Kancelářská čubka III.

Během zbytku pracovní doby se úspěšně ponořila hluboko do rozdělaných projektů. Práce jí šla pěkně od ruky, až se styděla sama před sebou, když si uvědomila, že udělala na projektu tolik, co obvykle zvládne za dva dny. Asi hodinu před koncem pracovní doby zahlédla svého novopečeného „majitele“, jak něco řeší s Richardem – mladým, vousatým klukem, který měl už téměř rok ve firmě na starosti sítě a IT obecně.

Čekala, že o ni zavadí pohledem nebo snad dokonce i mrkne. Ale nedočkala se. Pan Gorila dělal, jako by na jejím místě stála jen prázdná židle. Což značně urazilo její stále mokrou kundu. Měla na něj obrovskou chuť, a na moment se zasnila, jestli by byla schopná – kdyby jí teď napsal zprávu, ať mu podrží nebo vyhulí – to udělat hned a tady. Její Niagara v rozkroku jí příjemným píchnutím v podbřišku jasně odpověděla.

Stačilo by se jen otočit na židli a měla by jeho ptáka, ukrytého v kalhotách, pár desítek centimetrů od sebe.
„Dobře, přesně to jsem si myslel. Ještě jednou díky, Ríšo,“ slyšela zpoza svých zad jeho spokojený hlas.

Rozhodovala se, jestli zkusí dokončit a odeslat stávající projekt, nebo si půjde na toaletu udělat dobře a zbavit se té nesnesitelné neukojenosti. Nakonec přeci jen mozek zvítězil nad kundou a Míša nad očekávání úspěšně odeslala hotovou práci.

„Ahoj.“
„Čau, tak zítra…“
„Nashle…“

Kolegové začali kolem páté hodiny ve dvojicích a trojicích opouštět své kanceláře.

Míša se otřásla studem při představě, že by ten grázl všem těmto lidem poslal do mailu jeho „video suvenýr“. V prázdném open space tak bylo slyšet jen dva zvuky – její prsty na klávesnici a bzučení porouchané zářivky u vchodu do rozlehlé místnosti.

„Táák…“ zaklapla šedivé desky, dala je na své místo a vypnula iMac.

Nebylo to poprvé, kdy si to měla v plánu udělat na pracovišti poté, co všichni vypadnou. Začervenala se při vzpomínce, jak si udělala mokrý orgasmus na křesle svého šéfa a pak musela vzniklou škodu dokonale odstranit.

Pro dnešní den si vybrala prosklenou kancelář nedaleko od svého stolu. Vykasala si sukni a přehodila nohy přes opěradla mohutného křesla, které patřilo Markétě – finanční ředitelce. Míše občas připadalo, že si ji ta chladná, kozatá blondýna s mikádem prohlíží způsobem jako chlapy. Odrhnula si lem kalhotek, plivla si na dva prsty a začala si dráždit klitoris.

Příval vzrušení jí zavřel slastně oči a ona si přehrávala vzpomínky na onen osudný večer na swingers. Dokonce si vzpomněla, jak ji pan Gorila držel za hlavu, když se ostatní „zvířata“ střídala na její puse, respektive krku. Vybavila si živě jeho žilnatého ptáka a chtěla ho v ten moment cítit ve všech dírách zároveň. Její čvachtající klín jí v tom dával za pravdu.

Ze stavu chlípného transu ji osvobodilo zapípání mobilu. Byla už kousek od bouřlivého vyvrcholení, právě myslela na to, jak ji dopoledne ozdobil svou teplou, hustou šťávou. Volnou levačkou vytáhla z kabelky pověšené na opěradle telefon – a ruka dráždící její zarudlou, lesklou kundu se náhle zastavila. Byla tam zpráva od NĚJ.

Po odemčení a rozkliknutí zprávy se na displeji objevilo:

„Ty jsi ale skutečně nehorázná děvka. Kdyby tě paní Lipská viděla.“

Míša po přečtení SMS splašeně vrátila obě nohy do normální polohy člověka sedícího v křesle a rychle si narovnala sukni. Rozhlížela se po místnosti a po pár vteřinách její oči skončily na černé kameře v rohu.

/Píííp/
Telefon se opět rozsvítil, a stálo tam:

„Svlíkni se do naha, čubko, a klekni si na čtyři na ten stůl, prdelí ke dveřím. Telefon si dej tak, abys na něj stále dosáhla.“

„Co když někdo náhodou přijde?“ řekla Míša nahlas do prázdné místnosti – a začala si rozepínat halenku, přitom koukala směrem do kamery, která snímala, jak si sundává postupně úplně všechny svršky.

Stála tam nahá – totálně mokrá, nutno podotknout – a opatrně si vlezla na velký kancelářský stůl. Do pár okamžiků klečela nehybně na tom kusu nábytku a špulila svůj holý zadek, jako nějaká perverzní dekorace. Teď už doslova čekala na další zapípání telefonu.

/Píp/
Telefon osvítil její kozy, kývající se nad ním.
„A teď poslušně čekej.“

Čekala. V obličeji rudá studem a v klíně mokrá, že už to snad ani víc nešlo. Zadek a kundu vystavovala případnému příchozímu na odiv a počítala nekonečné minuty. Před očima se jí míhaly obličeje kolegů, kteří by se tu ještě mohli objevit.

Ale nakonec to byl on sám, kdo přišel.

„Takhle se chová poslušná čubka, a ne to, co jsi tady předváděla před chvílí. Řekl jsem, že zábava bude v mojí režii. Bez výjimky. Aby sis to zapamatovala, ty nenasytná couro…“

Zase vytáhl z kalhot pásek.

„Dostaneš teď dvacet výchovných. Budeš počítat a za každou mi poděkuješ. Jasné?“

„Umh, jasné.“

„Jasné co?“

„Je mi to jasné… Pane.“

*Prásk*

„Jedna. Děkuju, pane.“

*Prásk*
„Dva. Děkuju, pane.“


A tak dál… Až se dobrala k číslu dvacet. Teď už měla rudý nejen obličej, ale i celý zadek plný šrámů.

„Oblíkni se.“

Pustila se do toho – jen kalhotky nemohla nikde najít a začala se bát, že bude muset zůstat naostro.

„Hledáš tohle?“ – kousek promočené látky se houpal na jeho prstu.

Podívala se na něj prosebně. Přistoupil k ní, ale místo aby jí kalhotky vrátil do natažené dlaně, chytil ji pod krkem a nacpal jí je dovnitř. Pak ji chytil za zátylek a dostrkal k výtahu do podzemních garáží.

Tam otevřel kufr svého BMW, ve kterém se nacházela klec jako pro velkého psa, a natlačil ji dovnitř.

„Nebojte slečno Formanová, jedeme na místo, které moc dobře znáte,“ pronesl bez špetky starostlivosti. Spíš s výsměchem.