Kavárna 💋

Náhodné setkání

Byla to jedna z těch líných odpolední, kdy slunce dopadá skrze zaprášená okna kavárny a vytváří zlaté pásy světla na dřevěné podlaze. Sedla jsem si do rohu, objednala cappuccino a snažila se nevnímat ten lehce neklidný pocit – jemný vánek mezi stehny mi připomínal, že dnes jsem vyrazila z domu bez kalhotek.

Byla to hra. Pocit volnosti, trochu drzosti. Jenže pak se otevřely dveře… a on vešel.

Zastavil se, když mě uviděl, a na jeho rtech se objevil ten známý úsměv. Byl to ON – ten muž z lesa. Z toho zvláštního setkání, kdy jsme se neznali, a přesto si rozuměli beze slov. Vzpomněla jsem si, jak mě tenkrát přitlačil ke kmeni, jak mě jeho ruce držely pevně, ale něžně, jak naše těla tančila v rytmu dechu přírody…

Teď se naše pohledy znovu setkaly – a bylo to silnější. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, jak se mé tělo napíná jen jeho přítomností. A on, jakoby tušil, co se děje pod tím lehkým šaty, přistoupil blíž.

„Zase ty…“ řekl tiše a posadil se vedle mě bez ptaní. Jeho koleno se otřelo o moje. Zachvěla jsem se.

„Náhoda?“ zeptala jsem se, ale hlas mi zněl suše.

„Možná. Nebo osud.“

Jeho ruka zavadila o moje stehno, jen letmo, jako by si zkoušel, co si může dovolit. Neucukla jsem. Naopak. Můj dech se zrychlil, klid kavárny kolem nás se rozplynul do ticha elektrického napětí. Naklonil se blíž, cítila jsem jeho parfém – hluboký, dřevitý, mužný.

„Víš, že to na tobě jde poznat?“ zašeptal. „Že nemáš nic pod tím?“

Zatajila jsem dech. Cítila jsem se nahá, zranitelná… a přesto neskutečně vzrušená. Moje stehno se chvělo, když jeho prsty pomalu zajely pod lem šatů – jen na okraj, téměř jako by se ptaly. Neřekla jsem nic. Jen jsem se podívala do jeho očí a lehce přikývla.

„Pojď,“ řekl jen. A já šla. Za ním, do zadní části kavárny, kde byly dveře na toalety – ale také malá skladová místnost, zastrčená a tichá.

Tam mě opřel o zeď, jeho ruce sklouzly pod šaty, a já se mu celá otevřela – beze studu, beze slov. Znovu jsme se milovali jako v lese – tentokrát mezi pytli s kávou a vůní horkého espressa. Rychle, vášnivě, neukojitelně.

A když jsme se potom na sebe podívali, věděla jsem, že tohle nebylo naposled.