Kopretiny pro zámeckou paní (13.)

"Páni, tohle je taková nádhera!", vzdychla Žanda s pohledem upřeným do zámecké zahrady. Seděli jsme ve třech ještě s Pavlem opření o zídku na trávníku, zakusovali se do jablek, které nám naše krásná kastelánka Kateřina Krásná přinesla v košíku, a vychutnávali si, jak zlatavý soumrak kreslí čím dál delší stíny okrasného stromoví kolem zámku Zelený Újezd (perly rokoka). Že se mi při tom vybavily ještě malebnější křivky a obliny Monči a Zuzany, které jsem mohl v podobném podvečerním světle obdivovat na Novém hrádku při jejich nahém pózování, jsem si pochopitelně nechal pro sebe. Od toho večera, kdy jsem Žanetě tak přeochotně namazal spálená záda, až jsme si spolu do třetice znovu zašukali, mezi námi panovalo příjemné jiskření. Roky předtím, než jsem ten výraz slyšel poprvé, jsem prožíval "kamarádství s výhodami", a přestože se má kolegyně průvodkyně druhý den tvářila cudně jako jeptiška, mohl jsem doufat, že mi ještě nepodlehla naposled. Ostatně i teď mi nabízela jakoby náhodou víc než vydatný výhled do výstřihu, kde se jí při sebemenším pohybu pružně zavlnila kulatá kůzlata, odhalená štědře až téměř k bradavkám. Mohla si vsadit na to, že Pavel by ji nevnímal, ani kdyby si mezi nás sedla rovnou bez trička a od pasu nahoru nahá - od svého návratu z Prahy, kde se skutečně znovu sešel s estonskou stážistkou Kadri, se vznášel na obláčku zamilovanosti, takže ani Tomášova neomalená otázka, jestli si "s tou plochou, pihovatou "Rusandou aspoň zapíchal", mu nezkazila náladu. "Ale jo. Její spolubydlící byla někde na výletě, Kadri mě protáhla na koleje, šel jsem od ní ráno rovnou na vlak. A není to Ruska!", prohodil zvesela, takže náladu měl nakonec zkaženou spíš náš přistižený záletník Tomášek. Ten byl den ode dne vzteklejší: nejdřív se sbalila a odjela jeho Gabča, když ho nachytala, jak si to rozdává s astronomkou Berenikou, ale následně zvedla kotvy i ta a podle informací kolegů z observatoře, kteří se o víkendu zase v hospodě pod zámkem parádně zrubali, byla touhle dobou už na cestě na jednu ze sovětských hvězdáren někde na Altaji. A tak byl náš neoblíbený kolega bez buchty i bez bokovky, jak se jedovatě vyjádřila sama krásná kastelánka.

Mé úvahy přerušilo uznalé zahvízdnutí Žanety. Ze zámku se vyhrnul dav poslední návštěvnické skupiny denních prohlídek a na jeho konci se nesla v křiklavě barevném a velmi odvážně střiženém topu mladá zrzka. Prsa jí pod pestrou látkou za chůze poskakovala tak živě, že to přimělo utrousit veskrze chlapský komentář i Žanetu. "Ta se nese, čůza. A jak jí cecky tancujou. Jo, asi má strejčka v NSR.", odfrkla s trochou závisti nad módním hadříkem, který jistě nepocházel z produkce tuzemských oděvních podniků. Já spíš tušil, že dotyčná možná prostě šije podle Burdy. Ten legendární západoněmecký časopis s krejčovskými střihy byl podobně oblíbenou podpultovkou jako časopisy pro pány s nahými slečnami, jen samozřejmě pro jiné čtenáře. A já si díky němu užil před pár roky jedno hezké léto. Strávil jsem ho skoro celé u našich příbuzných na Moravě. Teta je vyučená krejčová, její maminka navíc měla ve městečku před válkou vyhlášený salon, a protože jedna z jejích kamarádek se kupodivu legálně vyvdala do Bavorska, posílala jednou za půl roku balík s vyšlými čísly právě Burdy. Teta časopisy rozpučovala známým, ty si vybraly modely, které jim pak šila. Trvalo mi jen pár dní, než jsem si uvědomil, že místnost, které se ještě i dnes říká v naší rodině salon a kam si dámy chodily rozešité šatstvo zkoušet, má nade dveřmi okno. Jeho výplň jsme už před lety s bratránky vysklili tenisákem, strejda si s opravou hlavu nedělal, takže bylo i přes zavřené dveře ze salonu všechno slyšet a navíc do něj bylo z jednoho místa na schodišti dobře vidět. Ze skrytu jsem tak sledoval skoro večer co večer módní přehlídku spodního prádla, ačkoliv to slečny a paní, co k tetě chodily na zkoušku, samozřejmě nevěděly. Žádná se sice nesvlékla donaha, ale i tak to byl občas zajímavý pohled. Třeba ta statná kudrnatá černovláska, které se pod částečně průsvitnými košíčky podprsenky, tak tak krotící její objemné dudy, viditelně rýsovaly tmavé prsní dvorce s výraznými bradavkami uprostřed, po stranách a v pase jí navíc zpod kalhotek vykukovaly kudrny zřejmě bohatě zarostlého klínu, bezpečně potvrzující, že je "černovlasá" i dole. Když jsem ji o pár dní později viděl za přepážkou pošty, kam jsem nesl pár prázdninových dopisů, prohlížel jsem si ji se vzrušujícím vědomím, že tuším, co se jí nadouvá pod modrou pošťáckou blůzou. Mé okukování korunovala mladá sousedka přes zahradu, které teta ušila halenku podobnou té, nad kterou právě kroutila za odcházející zrzkou hlavou Žaneta. "Pod tou ani nemusíte nic nosit, Klárko, máte prsíčka jako dvě jablíčka. Schválně, zkuste si ji jen tak.", vynesla teta svůj odvážný soud a já se zatetelil: útlá blondýnka totiž sice nejistě prohodila, jestli tím teta náhodou nemyslí to, že má i v pětadvaceti prsa jak patnáctiletá, ale přitom si zkřížila ruce na zapínání podprsenky, rozpojila jeho háčky a já v zrcadle proti ní i přes její nahá záda mohl očima laskat její skutečně menší, ale moc lákavá "jablíčka", každé ozdobené sytě červenou bradavkou. Pak se nasoukala do halenky, ale když se v ní chvíli shlížela a váhavě souhlasila, že "aj bez šprndy by to šlo", teta spokojeně mlaskla, jako že to přece říkala, a sousedka Klára se přede mnou nevědomky svlékla ještě podruhé, aby si tu "šprndu" zase mohla obléknout. Taková hezká letní vzpomínka...

Zpět do současnosti mě vrátila naše nová posila pro oslabený tým průvodců, byť jen dočasná. Sehnat nové brigádníky uprostřed léta nebylo jen tak, a proto nám ze zámku v Brodu vypůjčili Lídu. Útlá brunetka disponovala špičatým nosem, špičatými malými prsy a pohledem dost špičatým na to, aby mě ani nenapadlo jí na ně civět, aspoň ne moc okatě. Ze svého nového působiště nebyla právě nadšená, striktně odmítla se na perlu rokoka aspoň na čas přestěhovat, zato kastelánce Kateřině tlumočila nové pokyny pro to, abychom se vypořádali aspoň zpětně se všemi požadavky na naše večerní prohlídky. "Hygiena? Proč by se k tomu měla vyjadřovat hygiena? To si jako málo myjeme ruce?", nechápal jsem. Bylo mi vysvětleno, že chápat nemusím, zato musím navštívit v Brodě doktorku Veseckou a dostat od ní příslušná razítka. "Nebojte se, všechno jsem domluvila. Radana je moje známá a něco mi říká, že jste na tuhle misi ten pravý, pane Jánský.", prohlásila naše krásná kastelánka tak uštěpačně, že jsem hned tušil nějakou zradu. Nepletl jsem se: okatá referentka na krajské hygienické stanici se vysmála naivitě, s níž jsem během volného odpoledne bez provádění doktorku Veseckou hledat v její kanceláři, a poučila mě, že v létě většinou pracuje z domova. Instrukce na cestu jsem poslouchal na půl ucha, protože ani slečna referentka se toho horkého dne netrápila s podprsenkou, větší pozornost jsem věnoval jejím tmavým bradavkám s hrbolatými dvorci, pod bílou halenkou víc než dobře viditelným a všechno mi tak musela opakovat několikrát. Prvorepublikovou vilu na kraji Brodu, která od pohledu pamatovala lepší časy, jsem nakonec našel, na mé zvonění a mávání zareagovala ženská postava na terase a za chvíli jsem už následoval doktorku Veseckou zahradou. "Vím, volala mi postupně Julie z ústavu, pak Kateřina ze zámku a před chvílí i naše Pavlínka.", prohodila za chůze přes rameno, zatímco já se měl chuť štípnout do tváře, jestli se mi to nezdá. Jak tak přede mnou šla cestičkou mezi rododendrony, pod jakýmsi župánkem nebo letními šaty se jí v protisvětle rýsovala statná, ale především nahá zadnice, jejíž oblé půlky jí průsvitná látka za chůze hladila, ale jen pramálo zakrývala, zato zdůrazňovala dobře viditelnou absenci kalhotek a vlastně vůbec čehokoliv. Když jsme dospěli na terasu a doktorka mi potřásla rukou, moje rozpaky se ještě prohloubily: nebylo pochyb, že tu přede mnou stojí v průsvitném, ale především štědře rozhaleném hábitu nahá. Potvrzovaly ty její mohutné prsy, těžké a opřené o hrudník, s širokými hnědými dvorci prakticky celé nahé a odhalené, kulaté bříško pod nimi, a především zcela obnažený tmavý trojúhelník chloupků mezi stehny. Scéna byla natolik surreální, že jsem na tu jen ledabyle zakrývanou nahotu nedokázal nijak reagovat, takže když mi pokynula, jako tumpachový jsem se posadil do proutěného křesla, zatímco ona usedla do druhého, až pod její sošnou postavou zaskřípalo. "No, mám to tady připravené, můžeme úřadovat.", prohodila bez ohledu na svou částečnou nahotu, dala si nohu přes nohu, takže mi mezi jejími silnými stehny aspoň na chvíli zmizel výhled na klenutý pahorek kundy v houštině kudrnatých chloupků, ale zato jsem měl o to lepší podívanou na její mohutné prsy, které se jí živě rozhoupaly, když začala listovat lejstry na stole a bouchat na ně kulatá razítka.

"Malá výhoda vedoucí funkce. Nemusím se v létě péct v kanclu, tady je to daleko příjemnější a ... vzdušnější.", prohodila nevinným tónem, který ostře kontrastoval s tím, jak štědře mi přitom vystavovala své zralé a vnadné půvaby. "Počkejte, ani jsem Vám nic nenabídla. Mám tu někde limonádu.", zavrtěla hlavou a nahnula se přes okraj křesla ke kbelíku s vodou, ze které vykukovaly láhve s malinovkou. Látka jejího sporého obleku se jí přitom vyhnula, takže mi vystavila svou impozantní širokou zadnici v úhlu, který nabídl pohled i na její macatou mušli, jejíž plné stydké pysky byly pod kudrnami chloupků dobře viditelné. Jak chrastily láhve jedna o druhou, chvíli jsem bojoval se silnou touhou ji za půlky té krásné prdele popadnout a zakousnout se do té klenuté kundy jako do šťavnaté broskve. Pak ale jednu konečně vylovila, postavila ji přede mě a uhladila si cípy svého hábitu s bezmála stydlivým výrazem. "Kateřina mi o Vás trochu vyprávěla. Vy mi na oplátku řekněte, jak se má ona. O sobě zásadně nemluví.", zatvářila se ustaraně, zatímco já doufal, že se mi nenahrnula krev do nepřístojných tělních partií moc viditelně. Doktorka Vesecká si kradmým pohledem přitáhla látku svého úboru tak, že z ní už neměla svá mocná prsiska vyloženě vyvalená, já odvykládal trochu zmateně své dojmy ze Zeleného Újezdu, které zvlášť v případě naší krásné kastelánky těžko mohly být považovány za nějak omračující drby, a za chvíli jsem už byl vyprovozen ze zahrady k brance. Když jsem odcházel s příslušnými lejstry v aktovce, jen pohled na statnou ženskou postavu, která se za mnou dívala z terasy vily, mi potvrzoval, že se mi to celé nezdálo. Zdálky mi připadalo, že doktorka Vesecká už zase svoje bujné kozí stádo vypustila na vzduch a na sluníčko.

Zmatený celým nevšedním zážitkem a sužovaný pochybami, jestli náhodou nejsem tak trochu vůl, když jsem nedokázal využít příležitosti blíž se seznámit s jejími zralými půvaby, málem jsem na náměstí vrazil do Julie. Vyprskla smíchy, s tradiční sebeironií prohodila, že o ni bych se určitě neuhodil, a protože jsem měl do odjezdu vlaku přes hodinu, pozvala mě na domácí šťávu. Zmínil jsem se, odkud jdu, i když nudistickou stránku své návštěvy jsem si nechal pro sebe. "No jo, Vesecká. Divná ženská.", odfrkla Julie. "Rašple stará, je to známá mojí mámy. Díky ní jsem taky zjistila, že potřebujete na to večerní provádění štempl i od ní. Našli jsou už z práce doma." Poslední větou komentovala to, že jak odemykala branku, nějak se moje ruka ocitla na jejím boku, ze kterého hbitě doputovala na oblinu Julčiny výstavní zadnice. Oba rodiče si mě změřili pohledem, který jasně naznačoval, že tvrzení své dcery o tom, že jsem její "kamarád a kolega z oboru", moc nevěří, zvlášť když jsem po Julčině návrhu, že si tu šťávu můžeme vypít na balkoně jejího pokoje, zamířil neomylně tam, kde už jsem jednou byl. Korpulentní památkářka ale byla přece jen plnoletá, podezřívavých tatínků různých slečen už jsem pár potkal, tak jsem si s tím přestal dělat hlavu a vyběhl schody do pokojíku, kde jsem nedávno tak příjemně přespal. Při čekání na Julii jsem jím chvíli bezcílně bloumal, pak mi ale padla do oka čtvrtka, položená na stohu knížek na stole. Jednoduchý akt, načrtnutý uhlem rukou neznámého umělce, se do podoby té, co mu stála modelem, trefil velmi věrně. "Hele, ty jsi kromě památkářky i múzou dekadentních umělců?", zamával jsem Julii kresbou před očima, jakmile vešla. Lekla se tak, že málem upustila tác s láhví domácí šťávy a skleničkami. "Kdes to... já jsem to ... neto? Neuklidila? Šmarjá, já jsem káča! Matka mi tu sem tam luxuje.", tonula v rozpacích, zatímco svou nahatou kresbičku rychle ukryla do knihovny mezi svazky. Nezdálo se, že by se o jejím původu chtěla víc šířit, ale tím mou zvědavost jen stupňovala, takže po chvíli kapitulovala. "No tak jo, tak jsem někomu postála modelem nahatá!", rozhodila ruce, až se jí rozměrné poprsí, které neznámý tak pěkně trefil, divoce zavlnilo. Ujistil jsem ji, že to je úplně v pořádku, že krásu je třeba zachytit v jejím rozpuku. "Jo, tos uhodl. Ten můj rozpuk, to je hotový baroko!", ušklíbla se a svými dudami si výmluvně zatřásla, až mi zacukalo ve slabinách. "Náhodou, fakt je to umělec. Stavil se tuhle u nás v kanclu, ale jinak dělá takovou mozaiku. Víš, jak u řeky stojí ta továrna?" Nevěděl jsem, ale Julie mě poučila, že Brod má i svou průmyslovou stránku v podobě fabriky na jakousi přízi. "Dělá jim ve vrátnici takovou mozaiku. Nějaký Hrádecký. Dost bohém, normálně tam zakomponoval tři nahotinky... teda akty chci říct. No a žádný vychrtliny, ale pěkný prsatice, se stehny a zadnicema jako ... jako mám já. Nějak mě ukecal, tak jsem se mu svlíkla... a teď to vypadá, že jednu tu kozatou nahotinku udělá podle mě. Počkej, neblázni, naši jsou ... dole a ... já áá, vždyť víš, neu míííím být poti chůůů".

Poslední slova už Julie mumlala přerývaně a prokládala je vzrušeným oddychováním. Snad za to mohla předchozí bizarní návštěva u polonahé doktorky Vesecké, snad osten nesmyslné, ale přesto žárlivosti, že nějaký Hrádecký měl Julčiny kozy, prdel a prcinu minimálně na očích, ne-li jinde a jinak, dost možná ale hlavně to, že mě oblé křivky vyvinuté památkářky prostě silně přitahovaly, jakkoliv by každý (oba sama první) řekl, že je to pořádně oplácaná holka při těle. Jak mi nesměle líčila svůj příspěvek socialistickému umění, podepřel jsem jí rukou jedno z jejích objemných prsou, a přestože se vracela z práce, kde si prsatice jejího objemu nemohla dovolit nemít podprsenku, díky zapínání šatů na boku se mi brzy povedlo dostat se k ní a do ní. Tenhle model ostatně Julii zrovna příkladně neseděl, košíček jí od prsa vepředu odstával, takže jsem dlaní mohl bez potíží zajet dovnitř a stisknout mezi prsty její rychle se vztyčující, masitou bradavku. Věděl jsem, co má Julča ráda, a tak jsem jí vrcholek kozy začal důrazně mnout, nabíhající cecík prsty tisknout a ohýbat, takže v mžiku naběhl do podoby tvrdého špuntu. "Neblbniii... já z toho ... zeší líííím... bože, jo .... joooo... vytahej mi ... ty mý ceckyyy...", drmolila polohlasně a počáteční chabé protesty se rychle změnily v ochotnou touhu nabídnout mým důkladným dotekům obě prsa, částečně vytažená z košíčků podprsenky, přes které visely pod rozepnutými šaty ven. "Jo, pojď, cucej...vycuceeej mi ... ty mý vemena nadržený ýýý", vzdychala a sama mi jednu kozu, podepřenou dlaní, přistrčila k puse. Vsál jsem lačně celý vrcholek jejího prsa, ze kterého trčela na kámen ztvrdlá bradavka, a cucal ho, jako by mě svou objemnou kozou kojila. Popadl jsem ten meloun oběma rukama, zatímco Julie mi těmi svými zaútočila na zip kalhot, ze kterých rychle vylovila můj čurák, vzrušením už vztyčený. "Juuuj, joooo, kousni si... pokousej mi cecky... sněz mi ty mý dudy nadrženýý!", hekala, když jsem její trčící bradavku jemně, ale přece jen citelně stiskl mezi zuby, a rukou mi honila ocas, jehož žalud prsty hbitě odhalila. "Počkej, to nejde... dneska ...ne...", zarazila ale šeptem cestu mé ruky, když pod šaty zamířila mezi její silná stehna. Nemyslel jsem si, že by musela být tak hlasitá, aby se rodiče přišli podívat, co to jejich prsaté a prdelaté dcerunce dělám nemravného, že u toho musí tak vyvádět, ale pak jsem pod kalhotkami ucítil příčinu, dámskou vložku. Z pohledu Julčiny měsíční periody jsem se jí dobýval mezi nohy v tu nejnevhodnější dobu. "Nezlob se... včera jsem to dostala. Nemůžu.. i když děsně chci!", šeptala mi omluvně do ucha, zatímco nepřestávala rukou laskat moje péro. "Ale uděláme si to hezký ... i tak... já se udělám i přes bradavky... a Tebe chci vyhonit, aby ten tvůj krásnej, tvrdej čurák stříkal, abys mi zcákal celý kozy...a tváře...celou mě postříkal...chceš?", přešla zase do vzrušeného šepotu, zatímco se rukama vyvlékala z ramínek šatů, aby mi nastavila své kozy, vyvalené z podprsenky.

Po okamžiku zklamání, když jsem nemohl svůj klacek vrazit do její macaté kundy, jsem se na její ceciny vrhl s obnoveným vzrušením. Vysadil jsem Julii, které se šaty zastavily až na kulatém břichu, na stůl a začal jí kozy divoce hníst a na střídačku sát. Překvapená mým vášnivým útokem, pustila můj ocas a nastavovala mi své dudy, ruku na puse, aby nekřičela slastí, zatímco druhou si přece jen nenápadně zamířila do kalhotek, kde se sama asi dotýkat odvážila. Pravidelný rytmus naznačil, že si dráždí klitoris, zatímco já jí vsával ceciny do pusy, až to mlaskalo. "Ježisi...pane božee... já to nevy ... dr žíííím... ježiši, jo, jooooo....", zajíkala se, než zaklonila hlavu a několik prudkých záchvěvů prozradilo, že se právě udělala. Tiskl jsem si její prsisko k puse a sál ho dál, Julie skoro naříkavě sténala, než se po odeznění orgasmu udýchaně usmála a vypravila ze sebe slibné: "A teď ... ty!" Naslinila si obě dlaně, pak si jimi navlhčila své kulaté břicho, a když jsem k němu přitiskl erekcí prohnutý klacek, začala mi ho o něj honit. "To je ono... pojď, udělej se... na svou břichatou Julču! Zcákej mi ten můj balón... pojď, všechno na mě nastříkej...", povzbuzovala mě a já stejně jako tu noc, kdy jsme se milovali poprvé, znovu cítil, jak nečekaně, ale silně mě její tlusté tělo vzrušuje. Když stiskla zuby své plné rty, jednou rukou mi kmitala klackem o svůj měkký pupík a druhou se začala s očima upřenýma na mě tahat za bradavku, až se jí celá koza propínala, cítil jsem, že se spouští něco, co už nemůžu a nechci zastavit. "Jo, pojď, to je ono...to je nádhera...je to krásně horký...ještě, ještě stříkej...všechno mi na ten pupek nastříkej...ještě...", šeptala povzbudivě a dál kmitala mým čurákem, když se prohnul a začal jí na břicho chrlit cákance semene. Musel jsem si přitisknout ruku na pusu, abych nesténal nahlas, a zcákal jsem Julii celý předek těl od pasu nahoru: kulaté břicho, o něj opřené ceciny, několik cákanců jí dopadlo až na kulatá ramena a tváře. "To je nadělení... tolik...náááádhera...!", chhálila mě šeptem a nepřestala mi klackem pumpovat, dokud jsem nevystříkl poslední kapku.