Autostop s přísnou Paní 2

Tahle část už je jen domyšlení, realita proběhla trochu jinak, ale když s tím oba souhlasí, věří si a mají dána jasná pravidla, je to zabava.
Paní mlčí a to mě trošku znervózní. Je vidět, že se tím baví. Na chvíli ji přes tvář přejde úsměv. Ale jen na chvíli. "Přesvědčíš se sám! Čubko!" řekne už znovu přísně. "Roztáhni nohy!" zní další příkaz a já se snažím seč to v autě jde ukázat Paní svůj kolík v zadnici. Chvíli si ho prohlíží. "Je ta tvoje nadržená díra čistá? Myslíš? Že jsi tu svou nadrženou dírku připravil dobře?" Táže se a já rychle přitakávám: "Ano Paní, snažil jsem se a je připravena pro Váš klacek." Chytí kolík za špičku a zarumpluje jím v zadnici. "No uvidíme. Sám to vyzkoušíš." a na to jej vytáhne bez špetky snahy, aby to bylo příjemné ven. Trošku syknu, ale raději nic neříkám a hledím na kolík. Vypadá čistý, což mi trošku zlepší náladu a dokonce se usměji, blaženým úsměvem ze splněného úkolu."Otevři tlamu zmetku!" řekne a zároveň škubne vodítkem směrem k sobě, takže se musím chtě nechtě přiblížit až už mi svítá, jak asi otestuji splění svého úkolu. Ještě jedno škubnutí: "Nerozumíš?!!" "Ano" hlesnu a otevřu pusu. Paní mi strčí kolík do pusy. "Tak teď hezky zavři tlamu a drž, pejsku." řekne a když vidí, že opět poslechnu rozesměje se nahlas. "A drž a opovaž se pustit" řekne spokojeně. Pustí vodítko a zastrčí klíčky do zapalování. Ještě jednou si mě spokojeně prohlédne, nastartuje, zkontroluje zrcátko a vyjede. Připadám si. No škoda mluvit. Sedím nahý na místě spolujezdce, s vodítkem kolem krku a v puse kolík, který jsem měl ještě před chvílí v zadnici. Chvíli jedeme mlčky a když přijíždíme do Frýdku Paní se zeptá: "Tak co? Je čistý?"Zahuhlám v odpověď ale z "Ano Paní.", není mnoho rozumět. Jen se usměje a jedeme mlčky dál. Přemýšlím jak je fajn, že jsou okna z tónovaných skel a nikdo mě v této situaci nevidí. Tedy kromě mé Paní a to je v pořádku. Blížíme se ke kopcům a tím i k chalupě.
"Budeš mi ukazovat cestu pejsánku.", dostane se mi nebývale mile zadaného úkolu a já souhlasně huhlám a na příští křižovatce už rukou směruju náš vůz směrem k chalupě. Stojí pod kopci, na samotě, kryta remízkem od cesty. Když dorazíme k vratům, dostanu příkaz otevřít a tak nahý vybíhám a jak rychle to jen jde zase za autem přivírám vrata. Samozřejmě, že mi Paní po příjezdové cestě ke staré stodole, která slouží jako garáž odjela, takže jsem musel s obojkem a vodítkem doběhnout těch třicet metrů hambatý. Paní vystoupí a prohlíží si prostředí chalupy. Asi se jí líbí, protože se usměje: "No užijeme si pěkné odpoledne zmrdíku! Ale nejdříve si dám čaj a zakouřím si." Načež mě vybídne bičíkem po zadku abych už nelenil a začal s přípravou.

Odemykám a v kuchyni stavím vodu na čaj a chystám šálky. Paní si zatím dělá pohodlí v křesle na verandě a kochá se výhledem na okolní kopce a kopečky. Plyn hřeje vodu v konvi a já se vycházím také nadýchat horského vzduchu. "Líbí se Vám tady?" Ptám se a Paní přikyvuje a rozhlíží se. Když takto pohledem dojede až ke mě, znovu se rozvzpomene, proč tu jsme a také mě vytrhne plesknutí přes zadek z rozjímání. "Pěkně tady je, ale já se budu dnes těšit jiným způsobem. Hybaj pro tašku zmetku!" řekne a důrazu dodá ještě jedním plesknutím přes zadek. "Au. Ano Paní." trošku syknu, i když si říkám, že to vlastně nebolí a hýbu sebou k autu. Otevírám kufr a beru černou sportovní kabelu. Je vcelku těžká a evidentně plná. Zajímalo by mě co všechno skrývá přemýšlím cestou zpátky, ale asi se to dozvím. Položím ji Paní k nohám a na mém čuráku je už zase vidět na co jsem před chvílí myslel. Stojím před Ní a přestože má hlavu tak akorát, vzít mi ho do pusy ani nehne brvou. Poplácá mě zlehka bičíkem po koulích a čurákovi a ztišeným hlasem poví: "Tak se mi to líbí. Poslušná a nadržená. Těšíš se zmrdíku?" "Ano Paní. Nemůžu se dočkat." Opět povytáhne sukni a vezme do ruky svého připínáka a začne si třít v dlani žalud. "To je dobře, že se těšíš. Ještě budeš škemrat, že už stačí, uvidíš." "Asi máte pravdu, ale moje dupka už se těší až se do ní zaboříte Paní." "Dupka? Ta tvoje lačná díra na čuráky myslíš." hlasitě se rozesměje. "Chceš si sáhnout? Pojď, teď na chvíli můžeš." říká Paní, sahá po vodítku a mírným tahem mě přitahuje blíž. Natahuju ruku k jejímu klacku, když mě okřikne: "Na zem zmetku!" a škubnutím naznačí, že to myslí vážně. Klekám si tedy před křeslo a začínám pomalu honit Paní čuráka. Sundá si brýle, vyndá z kabelky cigarety a zapálí si. Pohodlně se usadí a vyjde mi trošku pánví vstříc. Kouří a pozoruje mě. Já se dívám střídavě na Ni a svou práci. Vzrušení ve mě narůstá a asi je to vidět. "Pěkně mi ho honíš. Chci vidět jak si druhou rukou honíš svého klacka." Je jediná věta za pár minut a tak se pravou věnuju Paní a levou sobě. Ale jsem velmi opatrný aby to neskončilo bílou lepkavou nehodou. Paní mě hladí po tváři kůží bičíku, když nás vytrhne plynulý nástup troubení konve v kuchyni. Nejdříve chci vstanout a jít, ale podle pohledu, který na mě Paní vrhne usoudím, že to není dobrý nápad. "Jen ji nechej, ať si trošku zapíská, třeba někoho přivolá." poví s úsměvem Paní a vychutnává si moje stydlivé rozhlédnutí. Zpátky k Paní přitáhne můj pohled tah vodítka. "No. Ještě mu dej pusu, možná bude dneska poslední tak se snaž!" říká a táhne mě do svého klína. Předvádím Paní co jsem se stihnul naučit v autě a snažím se. Po krátké chvilce je asi i Paní pískot protivný, tak mě propouští za prací do kuchyně.
Když se vracím s konvičkou a dvěma šálky, Paní pokuřuje druhou. Položím tác na stoleček a stojím před Ní. Prohlíží si mě a pokyne abych se otočil. Pak následuje několik příkazů, jejichž splněním předvedu Paní celé své tělo. Připadám si jak cvičená opička, ale to jsem si měl rozmyslet dříve. "Někoho ještě čekáme?" zeptá se. "Prosím, Paní?" "Jsi hluchý? Nebo nechceš slyšet?" řekne rozlobeně. "Slyším, ale nerozumím, Paní. Nečekám nikoho, Vy ano?" snažím se obhájit. "Tak k čemu ty dva šálky? Mazej ten jeden zpátky uklidit!" Čemuž už rozumím a jsem za chvíli zpět. "Tobě jsem vzala šálek já, pejsánku." praví s úsměvem a já už tuším, že si zelený čaj z hrníčku asi dnes nevychutnám. "Otevři tu tašku!" řekne tónem balkánského celníka a já její příkaz plním. "Teď všechno vyskládej ven!" Začínám tedy tahat z brašny všechny věci a skládat je na stolek, druhé křeslo a co mi Paní povolí také na podlahu. Před sebou vidím ....................................... a popravdě netuším, k čemu se většina věcí dá použít. A také trošku doufám, že se se všemi neseznámím hned napoprvé. Toho však zřejmě zůstanu ušetřen, neboť další příkaz zní, abych otevřel stodolu a odnesl do ní rozporku, lana, karabinky, rukavice, gel a .......................... Všechno odnosím a když se vrátím čeká na mě další úkol. Na stůl položím čtyři kožené náramky, delší a krátký řetízek s pěti karabinami, tenký provázek, gumový roubík ve tvaru kuličky s páskem a dva kolíčky spojené řetízkem. Zbytek věcí dostanu nakázano uložit zpět do kabely a odnést do chaty. Prý na potom. Při té představě trošku polknu, ale nemám dlouho čas nad tím přemýšlet.

Paní dopila právě čaj a poprvé od příjezdu se postaví a přistoupí ke mě. "Začíná nám zábava zmrdíku, teď už mi neutečeš." říká a je slyšet, že se také těší, což mi udělá radost až se usměji. "Moc se nesměj, brzo tě to přejde, až budeš žadonit o můj klacek." řekne přísně a já jen přikývnu: "Ano Paní." "A vůbec. Nejsem už zvědavá na to tvoje ano paní. Když neumíš říct nic jiného, nebudeš mluvit vůbec!" a nacpe mi do pusy gumovou kuličku a za hlavou zapne na řemínek. Cítím hned jak začínám slintat a Paní se opět baví tím, jak se s roubíkem sžíváme. Jde to těžko, ale po pár minutách to vypadá, že to přežiji a tak Paní pokračuje. "Rozkročit!" udílí strohé, ale jasné příkazy a prohmatává mě jako dorostová lékařka. "Jsou úplně měkké, ty sis ráno honil čuráka ty zmetku, že jo?!" zeptá se a stiskne mi koule až syknu do roubíku. "Co? Že jsi ráno stříkal? Přiznej se ty nadržená čubko! Nemohl jsi se dočkat a první co jsi ráno udělal bylo, že ses vyhonil, hmmm?!" a stisk ještě zesílí, načež začnu zuřivě kývat na přiznání. Načež mi Paní důrazně vyčte, že jsem to měl zakázané a poručí položit ruce na stůl, předklonit se a rozkročit. Dostávám naplacano přes koule a kývu na slib, že příště už to neudělám. Když se otočím zpět, podám Paní provázky a ona mi velmi umě podváže červené koule. Na to dostávám kožené řemínky nad kotníky a na zápěstí. Ty u kotníků spojuje krátký řetízek karabinkami a ruce poutá za zády přímo karabina. Takto ustrojeného si mě Paní znovu se zalíbením prohlíží a pak bere zbývající dva řetízky. Nasliní si prsty, začíná mi kroutit bradavkami a vyptává se jak se mi to líbí. Nesměle kývu hlavou. "To tě brzy přejde, neboj!" a připíná mi na bradavky kolíčky na koncích řetízku. Druhý řetízek se pojí s očkem ponechaným na provázku držícím koule a mezi nohami a rukami za zády je přes rameno napojen na řetízek mezi bradavkami, takže je táhne výrazně nahoru. Toto opravdu bolí a snažím se to dát Paní najevo. Ta mě však jen uklidní abych přestal fňukat nebo to bude horší a plácnutím přes zadek mě pobídne abych se vydal ke stodole. Řetízek mezi kotníky umožňuje jen krátké krůčky a vzhledem k tomu jak jsem ustrojen si dávám i přes povzbuzování ať hýbnu kostrou velký pozor abych nespadl. I chůze je pro bradavky opravdovým zážitkem a raději nechci vědět co by se dělo, kdybych měl po zemi chytat zajíce. Ve stodole za námi Paní zavírá dveře a tak se podstatně šeří. Dovnitř proudí světlo škvírami mezi prkennými stěnami, ale je polotma. Paní mě uváže vodítko hned za petlici u dveří tak na krátko,že můžu koukat leda škvírkami ven a nevím co se za mnou děje a vyzve mě abych hlídal. Za mnou slyším, že Paní něco chystá, ale nevím samozřejmě co by to mohlo být. Když si po zhruba čtvrthodince Paní pro mě opět přijde, vidím, že si odložila část šatů. Sukni již nemá a tak už mi ukazuje na obdiv svého připínacího čuráka pořád a také černou halenku nahradil jen korzet stejné barvy, který se zřejmě ukrýval pod ní. Asi je vidět, že se mi to líbí, neboť mě Paní plácné přes čuráka se slovy: "Nečum na mě, kurvo!" Sklopím zrak a nechám se vést do středu místnosti. Když se zastavíme, vidím co Paní chystala. Přes trám pod stropem je přehozené tlusté lano, které jsem přinesl a na něm se houpe zhruba ve dvou metrech rozporka. Chvíli na ni koukám, když začne sjíždět až před moje oči a až mi Paní vzadu rozepne pouta na rukou a poručí abych se chytil rozporky. Vzápětí mi karabinkami připne ruce k rozporce a zase ji vytáhne do původní výšky, možná trošku výše. Začínám mít problémy s rovnováhou a trošku vrávorám, čemuž se Paní s gustem zasměje. Když si mě takto pověsí, přikáže mi otočit se na ni a tak vidím, že si na stolku u stěny zařídila dočasnou kancelář. Bere si z ní gumové rukavice a gel a jde ke mě. "Za chvilku se dočkáš a opíchám tvoji nadrženou prdel hošíku. Podržíš mi jako levná štětka tady ve stodole." Zásobuje mě Paní sprškou oplzlostí tlumeným hlasem, v rukavicích škrábe naběhlé koule a dívá se mi zpříma vyzývavě do očí. "Už je v tobě malá dušička, viď? Hmm? Jaké to asi bude, co?" užívá si svoji pozici. "Ale neboj se, i kdyby se ti podlomila kolena, ten věšák tě bezpečně udrží a pojedeme dál." ubezpečí mě se smíchem a na prsty si vymačká trochu gelu. Obejde mě zezadu, trošku přitáhne za řetízek, což ocením neradostným kvičením a začne prsty hledat dírku mezi půlkami. Najde ji hned a už cítím první prst jak vjíždí dovnitř a ven. Za chvilku dva a pak mě Paní nabádá abych se uvolnil, nebo mě to bude bolet a tak se snažím seč to jen v mojí situaci jde o uvolnění. Asi se mi to daří, protože se třetím prstem uvnitř mě Paní pochválí, že tak je to správně a pokračuje v masírování a připravování mojí díry. "Byl jsi poslušný, tak tě za odměnu hezky připravím ať tě hned napoprvé neroztrhnu a mohli jsme si pořádně zašukat čubko." šeptá mi do ucha a já kývu a mumlám vděčný souhlas. Když jsem asi po deseti minutách podle soudu Paní připravený pro svůj první anální styk postaví se Paní přede mě. "Teď se na mě dívej, zmrde!" poručí mi a já si můžu v šeru prohlížet Paní v páskových botách, punčochách, korzetu a rukavicích. Celá v černém s černým připínacím klackem, který jako by koukal přímo na mě. Pár minut takto jen stojíme, když ke mě Paní přistoupí a sundá mi roubík. "Tak a teď mě hezky ty nadržený hajzlíku poprosíš abych tě opíchala. Poslouchám." řekne a začne si nagelovanou rukavicí hladit čuráka. Nějak nevím co mám říci a tak Paní zvýšeným hlasem svoji výzvu opakuje. Začínám pozvolna blekotat něco o tom, že bych chtěl posloužit jako kurvička pro svoji Paní a že se moje nadržená zadnice už nemůže dočkat až ji ošuká, že bych chtěl pořádně omrdat jako hárající fena tady ve stáji a Paní přechází od úsměvu k zaujatému poslechu. "Pokračuj, hajzle!" řekne ztlumeným hlasem a postaví se za mě. Přitáhne mě za vlasy ucho ke svým ústům a tiše zašeptá: "A teď mi budeš popisovat jak se ti to líbí!" a na to ucítím velikost jejího špičky jejího připínáka mezi půlkami. Pomalu se dere k promazané a trošku roztáhnuté dírce. Líbilo se mi to moc.