Odpověď na inzerát, část 3.

Usmál jsem se. Byla nádherná – rozehřátá, rozevřená, napůl ležící, napůl čekající, co s ní udělám dál.

„Ne, rozhodně nekončíme.“

Přejel jsem jí dlaní po zádech až ke kostrči. Chvěla se, ale ne zimou – tím, jak byla vzrušená. Zlehka jsem jí plácnul po zadku. Vzdychla a zakousla se do spodního rtu.

„Ještě.“

Další rána – silnější. Zvedla boky víc, jako by prosila. Její kůže pod dlaní hořela. Nahnul jsem se k ní, chytil ji za vlasy a přitáhl si její obličej blíž.

„Řekni, že jsi moje.“

„Jsem tvoje,“ vydechla bez váhání.

Pustil jsem vlasy, přejel prsty mezi její stehna – ještě pořád byla mokrá. Ještě pořád chtěla. Vsunul jsem do ní znovu – pomaleji, teď vědoměji. Každý pohyb byl hlubší, jako bych jí jím něco šeptal pod kůži.

Držel jsem ji za boky, ale tentokrát pomalu. Tlačil jsem se do ní víc a víc, dokud už nemohla vydržet to napětí a nezačala se sama pohybovat proti mně. Byla to ona, kdo teď určoval rytmus – divoká, nespoutaná, s hlavou zakloněnou a tělem plným chtíče.

Převalili jsme se. Ležela teď na zádech, roztažená, vlasy slepené potem, oči přivřené. Klekl jsem mezi její nohy, roztáhl je ještě víc a opřel se o ni v plné délce.

„Chci, abys mě celého cítila.“

Zabořila mi nehty do zad, přitáhla mě a šeptla mi do ucha:
„Tak mě konečně dodělej.“

A já ji poslechl.