1. Díl

https://www.amateri.com/cs/povidky/40292/jak-me-svedla-asiatka-1-2

2. Díl

https://www.amateri.com/cs/povidky/40301/jak-me-svedla-asiatka-2-2

Čistý řez

Cestou zpátky do Čech se Mai usmívala tím svým nebezpečně měkkým, skoro zakázaným úsměvem. Položila mi dlaň přes hřbet ruky na řadicí páce. Palec jí pomalu kroužil po mé kůži. Mluvili jsme o všem možném a o ničem. Ve mně ale rostlo napětí. Těsně před Prahou jsem jí zopakoval, na čem jsme se dohodli včera a co mě pořád tížilo.:

„Tohle bylo poprvé a naposled. Teď už by sis měla najít někoho… normálnějšího.“ Úsměv ji zmizel z tváře. V autě najednou nebyl skoro žádný vzduch.

Sklopila pohled do svého klína a zašeptala: „Chápu.“

Vystoupili jsme u práce, dodělali zbytky papírování a odjeli každý svým směrem. Čistý řez. Aspoň jsem si to namlouval.

Další dva měsíce jsme se v kanceláři míjeli jako dva duchové, každý svůj projekt, každý svou dovolenou, každý své výmluvy. Noc s Mai mi ale pořád běžela v hlavě jako porno film. První týdny jsem na ni měl hroznou chuť. Skoro jsem lezl po stropě, jak jsem byl pořád nadrženej. Přesto jsem se zařekl a raději vzal svou ženu do wellness. Bazén, masáže, vířivka, svíčky… a klasicky „tak jo ale rychle“ sex, při kterém jsem si připadal jako nefunkční vibrátor. Když má žena usnula, stále jsem čuměl tupě do stropu. V hlavě jsem měl Mai, mou ženu a spoustu otázek. Nebaví ji prostě sex, jak mi tvrdí nebo jen se mnou? Je takhle opravdu spokojená? Dřív jí to tak bavilo, skoro jako Mai. Možná má milence a já jsem jen debil, anebo ho nemá a já jsem hajzl? Alespoň že vzpomínky na mou noc s Mai začaly blednout. Snad se vše vrátí do starých kolejí. Zadoufal jsem a usnul.

Zpět v práci a po Mai ani stopy. Až v pátek jsem zahlédl ten pruhovaný kostýmek, úzká sukně, vysoké podpatky, cupitání ke kopírce. Krásná. Sebevědomá. Viditelně šťastná Mai. „Určitě už někoho má,“ pomyslel jsem si a bodlo mě to někde hluboko uvnitř a hned si v duchu vynadal: „To tě kurva nezajímá“

Pozdě odpoledne poslední kolega bouchl dveřmi kanceláře. Ticho. Pak se dveře znovu otevřely. Mai. Očima přejela prázdnou kancelář až ke mně. Usmála se a ten úsměv byl najednou úplně jiný. Ne ten pracovní. Ten druhý.

„Ahoj.“ pozdravila nadšeně.

„Dobrý den,“ odpověděl jsem spíš jako vtip a viděl jsem jak ji koutky pracují. Sedla si naproti. Něco psala a já taky. Ťukání kláves se neslo kanceláří. Po chvíli ustala moje klávesnice. Začal jsem se balit k odchodu. Pak najednou i její klávesnice ztichla.

„Počkej… nechoď ještě.“ Položil jsem brašnu. Vykoukl jsem zpoza monitoru. Seděla tam, koukala mi přímo do očí.

„Máš teď chvíli čas?“ zeptala se tiše.

„Pro tebe vždycky,“ řekl jsem a hned jsem věděl, že jsem to neměl říct tak rychle a tak upřímně. Chvíli ticho.

„Chtěla jsem ti poděkovat za tu noc v Polsku. Bylo to…“ zaváhala, zčervenala až ke krku, nadechla se, „…důležité. Otevřel jsi mi něco, co jsem měla strašně dlouho zamčené. Cítím se teď jinak. Živější. A taky jsem si někoho zkusila najít. Jak jsi říkal.“ dnes už druhé bodnutí.

„Bylo to vlastně fajn. Nemuset se bát, že něco zkazím. Žádný stres. Jenže v posteli…“ zasmála se krátce, nervózně, „…totální tragédie. Rozešla jsem se s ním. A víš co? Zjistila jsem, že vlastně nemusím být s nikým. Mám teď ráda hlavně samu sebe. A co se má stát, to se stane.“ Usmála se. Pak se nadechla znovu:„Ale je tu jeden háček.“ Červené flíčky na krku, na tvářích, až k uším.

„Otevřel jsi ve mně to...." zaváhala "řekněme Pandořinu skříňku. A já nevěděla, že to bude tak těžký zavřít zpátky. Takže jsem se rozhodla.“ zase se na mě podívala a asi ji to dodalo odhodlání.

„Je mi jedno, co jsi říkal.“ Chtěl jsem něco namítnout ale nedala mi šanci.

„Nechci slyšet žádné tvoje výmluvy.“ Vstala. Obešla stůl. Stála těsně u mě. Prohlížel jsem si ji, ten kostýmek, co jí sedí jako druhá kůže. Natáhla se po něčem přes můj stůl. Ucítil jsem jak krásně voní. Vzala kancelářské nůžky. Zarazilo mě to. Pak si zajela rukou pod sukni, vytáhla lem bílých krajkových kalhotek a pomalu, s očima upřenýma přímo do mých, je začala stříhat. Jedna strana. Druhá strana. Kalhotky vytáhla je zpod sukně. Naklonila se ke mně, ucítil jsem její horký dech na krku a pošeptala mi do ucha:

„Tady máš něco na hraní… a dobrou noc.“ Otočila se, vzala kabelku a odešla. Klap. Dveře. Ticho. Chvíli jsem jen seděl jako idiot. Pak jsem si sáhl do kapsy a ucítil její ještě teplé krajkové kalhotky.

Sbalil jsem se a odjel domů. Celý víkend přede mnou jako nekonečná smyčka s jejím Mainím vystoupením v kanceláři. Večer jsem počkal, až žena usne. Ticho v domě bylo najednou příliš hlasité. Otevřel jsem zásuvku v pracovně, vytáhl ty krajkové kalhotky, které jsem si schoval mezi staré faktury. Ještě voněly po ní. Zavřel jsem se na záchodě. Chvíli jsem jen držel látku v prstech a díval se na ni jako na nějakou relikvii. Pak jsem se neudržel. Přitiskl jsem si je k obličeji. Ta vůně, směs její kůže, vzrušení a lehce sladkého parfému, mě udeřila jako pěst. Pomalu jsem si ho honil a nevěděl co s nima. Fetišista začátečník. Musel jsem se sám sobě zasmát. Vzrušení ale bylo silnější. Nakonec jsem si je omotal kolem ptáka. Ta jemná krajka na kůži byla skoro až bolestivě příjemná. Před očima jsem měl její oči, ty, co se na mě dívaly ve chvíli, kdy si je stříhala. Slyšel jsem její hlas: „Tady máš něco na hraní…“. Pak jsem se udělal. I v sobotu a neděli. Zas se mi dokázala dostat do hlavy.

A teď já

V pondělí jsme se s Mai skoro neviděli. Úterý ráno. Výtah. Plno lidí a Mai. Stoupla si zády ke mně do rohu výtahu. Když se přecpaný výtah rozjel, lehce se opřela. Jen tak akorát, aby to vypadalo jako náhoda. Jen tak akorát, aby mi její zadeček přejel přes rozkrok pomalu, vědomě, skoro dráždivě. Každé patro. Když se výtah zastavil a zase rozjel, udělala to znovu. Cítil jsem, jak se mi kalhoty začínají nepříjemně napínat. V posledním patře všichni vystupovali. Neotočila se, jen mi nenápadně, skoro neznatelně přejela hřbetem ruky přes poklopec. „Potvora, jen se ujistila, že to zabralo“ zašeptal jsem si pro sebe a do kanclu jsem musel jít velice pomalu, než mi poloviční erekce zase opadla.

Odpoledne, půl šestá. Už jen my dva v celé kanceláři. Vstal jsem, obešel stoly a zastavil se přímo za její židlí.

„Mai.“ Lehce sebou cukla, ale hned se otočila s tím svým nebezpečným úsměvem.

„Ano?“ „Děkuju za kalhotky,“ řekl jsem pomalu a hleděl jsem jí přímo do hnědých očí.

„Strávil jsem s nimi… zajímavý víkend.“ Viděl jsem, jak se jí rozšířily zorničky. Ale neuhnula pohledem. Naopak v očích jí poskočily malé plamínky.

„Opravdu?“ zeptala se tiše, skoro nevinně. „A jak přesně?“

„Přesně tak, jak sis představovala,“ přistoupil jsem blíž, ztlumil hlas.

„A ještě o něco víc.“ Chvíli ticho. Pak jsem se naklonil k jejímu uchu: „Tahle hra je ale pro dva.“ Vytáhl jsem z kapsy složený papírek s penězi a položil jsem jí ho na klávesnici.

„Zajedeš dneska do obchoďáku. Je tam jeden konkrétní sexshop. Koupíš si tohle.“ Ukázal jsem prstem na papírek s názvem pulzátoru, který si měla koupit.

„A vezmeš si ho domů.“ Viděl jsem, jak se jí napjala hruď v blůzce.

„A pak,“ pokračoval jsem tiše, skoro šeptem, „si to uděláš. Pěkně pomalu. A nahraješ to. Ne video. Jen zvuk. Chci slyšet každý tvůj nádech. Každé zasténání. Každé ‚ještě‘, které ti uteče. Chci slyšet tvou kundičku.“

Zvedla hlavu, tváře červené a oči lesklé.„A pak?“

„Zítra ráno v sedm hodin budu sedět ve svým služebáku v nejvyšším patře garáží. Přijdeš a přehraješ mi to celé a nahlas.“

Chvíli na mě jen koukala. Pak se lehce usmála. „A kdybych to neudělala?“

„Uděláš,“ řekl jsem klidně. „Protože chceš, abych to slyšel. Chceš, abych věděl, jak strašně tě to vzrušuje, když víš, že to budu poslouchat já.“ Vstal jsem, vzal si bundu a bez dalšího slova odešel. Nechal jsem ji tam sedět s tím papírkem v ruce.

Druhý den ráno, 7:02. jsem už seděl nedočkavě v autě, nervózní. 7:06. Začal jsem být naštvaný a erekce mi opadala. 7:08. Sáhl jsem na kliku, že vystoupím. Vtom se dveře spolujezdce otevřely. Mai nastoupila. Černé vlasy lehce rozcuchané, tváře ještě trochu zarudlé, jako by běžela.

„Promiň… nějak jsem nestíhala,“ zašeptala.

„Splnila jsi úkol?“ zeptal jsem se, snažil jsem se znít klidně, ale nemohl jsem se dočkat. Usmála se. Vytáhla telefon. Chvíli váhala.

„Opravdu to chceš slyšet?“

„Nahlas,“ řekl jsem. „A celé.“ odpověděl jsem. Mai přikývla a stiskla play.

Z mobilu nejdřív jen tiché dýchání.

Pak pomalé „mmmh…“

Pak cvaknutí a tiché hučení.

Pomalé vzdychání. Pak rychlejší.

Ostrá zarachocení, asi ji vypadl telefon.

Pak vzdálené vzdychání, tiché hučení a..... a mlaskání její kundičky. Erekce se mi vrátila, jak výstřel z kanónu. Dlouhé, roztřesené „Anoooo…anooo“ Seděl jsem vedle ní, necítil jsem skoro nic jiného než horko v celém těle. Mai vedle mě červená jako mák, telefon se jí v ruce třásl. Když se na nahrávce začala blížit do finále, vzal jsem ji za volnou ruku a položil jsem si ji přímo na svůj napnutý poklopec.

Rychlé, vysoké vzdechy, pak dlouhé ticho a nakonec ten uvolněný, téměř plačtivý výdech. Nahrávka skončila. Ticho.

„Líbilo?“ zašeptala po chvilce.

„Moc“ procedil jsem mezi zuby.

"Bavilo tě to?" zeptal jsem se.

"Moc" odpověděla, stále červená a oči ji nervózně přeskakovaly ode mě a zase zpět.

„To není všechno.“ přerušil jsem rozpačité ticho. Sáhl jsem na zadní sedadlo a podal jí malou černou dárkovou krabičku. „Tohle je pro tebe. Otevři ji až doma.“

„Kdy budeš celý den v kanceláři?“ pokračoval jsem, zatímco Mai si krabičku nervózně otáčela v prstech. „Zítra ani pozítří to nejde… ale v pátek máme to velké zasedání. Budu tam celý den.“ odpověděla. „Perfektní.“ Usmál jsem se na ni.

„Tak v pátek se uvidíme.“ a pokynul jsem jí, ať vystoupí. „Počkej… a co bude v ten pátek?“ zeptala se trochu vyděšeně, ale v očích měla spíš zvědavost než strach. „To uvidíš,“ odpověděl jsem klidně a vystoupil z auta.