Blížil se velký sraz sportovních vozů, jehož součástí byly i závody. Pečlivě jsem se na něj připravoval, aby bylo všechno perfektně seřízené a nablýskané. Když jsem vyjel z garáže, ještě jsem auto pořádně prohnal po dálnici. Při zastávce na svačinu jsem narazil na pár starých sportovních veteránů. Jeden z nich řídila překrásná holka. Měla skvělou postavu – pevný zadeček a plný dekolt, který nešel přehlédnout. Sice jsme zavadili pohledem jeden o druhého a usmáli se na sebe, ale ona se hned zase soustředila na cestu a odjela. Řekl jsem si, že asi nemá ráda kluky v moderních sporťácích, a vyrazil jsem taky.
Na srazu jsem zahlédl stejné auto, jaké řídila ona, ale ji samotnou jsem nikde neviděl. Říkal jsem si, že je to asi jen podobný kousek. Zrovna když jsem se začal chystat na závod, najednou ke mně přišla.
„Ahoj. Ty s tím jako umíš závodit?“ zeptala se trochu namyšleným tónem.
Docela mě to vykolejilo. Než ze mě vypadlo jediné slovo, jen se ušklíbla a odcházela pryč. Takhle to nenechám, řekl jsem si. Vždyť jsem tenhle závod vyhrál už dvakrát za sebou! Srovnal jsem se a odjel na start.
Na startu jsem zjistil, že sedí za volantem jiného auta. Postavila se s ním přímo vedle mě, stáhla okénko a prohodila: „Kvůli tobě jsem si půjčila tohle fáro. Jestli nade mnou vyhraješ, tak se s tebou vyspím.“ Zatáhla okénko dřív, než jsem stačil cokoliv říct. Tři, dva, jedna, odstartováno!
Celou dobu jsme se přetahovali o první a druhé místo. Když zbývala dvě kola do konce, nasadil jsem turbo a ujel jí. Setkali jsme se až v cíli.
„Byl jsi dobrej a vytrvalej,“ uznala. „Zajímalo by mě, jestli jsi takový i v posteli. Ale tam mě jen tak stejně nedostaneš.“
Zarazil jsem se: „Proč jsi mi tedy na startu řekla, že když nad tebou vyhraju, tak se se mnou vyspíš?“ „Snad sis nemyslel, že se vyspím s každým, kdo nade mnou vyhraje závod? Nejsem žádná coura,“ odsekla.
„Ne, počkej,“ bránil jsem se, „já to nebral vážně. Jen mě fascinuje, jak taková krásná holka umí řídit podobný sporťáky.“
„Když v tom někdo vyrůstá odmalička a hrabe se v motorech, tak se nikdo nemůže divit,“ pokrčila rameny.
„To chápu,“ přikývl jsem a rovnou ji pozval na kafe. „Si myslíš, že když mě pozveš na kafe, že ti jako dám?“ rýpla si.
„Ne. Ale mohli bychom si popovídat o motorech.“ „Tak dobře,“ souhlasila nakonec. „Ale to kafe si zaplatím sama.“
Když jsme si sedli ke stolu, podívala se na mě. „Hele, já se vlastně nemám bavit s cizími lidmi.“
V tu chvíli mě trklo, že jsme se vlastně vůbec nepředstavili. „Promiň, myslel jsem, že to už máme za sebou. Já jsem Oliver.“
„A já Sabina.“
„To je moc pěkné jméno,“ usmál jsem se.
„Tohle říká každý chlap,“ protočila panenky.
Z rozhovoru o autech vyplynulo, že se opravdu ráda vrtá ve starých autech. Přiznala, že se jen vsadila s kamarády – chtěla mě vyprovokovat k divoké jízdě a porazit mě. Nečekala ale, že v závěru použiju turbo. Poté jsme se rozešli ke svým plechovým miláčkům. Říkal jsem si, že je to sice fajn holka, ale o sex prostě nestojí.
Cestou domů jsem najednou uviděl jejího veterána odstaveného u krajnice. Zastavil jsem. Hrabala se v motoru a byla už celá špinavá od šmíru.
Když jsem k ní přišel, hned mě odpálkovala: „Já od tebe nepotřebuju pomoct, zvládnu to sama.“
„Myslíš? I když ti teče ven benzín?“ nadzvedl jsem obočí.
„A kurva!“ zaklela. Podívala se na moje auto a dodala s tím svým typickým sarkasmem: „To tvé moderní vozítko mě jako má utáhnout?“
„Myslíš, že tě neodtáhnu?“ vrátil jsem jí to.
Začalo se smrákat. Domů bychom to do tmy rozhodně nestihli. Zapřáhl jsem ji a odtáhl k nejbližšímu hotelu. Byl to sice menší podnik, ale na recepci nám oznámili, že mají volný už jen jeden dvoulůžkový prezidentský pokoj.
Podívala se na mě pohledem, který jasně říkal, že jsem se snad zbláznil, jestli to chci vzít. Ale když pak zkontrolovala svůj odraz a viděla, jak je špinavá, otočila se na recepční: „Tak nám ho tedy dejte.“ „To jako vážně?“ vyhrkl jsem.
„Jsem špinavá, potřebuju se nutně vykoupat,“ odsekla.
Polkl jsem. Bude to s ní asi hrozná noc. O sex očividně nestojí, s tím jejím zvláštním humorem mi ho prakticky zakázala – a já si říkal, že to vlastně vidím stejně. Zatím.
Jakmile jsme vešli do pokoje, Sabinina nálada se zničehonic proměnila. Její předchozí odtažitost byla ta tam.
„Jdu se vykoupat,“ oznámila a vrhla na mě nečekaně šibalský pohled.
Já si mezitím sedl na okraj postele jako úplná trubka a v duchu si opakoval, že tohle bude vážně dlouhá noc. Uběhlo sotva pár minut, když se z koupelny ozvalo: „Olivere!“
Zvedl jsem se a nakoukl dovnitř. Stála tam, úplně nahá přímo pod proudem vody. Než jsem stihl vůbec nějak zareagovat, popadla sprchovou hlavici a namířila ji rovnou na mě. V mžiku jsem byl durch mokrý. „Ty se sprchuješ oblečenej?“ zasmála se provokativně.
Došlo mi, že veškeré její předchozí rýpání byla jen předehra. Beze slova jsem ze sebe začal shazovat mokré věci. Jakmile jsem byl hotový, natáhla ruku a stáhla si mě k sobě do sprchy.
Voda nám stékala po tělech a my se začali dychtivě hladit a objímat. Byl jsem vzrušený tak, jako snad ještě nikdy předtím. Vzal jsem Sabinu do náruče, vynesl ji ze sprchy rovnou do postele a tam jsme se vášnivě milovali skoro celou noc.
Ráno mě probudily sluneční paprsky a povědomá vůně čerstvé kávy. Otevřel jsem oči, zamrkal a rozhlédl se po pokoji. Sabina už byla na nohou. Měla na sobě své včerejší oblečení, pořád trochu umazané od šmíru, a seděla v křesle u okna s hrnkem v ruce. Vypadala zatraceně sexy.
Když viděla, že jsem vzhůru, ten její typický drzý úsměv se jí okamžitě vrátil na rty.
„Dobré ráno, závodníku,“ prohodila a usrkla z hrnku. „Musím uznat, že v posteli to turbo naštěstí nepotřebuješ. Výdrž by ti šla.“
Rozesmál jsem se, protáhl se a pohodlně se opřel o polštáře. „Takže to znamená, že to včerejší pozvání na kafe už konečně bereš na milost?“
„Jo,“ mrkla na mě. „Ale to svoje si pořád platíš sám. Tak se zvedej a oblékej, včera jsme nedodělali ten můj motor a samo se to neopraví.“
Musel jsem se usmát. Byla to prostě Sabina. Žádná zbytečná romantická klišé, jen vůně benzínu, kávy a příslib další skvělé jízdy.
