"No, Hanko, kde jsi? Čeká se už jenom na tebe!" Marek upřeně pozoroval mladou hnědovlásku, která spěchala po chodníku k zaparkovanému autobusu před budovou Střední zdravotnické školy a přitom významně poklepal na hodinky na svém zápěstí. V rukou svírala obdélníkové madlo cestovního kufru, jehož plastová kolečka hřmotně poskakovala po vytlučeném dláždění, tvář měla celou zarudlou a přerývaně oddechovala. "Musela jsem odvést brášku do školy, máma spí po noční!" žalovala napůl plačtivě a napůl nasupeně a otírala si zpocené čelo. "Dobře, nech si to tady," usmál se na ni o poznání přívětivěji, Hanka podala svůj kufr řidiči a zavazadlový prostor autobusu se vzápětí neprodyšně uzavřel. "Kde seš, ségra?" Na schůdcích se objevila urostlá postava spolužačky, v útlých prstech svírala telefon a křenila se s pusou od ucha k uchu. Marek se ohlédl a dřív než jí stačila opožděná příchozí odpovědět, zpražil ji pohledem. "Sandro, vrať se zpátky na své místo, do pěti minut odjíždíme!" Řidič autobusu, který procházel kolem něj, stvrdil jeho slova lehkým pokývnutím hlavy a protlačil se kolem studentky setrvávající na schůdcích k sedadlu za volantem. Marek vyčkal, až Hanka nastoupí, a následoval ji. "Až po vás, pane učiteli!" zacukrovala vysoká zelenoočka a přitiskla se zády k rámu dveří, aby mu uvolnila cestu. "Jen běž, já to zvládnu sám," odbyl ji a počkal, až se usadí. "Tak, už jsme konečně všichni?" Marek zvýšil hlas a udělal několik kroků do uličky mezi sedadly, aby se ujistil, že zbytek maturitního ročníku zůstal na svých místech. Jako poslední nastoupila do autobusu ředitelka školy ve slušivé teplákové soupravě, které patřilo čestné místo úplně vpředu vedle řidiče. "Ještě já, Marečku!" zaševelila a počastovala ho širokým úsměvem. Sandra se naklonila k Hance, která se stále snažila zklidnit svůj zrychlený dech a tlumeně vyprskla: "To je kráva!" "Chceš nám snad všem něco říct, Sandro?" Marek se zamračil, docházela mu s ní trpělivost, a to ještě ani nevyjeli. "Ne, pane učiteli," zavrtěla rychle hlavou. "Dobře, tedy odjíždíme!" Zavolal, kývl na řidiče a posadil se na sedadlo vedle ředitelky. Přední dveře se s hlasitým syčením zavřely, motor naskočil, autobus se roztřásl a vzápětí se dal líně do pohybu.
Marek vyhlédl předním sklem na ceduli s přeškrtnutým názvem rodného města a dlouze si povzdechl, ředitelka nechala celou organizaci výpravy v rámci probíhajícího sportovního týdne na něm. Neměl jí to za zlé, vlastních úkolů s vedením školy měla až nad hlavu. Vyučovala latinu, kterou za ni příležitostně suploval, přestože jeho hlavními předměty byla angličtina a tělesná výchova a jeho pracovním stejnokrojem se stala tepláková souprava, díky které byl mezi budoucími absolventkami čtyřletého maturitního oboru Praktická sestra pověstný a současně zastával funkci jejich třídního učitele. Marek byl pohledný blonďák s atletickou postavou a širokými rameny na prahu čtyřicítky, svobodný, bezdětný, udržující poměr s o něco mladší kolegyní, která vyučovala Ošetřovatelství a momentálně procházela rozvodovým stáním. Sportovní týden škola naplánovala pro studentky obou posledních ročníků na první polovinu května, aby jim ulevila před nadcházejícím obdobím příprav na závěrečnou zkoušku, ale zúčastnil se ho pouze jeden ročník, ten druhý jednoduše neprojevil zájem a Marek byl vlastně rád. Aspoň bylo míň starostí a více místa v autobuse. V cíli cesty je přivítal táborový kemp s několika upravenými sportovišti, který se nacházel v blízkosti přírodní nádrže a přestože koupání navzdory panujícím letním teplotám zatím nepřipadalo v úvahu, Marek si byl jistý, že některé ze studentek využijí možnost se alespoň trochu opálit. Nebo paní ředitelka. Před odjezdem si srdnatě vybojoval možnost vlastního bydlení, ačkoliv mu v rámci úspor navrhovala, že by mohli sdílet společnou chatku. S díky odmítl, nebyl zvědavý na šeptandu, kterou by z toho okamžitě vyvodily jeho studentky a nebyl ani zvědavý na paní ředitelku v negližé. Jakmile autobus zastavil, všechny studentky se z něj vyhrnuly ven jako velká voda a netrpělivě podupávaly teniskami, zatímco je rozděloval do jednotlivých chatek podle předem dohodnutého a schváleného rozpisu, na dnešní den bylo stanoveno osobní volno, program začínal až od zítřka.
Marek s paní ředitelkou se ubytovali v pokojích v administrativní budově a po vybalení se šel přesvědčit, jak si vedou studentky. Většinu času míjel jen zavřené dveře chatek, za kterými se ozývaly nejrůznější zvuky, od tlumené hudby přes sborové pištění a smích až po hrobové ticho, ale jedny dveře přece jen zůstaly otevřené. Chatku obsadila čtveřice spolužaček Klára, Nikola, Hanka a Sandra. Všechny devatenáctileté, jediné Sandře už bylo skoro jednadvacet, opakovala první ročník a to ona je všechny stmelila. Nebyly pouze spolužačkami, ale nerozlučnou čtveřicí, uzavřeným spolkem, do kterého nikoho nepouštěly, familiérní oslovení "ségra" pro ně bylo typické a znamenalo něco jako přiznané členství. Jedna na druhou nedaly dopustit, navzájem se kryly, psaly si omluvenky a opisovaly od sebe při písemkách, a když jednu něco trápilo, trápilo to všechny. Nezřídka se mu při hodině najednou rozvzlykaly kvůli zpackanému vztahu některé z nich a ať se snažil sebevíc, nedaly se utišit. "Dobrý den, pane učiteli, jdete nás zkontrolovat?" Nikola si potáhla z cigarety a vyfoukla tenký sloup kouře k bezmračnému nebi, seděla na schodech před chatkou jen v plavkové podprsence a titěrných šortkách a věnovala se displeji svého telefonu. "Víš, že cigarety nevidím na školních akcích rád?" odsekl jí Marek místo pozdravu a vzápětí se ve dveřích chatky objevily Hanka s Klárou. "Dobrý den!" zahlaholily sborově a zvědavě ho pozorovaly. "Pojďte se podívat, jak bydlíme!" Zubila se na něj Klára spiklenecky v upnutém tílku se špagetovými ramínky, s podprsenkou se očividně neobtěžovala. "Seš blbá?" houkla na ni Sandra odněkud z útrob chatky. Vzápětí vyšla ven a Marek ztuhl. Prsa si zakrývala paží překříženou přes tělo, zbytek oděvu tvořily plavkové kalhotky na tenkých šňůrkách vysoko povytažené přes dokonalou linii oblých boků a úzkého pasu, plavkovou podprsenku držela v ruce spuštěné podél těla. "Vždyť jsem skoro nahá!" "Pane učiteli, otočte se!" Nikola Marka pohotově napomenula a všechny rázem vyprskly smíchy. Sandra si mezitím oblékla horní díl plavek, zřetelně slyšel, jak jí šustí po nahé kůži a horko těžko se snažil ovládnout, aby se neotočil dřív, než to bylo vhodné.
"Tak hotovo, už můžete!" Marek se k nim zvolna otočil čelem a očima přejel Sandru. Její vyšší, štíhlá postava ve stylu přesýpacích hodin byla pro bikiny jako stvořená, vypadala přímo úchvatně. Rychle obsáhl i zbytek dámské společnosti, zdánlivé pohoršení nevzbuzovala snad jenom Hanka, se svými legínami a barevným tričkem byla nejvíce oblečenou ze všech. A možná, že právě z ní by si v tu chvíli přál vidět víc, prsatá hnědooká tmavovláska s širokými boky vypadala stejně dobře jako její výraznější spolužačka. "Půjdete s námi k rybníku?" Nikola vstala, zašlápla nedopalek cigarety, odkopla ho do trávy a oprášila si zadek. "Ne, půjdu se podívat i na ostatní," zavrtěl Marek rezolutně hlavou a odcházel po chodníčku k ostatním chatkám. "Škoda!" zavolala za ním Sandra, "budu se opalovat nahoře bez!" A při těch slovech se všechny znovu hlasitě rozchichotaly. "Ředitelku na vás!" pomyslel si a pokračoval nevzrušeně dál, přestože jeho představivost v tu chvíli jela na plné obrátky.
Odpoledne se přehouplo do večera, první den se pomalu chýlil ke konci a Marek se po předchozí dohodě s paní ředitelkou a absolvování milosrdné sprchy vydal na obhlídku ubytovaných studentek. Velkoryse jim nechal čtvrthodinku navíc po stanovené večerce a neočekával žádné komplikace. Vždyť už byly všechny dospělé. Kráčel po chodníčku mezi chatkami, vše vypadalo podle jeho představ, až ho to zpočátku překvapilo, náhle se zarazil a upřel oči do pološera před sebou. Někdo tam byl, šel přímo k němu, už rozeznal pohyb a po chvíli i o koho se jedná. Byla to Sandra. "Kde jsi byla?" Obořil se na ni. "Projít se, nechtěla jsem pít jako ostatní," pokrčila rameny a zůstala stát v jeho těsné blízkosti. "Pít jako ostatní?" zopakoval Marek bezmyšlenkovitě. "Jo, každá jsme si přivezly víno," opáčila. "Cože?!?" Marek se ve vteřině naježil, nekontroloval jim zavazadla a spoléhat na jejich zdravý rozum se záhy ukázalo být poměrně naivní. Nevybíravě popadl Sandru za ruku a zamířil k jejich chatce. "Vidíte? Všechny spí, byly v ráži už když jsem odcházela!" Sandra se uculila, ukázala hlavou do chatky a Marek jí musel dát za pravdu. Zbylá trojice mladých žen polehávala v groteskních polohách na patrových postelích, z Nikolina koutku se ozývalo tlumené chrápání. "Běž spát, zítra si to s nimi vyřídím!" zavrčel Marek podrážděně a otočil se k odchodu, Sandra ho však zadržela. "Ale to budu za bonzačku!" Měla pravdu, to si ve svém naštvání neuvědomil. Pomalu si sáhla za hlavu, uvolnila textilní gumičku a pohodila jí, aby vlasy získaly na objemu. Dlouhé blonďaté prameny jí zavířily kolem hlavy, sesunuly se na nahá ramena a uvěznily ho v oblaku sladké květinové vůně. "Nepřečtete mi pohádku?" Zašeptala a naklonila se k němu, prsty se letmo dotkla jeho ruky a po zádech mu okamžitě přeběhl mráz. "Sandro..!" Marek nasucho polkl, snažil se zachovat chladnou hlavu. "Já jsem viděla, jak se na mě díváš," zavrněla a usmála se, její hlas zněl měkce. Na tváři cítil její horký dech, vnímal její vůni a když se přisála na jeho rty, nedokázal se odtáhnout, přestože se za to v duchu stokrát proklel. Jejich polibky byly stále intenzivnější, až se změnily v něco, co připomínalo nefalšovaný živočišný chtíč.
Navzájem ze sebe strhali oblečení, na vteřinu se oba zarazili a ztěžka oddechovali. Horním okrajem okna vnikalo do chatky jasné světlo měsíčního kotouče, ve kterém se Marek dychtivě vpíjel očima do siluety Sandřina nahého těla. Sevřel ji v pase a přejel nahoru k prsům, byly horké a hebké, vyplnily mu obě dlaně, zmáčkl je a palci přejel přes ztuhlé bradavky. Napnutým klackem se jí opíral o pevné břicho, nahmatala ho a pomalu se svezla do podřepu. Horké vlhko jejích úst ho ochotně vtáhlo do sebe, zaťal jí prsty do ramen, až nesouhlasně zakvílela a hladově si ho zasouvala hlouběji do krku, přestože si přitom nepříjemně rozdírala koutky úst. Marek do ní přirážel pořád silněji, odstrčila ho od sebe, potřebovala čas. Svezl se za ní na podlahu, podebral ji pod koleny a zvedl si její klín k ústům. I v matném světle měsíce viděl, že je hladce vyholená, přejel jí jazykem přes odchlíplé pysky a vtlačil jí ho tak hluboko dovnitř, jak jen to v tu chvíli bylo možné. Sandra si ochotně roztahovala kundu prsty a tlumeně oddechovala, položil ji na podlahu, přitiskl jí kolena na břicho a přisál se jí mezi půlky. Maličký terčík mezi nimi ho snadno propustil dovnitř a Sandra neprotestovala, ani když přidal druhý prst. V příštím okamžiku oba strnuli, Nikola hlasitě zachrochtala a něco nesrozumitelně zamumlala, otočila se k nim zadkem a pokrčila nohu přes přikrývku. Marek upřel oči na její nahé půlky v tmavých bavlněných tangách, ale Sandra ho nevybíravě chytila za bradu, otočila mu hlavu k sobě a pohybem boků mu naznačila, kdo je tady pro něj momentálně nejdůležitější.
Sandra si tiskla obě dlaně na ústa a víčka soustředěně tlačila k sobě, Markův tlustý čurák jí plnil řiť až k prasknutí, takový objem byl pro ni zároveň premiérou i křest ohněm. "Jsi moc velkej!" procedila mezi zuby a ohlédla se. Nevnímal ji, přirážel do ní se zakloněnou hlavou, v tu chvíli zvysoka kálel na paní ředitelku a její pravidla i na svou nerozvedenou kolegyni vyučující Ošetřovatelství, těsnou prdel jako byla ta Sandřina si klidně nechal líbit. Sandra se otočila zpět k oknu a zarazila se. Hančina hlava zvednutá nad úroveň lůžka nešla přehlédnout. Několik vteřin ji upřeně pozorovala, pak pomalu zavrtěla hlavou a naznačila jí, aby zmizela. Poslechla a v příštím okamžiku zarovnala tělo s úrovní postele. Právě včas, Marek se z ní vytrhl, popadl Sandru za předloktí a otočil ji k sobě. Přijala svou roli a poslušně si sedla na paty, zatímco se nad ní rozkročil s čurákem v sevřené pěsti. Klidně se jí mohl udělat do zadku, ale tohle jí taky nevadilo. První horký cákanec ji donutil ucuknout hlavou, ale nevyplýtvala ani kapku, a když skončil, pečlivě ho olízala do sucha. Markův dech se postupně zklidňoval, naklonil se k ní a mlčky se objali. Když se poté napřímil, zvedl paži a nechal svou dlaň volně dopadnout na Nikolin zadek, opatrně ho zmáčkl a promnul jí půlky. Ozvalo se tlumené pšouknutí a Sandra si musela okamžitě přitisknout ruce na pusu, jinak by svým hysterickým záchvatem smíchu pravděpodobně vzbudila celý tábor, zatímco Marek zůstal jako opařený a s otevřenou pusou na ni valil překvapené oči.
Následující den se Marek nemohl dočkat až bude po večerce. Sandra mu slíbila, že se postará, aby se její spolubydlící opět řádně unavily vínem a napíše mu zprávu, že vzduch je čistý a jakmile mu pípl telefon, natěšeně vyrazil po chodníčku k jejich chatce. Už na něj čekala, pustila ho dovnitř a předvedla mu tři bezvládná těla v podobných polohách jako předchozí večer. Marek se rychle zbavil trička i kraťasů a Sandra ho přitlačila pod sebe na podlahu. Poklekl a zvedl k ní oči, ale nesvlékala se. "Už můžete!" Zavolala, zbývající tři spolužačky se jako na povel zvedly z lůžek a postavily se vedle ní. Marek se nezmohl na slovo, napnutý klacek mu bezmocně trčel z rozkroku a stěží lapal po dechu. "Hm, má ho fakt pěknýho, opravdu jsi nám nekecala!" Nikola uznale pokývala hlavou a pohledem přelétla ostatní, obstoupily ho, vzápětí se všechny otočily k Markovi zády, sešlapaly kalhotky na podlahu a vystrčily mu své nahé zadky přímo do obličeje. Marek konsternovaně civěl na jejich kundy a řitní otvory sotva pár centimetrů od svých úst, nastálé ticho přerušila Hanka, která si to předchozí večer tajně udělala pod peřinou, zatímco Sandra s Markem šukali v uličce mezi oběma patrovými postelemi. "Můžu jít první?" uculila se. Žádná neprotestovala.
Podobne opowiadania
