Prisla mi od tebe tahle zprava 😶😶‍🌫️

Nevím, co jsem vlastně zač. Možná pijavice, možná člověk, který dělá chyby častěji, než by chtěl. Jen vím, že když se podívám na tebe, všechno přestává být tak jednoduché.Ty jsi hodná. Skvělá. Přesně taková holka, kterou by si každý přál mít ve svém životě. A já pořád nevím, jestli si tě vůbec zasloužím. Říkám, že hledám něco opravdového. Já si dlouho myslel, že to nehledám... ale možná jsem jen lhal sám sobě. A možná jsem to našel právě v tobě. To už se asi nikdy nedozvíme, protože někdy se člověk bojí udělat ten poslední krok.Mám pocit, že jdu po cestě, o které ani nevím, jestli vede ke světlu, nebo do tmy. Jenže když jdeš vedle mě ty, najednou mi připadá, že na tom vlastně nezáleží.Nejsi pro mě jen kamarádka... ale kdykoliv se na tebe podívám, cítím, že je v tom něco jestě více..Něco, co neumím pojmenovat.Něco, co neumím dát najevo. A právě proto si připadám jako naprostý kretén.Mám tě moooc rád.Možná víc, než bych kdy dokázal říct nahlas. Když jsi blízko, svět se na chvíli zastaví. Tvůj úsměv, tvůj pohled, tvoje blízkost... to všechno ve mně probouzí něco, co jsem dlouho necítil. Toužím tě obejmout, přitáhnout si tě k sobě a jen mlčky vnímat, že jsi tady semnou... Cítit tvoji vůni, tvoje teplo a na malou chvíli zapomenout na celý svět.A víš, co je na tom nejhorší? Že z tebe mám občas i strach. Ne proto, že bys mi chtěla ublížit, ale protože máš sílu změnit můj život jediným slovem.Dokážeš mě rozesmát, rozhodit, donutit přemýšlet... a hlavně mi na tobě mooc záleží mnohem víc, než jsem si kdy chtěl připustit.Možná nikdy nebudu umět všechno říct správně. Možná budu dál dělat chyby.Ale jednu věc chci, abys věděla.Mám tě šíleně mooc rád. Opravdu. A pokaždé, když to říkám, znamená to víc, než se dá schovat do obyčejných slov..