Ošukaná kamarádovým otcem

"Ten kluk snad ani není můj!" Karel se rezignovaně svezl na manželskou postel a zahnízdil se na polštáři vedle své ženy. Kateřina se opírala zády o zeď, okusovala konec tužky a se soustředěným výrazem hypnotizovala nedokončenou osmisměrku. "A proč by nebyl, prosím tě..?" Zamumlala, aniž by vzhlédla od zadání, neslyšně pohybovala rty ve snaze najít další slovo ukryté ve změti písmen. Náhle se zarazila a vzhlédla ke stropu. "I když, počkej," pronesla se zamyšleným výrazem, jako by se snažila pátrat v paměti, "teď si vzpomínám, že v době kdy jsem otěhotněla k nám do práce nastoupil novej kolega, takovej hezkej a voňavej a..." "Přestaň!" utnul ji Karel podrážděně. "A co ti zase přelétlo přes nos?" Křenila se na svého muže se samolibým výrazem, bavilo ji si ho dobírat, dělala to často. "Ale," hodil rukou ke dveřím ložnice, "šel jsem kolem Adamova pokoje, Radka spí na posteli a on zase na zemi. Jak dlouho už k nám chodí? Půl roku, nebo víc..?" Povytáhl tázavě obočí. Kateřina chvíli mlčela, konečně objevila nové slovo a s vítězoslavným zavýsknutím ho označila. "Třeba jsou jenom kamarádi," pokrčila rameny, "vždyť je starší než on a pak..!" Chvíli hledala vhodná slova. "Je tlustá, má větší prdel než já!" Zřejmě je nenašla. "Ty ses ho neptala?" Karel si položil hlavu na její nahá stehna a zkoumavě se na ni zadíval. V bavlněném tílku a vzdušných saténových šortkách, což byl její obvyklý úbor na spaní, jí to jako vždy slušelo a po tváři mu přelétl lehký úsměv. "No, neptala!" Odfrkla podrážděně. "Copak ty jsi v jeho věku neměl kamarádky?" Chvíli mlčel a pak pokrčil rameny. "Měl jsem spolužačky, kolegyně, ale kamarádky moc ne..zvlášť ne ty hezký!" "No jasně, že mě to nenapadlo dřív, vy chlapi!" Kateřina protočila oči a zároveň jí neuniklo, jak si ji mlsně prohlíží. "Co na mě tak koukáš?" Odspodu byl na ni vážně hezký pohled. "Jen jsem si vzpomněl, jak jsme se kdysi tajně scházeli u nás doma, aby to tvoje máma nezjistila," opáčil polohlasem a ruka se mu plynule přesunula na její prsa. "No a?" Zatvářila se naoko nechápavě, ale přivinula se blíž a pod tenkou látkou tílka se jí vyrýsoval tvrdý hrbolek bradavky. Další konverzaci utnuli dlouhým polibkem, po kterém se svezli na prostěradlo a propletli se v jednom klubku těl.

Čtyřiačtyřicetiletý Karel na kamarádství mezi ženou a mužem nevěřil, měl pro to hned několik důvodů a zejména vlastní zkušenost z dospívání, kdy ještě aktivně vyhledával nové známosti. S těmi, které se mu líbily a on se líbil jim, to končilo zpravidla stejně. Alespoň v jeho případě. A u těch, které jeho city neopětovaly, dříve či později následovala věta, která se v různých obměnách opakovala a on ji z duše nenáviděl. "Jsi hrozně fajn, ale budeme raději kamarádi, chceš?" V přeneseném významu to pro něj znamenalo pouze jediné. Že jako muž a lovec zklamal a případná cesta mezi stehna dotyčné je mu nadobro a definitivně uzavřena. Tehdy byl ještě urostlým mladým mužem s hustými tmavými vlasy, modrýma očima a postavou člena vysokoškolského sprinterského týmu, spolužačky si ho všímaly a on jich. A podle odmalička vštěpovaného vzorce se otáčel za tou nejpohlednější. Vždycky se přece bojuje o tu nejkrásnější zlatovlasou princeznu, nejhezčí spolužačku ve třídě nebo na škole, nejhezčí sousedku a kolegyni v práci a jak stárnul, přestalo ho to věčné soupeření bavit a objevil skrytou krásu šedých myšek. Jednalo se o kamarádky atraktivních kamarádek, i ony byly usměvavé a příjemné, podobně hezky se oblékaly a voněly, jen už to nebyly tak výrazné typy, které se po jeho boku objevovaly předtím. A stejným stylem mu učarovala jeho budoucí žena Kateřina. Usměvavá zdravotní sestřička, se kterou se seznámil, když v nemocnici navštěvoval svou matku po operaci žlučníku.

Do této kategorie patřila i Adamova nejlepší kamarádka Radka, trávili spolu veškerý volný čas, ale jen do té doby, než se jí začal vyhýbat. Kdykoliv zazvonila u dveří jejich domu, Kateřina otevřela a oznámila jí, že je někde venku s kamarády nebo se musí učit a poté jí byl vstup dovnitř jednoduše odepřen. Karla to zpočátku nijak zvlášť nezajímalo, pouze si stále častěji všímal, jak opouštěla jejich verandu se zklamaným výrazem ve tváři a jednou večer se své manželce mezi řečí zmínil, že u nich Radku už delší dobu neviděl. "Prosím tě, Adam má teď úplně jiné starosti," odvětila se spikleneckým úsměvem, "představ si, začal se scházet s Martinou!" Karel horečně pátral v paměti. "No, s dcerou naší nejvyšší! Potkali se, když byl za mnou na oddělení. Říkám ti, kdyby se ti dva dali dohromady, to by bylo teprve terno!" V tu chvíli nedokázala skrýt své nadšení, vypadala, jako by právě vyhráli jackpot ve Sportce a do konce života nemuseli pracovat. Na paní ředitelku, chladnou, obrýlenou megeru s blonďatým přelivem a silnými brýlemi si však Karel vzpomněl bezpečně. "Aha," zabručel, "a je ta Martina aspoň hezká?" "Jako obrázek a studuje medicínu!" Potřásl hlavou a znovu si vybavil zklamanou tvář synovy nejlepší kamarádky a nedokázal se ubránit pocitu, že v tom jeho manželka sleduje vlastní zájem. "A nezapomeň," nabádala ho Kateřina přísným profesorským hlasem, "zítra jdeme na tu zdravotnickou přednášku pro veřejnost a Adama beru s sebou!" Na okamžik se odmlčela a pak se její tvář rozjasnila širokým úsměvem, chystala se vynést trumf. "Vede to naše paní ředitelka a podrž se, Martina jí s tím pomáhala a bude tam taky!" Přikývl a dál už nepátral. Tím bylo pro něj řečeno vše. Přitiskl se k ní a v dlaních sevřel její půlky, ale odtáhla se. "Zítra jdu po práci ke kadeřnici a na nehty," vysvětlila mu s protáhlým zívnutím, "musím na tu slávu vypadat dobře, tak mě nech vyspat!" Karel se položil zpět na polštář, poslední dobou byla jako vyměněná. Vlastně od té doby, co se jejich syn seznámil s pohlednou dcerou šéfové krajské nemocnice, s níž ho jeho žena chtěla stůj co stůj dát dohromady.

"Ahoj, Karle!" Okatá plavovláska bloudila špičkou krémové baleríny do rýhy mezi dlaždicemi na verandě a s rozpačitým úsměvem si ho přeměřila. Večer už bývalo chladno, přesto na sobě měla pouze volné tričko bez potisku, jehož spodní lem jí sahal až pod úroveň klína a kontrastoval s tmavě modrými džínami, které jí těsně přiléhaly k nohám. Na stehnech se jí vyjímalo několik podélných rozparků s roztřepenými konci, z nichž prosvítaly ostrůvky bledé kůže. Předsunul bradu a počastoval ji tázavým výrazem, vytrvalost se jí opravdu upřít nedala. Sám neměl rád, když se mu některá z jeho bývalých známostí nutila do přízně, tohle však bylo jiné, v tomto případě se ho to netýkalo. Mohl ji poslat pryč, ale neudělal to, všiml si jejích zarudlých očí a přemohla ho zvědavost. "Adam tu ale není," pokrčil rameny a ležérně si založil ruce na prsou. "Já vím, je na té přednášce, byla jsem tam," přitakala, "můžu dovnitř?" "Jasně, pojď." Karel ustoupil stranou, vešla a naučeným způsobem se vyzula u botníku v chodbě, přece jen u nich nebyla poprvé. "Dáš si se mnou?" Ukázal na láhev vína na skleněné desce konferenčního stolku v obýváku, mlčky přikývla a posadila se na prostorný gauč před televizí. "Já vím, že nejsem tak hezká jako ty ostatní," špitla a ponořila rty do nabídnuté sklenice. "Prosím tě," odfrkl a mávl rukou, "jak jsi na to přišla?" Několik dlouhých vteřin zarytě mlčela a pak se to z ní vyvalilo jako z protržené hráze. "Ředitelka měla přednášku o obezitě a vysokém procentu žen s nadváhou v mladém věku, v mém věku," upřesnila, "a když se ptala, jestli někdo nechce využít bezplatné konzultace s dietoložkou, dívala se přímo na mě. Smáli se mi tam a tvoje žena taky!" Karel si usrkl ze sklenice a mlčky po ní přejel očima, byla sice kus ženské, ale rozhodně nebyla typem, který by museli dávat za odstrašující příklad, ačkoliv Kateřina, která v těhotenství přibrala a poté zase zhubla třicet kilo, takových rozměrů jako ona nikdy nedosáhla. "To je mi líto," vydoloval ze sebe konečně odpověď. "Nepotřebuju, abys mě litoval," odsekla mu a dopila svou sklenici. Když jí znovu naléval, korek se mu zakutálel někam do prostoru pod gaučem, vyskočila na nohy a sehnula se, aby ho odtamtud vylovila a přitom na něj nedobrovolně vystrčila svůj objemný zadek.

Lem kalhot jí po něm sjel o něco níž a odhalil rýhu mezi půlkami, na kterou Karel upřel překvapené oči. Všimla si toho, omluvila se a s šibalským uchechtnutím si je vykasala zpět nad úroveň pasu. "Víš co? Ty nepotřebuješ politovat, ty potřebuješ naplácat!" Zhodnotil a vtěsnal korek do úzkého hrdla vinné láhve. "A ty bys mi naplácal?" Zamrkala dlouhými řasami a spodní ret jí vklouzl mezi zuby, v tu chvíli stála v jeho obýváku úplně jiná žena než před pár vteřinami. Karel instinktivně přejel očima po ciferníku nástěnných hodin nad televizí a horečně přemýšlel. Mají asi hodinu, než se jeho žena se synem vrátí domů, možná o něco víc, pouze to odhadoval a rychle se k ní vrátil pohledem. Bylo jí necelých dvaadvacet, v tomto ohledu už byla hotová ženská a názor své ženy nesdílel. Právě naopak. Radka se ani nepohnula, čekala, co udělá a soustředěně si ho prohlížela. Ve skomírajících paprscích přicházejících dovnitř skrze prostornou balkónovou lodžii byly její oči střídavě modré a střídavě zase zelené, nedokázal přesně určit jejich barvu, měnila se, jako by v tu chvíli otáčel kaleidoskopem. Udělal k ní dva rychlé kroky a vzápětí po sobě vyrazili ústy, vášnivě se líbali a s prudkým oddechováním se navzájem proplétali jazyky. Strhávané oblečení jim šustilo po kůži, Karel byl v domácím a jeho tričko a volné tepláky se na podlaze ocitly jako první. Nic jiného na sobě neměl, spodní prádlo nosil jenom do práce, doma se rád cítil svobodný a rád měl svůj klacek takříkajíc po ruce. O krok od ní poodstoupil a prudce oddechoval, Radka před ním stála v bokových džínách a sněhobílé podprsence, jejíž dechberoucí objem vynikal mezi jejími úzkými rameny. Vysoukala se z nich, přehodila je přes křeslo a Karel nasucho polkl. Pod širokým lemem podprsenky se jí vrstvily varhánky kožních záhybů, pod nimiž se její široké boky zaoblovaly do svůdně tvarovaných macatých hýždí. Měkký lem kyprého břicha jí překrýval sněhobílé kalhotky s decentní krajkou průsvitnou jako záclona. Sáhl jí dozadu na záda a uvolnil zapínání podprsenky. Široká ramínka se jí svezla z ramen až k loketním jamkám, z košíčků se jako na povel vyvalily povislé pětky s rozměrnými tmavými dvorci a růžovými hrbolky bradavek a zvolna se jí zakomíhaly na nahém hrudníku. S užaslým výrazem na ně civěl a cítil, jak se mu roztřásly ruce. Nakonec se zbavila kalhotek a v tu chvíli se před ním ocitl Radčin velký zadek v celé své kráse. Tohle už nebyl jen obyčejný zadek, ale pořádně urostlá macatá prdel. Někde mezi bledými půlkami se ukrývala řiť a kunda mladé ženy, které dychtily po jeho tvrdém klacku, a on vzrušením sotva dýchal.

Posadil ji na gauč, klesl mezi její kolena a upřel svou pozornost na hladce oholený trojúhelník semknutý hradbou hrbolatých stehen, tlumeně zasténala, zatímco pomalu sjížděl rty po jejich vnitřní straně. "Lízej mě," zakňučela žádostivě, když se jazykem dotkl její vlhké štěrbiny. "Roztáhni si kundu!" Přikázal a ona mu ochotně vyhověla, rozšklebila si ji prsty a její vůně mu vrazila přímo do obličeje. Jemně do ní vsunul jazyk a pomalu se přesouval vzhůru. Prudce se nadechla, když špičkou našel její naběhlý klitoris, jemně ho sál a klouzal po něm, prohnula se v zádech a roztáhla nohy, zatímco ji dál rozmazloval. Podle trhavých nádechů a způsobu, jakým mu své nehty zarývala do vlasů se nezadržitelně blížila do cíle, v příštím okamžiku ho pevně sevřela stehny a nahlas vykřikla. Cítil, jak se jí kunda těsně stahuje kolem jeho jazyka a nateklý klitoris mu pulzuje na horním rtu. Podíval se na ni, prudce oddechovala se zavřenýma očima, s lehce pootevřenými ústy a vlasy ve tváři. Nikdy předtím nebyl se ženou, která by se udělala tak rychle a intenzivně, sténala a lapala po dechu jako ryba na suchu. Pak se posadila, natáhla se po jeho klacku a vsunula si ho do pusy, vytékala z něj teplá slaná šťáva, lačně ji spolkla a zamlaskala. "Ošukáš mě?" zubila se na něj, zatímco mu dlouhými tahy masírovala napnutého čuráka a olizovala fialový žalud ulepený slinami. Potřebovala skutečný klacek, který by jí pomohl nahradit umělou náhražku bez života a chuti, kterou si po večerech důkladně projížděla obě díry v bezpečí svého dívčího pokoje. "Můžeš mi šukat kundu i zadek," vrněla s chlípným mlaskáním, "dovolím ti všechno!" Při těch slovech si promnula pysky a vsunula mu své ulepené prsty do úst. Masírovala mu čuráka, zatímco je dychtivě olizoval. "Otoč se a vystrč na mě prdel!" Vyštěkl a ona mu znovu poslušně vyhověla. Uvelebila se na kolenou a pažemi se pevně zapřela o opěradlo gauče.

Naslinil si klacek, rozkročil se a natlačil jí ho zezadu do kundy. Přitiskl se břichem na její obrovskou zadnici a prudce přirazil, cítil se v ní pohodlně a Radka s úlevou vydechla. Její přerostlé hýždě se mu tříštily o stehna, naklonil se a rukama jí sjel pod tělo, kde se houpaly její těžké prsy a narážely do měkkého břicha, sevřel je v dlaních a strkal ho do ní jako smyslů zbavený. "Mrdej mě!" ječela hystericky. "Stejně mám v sobě furt jenom uměláka a mrdej mě i do zadku, pojď, dělej!" Karel se napřímil a zapíchl jí tam ukazovák, bez problémů do něj zajel jako horký nůž do másla. "Ano!" Povzbuzovala ho. "Strč tam toho svýho úžasnýho čuráka, strč mi ho tam už konečně!" Vytrhl se z ní, roztáhl jí půlky od sebe a zmáčkl je v prstech, byly měkounké jako dva obrovské maršmelouny. Sklonil se nad růžovým terčíkem uprostřed, nechal na něj skanout chuchvalec slin a špičkou žaludu je natlačil za úroveň svěrače. Radka zpomalila, zvykala si na něj, ale rychle se vrátila k původnímu tempu. Zuřivě proti němu vyrážela pánví a Karlův překrvený klacek monotónně mizel uvnitř její horké řiti. Cítil, že už dlouho nevydrží, těsné sevření ho rychle vyčerpávalo, začal prudce oddechovat a kyprá milenka pod ním to přirozeně zaregistrovala. "Ne, do zadku ne!" Vyjekla. "Chci, aby ses mi udělal do pusy!" Posadila se na okraj sedadla a prsa se jí rozlila přes seskládané faldy na břiše, opřela se za zády rukama, zaklonila hlavu, zavřela oči a otevřela pusu. "Podívej se na mě!" Nařídil jí a ona upřeně zírala do jeho chladných modrých očí, zatímco si nad ní zuřivě masíroval klacek. Když to na něj přišlo, popadl ji za vlasy, vrazil jí ho do úst a její buclaté tváře se během okamžiku napnuly jako balóny. Trhavými pohyby pánve je plnil cákanci hustého semene, zatímco střídavě mačkal její obrovská prsa s vystouplými bradavkami, v tu chvíli měl chuť křičet blahem na celý dům. Už už se nadechoval, ale vzápětí si to rozmyslel, když v zámku vchodových dveří zarachotil klíč.

"No, tomu nebudeš věřit, Kájo!" Kateřina vešla do kuchyně s úsměvem od ucha k uchu a zarazila se. Její manžel seděl u stolu pod oknem, na židli naproti seděla Radka. Narozdíl od ní měla vlasy neupravené, ve tváři ruměnec, soustředěně k sobě tiskla čelisti a měřila si ji od hlavy k patě. "Ahoj Radko, Adam dnes ale nepříjde," řekla pomalu a s důrazem na každé slovo, a vzápětí s jízlivým úšklebkem dodala: "Šel doprovodit Martinu, víš?" Karel se ani nepohnul, nedokázal odtrhnout oči od mladé plavovlásky před sebou, její strnulý výraz ho znervózňoval. Hlavně její pevně sevřené rty a mírně vyboulené tváře a uvědomil si, že od té doby, co skončili, ještě nepromluvila. "No, nic si z toho nedělej, ono to mezi vámi stejně nemělo smysl!" Kateřina se otočila k sektorové skříňce, vytáhla dózu s kávou a v buclatém hrnku zacinkala mosazná lžička, rychlovarná konvice mezitím ohřívala vodu. Kdyby jí při vstupu do domu náhle nezazvonil telefon a ona se nezdržela na chodbě, nestihli by se obléct a určitě by je spolu přistihla, vrátila se mnohem dřív než původně očekával. Zalila si kávu, u lednice zjistila, že krabice s mlékem je téměř prázdná a s nevrlým výrazem se otočila k manželovi. "Kolikrát jsem ti říkala..," ale větu už nedokončila. Radka se zvedla ze židle, naklonila se nad hrnkem s kávou a vyplivla do něj obsah svých úst. "Tak já už musím letět, ráda jsem Vás viděla!" Zahlaholila, otřela si koutky, zmizela na chodbě a o vteřinu později domovní dveře hlasitě zapadly do zárubní. Kateřina konsternovaně civěla na kouřící hrnek, na jehož hladině plavaly shluky mléčně bílé tekutiny. Nabrala je na lžičku a přiblížila si je k očím. Když si poté přičichla, Karel rezignovaně svěsil ramena. Ubíhající vteřiny do okamžiku, kdy v jejich kuchyni rozpoutá běsnění živlů mu připadaly jako celá věčnost.