Jen na tu chvíli

Byl jsi zvědavý? OK. Tady to máš.

To, co chci je prosté. Nebo si to aspoň myslím.

Vidím tě proti sobě ponořeného po prsa ve vodě. Kolem nás je přítmí a jen neposedné vlnky házejí odlesky stříbra na opálenou kůži. Chci zkrátit tu vzdálenost mezi námi. Chci svoje dlaně sunout po tvých prsou na silná ramena, chci tě ovinout jako jedovatý břečťan a zadusit tě v hlubokém polibku. Chci tě jen milovat! Bez lásky a přesto něžně. Bez krutosti a přesto tvrdě. Ne sprostě šukat ale vlastnit každý centimetr tvojí kůže, tvého těla a tvojí duše. Jen na tu chvíli.

Líbáš mně na ucho ne proto, že si myslíš, že bys měl, ale protože chceš ochutnat každý kousek rozpalujícího se těla. Neděláš to mechanicky podle návodu „Erotogenní zóny a kde je najít“, ale děláš to proto, že ti to chutná tak, jako mně. Jako kdybys měl být životní láska. Potřebuješ se ve mně rozplynout a já se chci vpít do tebe. Jen na tu chvíli.

Dotýkám se tě s bázní, jako bys byl polobůh. Do ruky mi bije elektřina a probouzí každou buňku k životu. Mlčky se ti dívám do jiskřivých očí a cítím to, co cítí noví milenci. Svým způsobem tě miluji ale jen v tento nám vyměřený čas. Jen na tu chvíli.

Hladím tě po tváři a prsty přejíždím strniště tvých vousů. Zajíždím do vlasů a kopíruji linii uší. Jsou lehce protkané stříbrem, stejně jako tvé tváře. Líbám tě a pohlcuji jako bouře na moři. Hromy burácí. Jen na tu chvíli.

A tu bouři nebudu moci utišit, dokud nebudu mít příležitost tě najít. Takového jaký jsi. Obyčejného, jednoduše dokonalého a přesto mého osobního sexuálního boha.