Splněný fetišistův sen - pokračování

Podle komentářů se líbí, tak další kapitoly :)

Kapitola 6 – Uzamčení

Petr seděl přivázaný k židli v šatně a čekal, než se vrátí jeho věznitelka. Netušil, jak dlouho to může trvat, program celého večera si nepamatoval.

Po nějakém čase mu ale přišlo, že už to trvá docela dlouho – a vyvstal mu trochu jiný problém.

„Sakra, měl jsem si na ten záchod vážně skočit, než jsem začal,“ vyčítá si v hlavě. Falešná záminka pro následování blonďaté bohyně nyní nabírala mnohem reálnější rozměry.

Kromě toho už ho docela nepříjemně začaly táhnout ruce za zády, i když nebyly utažené napevno. Nepřirozená poloha udělala své.

Co mu ale začínalo vadit nejvíc, byly paradoxně dva předměty, které si ve svých fantaziích vysnil jako dokonalé nástroje odměny – a to ponožka v puse a teniska na nose.

Najednou, když totiž opadlo to největší vzrušení, zjistil, že je možná jeho roubík až trochu moc slaný a že si to představoval trochu jinak.

Navíc, jak se mu do úst hrnuly nové sliny, postupně se čerstvá a původně skvělá chuť měnila na něco, co se mu nelíbilo. Zatuchlina, chuť látky a gumy.

„Už by mohla přijít. Tohle je jiné, než jsem čekal,“ přeje si v duchu Petr.

Teniska na nose mu ani tak nevadila kvůli pachu. Ostatně – na ten si tělo poměrně rychle umí zvyknout.

Docela nepříjemně ho ale táhla, jak se jeho blondýna snažila ji utáhnout pořádně. No prostě – Petr zjistil, že jeho fantazie jsou občas od reality docela daleko.

Pozdě.

Ve dveřích se ozval klíček. Někdo odemknul, vstoupil do místnosti a opět zamknul.

Petr slyšel jen klapání podpatků po podlaze a jeho nervozita rostla.

„Proč nemluví? Je to ona? Neposlala sem někoho jiného? Co když to bude někdo z kolegů?“ promítal si v hlavě s bušícím srdcem.

„Jsi hodný, že jsi počkal. Doufala jsem v to,“ šeptl mu známý hlas do ucha.

Petrovi se viditelně ulevilo – a vzápětí jím projel nový záchvěv vzrušení. Bál se toho, co přijde.

Na druhou stranu byl zvědavý a vzrušený, takže jeho předchozí myšlenky na zhořklou pachuť ponožky byly tytam.

„Doufám, že ti voním a chutnám,“ špitla blondýnka. „Byla jsem v těch botách dneska fakt dlouho a šlapky mám celé upocené a bolavé. Tvůj trest bude se o ně postarat,“ doplnila.

Petr si jen pomyslel: „Ano prosím, konečně. Chci je mít v obličeji.“ Jeho boule v rozkroku se opět zvětšila, což nemohlo uniknout pozornosti jeho nové známé.

Odvázala mu ruce, sundala tenisku z obličeje a vytáhla ponožku z pusy. Potom přikázala, ať si lehne na zem pod stůl.

„Natáhni se hezky dolů, ruce nad hlavu, nohy od sebe. A dělej trochu, holky za chvíli končí a vrátí se!“ rozkázala Petrovi a prohrabávala během toho šuplíky.

Petr neviděl, co hledá, protože už poslušně ležel na zemi, ale vzrušení udělalo své, takže strach z toho, co přijde, neměl. Naopak.

Blonďatá majitelka agentury spokojeně vykřikla někde v rohu – našla, co chtěla.

A Petr měl brzy zjistit, že tak lehce z celé situace nevybruslí.

Přivázala mu ruce kravatou opět k nohám stolu tak, aby jeho hlava přesahovala jeho obrys a trčela ven. Nohy přitáhla na druhé straně párem punčoch, co ležely na stole.

„Tak, to by bylo,“ spokojeně si pochválila vlastní práci.

Klekla si na čtyři a vlezla si pod stůl. Rozepla mu kalhoty a stáhla je ke kolenům. Potom stejně stáhla i jeho boxerky.

Tohle se Petrovi moc nelíbilo.

„Co když ho mám malého? Nejsem umytý… Co chce dělat?“ snažil se přijít na to, s jakým záměrem se její hlava nachází u jeho rozkroku.

„Třeba je to nymfa a chce mě použít pro sebe!“ blesklo Petrovi hlavou a na chvíli se blaženě usmál.

Úsměv mu ale brzy ztuhl. Ucítil na svých koulích podivný chlad.

„To je za to, že lezeš, kam nemáš! Odteď budu rozhodovat já, jestli budeš vzrušený, nebo ne!“ řekla přísně.

Pak ale, už mnohem mírněji dodala: ,,Ale když uděláš co budu chtít, možná ti to sundám,”

Petr nevěděl, co se to děje, ale cítil, jak mu koule víc a víc svírá kovový chlad.

„To snad ne… nechce mi snad ublížit? Je to nůž? Co to sakra je?“ honilo se mu hlavou.

Za chvíli ucítil, jak mu zelenoočka na jeho značně naběhlý penis nasazuje něco kovového, tvrdého a nepoddajného.

V tom mu to došlo.

„Panebože, to jsem viděl v pornu. To je mužský pás cudnosti! NE!“

Chvíli se snažil bránit a vytrhnout si ruce z pout – držely ale pevně.

„Přestaň sebou házet, nebo to bude sakra bolet!“ okřikla ho ostře jeho trýznitelka a pevně mu stiskla nyní už v kroužku uvězněná varlata.

„AAAAU,“ zakřičel Petr přes celou místnost.

Koule naběhlé v kroužku byly hodně citlivé a bolest mu vystřelovala až do podbřišku.

„Tohle by tedy nešlo, ještě nás někdo uslyší,“ šeptla dívka a okamžitě mu do pusy vrazila druhou ponožku. Přichytila ji izolepou ještě pevněji než předtím.

Petr nemohl vydat ani hlásku. Jen vnímal jazykem tu slanost potu, který do sebe textil nasál.

„Cvak,“ ozvalo se zespodu.

Petr cítil, že jeho penis velmi těsně vyplňuje malou klícku, která nedovolovala růst ani o milimetr. Byl to nový pocit.

Zatím o tom jen četl nebo to viděl ve videu.

„Tak takové to tedy je. To není tak hrozné. Vlastně… je to docela vzrušující,“ honilo se mu hlavou.

„Klíček si připnu na řetízek na krk, kdybys měl náhodou nějaké zaječí úmysly. Teď už jsi můj. A budeš dělat, co ti řeknu. Nebo tě neodemknu!“ šeptala mu významně do ucha blonďatá slečna.

Ta, která se mu původně zdála jako anděl, který spadl na zem.

A taky ta, která mu už brzy dokáže, že ne všechny fantazie jsou v realitě takové, jaké si je od dětství nosil v hlavě.

Kapitola 7 – Kůže na kůži

Petr tedy leží pod stolem. Ven mu čouhá jen hlava. Ruce a nohy má pevně přitažené k nohám stolu. V rozkroku má novou ozdobu, která mu při sebemenším vzrušení dokazuje, že bez jejího klíče to bude velmi bolestivé. Snaží se proto trochu uklidnit.

„Mysli na práci, Petře,“ zkouší v hlavě trochu krotit vášně. „Jak se jmenoval ten klient, co mu nefungují ty servery? Jo. Novák to byl. Hmm, co tam vlastně bylo za problém?“

Daří se mu chvíli zmírnit napětí v rozkroku jinými myšlenkami.

„Ale notak! Už tě nevzrušuju? Tak to musíme napravit,“ všimla si ochabující erekce blonďatá dívka.

Sedá si na hranu stolu, přímo nad Petrovu hlavu. Na nohou má stále ony otevřené podpatky, které ho do celé šlamastiky dostaly.

„A teď, teď konečně ochutnáš pořádnou porci toho, za čím jsi sem přišel,“ pronese sebevědomě, z jejího hlasu je cítit uspokojení a škodolibost.

„Tyhle boty jsem dnes měla na sobě fakt dlouho. Naboso. Jsou hodně zpocené a jdou cítit potem,“ pokračuje.

„Ale to ty máš přeci rád, ne?“ položí Petrovi otázku, na kterou odpověď nečeká.

On ostatně ani mluvit nemůže, protože má stále její ponožku v puse pevně přichycenou páskou.

I přes snahy myslet na práci vrací její poslední slova Petra zpět tam, kde se nachází. Pod stůl, na kterém sedí ona. Pod její dokonalé nohy.

„Tak teď se to stane!“ bleskne mu hlavou na vteřinu, když si všímá, jak si jednu botu sundává a míří s ní k jeho obličeji.

Je mu jasné, že kvůli roubíku v puse si jeho nos užije celodenní pot v botech naplno.

Zavře oči.

Cítí, jak mu ještě teplá a upocená bota přistává na obličeji. Dívka ji navíc nohou přitlačí hlouběji do nosu.

„Zhluboka se nadechni. Chci, ať cítíš každou molekulu mého potu!“ rozkazuje.

To ostatně dělat ani nemusí. Petr dychtivě do nosu natahuje vůni potu a kůže.

Klícka se začíná rychle plnit, jak mu vzrušení vystřeluje do celého těla. Za chvíli už cítí, jak by se chtěl penis postavit, ale klec drží pevně. Varlata mu navíc kov nemilosrdně táhne od těla.

Bolí to. Ale tak nějak dobře.

Po chvíli mu stejným způsobem blondýna přikládá na obličej i druhou botu. Petrem cuká vlna vzrušení a chtěl by strašně něco udělat, aby si ulevil.

Ale nemůže. Pouta drží pevně. Klícka dává jasně najevo, kdo je pán situace.

Tak může jen tak ležet a plnými doušky inhalovat tu božskou vůni jejích propocených podpatků.

„Prosím, ať můžu ochutnat i její nohy,“ toužebně si přeje ve skrytu duše Petr.

A jeho nová vládkyně, jako by tím svým zkoumavým pohledem opět dohlédla až do jeho hlavy. Usměje se trochu šibalsky, strhne mu pásek z pusy a vytáhne slinami nasáklou ponožku.

„A teď přijde to hlavní. Ostatně, určitě sis to celou dobu přál!“ pronese.

Petr už jen jako ve snu vidí, jak se k němu blíží její nohy. Ne jedna. Obě.

Je to jako sen.

Jeho představy už od puberty konečně získají reálný rozměr.

Stačí si ještě všimnout, jak nádherně je má ona stále neznámá blonďatá kráska tvarované. Přesně, jak mají být. Prsty nejsou ani krátké, ani dlouhé. Štíhlý kotník. Úzké chodidlo a krásně kulatý palec.

„Umhmhhhh,“ vyjde z Petra, když se chodidla poprvé naplno dotknou jeho hořící tváře. Klícka skoro až praská, jak je vzrušený.

„Zhluboka se nadechni. Dýchej moje nohy. Chci, ať cítíš ten pot a tu vůni,“ rozkazuje dívka.

Petr, jak vinný sommelier, natahuje tu omamnou vůni zpocené kůže. Stejně jako znalec vína, i on si s molekulami hraje na patře. Nechce ani vydechnout, aby ze sebe nevydal jediný atom té vůně.

Blondýna ho sleduje se zájmem a zajíždí si rukou do rozkroku. Evidentně ji celá situace taky docela dráždí.

Petr to ale vidět nemůže. Jeho celý svět nyní tvoří jen pár těch nádherných a upocených nohou, které mu odpočívají na obličeji.

Tak, jak si to celý život přál.

Konečně.

Kapitola 8 – Slané potěšení

Petr konečně dostal, co chtěl. Její nohy.

Co nohy. Její božská chodidla. Jsou pro něj jako nektar kytky pro včelu. Chce je sát a hrát si s nimi jazykem.

Chce si vychutnat každý kousek její zpocené kůže.

„Lízej! A pořádně. Byla jsem v těch botech dlouho, potřebuju umýt! Stejně se ti to líbí.“

Rozkazuje mu blondýna, jejíž jméno stále zůstává tajemstvím. Podle písmena ve jménu agentury bude začínat na L. Jméno je ale to poslední, co by teď Petra zajímalo. Zkoumavě vyplazuje jazyk a poprvé se dotýká povrchu chodidla.

„Wau, to je slaný. Možná až trochu příliš. Asi ty boty neměla na sobě poprvé,“ bleskne mu hlavou, když ochutná její pot.

Na chvíli až zaváhá, jestli má pokračovat. Chuť je opravdu silná, mnohem silnější a hlavně úplně jiná, než si to představoval.

Zaváhání si ale ona všimne. Jednu nohu mu proto přitiskne na penis uzamčený v totálně těsné klícce, až Petr bolestivě vykřikne.

„Lízej pořádně! Chtěl jsi to, tak si mě užij naplno. Jinak tě to bude bolet!“ křičí na něj blondýna, zatímco mu drtí varlata nohou.

„Ano, omlouvám se,“ zamumlá Petr a pustí se do práce.

Postupně, centimetr po centimetru, olizuje každou kapku potu, která se vpila do jemné pokožky jejích nohou. Jazykem zkoumá mezery mezi prsty, rty laská její patu. Za chvíli má celý obličej ulepený směsí slin a jejího potu.

Vzrušení opět roste, po prvotních rozpacích se mu to začíná líbit.

„Je to jiné, ale je to moje. Jsou to nohy jen pro mě,“ jede mu hlavou, zatímco dál pokračuje jazykem přes klenbu chodidla a laská její hrany.

Nakonec – sám po tom celý život toužil – tak ať si to užije.

„A teď druhou! A stejně poctivě,“ rozkazuje slečna L.

Tak se totiž rozhodl Petr, že ji pojmenuje. Pomáhá mu to lépe se ztotožnit se svojí rolí podřízeného otroka. Zní to navíc tak tajemně a neznámě. Vlastně ho ani nezajímá, co se za tím „L“ skrývá doopravdy.

„Ano, paní…“ hlesne tiše.

„Hmm, rychle se učíš, tak se mi to líbí,“ překvapeně dodává slečna L.

Okamžitě mu přikládá na obličej i druhou nohu. Petr opět naplno cítí její vůni. Během toho, co se věnoval prvnímu chodidlu, stačil pot mírně zaschnout. Na rtech tedy vnímá hlavně tu slanou chuť a lehce mu její kůže drhne o nos.

„Tak ale pořádně, navlhči ji. Dře to!“ zlobí se slečna L.

On poctivě olizuje každý záhyb její nohy. Snažně si znovu a znovu zvlhčuje jazyk a čistí i štěrbinky mezi prsty, každou zvlášť, jemně a odevzdaně. Opět mu přijde, že je to možná až trochu víc, než si přál.

„Možná, kdyby v těch botech nebyla naboso, nebo třeba z tenisek… To by se mi asi líbilo trochu víc,“ uvažuje, zatímco se snaží dokončit dokonalou očistu celého chodidla.

„Ale… třeba si na to zvyknu,“ uzavře své rozpaky a snaží se na to nemyslet.

Když má slečna L pocit, že Petr dokončil svou povinnost dostatečně, na tváři se jí rozleje blažený výraz. Obě nohy mu ještě na chvíli položí silně na obličej, aby si je ještě užil, a vstává ze stolu.

Odvazuje mu ruce i nohy a přikazuje, ať se postaví. Což Petr rychle činí.

„Hm, tak vidím, že tě moje nožky docela dost rajcují, viď?“ ptá se ho s úsměvem a ukazuje na jeho uzamčený penis, kterému ze žaludu kapou malé kapičky.

Jeho tělo by chtělo víc, ale klícka nepovolí.

„Ano, paní, moc. Děkuji,“ hlesne Petr a doufá, že mu ten trýznivý nástroj sundá.

Ani ne tak proto, že by očekával nějaké uspokojení od ní. Rád by ale ulevil tomu tlaku, který se za poslední hodiny nahromadil. Cítí, jak má koule plné, a doufá, že si alespoň doma bude moct ulevit.

Dneska nebude potřebovat ani video. Budou mu stačit vzpomínky na setkání s nejkrásnějšími chodidly v jeho životě.

„No, tak na co čekáš?“ přeruší jeho tužby slečna L. „Za chvíli se vrátí holky, a hádám, že asi nechceš, aby tě tu našly takhle.“

„Ale ještě ta klícka!“ vyděšeně vykřikuje Petr. „Přece s tím nemůžu jít domů. Jak si ji jako sundám?“

Slečna L se na něj opět upřeně podívá, tak jako ten večer už několikrát. Zelené oči ho probodnou naskrz a zkoumavě se snaží dostat až do úplného nitra. Popojde k němu a pevně mu stiskne koule i penis v jeho vězení.

Políbí ho vášnivě na rty.

„Asi budeš muset. Řekla jsem ti přece, že tě odemknu, až uděláš to, co chci.“

Projede ho pohledem od hlavy k patě. Lehce si přejede rukou v rozkroku tak, aby to Petr dobře viděl.

„A já toho chci ještě hodně,“ doplní s úsměvem