Kopretiny pro zámeckou paní (5.)

Rána po nocích, jakou jsem prožil na gauči referentky památkového úřadu Julie, mohou být všelijaká. Když jsem se probudil, maličko mě bolelo za krkem, otlačeným pelestí, a trochu mě pobolívala i má mužská chlouba. Julie vedle mě už neležela (což, čistě prostorově vzato, vlastně ani nešlo - díky velikosti gauče a svých proporcí většinu noci ležela spíš na mně). Když jsem odhadl polohu její kuchyně, abych svlažil nočním sténáním ochraptělé hrdlo, našel jsem tam i ji. Točila se kolem sporáku, na sobě zajímavý a rozhodně inspirativní úbor: i když se mohla určitě obléct víc, ranní sprchu ostatně podle ještě vlhkých vlasů taky už stihla, měla na nahém těle nataženou jen kuchařskou zástěru. Vepředu jakž takž (i když spíš míň než víc) zvládala krotit její objemné vnady, vzadu se ale omezovala na mašličku v pase, která jako stuha na dárku krášlila Julčinu krásně nahatou velikou zadnici, nasvícenou paprsky letního slunečného rána, takže jsem chvíli očima ty půlky své noční vášnivé (a při sexu i šťavnatě ukecané) milenky zjihle laskal. Buď mě slyšela přicházet nebo ucítila na svém výstavním pozadí můj pohled, protože se otočila a mírně rozpačitě mi přála dobré ráno. Moc dobře vím, že po divoce prošukané noci nemusí být snadné za denního světla nějak uspokojivě navázat, pokud se dotyční dva sotva znají. Do smrti si budu pamatovat poučení Svatavy, vysoké brunetky, s níž jsem navzdory jejímu jménu strávil vyloženě nesvatou noc na pokoji kolejí v pražské Troji: "Hele, to, že jsem v noci řvala, ať mě ošukáš jako couru, mi u snídaně zrovna připomínat nemusíš." Julie se také netvářila, že by měla chuť rozebírat detaily našeho gaučového podniku. "Čau... ehm, dáš si snídani?", pípla v kontrastu se svou předchozí explicitní výřečností. Ujistil jsem ji, že moc rád, a celkově jsem se snažil působit tak, aby nočního úletu nelitovala. "Promiň, tohle se mi často nestává, tak jsem asi trochu trapná. Já jenom doufám, že mě nemáš za nějakou děvku.", vzdychla ztrápeně a popotáhla si kuchařskou zástěru, zpod které se jí vyhouplo neposedné prso. Při objemu jejího hrudníku ostatně měla zástěra prakticky nesplnitelný úkol. Ujistil jsem ji, že nic takového si nemyslím. "Ostatně, na tohle musí být vždycky dva. A já na tom gauči byl včera s tebou, pamatuješ?" "Jo, to nejde zapomenout.", zahihňala se jako školačka a mně se v hrudi rozlilo příjemné teplo mužské pýchy. Napětí mezi dvěma lidmi, co se spolu vyspali po zatraceně krátké známosti, tím bylo zažehnáno. "Máš rád lívance?", prohodila má hostitelka a spokojeně se rozesmála, když jsem horlivě přikyvoval. Fakt, že jsem si na snídani na sebe nic nevzal, přešla bez komentáře a zahrnula mě impozantně širokou nabídkou marmelád - její rodiče na chatě, kam se příhodně pro naše noční počínání vydali i tenhle víkend, měli zřejmě plantáže všeho představitelného ovoce. Pak jsem si dopřál ranní sprchu a omotaný ručníkem se vrátil do kuchyně, kde Julie právě začínala mýt nádobí po našem hodování.

"No počkej, to snad musím udělat já. Za to všechno, cos mi dopřála, to je to nejmenší!", hrnul jsem se ke dřezu a dovolil si malou narážku, po které korpulentní blondýnka roztomile zčervenala. Ženy pro mě sice budou navždy nedostižným tajemstvím, ale tolik tuším, že podobně jako když si včera večer na "spaní" navlékla sexy průsvitnou noční košilku, i dnes její kuchyňský úbor "oblečená-neoblečená" skýtá jistý nabídnutý potenciál. A tak zatímco jsem ji jemně odstrkoval od nádobí, má ruka si nějak našla cestu z oblého boku na ještě klenutější zadek, kde se usídlila, a zatímco jsem konsternované Julii vysvětloval, že nevěřím na tradiční role muže a ženy, ale horuju pro rovnoprávnost ve všech ohledech, prsty jsem zkoumal jeho pružnost a sunul se zvolna tam, kde jsem pod ním tušil mezi silnými stehny oblinu její mušle. Když jsem prsty dosáhl na ni, tiše vzdychla, ale neucukla, naopak se mírně rozkročila. Nechal jsem hloupých řečí, klekl si a zezadu Julče začal pomalými tahy jazyka lízat spodní část zadečku, vnitřní strany stehen a oblin její buchty. Držela, rukama pevně tiskla okraj kuchyňské linky a tichounce vzdychala, zatímco její pipina se rozevírala a vítala můj jazyk už důvěrně známou chutí vzrušení a ženských šťáv. Když jsem jazykem vnikl do dírky, hlasitěji vzdychla, ale jinak své zvukové projevy obzvlášť ve srovnání s tou noční bouří znatelně krotila. Jak jsem jí lízal prcinu, tiše vzdychala, a když jsem přidal prsty na poštěváčku, šťávy jí stékaly po stehnech. Zdálo se mi, že je ten pravý čas vstát, zbavit se vepředu nepřirozeně zvednutého ručníku a nasadit svůj vztyčený čurák na Julčinu dírku, do které jsem opět vnikl skoro bez odporu. Prsa jí nadskočila, když jsem jí péro vrazil do kundy až po kořen a moje koule pleskly i její zadnici. Zepředu jsem jednou rukou objal oblinu jejího kulatého břicha, jehož křivky mě v noci tak nečekaně vzrušily, a druhou jsem podepřel Julčino pravé prso, které se mi v dlani krásně vlnilo a natřásalo, jak jsem mrdal jemně, ale důrazně její rozevřenou pičku, zatímco druhé, které jsem ani při nejlepší vůli zkrotit nedokázal, hlasitě pleskalo o dvířka kuchyňské skříňky. Bylo to úplně jiné milování než v noci, ale i tady byla vášeň, jen ji Julie neskládala do vzrušeně vzdychaných vět, které se asi na denním světle říkají hůř. Namísto toho zakláněla hlavu, já ji jemně kousal do zátylku, prsty mnul její těžké prso a píchal její horkou frndu, dokud neopřela čelo o skříňku a neudělala se. Ještě tiše sténala, když hmátla za sebe, chytila mé trčící, jejími šťávami zmáčené péro a začala mi ho honit, takže jsem jí po chvíli s dušeným hekáním začal stříkat semeno na nahá záda, ale především na tu úžasnou širokou zadnici. Celé tohle ranní milování proběhlo beze slov, zvlášť pak takových jako "cecky" nebo "nadržená sviňka", ale nebylo o nic míň příjemné. Zvlášť proto, že jsme ho, teď už snad definitivně zbaveni rozpaků, zakončili společnou sprchou. Musel jsem si přiznat, že mydlit v mazlivém dojezdu našich něžností Julčiny obří dudy, ale i prdel a břicho, bylo samo o sobě velmi příjemné, i když už jsem další akce nebyl naprosto schopen.

Po příjemně líném dopoledni byla cesta do Prahy na zbytek neděle už zbytečná, a tak jsem rozhodl vrátit do Újezdu. Julča zalistovala v jízdním řádu a našla spojení, které jsem pohodlně stihl po příjemně neuspěchané procházce ve dvou, protože pokud si rozpaků zbavená památkářka něco v neděli po poledni chtěla ještě dopřát, tak nápadně demonstrativní společnou cestu městem. Její kamarádky samozřejmě seděly na zahrádce jediné zdejší cukrárny a očividný fakt, že jsem se u Julie zdržel přes noc, jim nemohl uniknout. "Stav se na Zeleném Újezdě. Představ si, že nám jedna zkostnatělá byrokratka povolila noční prohlídky.", prohodil jsem u vlaku. "Páni, to jsi tu pindu musel asi hodně přemlouvat. Přijedu ráda.", špitla Julie, dala mi pusu na tvář a ještě mi od nádražní budovy do vagónu zamávala, než jsem se mohl pohledem rozloučit s jejím parádním zadkem, jak prošla čekárnou na ulici. Snad pod vlivem toho hudebního zážitku mě napadlo, že má její pozadí tvar mandolíny... Jak za okny ubíhala krajina, umiňoval jsem si, že oplácanou památkářku nezaložím do pomyslného šanonu náhodných milenek pořádně ji u nás ještě provedu. V Újezdu jsem zamířil tak nějak automaticky do hospody pod zámkem. Kamarádi z průvodcovské party tam ještě neseděli; bylo ještě brzy a prohlídky dosud neskončily. Zato seděla u stolu pod oknem naše krásná kastelánka Kateřina Krásná, a ne sama - něco si tiše, ale vzrušeně vykládala s prošedivělým elegánem. Kývla mi na pozdrav způsobem, který jasně dával najevo, že minimálně teď má o společnost postaráno, a tak jsem si sedl jinam, očima polaskal kozičky servírky Natálky, a když jí to fofr nedělního odpoledne v hospodě narvané výletníky dovolil, diskrétně se přeptal, s kým to naše šéfová diskutuje. "Ty jsi truhlík.", rozesmála se. "To je přece její manžel! Děsná kapacita a zvíře v nějakým tom vašem ústavu, co já vím jakým? Každopádně sem za vaší zámeckou paní jezdí. Dřív skoro pořád, letos už míň, někdy se ani přes noc nezdrží. Jak to taková hezká ženská může vydržet, furt bez chlapa...?", zamyslela se s výrazem holky, co to bez chlapa vydrží tak den, dva ( o čemž jsem ostatně už něco věděl...) a odběhla obsluhovat žíznivé hosty. Prošedivělý elegán po chvílí prošel kolem mého stolu ven a už se nevrátil. Kastelánka Krásná zůstala, a protože bylo trochu trapné tvářit se, že mě nevidí, po chvíli mávla, ať si přisednu. "Tak co mi nesete, pane Jánský?", odtušila bez pozdravu. "Dobré zprávy!", hlásil jsem a vytasil se s lejstrem, kterým se nám povolovaly noční prohlídky a kupodivu se mi v poměrně rušném sledu včerejších událostí povedlo ho neztratit. "Jak jste tohle dokázal? Normálně to trvá několik týdnů, čekala jsem, že začneme nejdřív v srpnu.", vykulila oči. "Tak to smekám klobouk a připíjím na Vaše zdraví!", zvedla svou zpola plnou sklenici a mě podle jejího výrazu po napití došlo, že čirá tekutina zřejmě není voda, jak jsem si původně myslel; rodinná sešlost, kterou tu s manželem drželi asi vyžadovala něco ostřejšího a aspoň se tím vysvětloval její trochu skelný pohled. Skromně jsem poznamenal, že se tak trochu znám s okresní referentkou slečnou Pokornou (a v duchu mě teprve teď napadlo, jak příhodné má Julie vlastně příjmení, když uvážíme její postelové projevy...). Kastelánka Kateřina si mě podezřívavě změřila, ale pak se pokusila o úsměv a znovu mě pochválila.

Dál ovšem konverzace trochu vázla, částečně proto, že jí očividně nebylo do řeči. Když se přiblížila zavírací hodina zámku, zvedla se k odchodu. Podle toho, jak se vzápětí chytila desky stolu, byla její zamlklost nejmíň z části i dílem alkoholu. Galantně jsem jí nabídl doprovod, což kupodivu přijala. Na zámek jsme se vydali oklikou, odhadoval jsem, že se snaží nepotkat ostatní průvodce, kteří zřejmě touhle dobou právě vyráželi do hospody. Na lesní cestě se do mě pro jistotu zavěsila, zatímco jsem v duchu hádal, při jakých příležitostech si manželé dají v nedělním odpoledni panáka vodky. ;"Děkuju, že mi pomáháte, nejsem dneska nějak ve formě. Jen byste mi nemusel v jednom kuse sjíždět rukou na zadek!", ohradila se po chvíli, i když nijak popuzeně. "Promiňte, ale jsou tu všude kořeny, mám sám co dělat." "No jo, však dobrý. Poslyšte, Jánský, a tenhle znáte, jak potká Cohn Roubíčka a říká mu..." "Jako vtip?" "No jo, vtip. Cohn říká: 'Poslechnou, je to pravda, že se budou ženit? A koho si berou?' 'Ale, tuhle Sáru z Temešváru.' 'Roubíček, tu si neberou, ta spala s půlkou Temešváru!' Neznáte to?" "Neznám, jen povídejte." "No a po čase se zase potkají a Cohn povídá: 'Prý se opravdu oženili? To si nepamatujou, co jsem jim povídal o té Sáře z Temešváru, jaká je to flundra?!' Roubíček se podrbe na hlavě a povídá: 'No jo, ale já se tam jel podívat a ... on ten Temešvár není zase tak veliké město.' Vy jste to znal, že se nesmějete?" "Ale směju, haha. To už se dneska skoro neslyší, slova jako flundra..." "Já si na Vás budu muset dát pozor.", usmála se Kateřina. "Vidíte, to samé mi říkala Tamara o Vás." "Jaká Tamara???" "Soudružka asistentka u nás na fakultě. Prý s Vámi bydlela na koleji." "No jo, Tami. Bydlela. Fajn holka, tehdy chodila s Komárkem. Taky fajn chlap, skvělý archeolog, jen děsný děvkař. Ten dostal každou." "I Vás?", rýpl jsem si. "Kdepak, já byla tehdy pevná. Možná škoda.", zamyslela se. "Víte, co Vám závidím? Mládí a bezstarostnost, s jakou můžete klátit každou, co pevná není. No netvařte se tak, servírku Natálku jste už očividně skolil!" "Skolit se dá jelen, ne holka, paní kastelánko!", bránil jsem se. "Ale jděte, nejsem pitomá. Na jelena byste potřeboval honební průkaz, ale Vy nejste žádný honič, haha! A jelikož Žaneta se na Vás culí stejně blboučce jako Natálka, vsadila bych se, že už jste ohnul i ji. Jen doufám, že ne v zámku. Nedivila bych se, kdybyste spal i s tou Tamarou... No já Vám přednášku z etiky dávat nebudu. Gábina tu má toho troubu Tomáše, takže Vám asi nedá, a na Amálku buďte když tak hodný, ta holka vůbec nemá hlavu pro tuhle dobu.", odmítla rázným gestem mé protesty, až málem zase ztratila rovnováhu, poděkovala za doprovod a zmizela ve své kanceláři. Stál jsem tam chvíli jako pitomec, zaskočený tím, jak moc mě prokoukla. Pak mi vyloudilo na tváři úsměv zjištění, že i krásná kastelánka Krásná má Tomáše za troubu, a vydal jsem se zpátky do hospody pod zámkem ohlásit kolegům tu radostnou novinu, že můžeme začít chystat noční prohlídky.

Byla přijata euforicky a Natálka nám hned s pro ni tak typickým vlněním na hrudi nesla první rundu. "Dík, jsi skvělej!", špitla Amálka, jakkoliv sama oddřela na žádosti zdaleka nejvíc práce., zatímco Žanda s šibalským mrkáním směrem ke mně nahlas uvažovala, čím jsem tak mohl úřednice Ústavu okouzlit. "Tak na noční prohlídky!", pozvedla sklenici, aby si hned po přípitku začala utahovat z Amálky, která očividně nebyla moc zvyklá pít. "Ami, ty to držíš jak panna péro!" "No však, ne?", přisadila si Gabča trochu jedovatě. "Co? Já ale přece už nejsem ... dávno ... sakra, vy jste káči!", vztekala se naše vědátorka, zaskočená přisprostlou poznámkou i naší pozorností. V jejím středu nicméně nebyla dlouho, ve dveřích se totiž objevil Tomáš s výrazem zálesáka, vracejícího se z dobrodružství v neprobádané divočině. Ukázalo se, že celý víkend prováděl na zřícenině Nový hrádek, která stojí na protějším kopci a máme ji taky na starost. "Já myslel, že je to vtip, že se tam chodí za trest.", bručel jsem, zatímco se Gábina na Toma vrhla, jako by právě přijel z fronty. "Trest nebo odměna, uvidíš sám. Příští víkend vychází na tebe. Tady Pavel tam prý minule viděl v noci přízrak hradní paní. Stála na věži, úplně nahatá!", škádlila mě Žaneta, zatímco mlčenlivý Pavel jen zvedl oči v sloup... Tomáš naštěstí nebyl jediný kdo v neděli večer sestoupil z kopců. Krátce po něm nakráčela do hospody skupina mužů a jedna žena, všichni s brýlemi, všichni od pohledu žízniví. "Á, páni hvězdopravci. Už jste mi našli ve hvězdách, kdy se budu vdávat?", přivítala je Žanda. Parta se usadila hned vedle nás a Pavel mě poučil, že jde o astronomy, obsluhující observatoř na kopci naproti hradu. Když mu jeden z nich pod stolem podal nenápadně kazetu, zmínil i to, že na ty svoje aparáty kromě jiného chytají západní radia. Mě ještě víc zaujalo, že ve společnosti akademiků od pohledu byla i jedna žena, jakkoliv v riflích a flanelové košili do party zcela zapadala (dlouhé vlasy neměla zdaleka jediná, i když ty její byly nejhustší a nehrozilo, že z nich vypadne šiška nebo větvička s jehličím). "Čau, Berenika.", představila se, když jsme se později toho večera potkali u výčepu. "Jako fakt?", neudržel jsem se. "Ale ne. Jmenuju se Veronika, ale říkám si podle toho souhvězdí. Vlasy Bereniky, to přece znáš, ne?" Slyšel jsem o takovém souhvězdí poprvé, ale rád jsem si celkem pěknou legendu k němu nechal od dlouhovlasé astronomky vysvětlit, zvlášť když se uvolila vyjít se mnou ven a souhvězdí mi ukázat. "To je docela romantický, jak ta královna Berenika obětovala vlasy za návrat manžela, že jo?", uvažoval jsem, když jsme poodešli blíž k zámeckému parku, aby nás nerušilo světlo z hospody. "Co? Hm, já nevím. Ale rýmuje se to s mým jménem a je tam hezká dvojhvězda." "Dvojjhvězda? Jako pár? To je..." "Romantický? Hele, já na tohle moc nejsem. Na dvojhvězdách dělám dizertačku. Uprostřed lesů a bandy chlapů, co jsou jeden praštěnější než druhej a kdybych si stoupla nahatá a se džberem dehtu na hlavě vedle nich, dál budou čumět do dalekohledu. Takže s romantikou bych nikam nedošla. Ale jestli ti jde o to si zašukat...?"

"Tak pokud se svlečeš a dáš si na hlavu džber dehtu.", zavtipkoval jsem, zaskočený její přímočarostí. Berenika pokrčila rameny a k mému údivu si začala rozepínat košili. Když jí sjela z ramen, zkřížila si ruce na zádech, aby si rozepla podprsenku, z jejíchž košíčků vzápětí vyjela spodem pěkná, kulatá prsa s tmavými bradavkami uprostřed zvrásněných dvorců. Pak si rozepla rifle, stáhla si je i s kalhotkami, až jí mezi stehny pod maličko vypouklým bříškem vyhoukl drn tmavých chloupků. Neoholená byla i v podpaží. Když se zbavila i ponožek, rozpažila ruce v gestu "tady mě máš" a dodala se smíchem: "Džber dehtu bohužel nemám." "No jo, ale já jsem ten romantik, na mě takhle hrr nemůžeš. Já jak není aspoň jedno rande s procházkou při měsíčku, tak se stydím." "Fajn, tak rande s procházkou. Když je ta teplá letní noc...", pokrčil Berenika rameny, až se jí hezká prsa zahoupala. Pak si složila oblečení do úhledného komínku na pařez a natáhla ke mně ruku. Stále až na znovu obuté tenisky komplet nahá! Tohle mi kluci v Praze neuvěří, říkal jsem si, když jsme vyrazili za ruce po jedné z pěšin zámeckým parkem. K mému úžasu Berenika bez ohledu na to, že na sobě neměla ani nitku a její světlý zadeček krásně vynikal v šeru, stejně jako podle plavek neopálená prsa, jako by nic vykládala o svém výzkumu, o tom, jak sepisuje svůj první odborný článek... Nahatá procházka večerním parkem jako by byla pro ni naprosto přirozená. "Hele, jsem naturistka, já se nahatá nestydím. Doma na koleji chodím jenom tak.", jako by mi četla myšlenky. "To je tvůj kluk šťastlivec, mít takovou krásu pořád na očích..." "Dobrej pokus, jsi chytrej. Takže jo, kluka nemám, nespím ani s nikým z té naší party magorů. Čili jsem coby normální ženská pekelně nadržená, a zatímco oni sem jednou za týden sejdou proto, aby se vylili jak vázy, já pokaždý doufám, že potkám někoho, kdo mě pořádně ojede. V životě by mě nenapadlo, že narazím na historika, co je schopný se mnou courat večerem, koukat mi na nahatou frndu, a ani na mě nešáhnout. Tomu teda říkám smůla!", zastavila se a dala si ruce v bok, až jí nahé kozy poskočily. "Víš, že Zelený Újezd je perla rokoka? Tahle kašna třeba je naprostý unikát.", zdánlivě bez souvislosti jsem ji poučil. Ve skutečnosti se ale nemohla mýlit víc: nic jsem si nepřál tolik, jako nejen na Bereniku sáhnout, ale pořádně jí stisknout v rukou ta její pěkná prsa, popadnout ji za zadek, hmátnout jí mezi stehna... Jenže mi to celé připadalo trochu na hlavu. A tak když zamyšleně pohladila rukou obrubu kašny a nahnula se nad ni, aby se viděla v odrazu vodní hladiny, namísto toho jsem jí položil dva prsty na zátylek a začal jimi pomalu putovat po lince páteře přes její nahá záda. Strnula, maličko se prohnula a cítil jsem její teplou kůži pod bříšky prstů. Když jsem dosáhl bederní oblasti, maličko se rozkročila a nechala mé prsty sjet v původní trase ještě níž, mezi půlky svého kulatého zadku, přes zadní dírku do měkkých křivek mezi stehny. Tam cesta končila v maličko vlhkém horku. Jemně jsem ho začal zkoumat, opatrně a pomalu, ale jak se pod mými prsty ochotně obliny jejího pahorky rozestupovaly, brzy jsem byl uvnitř. Jedním, dvěma, třemi prsty. Berenika slabě vzdychla, ještě víc se rozkročila a prohnula pánev proti mé ruce.

A tak jsem krásné, nahé astronomce, rozkročené u rokokové kašny, prstil její hladovou, lačně mlaskající pičku, kterou vypínala naproti mým prstům, hebce šimraným jejími kudrnatými chloupky, měnil jsem tempo a důraz, ale postupně najel na rytmus, kterému se přizpůsobila i ona, takže její dech se stal hlubším a přerývaným, postupně přešel v tiché vzdechy, a nakonec, když jsem jí prsty kmital v kundičce, až to mlaskalo, v souvislé sténání. Zkusmo jsem přitom opřel palec o staženou rozetku její druhé dírky a opatrně stupňoval tlak, dokud se mi nepoddala a nepustila mě dovnitř. Cítil jsem dvojitý pohyb svých prstů proti sobě, Berenika hekala a narážela zadnicí na mé dráždící prsty, až se jí nahá, visící prsa houpala nad okrajem kašny, o kterou se zapřela rukama, když v nastupujícím finále vystupňovala své protipohyby, několikrát se vypjala a s oddychováním se sesula na trávník u kašny, kde byl díky vlhku obzvlášť hustý a hebký. Ležela na něm jako na koberci, oddychovala, až se jí prsa, rozlitá na hrudníku, zvedala a klesala, a sem tam se mimoděk pohladila přes břicho a houštinku pod ním. "Slyšela jsem... že budete provádět večer. Tohle bude... součást prohlídkové trasy?", vydechla zmoženě. "Hele, když už jsi mně na prvním rande takhle vymrskal pipinu, nechceš přestat dělat fóry, romantiku?", usmála se a natáhla ke mně ruku. Byl bych blázen, kdybych teď odmítl, a tak jsme se brzy na tom měkoučkém trávníku líbali, nahá Berenika se přitom hleděla postarat o to, abych se i já aspoň v příslušných partiích svlékl a ona se mohla vyhoupnout na moje trčící péro, nasměrovat si ho do tmavého persiánu svého klínu a nechat můj žalud vjet do její mokré a krásně úzké štěrbiny. Přirážela zkušeně, v patřičném rytmu, nahá prsa se jí na hrudníku houpala sem a tam, já drtil mezi zuby vzdechy, a když přidala na tempu, cítil jsem, že z tohohle splynutí odejdeme vítězně oba. Včas jsem mezi vzdechy dokázal Bereniku varovat, takže se stihla z mého klacku sesmeknout včas a uvěznit ho svými pružnými prsy, aby jí vzápětí ve žlábku mezi nimi nimi explodoval. Sklonila se níž, objala žalud cukajícího se klacku rty a polykala dávky semene, které jsem jí mezi ně s chroptěním stříkal. Potlačil jsem primitivní touhu vjet jí do vlasů a přitáhnout si její pusu na kořen ocasu, za což se mi odměnila tím, že prodlužovala mou rozkoš rafinovaným kroužením jazykem po vrcholku mého ptáka, dokud ze mě nedostala všechno. V podobném gestu slastného vyčerpání jako předtím ona jsem se i já svalil do trávy, která mě příjemně chladila. Berenika se natáhla vedle mě, a zatímco jsem jí malátně laskal stále vztyčenou bradavku prsa, které jsem jí přikryl dlaní, ukazovala mi různá souhvězdí. Vydržela to poměrně dlouho, než se jí do výkladu začaly plést občasné tiché vzdechy, jak mé jemné potahování trčícího cecíku začalo působit, a když si má druhá ruka našla po křivce jejího nahého bříška cestu mezi stehna, nechala se ode mě vleže laskat a přivést ke druhému orgasmu, který jsem jí předtím svou nedostatečnou výdrží při společném mrdání nedopřál. Vypínala se vleže proti mým rukám a sténala do ticha letní noci, až jsem se mimoděk otočil směrem k zámku. Zdálo se mi, že za jediným oknem, které svítilo, jsem zahlédl ženskou postavu, podobnou kastelánce Krásné. "Hele, doufám, že trefíme tu pěšinku, kde jsem nechala oblečení.", zahihňala se Berenika, když nás večerní chlad donutil přece jen vstát, a jako nahá víla se vydala bez bázně směrem k temnému zámeckému parku. Přál jsem si, aby si našeho příchodu do hospody nikdo nevšiml, a pokud se týkalo společnosti už parádně opilých astronomů, měla Berenika zřejmě s tím džberem dehtu pravdu, vůbec nezaznamenali, že jsme byli pryč. O to víc mě ovšem pálil hned trojí významný pohled Natálky, Žanety a Gábiny. Jen Amálka se k nim nepřidala, zabraná do hovoru s podobně obrýleným vousatým astronomem. Jako myška jsem zaplul na svou židli a zhluboka se napil. Byl to vážně hodně rušný den.