoval jsem s chutí rozepnout si kalhoty a vrazit Natálce do té krásně úzké pipinky svůj čurák, už beznadějně vztyčený, ale ovládl jsem se, namísto toho stiskl prsty obou rukou její pružné půlky, roztáhl je víc od sebe a dalším dychtivým lízáním vedl teď už bez zábran sténající Natálku k vyvrcholení. V závěru si k němu pomohla i ona, když si jednu ruku vmáčkla zepředu pod bříško a začala prsty zuřivě kmitat na poštěváčku, zatímco druhou, svírající křečovitě okraj stolu, s obtížemi udržovala vzpřímený postoj. Její vzdechy se spojily v souvislé sténání, a když jsem namísto jazyka několikrát vrazil do její rozevřené pipiny tři prsty, zkropila mi je sprškou šťáv a se zajíkavým výkřikem se udělala. Jak tiše sténala, jemně jsem prsty, které jsem z její vrcholící kundičky nevytáhl, pohyboval sem a tam, což doprovázela slabými vzdechy. Krásně mokrá, udělaná a roztažená pak do své kočičky přijala zezadu mé napnuté péro na jediný příraz. Pokusil jsem se ovládnout zbrklou touhu začít jí horkou pičku, krásně svírající můj nadržený ocas, prudce a tvrdě mrdat, což při delším erotickém půstu posledních dní, přerušeném jen historizujícím šukáním Žandy, nebyl úkol snadný. Mou nadrženost Natálku pořádně ojet neumenšovala ani lákavá pružnost jejích koziček, které jsem znovu sevřel v dlaních. A ostatně ani Natálka samotná, protože jakmile jsem jí zajel do mokré frndy až po kořen čuráku, začala mi pohyby boků vycházet naproti a dávala mi jasně najevo, že řádné omrdání své prciny očekává. Nakonec jsem to nějak vybalancoval a minimálně začal přiměřeným tempem, ale kombinace Natálčiných povzbudivých vzdechů, v mých rukách se převalujících koziček s bradavkami na kámen tvrdými, a slyšitelného mlaskání její mrdané mokré pičky mě rychle pohltilo, takže po chvíli jsem jí už nakládal tak, že se prohýbala slastí a jen s obtížemi se držela na nohou. Kalhotky se jí už dávno povedlo skopat si z kotníků a sukně se jí házela vyhrnutá nad zadečkem, zatímco halenku si stihla přetáhnout přes hlavu, takže jí už kompletně nahá prsa tančila na hrudníku, jak jsem ji šukal. Navzdory prožitému orgasmu brzy znovu sténala rozkoší a narážela se mi prcinou na ptáka stejně snaživě, jako jsem jí ho já do její kundy vrážel. "Pane...bože...já áááá.... budu... zase....", vyrážela mezi vzdechy, což byla pro mě dobrá zpráva, protože sám jsem známým cukáním v koulích cítil, že i já se blížím do finále. "Ježiši jo... jooooo...ještě... tak, taaaak! Pane bože, pane...bože...panebožepanebože jo, jooooo!!!!", prohnula se a s výkřikem se udělala podruhé. Musel jsem mezi steny přiznat, že budu brzy i já. Natálka to přes probíhající explozi ve svém podbřišku nějak zavnímala a přerývaně mě varovala: "Ne do mě... ať mi... nevystříkáááš ...mimi!"

Pak nejprudší vlny jejího orgasmu odezněly, takže se stihla z mého klacku sesmeknout a kleknout si přede mě pár vteřin předtím, než jsem se, i přičiněním její ruky, s chroptěním udělal i já. "Taaak...to je vono... takhle stříkej...ještě...stříkej!", povzbuzovala mě, rukou kmitající na mém klacku, který s prudkými záškuby cákal další a další bílé cákance na její nahý hrudník. Přes clonu rozkoše jsem vnímal, jak jí mé semeno stéká v pramíncích na ta hezká prsa a hledá přes jejich zahrocené vrcholky cestu na chvějící se bříško. "No tys mě zřídil!", zahrozila mi na oko, když jsem byl konečně hotov a ona vstala. Když sebrala pod stůl zakopnuté kalhotky, byl jsem si jistý že si je teď už neobleče, a představa, že půjde domů letním večerem "dole bez" mým přičiněním, mi byla ješitně příjemná. Případných rozpaků nás vzápětí ušetřil zvuk, který jsem nečekal: zvonění telefonu vedle výčepu. "Ahoj... jo, jasně, ještě uklízím. Zdrželi mě ze zámku.", vysvětlovala Natálka neznámému na druhém konci, zatímco na mě dělala drzé obličeje, stále až na zmačkanou sukni krásně nahatá. Pak mě ovšem převezla tím, že se rychle oblékla do civilu, schovaného v tašce za výčepem, a to včetně kalhotek, pokud jsem stihl zahlédnout. Takže nakonec žádné "dole bez"... "Tak čau, fešáku! A moc si nefandi, sice jsem podlehla kouzlu letního večera a tvým nenechavým prstům, ale jsem zadaná, takže na brzké repete to nevidím.", pokrčila rameny. "Tak já se budu těšit na nějaké pozdnější repete.", slíbil jsem jí, a zatímco vyrazila dolů do městečka, vydal se na opačnou stranu směrem k zámku (perle rokoka, víme?). Když jsem procházel parkem, tlumené vzdechy od kašny mě nejdřív přiměly myslet na hejkala, než mi došlo, že nejsem jediný, kdo si toho večera užívá erotiky - to Gabča zřejmě dostávala svou dávku přírazů od Tomáše, který po mém příchodu na pánském pokoji ještě nebyl. Po rychlé sprše mě při usínání napadlo, že tu začínám získávat osobní přístup k nábytku: kromě kanape naproti portrétu hraběte Šporka mám teď i hezkou vzpomínku i na první stůl u dveří v hospodě pod zámkem...