Firemní patnáctiny jsme slavili v malém baru v centru města. Nálada výborná, vzpomínalo se... s přibývajícím časem účastníků ubývalo, až zůstalo jen „staré dobré jádro“. S množstvím piva se přímo úměrně blížila potřeba „si odskočit“.
Stojím u pisoáru, dokončuju, v tom se rozletí dveře a v nich vrávorá „můj kolega“. Zarazí se, usměje se a kouká, jak oklepávám. Svou rukou si masíruje bouli v rozkroku. Už, už se chystám si ho uklidit, když ke mne přijde, chytne mne pod krkem a odtáhne do kabinky.
„Musím tě mít. Celý večer mne rajcuješ, jak se mi vyhýbáš, jak jíš smyslně klobásu, jak vrtíš zadkem, když si jdeš pro pivo, jak sedíš s roztaženýma nohama... a přitom mne ignoruješ!“
To už mi stáhl pod zadek kalhoty i se slipama a nasliněným prstem kroužil kolem análu.
„Nejsem připravenej...“ namítám.
„Mlč, musím tě vopíchat,“ a úplně mokrým žaludem se mi tlačil do díry.
„Ty vole, pěkně tečeš!“
„Už mi v něm minimálně hodinu pořádně hučí,“ dodal a šoupnul mi ho tam na poprvé. Kupodivu žádný problém a naštěstí ani žádné nemilé překvapení.
Hned začal zběsile bušit, jako králík. Rukou mi kryl ústa, abych nehekal. Funěl mi do ucha, jak divočák.
Dvě, maximálně tři minuty, a ztuhnul. Cítím, jak mu tepe péro a plní mi análek. Ještě tepajícího ho ze mne vytáhl, až mi trochu stříknul do slipů. Než jsem se nadál, byl pryč. Rychle jsem se očistil, byť lepkavý pocit ve spoďárách mne doprovázel zbytkem večera.
Po návratu do baru se kolega tvářil, jakoby nic. Nakonec jsme zbyli tři, dopili jsme pivo a prohlásili akci za úspěšně dokončenou. Kolega se mne přiopilou formulací snažil zeptat, zda může přespat. Což jsem samozřejmě neodmítl 😊.
Cestou domů jsem ho musel chvílema podpírat, nakonec se mi ho podařilo svléknout a položit na postel. Usnul dřív, než jsem došel ke sprše, abych smyl zbytky jeho semena a potu.
Když jsem přišel do ložnice a viděl jsem ho, jak leží na zádech jen v trenkách... a směje se na mne ta jeho boule, začal jsem se těšit na ráno.
Kolega se vzbudil dřív, ležel na zádech a šmrdlal na telefonu: „Dobré ráno,“ usmívá se na mne.
„Dobré, dobré,“ nemohl jsem si nevšimnout stanu pod jeho peřinou, tak dodávám: „vidím, že jste se vyspali dobře“ 😊.
Začervenal se a vysvětlil mi, že s manželkou se měsíc jen míjejí a se mnou si to rozdal naposledy no... skoro už čtvrt rokem. A jak byl nad ránem močit, všiml si mých špinavých slipů... a to ho rozrajcovalo.
„Kdybys chtěl, pěkně bych tě protáhl. Vzrušilo mne to sperma ve spoďárách, co máš v koupelně. Představuju si, že je moje...“
„Vole, taky tvoje je…“, načež se ukázalo, že si z noci nic nepamatuje. Stručně jsem popsal rychlovku na záchodech, o noční kuřbě jsem pomlčel.
„No a líbilo se ti to, nebyl jsem moc hrubej?“
„Naopak, rád bych si to zopakoval. A ty jsi ready...“ 😊
„Musím jsi odkočit a můžem!“
Napadl mne plán: „Počkej,“ vzal jsem gel, vstal a odvedl kolegu do sprchy. Na prsty jsem nanesl trochu gelu a připarvil si análek. Kolegovi říkám: „kdysi jsi vtipkoval o zlatým dešti, proč to nezkusit?“
Chvilku se tvářil, že netuší... „Chceš pochcat?“
„Jo!“ A už jsme byli ve sprše, z jeho polotvrdého péra se řinula zlatá tekutina na moje břicho, rozkrok, nohy... Když už se zdálo, že bude končit, začal jsem ho honit, syknul, ale houplo mu. Natočil jsem se zády a nasedl na žalud. Jakmile poslední zbytky skončily ve mne, zasunul nadoraz a pomalu mi projížděl dírku. Střídal polohy: nejdřív na špičkách, pak zase zespodu, potom mi nohu vyhoupl na hranu sprcháče. Natlačil mne na stěnu a poctivě ojížděl.
„Uděláš se při tom?“ ptal se mne.
„OK,“ byť normálně ho můj orgazmus nezajímá. Pravačkou jsem začal zpracovávat své polotvrdé brko. Pěkně mne plnil... Už to na mne šlo. Vysunul jsem se, otočil a rychlými tahy postříkal jeho macka. Překvapeně koukal... Znovu jsem se otočil a znovu nasedl na takto namazanou kládu.
„Hm, pán je labužník,“ chichotal se a přidal na rytmu. Netrvalo dlouho, vytáhl ho, pravačkou párkrát přejel a stříkl mi na záda.
Využil jsem situace, sprchovým gelem jsem mu umyl koule a stále stojící penis. Žalud měl velmi citlivý až žadonil, ať toho nechám.
Při snídani se na mne podíval, pronesl: „Děkuju“ a já věděl své...
