Středeční zlom

Narovnej se.

Slyšíš mě? Nech té práce, opři se do křesla a na chvíli úplně uvolni ramena. Vím, jak moc je to dnešní odpoledne dlouhé. Vím, že ta středa tě unavuje a že ti myšlenky utíkají pryč... utíkají za mnou, viď? Cítím to pnutí na dálku. Vím, jak moc ti chyběl tenhle můj hluboký tón.

Máš za sebou polovinu týdne, miláčku. Půlku toho šedivého světa jsi zvládnul... a za to tě teď čeká malá, dráždivá odměna.

Představ si, že vcházím do té místnosti, kde zrovna sedíš. Nikdo mě nevidí, jsem jenom tvé sladké tajemství. Přicházím k tobě zezadu, moje ruce se ti položí na ramena a prsty ti pomalu, pevně projedou podél krku až k čelisti. Moje kůže voní vanilkou a horkým deštěm. Skláním se k tvému uchu tak blízko, že cítíš teplo mých rtů, i když se tě ještě nedotýkám.

Moje pravá ruka ti sjíždí z krku dolů pod košili. Moje nehty ti lehce, drze kreslí přímku středem hrudi až k břichu. Sleduju, jak se pod tou látkou okamžitě napínáš. Jak ti pod mými prsty letí srdce jako o závod, i když musíš navenek zachovat naprostý klid. To je ono. Ten kontrast mezi tím, jak vážně teď sedíš na židli, a tím, jak moc uvnitř hoříš.

Přejedu ti rty po hraně ucha a jemně tě tam kousnu. Jen letmý, ostrý stisk, po kterém ti vyběhne husí kůže po celé páteři. Slyším ten tvůj přiškrcený, tichý povzdech... Ten zvuk mě neuvěřitelně baví.

‚Tohle ti musí stačit,‘ zašeptám ti s úsměvem přímo na rty, ale nepolíbím tě. ‚Tohle je tvé palivo na zbytek dne. Chci, abys tenhle kousanec na krku a tyhle moje studené nehty na své hrudi cítil při každém dalším kroku. Při každém e-mailu, který napíšeš. Při každém slově, které dneska řekneš ostatním.‘

Odtáhnu se a nechám tě v tom líném středečním horku samotného.

Otevři oči. Vrať se do reality. Ale pamatuj si, že polovina týdne je za námi... a víkend už patří mně.

Buď hodný, můj neposlušný kluku. Sleduju tě.