Řeknu to na rovinu. Každý z nás má v průměru tak tři úchylky. Nekoukejte se na mě tak překvapeně, je to statistika, i když vám to v televizi neříkají. Někdo potřebuje, aby partner u sexu nemluvil, někdo ujíždí na stopách po škrcení a někdo prostě jen touží po tom, aby ho u toho neznámý člověk pořádně urážel.
Já ty svoje tři vím naprosto přesně: luxusní prádlo, dominance a BDSM. Nejsem žádný sadista, co by lidi lámal v kole nebo jim způsoboval krvavá zranění, na to mě neužije. Moje verze BDSM je o psychice, o hře s myslí, o pruzích na kůži od bičíku, o laně, které vás nepustí ani o centimetr tam, kam nechci, a o absolutním odevzdání kontroly. To je vlastně všechno. Žádná raketová věda.
Jenže pointa je v tom, že s tímhle nastavením si musíte najít někoho, kdo do té skládačky zapadne. A věřte mi, najít v dnešní době normálního submisivního chlapa, který ze sebe neshodí bičem i poslední zbytky lidské důstojnosti, nebo submisivní ženu, která nečeká, že za ni vyřeším její komplexy z dětství, je umění.
Proto jsem jednoho večera, s dvojkou červeného v ruce, sedla k počítači a na jednu tematickou BDSM platformu hodila inzerát. Nic složitého. Prostě jsem napsala, co nabízím, co vyžaduju a že hledám někoho na dlouhodobější, čistě submisivní dynamiku. Čekala jsem, že se mi ozve klasická sestava: pár osamělých čtyřicátníků v kůži nebo kluci, co chtějí lízat boty. Jenže osud má občas hodně zvrácený smysl pro humor. Ozval se mi pár. Respektive mi napsala ona. Monika.
Zpočátku to vypadalo jako klasický oťukávací chat. Monika mi opatrně popisovala jejich manželství s Tomášem. Psala, že jsou spolu roky, že se milují, ale že mají tajnou fantazii, kterou nikdy nerealizovali. Chtěla vidět svého muže s jinou ženou. Jenže čím víc jsme si psaly, tím víc mi to docházelo. Četla jsem mezi řádky ty jejich dlouhé zprávy a hned mi sepnulo, že Monika mi lže. Možná ne záměrně, spíš lhala sama sobě.
Tvrdila, že ona by byla jen ten „pozorovatel, co drží otěže“. Ale když jsem se jí začala vyptávat na detaily – jak reaguje, když Tomáš zvýší hlas, nebo co prožívá, když jí někdo pevně stiskne zápěstí –, maska spadla.
Ti dva nebyli moderní, liberální pár, co si chce jen „zpestřit“ nudný manželský sex. Byli to dva čistokrevní submisivové. Oba dva. Jen byli tak hrozně spořádaní a v reálném životě úspěšní, že si to ani jeden z nich netroufal přiznat nahlas. Monika netoužila po kontrole z pozice diváka. Toužila po tom, aby ji někdo té kontroly zbavil tak surově a definitivně, že už nebude muset za nic odpovídat. A Tomáš? Ten se podvědomě třásl touhou poslechnout ženu, která mu nedá vybrat.
Psaly jsme si asi dva tývny. Testovala jsem je přes zprávy, dávala jim drobné psychologické úkoly. Sledovala jsem, jak rychle odepisují, jak moc jsou nervózní a jak moc mi propadají, aniž by mě vůbec viděli. Nakonec jsem se rozhodla. Půjdu do toho. Tenhle materiál byl až moc dobrý na to, abych ho nechala plavat.
Když jdete k někomu domů, zjistíte o něm víc než z padesáti e-mailů. Poznáte to podle vůně v předsíni, podle toho, jak mají srovnané boty, nebo jestli mají na lince utěrku srovnanou podle pravítka.
Monika mi poslala adresu do jedné z těch lepších čtvrtí. Novostavba, velká okna, upravený trávník. Když jsem zaparkovala a vystoupila z auta, musela jsem se pro sebe usmát. Přesně ten typ domu, kde lidé žijí dokonale nalinkované, úspěšné životy, platí vysoké hypotéky a o víkendech grilují s přáteli. Nikdo ze sousedů by netušil, že v téhle designové kostce z betonu a skla právě teď dva dospělí lidé sedí na gauči a žaludek mají stažený nervozitou, protože čekají na ženu z inzerátu.
Zazvonila jsem. Trvalo to jen pár vteřin, než se dveře otevřely.
Stál v nich Tomáš a za ním, o něco bledší, jeho žena. Okamžitě jsem zrušila jakékoli formální bariéry. Žádné vykání. Hned ode dveří jsem jim dala jasně najevo, kdo od teď drží bič. Moje jméno je Alex a v tomhle domě se od této vteřiny hraje podle mých pravidel.
„Změna plánu,“ řekla jsem chladně, když jsme se přesunuli dál, a sjela pohledem z Moniky na Tomáše. „Moniko, ty šaty si klidně obleč zpátky. Ale nech si je rozepnuté. Půjdeme do ložnice.“ Viděla jsem na nich, jak jim oběma zatrnulo.
Ložnice byla jejich nejsvětější svatyně. Místo, kde doposud platila jen jejich pravidla. Když mě tam vedli, měla jsem pocit, že jdou na popravu. Tomáš šel první, hlavu sklopenou, a Monika cupitala za ním. Jakmile se zavřely dveře ložnice, shodila jsem ze sebe šaty. Zůstala jsem stát uprostřed místnosti jen v luxusním černém prádle a vysokých podpatcích. Z kufříku jsem nevytáhla lana, ale svůj oblíbený krátký jezdecký bičík a sadu pevných černých popruhů s karabinami.
„Tomáši, svlékni se. Do naha. A lehni si na záda,“ poručila jsem a lehce jsem švihla bičíkem do vzduchu. Tento ostrý, svištivý zvuk je oba přiměl trhnout sebou. Tomáš neváhal ani vteřinu. Shodil ze sebe i poslední kousek oblečení a lehl si na jejich manželskou postel. Byl naprosto odevzdaný, hruď se mu divoce zvedala. Jeho penis už teď reagoval na strach a napětí, těžkl a zvedal se mu na břiše, na žaludu se mu leskla první průhledná kapička vzrušení.
Otočila jsem witnessed na Moniku. „A teď ty, Moniko. Ty ho připoutáš. Vezmi tyhle popruhy, upevni je kolem rohů matrace a stáhni mu zápěstí a kotníky. Chci, aby se nehnul ani o milimetr. Pohyb.“ Monika na mě vytřeštila oči. Myslela si, že se bude jen koukat. Netušila, že ji donutím, aby vlastního muže uvěznila ona sama. Když se k němu začala natahovat s popruhy v rukou, dělala to moc opatrně, skoro něžně. Plesk.
Můj bičík přistál přesně na Monikině zadečku v černých kalhotkách. Nebyla to rána, co by jí ublížila, ale ten nečekaný, ostrý, štípavý políček ji donutil vyjeknout a okamžitě narovnat záda.
„Pospěš si a utáhni to pořádně, Moniko,“ zasyčela jsem jí u ucha. „Nejsi na masáži. Chci, aby cítil tvoji sílu. Dělej.“ Strach a vzrušení udělaly své. Monika polkla, opřela se do popruhů a utáhla Tomášovi zápěstí tak pevně, až černé popruhy zapadly do jeho kůže. Tomáš ztuhl. Když Monika skončila, její rozepnuté šaty sklouzly úplně. Stála tam zadýchaná, jen v černých krajkových kalhotkách a podprsence, ze které jí divoce pulzovala plná prsa s napjatými, tvrdými bradavkami. Mezi stehny se jí pod tenkou látkou kalhotek rýsoval mokrý, tmavnoucí flek. Její vlastní tělo ji zrazovalo – pohled na jejího spoutaného muže ji doháněl k šílenství.
Kalhotky měla zaříznuté hluboko do horkých slabin, nasáklé jejím vlastním vzrušením. „Výborně. Teď si sedni na tu židli v koutě. Budeš se koukat. A běda ti, jestli vydáš jediný zvuk,“ ukázala jsem bičíkem na dřevěnou židli u okna. Monika poslušně zacouvala a sedla si, stehna pevně stisknutá k sobě, jak se snažila potlačit to pulzování mezi nohama. Oči měla přišpendlené k posteli.
Přešla jsem k Tomášovi. Ležel tam roztažený, dokonale bezbranný na vlastním lůžku, pod kontrolou dvou žen. Jeho penis byl teď v plné síle – dlouhý, napjatý, s tmavě rudým žaludem a zřetelnými žilami, které mu pulzovaly pod horkou kůží.
„Takže, Tomáši,“ přejela jsem mu chladnou kůží bičíku po břiše směrem dolů, až se mu svaly na břiše křečovitě stáhly. „Tvoje žena se dívá. Chtěla tě vidět s jinou, tak jí ten pohled dopřejeme. Ale ty budeš celou dobu zticha. Rozumíš?“ „Ano, Mistyně, já...“ začal Tomáš, ale nestihl to doříct.
Plesk.
Rukojeť bičíku ho tvrdě a přesně pleskla přímo přes jeho citlivý, pulzující penis. Tomáš bolestí a šokem nasucho polkl, prohnul se v popruzích, až kovové karabiny zacinkaly, a z hrdla se mu vydralo jen přiškrcené sténání. Na žaludu se mu okamžitě objevila další vlhká kapka, jak se v něm mísila bolest s čistým fetišem.
„Řekla jsem, že budeš zticha,“ napomenula jsem ho chladně a opřela se kolenem o hranu matrace. „Promluvíš, jen když ti to dovolím. Každé další slovo tě bude bolet víc. Jasné?“
Tomáš jen zběsile přikývl, oči navrch hlavy. V koutě místnosti jsem slyšela, jak Monika prudce a hlasitě nasála vzduch. Ten pohled na jejího naprosto bezmocného muže, kterého sama připoutala a kterého teď cizí žena trestala na intimních místech, ji totálně paralyzoval. Namísto žárlivosti jsem v její tváři viděla čistou, hypnotizovanou fascinaci. Její rozkrok musel být v tu chvíli úplně durch.
Nadešel čas ukázat jim, proč jsem na ten inzerát odpověděla. Obkročmo jsem si sedla na Tomášovo břicho, naklonila se k němu a sledovala, jak se mu strachy i touhou rozšiřují zorničky.
Sledovala jsem Moniku. Seděla na židli, prsty zaryté do vlastních stehen, hruď se jí divoce zvedala a z tvrdých bradavek jí napínala krajku podprsenky. „Moniko,“ zavolala jsem na ni tiše. Trhla sebou, jako bych do ní pustila elektrický proud. „Ano?“
„Vstaň. Pojď blíž,“ pokynula jsem jí prstem, na kterém se leskl masivní stříbrný prsten. Poslechla okamžitě. Její tělo v mokrých černých kalhotkách se mírně třáslo, když udělala těch pár kroků k posteli. Voněla pižmem, strachem a divokým, neovladatelným ženským vzrušením.
„Klekni si sem. Hned vedle jeho boku,“ přikázala jsem a posunula se na Tomášově břiše o kousek výš, abych jí udělala místo. Monika klesla na kolena na drahý koberec. Byla obličejem jen pár centimetrů od Tomášova napjatého těla. Tomáš k ní otočil hlavu, v očích prosbu a odevzdání, ale ani jeden z nich se neodvážil promluvit. Moje přítomnost a ten krátký jezdecký bičík položený na Tomášově hrudi jim jasně připomínaly, kdo tady diktuje vzduch.
„Chtěla jsi ho vidět s jinou ženou, že ano?“ zašeptala jsem, sklonila se k ní a prsty jí zajela do vlasů, abych ji donutila zaklonit hlavu a podívat se mi přímo do očí. „Tak se nebudeš jen koukat. Pomůžeš mi.“
Monika nasucho polkla. „Jak... jak pomoct?“ „Chytni ho,“ přikázala jsem chladně. „Chci, abys ho vzala do ruky a připravila ho pro mě. Sleduj mě u toho. A ty, Tomáši, jestli vydáš jediný zvuk, víš, co přijde.“
Monikina ruka se váhavě zvedla. Sledovala jsem, jak se její pěst sevřela kolem jeho horkého penisu. Její jemné prsty obepnuly tu pulzující, tvrdou kůži. Tomášův úd byl horký, kluzký od předešlé tekutiny. Ten dotek byl pro oba šokem. Bylo to poprvé, co ho držela ne jako jeho manželka, ale jako moje služebnice, která plní rozkaz.
Pomalým, rytmickým pohybem ho začala dráždit, stahovala mu předkožku dolů a nahoru přes nateklý žalud. Tomáš pod popruhy zatínal zuby, hruď se mu divoce zvedala, ale pamatoval si na minulé plesknutí a držel jazyk za zuby. „Rychleji, Moniko. Flákáš to,“ napomenula jsem ji a zlehka jsem ji švihla bičíkem přes odhalené rameno.
Plesk.
Monika leknutím polkla vzlyk, okamžitě zrychlila a její prsty začaly pracovat s naprostou precizností. Na jejím zadečku se rýsoval čerstvý červený pruh, jak se jí kalhotky zařezávaly hlouběji mezi půlky. Sledovala jsem její obličej – byla v něm čistá fascinace, slzy na krajíčku, ale zároveň tak obrovské vzrušení, že se jí na hrudi a kolem krku objevily červené skvrny.
Když byl Tomáš na absolutním vrcholu připravenosti, jeho penis byl doslova obalený lepkavým kluzkým vzrušením, chytila jsem Moniku za ruku a rázně ji od něj odtrhla.
„Stačí. A teď se dívej sem,“ přikázala jsem a místo toho, abych zůstala otočená k Tomášovi, jsem se nad ním rozkročila obráceně. Otočila jsem se k němu zády, hýžděmi k jeho obličeji, abych seděla na koníčka v opačném směru – tváří v tvář přímo ke klečící Monice.
Rukou jsem si poodhrnula své černé kalhotky stranou. Můj vlastní klín už byl horký, úplně mokrý a připravený, leskl se v teplém světle ložnice.
Monika se nezmohla na slovo. Její ruka, teď už naprosto jistá pod vlivem mé autority, sjela dolů. Prsty sevřela jeho horkou kůži těsně u kořene. Naklonila se tak blízko, že cítila ten žár, a s očima upřenýma na mé intimní partie pomalu a přesně navedla žalud jeho penisu přímo mezi moje mokré pysky. Sledovala z deseti centimetrů, jak se mé tělo roztáhlo a s tichým, čvachtavým zvukem do sebe nasálo celou jeho délku. Ten pohled ji spaloval zevnitř.
Pomalu a nekompromisně jsem se na něj celou vahou posadila. Tomáš se pod tou vlnou rozkoše a tlaku prohnul v popruzích, černé pásy kolem jeho zápěstí hlasitě napjaly tkaninu, jak do něj hluboko vnikala moje zadní část těla.
Upřela jsem svůj přísný, dominantní pohled přímo do Monikiných vytřeštěných očí. „A teď, Moniko, si dej ty svoje kalhotky na stranu,“ poručila jsem jí chladným, velitelským hlasem, zatímco jsem pod sebou ucítila Tomášův první cukavý pohyb. „Chci, abys před mýma očima vzala svou buchtičku do ruky a začala si ji honit. Chci vidět, jak moc tě to vzrušuje, když šukám tvého manžela. Hned. A běda ti, jestli se opovážíš přestat.“
Monika polkla, eyes plné slz a absolutního fetišistického transu. Její ruka se okamžitě poslušně zaryla mezi její stehna. Poodhrnula tenkou, mokrou krajku černých kalhotek a její prsty se zabořily do vlastních horkých, úplně promočených pysků. Začala se divoce, rytmicky ukájet.
Začala jsem se na Tomášovi tvrdě a pravidelně pohybovat. Seděla jsem obráceně, takže Tomáš neviděl můj obličej, slyšel jen narážení mých hýždí o jeho pánev a čvachtavé zvuky našeho spojení. Celou svou pozornost jsem věnovala Monice. Viděla jsem každý její pohyb prstů, slyšela její zrychlený, přerušovaný dech.
„Líbí se ti to, Moniko?“ zeptala jsem se jí shora, zatímco moje mokré lůno při každém zdvihu hlasitě pleskalo o Tomášovo tělo. „Podívej se na to. Podívej se, jak hluboko ve mně je. Ty sama jsi ho k té posteli připoutala. Ty sama jsi mi ho tam zavedla a teď si u toho honíš klitoris, protože tě ta představa naprosto ničí.“
Monika se nedokázala nadechnout. Její ruka pracovala čím dál rychleji, boky se jí v kleče lehce pohupovaly v rytmu mých přírazů. Celá se třásla a hltala očima každý můj pohyb na svém manželovi. Její prsty byly lesklé od jejích vlastních šťáv. V téhle vteřině se její psychika definitivně zlomila. Přijala roli té, která slouží naší společné rozkoši a ukájí se na můj přímý rozkaz. Pohybovala jsem se na něm pomalu, plynule, a sledovala, jak Tomáš pod mým tlakem ztrácí zdravý rozum. Popruhy na jeho zápěstích skřípaly. Monika klečela hned vedle nás, její horký dech mě hřál na stehně a její prsty dráždily její nateklou buchtičku do naprostého šílenství. Byla blíž, než by jakákoliv jiná manželka kdy snesla. V ten nejlepší moment jsem se zastavila. Zůstala jsem sedět na něm, ale úplně nehybně. Tomáš prosebně zasténal, boky se mu instinktivně pohnuly nahoru, aby našel rytmus.
Plesk.
Můj bičík ho okamžitě zasáhl dozadu do stehna. „Nehýbej se, Tomáši. Dokud ti to nedovolím, jsi jen kus dřeva.“
Otočila jsem hlavu zpátky k Monice, která s ruku v rozkroku zalapala po dechu, jak jsem pohyb zastavila. „Ty nepřestávej, Moniko. Dělej. Chci, aby se tvůj muž udělal, ale ty mi ho tam udržíš. Chytni ho druhou rukou u kořene a druhou si dál hlaď rozkrok.“ Monika poslechla. Levou rukou pevně stiskla kořen jeho penisu, který byl teď nateklý na prasknutí, zatímco pravou rukou si dál s neuvěřitelnou intenzitou třela svou pulzující buchtičku.
„A teď ty, Tomáši,“ řekla jsem chladně do prostoru za sebe. „Můžeš se vystříkat. Hned teď. Ale jestli vydáš jediný hlasitý zvuk, slibuju ti, že tě odtud neodpoutám do rána. Chci absolutní ticho. Alex nemá ráda hluk.“ Tomáš zavřel oči. Monika ho stále držela a zběsile si prsty drala vlastní klín. Já jsem udělala dva prudké, hluboké, mokré pohyby dolů a to bylo všechno, co jeho napjaté tělo potřebovalo. Viděla jsem na Monice, jak napjatě sleduje Tomášovu reakci – naběhly mu žíly na krku, křečovitě sevřel prsty v pěst a pod černými popruhy se mu napjaly svaly na břiše.
Vystříkal se do mě. Divoce, v několika dlouhých vlnách, které jsem cítila hluboko uvnitř své touhy. Všechno proběhlo v naprostém, hrobovém tichu. Jen z jeho hrdla vyšlo těžké, trhané vydechnutí. Monika klečela u toho, prsty zaryté hluboko ve své mokré štěrbině, oči dokořán, a fetišisticky sledovala, jak se tělo jejího muže třese v orgasmu, který patřil mně. Ten pohled ji samotnou přivedl na absolutní vrchol, celá ztuhla, prohnula se v zádech a s tichým, udušeným vzlykem vyvrcholila přímo před mýma očima, zatímco její ruka křečovitě tiskla její vlastní rozkrok.
Když křeč pominula, zůstala jsem na něm ještě minutu sedět. Ložnicí znělo jen naše společné, těžké dýchání a pach sexu. Pak jsem se elegantně zvedla. Moje lůno bylo otevřené, teklo z něj ven Tomášovo sémě smíchané s mými vlastními šťávami a kapalo mu to po stehnech a na břicho. Podívala jsem se na Moniku, která stále klečela u postele, s mokrými prsty od Tomášova kořene i od své vlastní touhy. „Olízni si ty prsty, Moniko,“ přikázala jsem chladně a sjela po ní přísným pohledem. „Chci, abys ochutnala, co jsme spolu vytvořili. Do poslední kapky.“
Monika bez váhání zvedla ruku k ústům. Její rty se rozevřely a pomalu, odevzdaně si slízala z prstů všechen ten kluzký koktejl mých šťáv, Tomášova spermatu i svých vlastních šťáv. Zavřela u toho oči, na tváři se jí objevil výraz absolutního odevzdání. „Hodná holka. A teď to tady ukliď,“ poručila jsem.
Monika poslušně natáhla ruku a opatrně, s podivnou posvátnou úctou, vytáhla zvadlý, zplihlý penis svého muže ze mě ven. Byl celý mokrý.
Monika vzala z nočního stolku připravený kapesník. Ale nezačala u manžela. Nejdřív poklekla přede mě. Sklonila hlavu a neuvěřitelně jemně mi otřela můj mokrý, pulzující rozkrok. Zatímco mi čistila stehna od stékajících kapek, vzala jsem svůj bičík a přiložila jeho ledově chladnou plastovou rukojeť přímo na ten čerstvý, rozžhavený červený pruh na jejím zadečku. Monika pod tím chladným tlakem sykla, tělo se jí napjalo, ale nepřestala mě čistit. Ten kontrast bolesti a absolutní čisté služby ji držel v transu.
Teprve až když jsem byla naprosto čistá, otočila se k posteli. S hlubokou oddaností pak otřela Tomášův penis, stáhla mu předkožku, vyčistila žalud a utřela zbytek spermatu z jeho břicha. Udělala to automaticky, jako dokonalá, oddaná služebnice.
Přešla jsem ke svému kufříku, vytáhla z něj klíč od popruhů a hodila ho Monice k nohám.
„Odpoutej ho. Pro dnešek jste skončili,“ řekla jsem a začala se oblékat do svých šatů.
Ten večer změnil všechno. Když jsem o hodinu později odjížděla z jejich luxusní novostavby, Monika i Tomáš mě doprovázeli ke dveřím. Už to nebyl ten nervózní pár, co mě přivítal. V jejich očích byl klid, odevzdanost a neskutečné pouto. Monika měla stále na sobě ty zaříznuté, vlhké kalhotky, které jí připomínaly každou vteřinu její nové role.
Nebylo třeba nic říkat. Našli jsme svůj systém.
Dneska je to už půl roku. Jezdím k nim pravidelně každou druhou sobotu. Monika už dopředu ví, co má dělat – když zazvoním, Tomáš už leží nahý v ložnici a ona ho vlastníma rukama připoutává černými popruhy k posteli. Pak si sedne v těch svých upnutých krajkách, nechá se plesknout přes zadeček a čeká na svůj moment, kdy mi pomůže vzít si jejího muže, divoce si u toho před mýma očima honí svou buchtičku a pak mě s pokorou očistí. Každý z nás má v průměru tři úchylky. Tihle dva našli někoho, kdo jim je dokáže splnit na sto procent.
A pokud budete hodní, možná vám Alex příště poví ještě víc.
Podobne opowiadania
-
W piątek przyleciałem do Warszawy , miałem wrócić w poniedziałek ale postanowiłem zrobić żonie niespodziankę . Było jeszcze przed 17stą , wiec na pewno jest jeszcze w biurze , zawsze długo siedzi ,…
4 miesiące temu 1 451 4