Nevinně, kapitola pátá

(Odkazy na všechny kapitoly najdete po napsání a vydání na mém profilu)

Ležíš vedle mě, a důkladně si mě prohlížíš. Jakoby sis chtěla zapamatovat každý kousek ze mě pro případ, kdybych se najednou vypařil a zmizel. Jsem zachumlanej pod dekou a pokud bychom chtěli, akorát bychom na sebe pohodlně dosáhli. Ale v tomhle stavu nemám sílu na cokoliv. Jen si tě prohlížím. Dlouhé kudrnaté vlasy, nepoddajné, čerstvě umyté... zavřu na chvíli oči a nasaju vůni mýdla a heřmánku. "Na mě si mladá, pomyslím si."

Žluté tričko barvy slunce a na nohou neonově oranžové legíny s vysokým pasem. Přemýšlím, zda máš tak hezkou postavu a nebo tomu pomáhají ty legíny. Šaháš mi na čelo. Vždyť ty jsi jak rampouch.
Pravda,... mám zimnici. "Otoč se na bok, přitisknu se k Tobě." Na přemýšlení nemám dost sil a na odpor už vůbec ne.

Krásně hřeješ a vůně je teď ještě silnější, cítím Tvé vlasy na své tváři.

"Tome, nechtěla jsem Vás budit, ale ten obvaz Vám musím vyměnit."

Chvíli mi trvá, než se zorientuju. Hlava pálí, ale uvnitř se třesu zimou. Zpátky při sobě, v realitě a za plného vědomí.

"Lenko, včera jsme si potykali, to si pamatuju, říkám klidně a pokusím se o lehkej úsměv"
"Promiň, musím si na to zvyknout, většinou si s muži netykám, ale za těhle okolností... jsem ráda"
"Jestli můžeš, zkus se posadit"
Trošku se motám, Lenka mě pevně chytí za ramena a dodá mi tak pocit (jsem tu, kdyby se něco dělo)
Můžu si jí teď víc prohlédnout, je to prcíček, tipuju necelých 160 cm, jemné hřejivé prsty, které s jistotou a rychlostí sundávají obvaz. Je vidět, že to dělá takřka denně.
Přestože sama stojí, rozdíl mezi námi je poměrně malý, stejně i má vzdálenost od jejich prsou. Je až překvapivé, jak velká prsa Lenka má.

"Lucka šla pro něco do obchodu, já mezitím připravila salát a uvařila silný kuřecí vývar. Až Ti bude líp, tak dám řízky na pánev (krásně se usměje)"

Vypadá jak panenka, na sobě květinové šaty do půlky stehen, barvy vlčího máku, s jemným vzorem, pihy po celém těle a zelenohnědé oči... tedy myslím. Než začnu přemýšlet, kde to jsem, a jak to se mnou vypadá, obvaz je hotový.

"Tak, hotovo" pohladí mě po tváři. "Tome, ty máš zimnici!" Jen mlčky přikývnu. "Dojdu Ti pro svoji deku."
Instinktivně si lehám a za chvíli už na sobě cítím další deku, jemná ovocná vůně podobná černému rybízu, možná fíku a květu broskvoně.

"Zatím si odpočiň, já jdu na ty řízky, ať jsou čerstvé".