Tajemství tří

Potloukal jsem se po terminálu katarského letiště – zbývalo mi ještě pár hodin do odletu navazujícího spoje do Vídně…. Čím jiným se může chlap, na kterého doma žádná partnerka nečeká, zabavit – než okukováním a hodnocením okolo spěchajících dívek a žen - která by stála za oslovení, a fantazírováním, kdo a jaké jsou a co by se s „vyvolenými“ dalo provádět…
Nastal čas se ze salónku pomalu přesunout k odletové bráně. Zjevně totéž napadlo i jinou cestující – vysokou, zhruba padesátnici v černém kostýmku. Otevřel jsem jí dveře a pokynul, aby vyšla první. Odměnila mě svůdným pohledem a náznakem úsměvu. Její oči a úsměv byly úchvatné. Vyšel jsem za ní – nastoupila na pohyblivý chodník vedoucí směrem k odletové bráně ve stejném směru, jako byl můj. Držel jsem se jen pár kroků za ní, přesně tak daleko, abych si jí mohl prohlédnout… Její výšku jsem odhadnul na 178 cm – pohybovala se s neuvěřitelnou grácií – to když si upravovala sako a midi sukni… Její delší nohy byly pevné a hladké – ta dáma na sobě zjevně pracovala… Pod sukní se jí rýsoval pevný, jen trochu větší zadeček a stejně o trochu širší ramena prostě k její výšce ladily, stejně, jako černé, trochu vlnité vlasy, splývající pod ramena. Za ní se táhla jemná, nevtíravá, ale nepominutelná vůně jejího parfému… Líbila se mi.
K mému překvapení jsme oba dorazili ke stejné odletové bráně na spoj do Vídně. Po bezpečnostní kontrole jsme se usadili v čekárně – naproti sobě – chtěl jsem si jí blíže prohlédnout i zepředu… Opět jsme se na sebe usmáli, tentokrát o okamžik déle, než bývá obvyklé… Z kabelky vyňala knihu a začala číst, což mi dalo příležitost si jí důkladněji prohlédnout. Neposlušné pramínky vlasů jí padaly do jejího souměrného, usměvavého obličeje – neuvěřitelně ladnými pohyby jejích dlouhých prstů si je občas upravila… Chvílemi zvedla svůj pohled na informační tabuli – jen jakoby nechtěně zastavila na okamžik svůj pohled na mně. Ve tváři se jí vždy mihnul ten svůdný úsměv… Než sklonila hlavu ke knize, nemohl jsem si nevšimnout záhybům její blůzky – dávaly tušit, že se pod nimi skrývají nádherné, velké prsy… Nádherná, neuvěřitelně sexy ženská… Bezpochyby jí neuniklo, že na ní dělám zálibné pohledy…
Oddal jsem se fantazírování jak bych a co bych s takovou ženou… Rozjímání vyrušila výzva cestujícím k nástupu do letadla – řady 75-83. Zůstala sedět. Za malou chvíli přišla výzva k nástupu cestujícím řady 63-74. Opět zůstala sedět. Podívali jsme se na sebe a vyměnili si o trochu delší pohledy s úsměvy. Na místě jsme zůstali i při výzvě k nástupu do řad 50-62, Zvedli jsme se k nástupu při výzvě k nástupu pro sedadla řad 40-49. Podívali jsme se na sebe – vsadím se, že jsme oba mysleli na totéž – přání, abychom cestovali vedle sebe…
Naše přání snad vyslyšel Osud – naše palubní lístky byly řada 46, sedadla A a B. C nikdo. Nabídnul jsem jí své místo u okénka – přijala - opět s tím zatraceně hezkým sexy pohledem a úsměvem. Pomohl jsem jí s uložením příručního zavazadla a usadili jsme se. Krátce jsme se představili křestními jmény „Marcela“-„ Standa, moc mě těší“ – vzápětí mi položila otázku: „ všimla jsem si, že sis mě při čekání prohlížel – proč jsi váhal s tím, mě oslovit?“ Překvapení – dáma je přímočará – „Nebyl jsem si jistý tvým souhlasem“… Pokračovala: „Ty jsi Váha?“ – „Ano, na pomezí se Štírem a ty musíš být zrozenec Býka, nebo Štíra“ – „ Máš pravdu, jsem náruživá Štírka“ a usmála se – opět tak zatraceně svůdně…
Letadlo pomalu rolovalo po pojezdové dráze a vstoupilo na ranvej. Téměř okamžitě začalo zrychlovat ke vzletu – moje společnice přivřela oči a chytila mě za ruku, její stisk povolil, když se letadlo odpoutalo: „Promiň trochu se bojím, nemůžu si pomoci“. „Ke strachům nemáš důvod – žádný boční vítr, pro start ideální podmínky“ Pohlédla na mě s nedůvěrou: „Ty o tom něco víš“? „Ano, sám pilotuji, ale mnohem menší letadla“, pokusil jsem se rozptýlit její obavy. Uklidnilo jí to. Její ruka ale mojí nepouštěla.
Před námi bylo šest hodin letu – povídali jsme si o všem možném – o literatuře, psychologii, věcech mezi nebem a zemí charakterech lidí, o poznávání cizích zemí… Samozřejmě jsme mnoho času věnovali povídání o sobě a našich životech, o tom, že jsme oba bez partnerů… Naše povídání se spontánně stočilo ke vztahovým tématům a představám o partnerech, jaké bychom chtěli nalézt a posléze, když už jsme k sobě nalezli důvěru mluvit i o intimnějších tématech jsme si povídali o svých sexuálních preferencích a očekáváních… Prozradila mi, že má „jedno tajemství“, které nikdo z jejích partnerů nikdy neodhalil…
Troufám si tvrdit, že do lidských duší vidím a mnozí mi o sobě prozradili víc, než sami chtěli. Samozřejmě jsem se pokoušel z mé společnice něco vytáhnout, ale – byla jednoduše netoliko vzdělaná a velmi chytrá - s neskutečným přehledem – v tom jsme si velmi notovali… Její myšlení a přímočaré vyjadřování bez hereckých etud… Byla sama sebou…
Musím se přiznat, že se náš rozhovor stal obapolně velmi smyslným a nepostrádal silný erotický náboj, který jsme vzájemně škodolibě stimulovali… Nemohlo to dopadnout jinak – její fyzická i mentální atraktivita mi přivodila v závěrečné části letu erekci, které si samozřejmě okamžitě povšimla: „Teď tě zachráním“, řekla s tím neodolatelným úsměvem a svou ruku jemně položila na mého přítele v pohotovosti… „Oooh, chci ho“ - dívala se mi upřeně do očí… „Jsi pěkná potvora, dělat mi takové věci, ujišťuji tě, že ti to oplatím“…. Vsunul jsem svojí ruku na vnitřní stranu jejího stehna. „Ne, prosím ne, teď ne… Strašlivě teču… Poznáš to…“ řekla zajíkavým hlasem a něžně vrátila mojí ruku na místo. Svojí ruku však z mého přítele nespouštěla….
Podívala se mi tím jejím svůdným pohledem do očí: „Víš, jsem velká holka a leccos už jsem ve svém životě zažila, ale nikdy něco takového, jako s tebou – mysli si co chceš, jsi první chlap, se kterým jsem ztratila za pár hodin hlavu. Chci tě“. A bylo to venku. Bez balastu a mazání medu kolem úst. „Ujišťuji tě, že to vnímám úplně stejně“, hlesnul jsem. Oba jsme věděli, že to, co se mezi námi v předchozích hodinách událo, bude mít neobyčejné pokračování.
Letadlo zahájilo klesání k vídeňskému letišti, byly čtyři odpoledne – dvacet minut do přistání – zneklidněla a cítil jsem, jak mě vzala opět za ruku a něžně jí tiskla. Letadlo přistálo a rolovalo ke stojánce. „Jak se dostaneš domů?“, zeptal jsem se. „Za půl hodiny mi jede vlak, už se těším na sprchu“.
„Mám auto zaparkované poblíž letiště – rád tě odvezu domů“. S vděčností přijala – bydlela nedaleko ode mě – odměnila mě pohledem jejích překrásných, korálkových očí. Vyzvedli jsme si zavazadla a taxi nás dopravilo k parkovišti. Vyjeli jsme k naší domovině a pokračovali v konverzaci tam, kde jsme přestali, vzájemně jsme se škádlili a provokovali… Atmosféra v autě se dala krájet erotickým nábojem… Projeli jsme hranicí do Čech, Znojmem a pokračovali zalesněnou krajinou směrem ku Praze.
Na jednu její poznámku můj přítel opět viditelně zareagoval – všimla si, rozepnula mi kalhoty a začala jej dráždit – „už to nemůžu vydržet“, řekla, „zajeď do lesa, prosím!“ Poslechl jsem. Zastavili jsme na malé mýtině. Vystoupili jsme, objali jsme se a náruživě se líbali – otevřel jsem zadní dveře a něžně jí opřel zády ke mně. Zvedl jsem jí sukni a zajel rukama k její lasturce. Byla připravená - kalhotky už neměla (netuším, kdy se jich stačila zbavit) – pomalu jsem jí hladil Venušin pahorek a dráždil pysky. Hlasitě vzdychala vzrušením – něžně jsem jí stisknul klitoris a prsty pokračoval za něj, k tomu správnému místu. To už nevydržela – „chci tě cítit v sobě“ hlesla. Její šťáva se řinula ven a stékala jí po nohou. Pomalu, velmi pomalu jsem svým přítelem zkoumal vstup do její lasturky – „chci tě mít v sobě“… „Jsi prevít, tohle mi dělat, tohle ti neprojde“. Uchopil jsem jí za boky a přirazil si jí k sobě. Vykřikla. Držel jsem jí za boky a nechával jí udávat tempo – fungovalo to, v pár minutách jsem cítil, jak se napíná – začala se třást a několikrát vykřikla. Po nohou nám stékala naše vášeň. „To mi nestačí“ řekla a položila se na záda na podlahu zavazadlového prostoru. Vyslovila to způsobem, který mého přítele okamžitě aktivoval – tentokrát jsem do ní pomalu vstoupil – milovali jsme se pomalu a intenzívně – po chvíli se opět vzepjala a roztřásla. Tentokrát byla o poznání hlasitější a rozkoš si užívala celým svým já. Tekla – byla snad bezedná…
Uslyšeli jsme blížící se zvuk traktoru – rychle jsme se očistili, skočili do auta a vrátili se na silnici. „takové milování jsem ještě v životě nezažila, připadá mi, že jsi přesně věděl, co máš v který okamžik udělat“. Musel jsem uznat, že naše pocity byly obapolné – a pro sebe jsem si to nenechal. Tahle ženská byla přesně to, co se mi do mých pětašedesáti nepodařilo najít a to nemluvím o sexu, ale o její osobnosti jako celku… Potvrdilo se mi, že se pouhý sex nemůže rovnat plnohodnotnému prožitku současného souladu myšlení, duší, stimulujícím vjemům z přítomnosti blízkého člověka…
Pomalu jsme dojeli k jejímu domu . rozloučili jsme se dlouhým polibkem – „Budu ráda, když se ještě dnes večer, jak budeš moci, zastavíš – chtěla bych se vykoupat a připravit – přemýšlej o nás a večer si všechno řekneme“… Přisvědčil jsem a ujistil jí, že určitě přijedu. Co to má sakra znamenat ono přemýšlej a všechno si řekneme? Uvidíme večer, řekl jsem si a pustil to z hlavy – nepustil jsem však z hlavy mojí společnici – v duchu jsem si procházel, co jsme si všechno řekli – je bezesporu velmi chytrá a vzdělaná a uměla to, čeho mnozí nejsou schopni – být sama sebou a na nic si nehrát. Přitom velmi elegantní a upravená – pro někoho neprodejné zboží, pro mě synonymum atraktivity. Prostě neuvěřitelně sexy…
Dal jsem si doma osvěžující sprchu a vyrazil na cestu k ní – přemítal jsem nad tím, co mi asi tak chce říci, avšak co má přijít, přijde, nic jsem nevydumal.
Zaparkoval jsem na dvoře jejího domu stojícího na samotě – vyšla mi vstříc v přiléhavém, krátkém župánku, který jen stěží zakryl její krásné nohy a stehna – dva vrahy, se kterými jsem už měl tu čest… „Pojď dál, ráda tě zase vidím“ vybídla mě s tím neodolatelným úsměvem a pohledem – usadila mě na pohodlnou pohovku v obýváku. Posadila se vedle mě – nemohl jsem nevidět její pevné, přírodní velké prsy a ploché bříško… Připili jsme si – zachytila mé žádostivé a zkoumavé pohledy. „Chci ti něco říct: jsi první chlap, se kterým jsem prožila něco tak intenzivního, snad uneseš , když ti řeknu, že jsem se do tebe za těch pár hodin zamilovala jako malá holka… Za těch pár spolu strávených hodin jsem si tě přečetla – jsi přesně ten chlap, kterého celý život hledám“. „Cítím to stejně“ odpověděl jsem. Bylo tím řečeno úplně všechno…
Vzala mě něžně za ruku a odvedla mě do ložnice – pomalu mi svlékla košili, osvobodila mě od všeho v tu chvíli zbytečného. Pomohl jsem jí zbavit se županu – naskytnul se mi pohled na její krásné, pevné prsy s vztyčenými bradavkami, ploché, vypracované bříško a vystupující Venušin pahorek. Ulehli jsme vedle sebe – něžně jsme se hladili a líbali. Zkoumal jsem její prsy jazykem a rukou podrobně zkoumal její klín ke kterému jsem se přiblížil ústy – otevřela se mi – znamení, abych se jí věnoval jazykem. Uchopila mého už připraveného přítele a věnovala se mu mezi vzdechy svými ústy. Její vzrušení se stupňovalo do vzpínání, třesu jejího těla a squirtu. Mezi výkřiky rozkoše mého přítele vysála do poslední kapky.
Můj přítel (to se mi nikdy nestalo) byl přesto připraven – mlsně se na něj podívala, nasedla k dalšímu tanci – k vyvrcholení ani dlouhou dobu nepotřebovala… trvalo mi to déle, zatímco ona zvládla dvě za sebou…
Do rána jsme si povídali, škádlili se a tu a tam se pomilovali – pravá, nenasytná Štírka…. Spali jsme dlouho – po probuzení a ranní koupeli jsme si vypili na terase kávu. Čekaly nás povinnosti pracovního dne – rozloučili jsme se s tím, že mi tato neuvěřitelná žena večer návštěvu oplatí…
Stalo se – kolem osmé zastavilo před mým domem auto – vystoupila, oblečená v neuvěřitelně sexy šatech, které podtrhovaly její křivky… Nemohl jsem se dočkat našeho vzájemného duchovního i fyzického spojení. Strávili jsme spolu večer a noc – nad ránem už její sex-appeal šlo těžko zvládnout…
V jedné chvíli mi něžně zašeptala: „Víš, cítím k tobě za těch pár hodin, které jsme spolu prožili, něco velmi silného – jsem z tebe unešená – nikdy jsem něco podobného nezažila“ – „To je obapolné“, přisvědčil jsem. „Mám k tobě důvěru“ pokračovala „ a je mi velmi důležité, jestli budeš schopný odhalit moje tajemství a akceptovat je – moc mi na tom záleží – ráda bych v naší budoucnosti našla společnou perspektivu“. Víc mi neprozradila – netlačil jsem…
Domluvili jsme se, že jí v dnešní večer návštěvu oplatím – v domluvený čas jsem zaparkoval před jejím domem… Vyšla mi vstříc ve stejném župánku – poodhaloval její plné prsy a bříško – mlčky mě vzala za ruku a vedla mě do kuchyně... Postavila a zapnula čajník – stál jsem za ní – poodhalil jsem její ramena a něžně líbal její šíji a ramena… Podle jejích pohybů jí polibky velmi vzrušovaly. Uchopil jsem její prsy a laskal je dlaněmi. Její župánek se svezl na podlahu… Pravou rukou mi rozepnula kalhoty, které následovaly župánek… Opřela se v předklonu lokty o kuchyňskou desku… Její mušlička chtivě přijala mého nedočkavého přítele. Z prsou se jí vydral výmluvný vzdech – milovali jsme se jen krátce – oba jsme byli tak lační jeden druhého… Ozval se pískot čajníku – vymanila se ze spojení – usmáli jsme se na sebe – věděli jsme, že už jej nebude třeba…
Mlčky mě odvedla do ložnice – ulehli jsme vedle sebe a věnovali se beze slov jeden druhému. Beze změn se opakoval scénář předchozí noci s tím, že na moje pokusy zapříst rozhovor vždy zareagovala tím, že vzala mého přítele do úst… Přijal jsem její hru…. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že je naše milování takové . trochu jiné…
Ráno byl na stolku vzkaz: „musela jsem odjet - milovat se s tebou bylo nádherné – těším se na večer – přijedu k tobě. Snídani máš v kuchyni. Prosím zamkni a klíč dej pod rohožku“.
Bylo to divné – za celý večer a noc ani slovo… No nic, večer zjistím důvod… Přijela kolem deváté – přiznám se, že přes pocit jistého ehm, opotřebení v důsledku výkonů předchozích dnů jsem se jejího příjezdu nemohl dočkat… milování s mojí Štírkou bylo prostě – návykové…
Připravil jsem lehké občerstvení – ústřice, mořské plody s těstovinami, salát a vychlazené prosecco – dostalo se mi květnatého uznání… Odebrali jsme se do ložnice – oba jsme byli žádostiví jeden druhého. Naše milování bylo opět intenzívní a nepopsatelné, ale – takové jiné, než předešlou noc…
Těch několik rozdílů mi vrtalo v hlavě vzhledem k jejímu sklonu k otevřenosti jsem se rozhodl pro přímou otázku: „ drahá, nemohl jsem si včera nevšimnout věcí, které mi celý den nedají pokoje – celý včerejší večer a noc jsi nepromluvila – naše milování bylo krásné, ale mám pocit, že bylo takové – jiné – na některé doteky jsi reagovala jinak, …, připadá mi to divné, mám takový pocit, jako bych se miloval s dvěma ženami v jednom těle… Víš, mám tě docela plnou hlavu a to, co k tobě cítím, bych rád promítnul do naší společné budoucnosti… Jsem do tebe blázen“.
Podívala se mi zkoumavým, hlubokým pohledem do očí: „Myslím, že ses dostal blízko k tajemství, které nikdo před tebou neodhalil – ač jsem to nečekala tak brzo, bude asi nejlepší, když ti ho prozradím. Jsi myslím chlap, o kterého hodně stojím, tedy myslím, že to, co ti prozradím, uneseš, o pokračování toho, co je mezi námi se pak rozhodni sám…. Včerejší noc jsi strávil s mojí sestrou – dvojčetem – jsme si tak blízké, že jedna bez druhé neuděláme krok, aniž by s tím ta druhá nesouhlasila a blízké tak, že se dělíme o všechno, tedy i o partnera, který je pro obě vždy jenom jeden. Snad se nebudeš zlobit, řeknu-li ti, že tě obě vidíme jako chlapa, vedle kterého bychom mohly být a který by nám stačil i v milování – nemusíš se obávat, ač se milujeme rády, nechtěly bychom tě odrovnat“. A bylo to venku – bez balastu a všechno do sebe zapadalo… Tohle nebylo jednoduché, vyžádala jsem si čas do následujícího večera s tím, že bychom o takových věcech měli mluvit ve třech… Souhlasila…
Následujícího večera děvčata dorazila – ve stejných letních šatech, se stejnými účesy, neznatelným nalíčením, jedna od druhé k nerozeznání – nevěděl jsem, která je která. Posadili jsme se v obývacím pokoji – připravil jsem uvolňující ambient… Jak jen začít (cítil jsem že mají stejné dilema) – „navrhuji si připít na naše nezvyklé shledání“ přijato s povděkem, nervozita prolomena…
Ujal jsem se slova: „ Celý den jsem se pokoušel si všechno srovnat v hlavě – přiznám se, že jsem se v obdobné situaci nikdy nenacházel – ale ano, vzhledem k tomu, co k sobě cítíme myslím, že bychom se o náš vztah měli měli pokusit a udělat všechno proto, abychom se cítili všichni šťastní a naplnění, ačkoliv si ještě neumím spoustu věcí představit“…. ˇ“Řekl bych, že bychom tomu, jak se to vyvine, měli nechat volný průběh“.
Podívaly se na sebe, slova se ujala Marcela: „ s Vandou jsme o tobě mluvily – jsme rády, že jsi to vyslovil – moc jsme si přály, abys to vnímal přesně tak, jak jsi to řekl. Myslíme, že se nám ve třech podaří vybudovat záviděníhodný vztah – s volností, kterou jsi navrhnul, toho dosáhneme“…. Víc říkat nebylo třeba …
Večer a noc ve třech byla nezapomenutelnou – obě se staraly o mojí výdrž, přičemž se věnovaly i sobě samým… Nad ránem jsme všichni tvrdě usnuli…
V dalších týdnech jsme si užívali naší vzájemnosti – bylo to krásné a naplňující… Zatím to neskončilo…