Moje druhé já

Díváš se na mě a vidíš muže, co má všechno pod kontrolou. Ale to je jen maska pro svět tam venku. Moje druhé já... to, které teď píše tyhle řádky... to je někdo úplně jiný. Je to šelma, která měsíce hladoví a její trpělivost právě teď skončila.
Nevíš, co to se mnou dělá, když si představím tvoje tělo. Jsem nadržený takovým způsobem, že se mi zatmívá před očima. Je to nymfomanství duše i masa – potřeba, která se nedá zastavit. Někdy v noci, když mě to pálí v celém těle, zastavím s dodávkou někde v tichu u lesa. Sedím tam v té tmě, myslím na tebe a nemám problém si to udělat sám, přímo tam na sedadle, jen abych ze sebe vypustil aspoň kapku toho napětí, které mě ničí.
Představ si, že tam sedíš se mnou. Okna se mlží tvým dechem a mým žárem. Cítíš tu tíhu ve vzduchu? To je moje touha, která tě mačká do sedadla. Nedívám se ti do očí, dívám se na tvůj krk, na tvoje rty, a v hlavě už tě dávno vlastním.
Až ten moment přijde... až konečně prolomím tu tvoji zeď... nebude to žádné něžné hraní. Bude to exploze, kterou tvé tělo nezažilo. Moje druhé já si tě vezme s takovou intenzitou, že se ti zastaví svět. Ta měsíce hromaděná nadrženost ze mě vystřelí jako láva – brutálně, nekontrolovaně, až z tebe i ze mě vyteče i ten poslední zbytek rozumu.
Zbyde jen ten pocit totálního vyčerpání a odevzdání. Chceš to vidět? Chceš potkat moje druhé já, nebo se radši dál budeš schovávat za ty svoje zákazy?