Náš zážitek z alba s přítelkyní

Zdravím, ráda bych se s vámi podělila o náš zvrhlý příběh ze kterého máme album. Já (Kája) A Valerie.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsme se s Valerii vydaly do staré opuštěné budovy na kraji města. Mělo to být jen další dobrodružství. Vzaly jsme baterky, telefony a smály se tomu, jaké historky se o tom místě vyprávějí. Moc jsem se bala protoze jsem stydliva ale ona je opravdu vice odvazna nez ja.....
Už když jsme vstoupily dovnitř, něco mi nesedělo.
Valerie byla neobvykle tichá. Zatímco já si prohlížela oprýskané stěny a rozbitá okna, ona jen mlčky stála a dívala se do temné chodby. Na tváři měla zvláštní úsměv, který jsem u ní nikdy předtím neviděla.
„Pojď za mnou,“ řekla klidným hlasem.
Následovala jsem ji do vyššího patra. Čím dál jsme šly, tím byla budova temnější a chladnější. Na zemi ležely střepy, starý nábytek a rezavé kusy kovu. Každý náš krok se hlasitě rozléhal prázdnými chodbami.
„Jsi nějaká zamlklá,“ poznamenala jsem.
Neodpověděla.
Jen se na mě podívala zvláštním pohledem, ze kterého mi přeběhl mráz po zádech.
Po několika minutách jsme došly ke starým kovovým dveřím. Byly pootevřené.
„Tady to je,“ zašeptala.
Nevěděla jsem, co tím myslí, ale vešla jsem za ní dovnitř.
Místnost byla úplně prázdná. Žádná okna. Jen betonové stěny a pach vlhkosti.
Najednou jsem za sebou uslyšela hlasité bouchnutí.
Otočila jsem se.
Valerie právě zavřela dveře a opřela se o ně.
„Co děláš?“ zeptala jsem se nervózně.
Místo odpovědi se jen usmála.
Pak otočila starým rezavým zámkem.
Ozvalo se hlasité cvaknutí.
„Přestaň si dělat legraci,“ řekla jsem a rychle došla ke dveřím.
Vzala jsem za kliku.
Nepohnula se.
„Otevři!“
Na druhé straně bylo několik vteřin úplné ticho.
Pak jsem uslyšela její hlas.
„Říkali, že tahle místnost nemá ráda návštěvy.“
V tu chvíli mi zhasla baterka.
Místnost pohltila naprostá tma.
Začala jsem bušit do dveří a volat její jméno, ale nikdo neodpovídal.
Jen z druhé strany chodby se ozývaly pomalé kroky, které se pomalu vzdalovaly.
Zůstala jsem sama.
Aspoň jsem si to myslela.
Po několika minutách jsem uslyšela tiché nadechnutí.
Jenže ne od dveří.
Přímo za svými zády.
Pomalu jsem se otočila.
Ve tmě nebylo nic vidět.
Jen jsem cítila, že v té místnosti už nejsem sama.
A pak se ozval tichý šepot:
„Neměla jsi sem chodit...“
* SEXUÁLNÍ ČÁST ZDE:
„Co to děláš?“ zeptala jsem se a otočila se k ní. Valerie těsně u mě, její rty se lehce usmívaly v tom šeru. „A já už to nevydržím… celou dobu, co jsme tady jsem na tebe myslela takhle.“
Než jsem stihla cokoli říct, přistoupila blíž. Její ruce se mi položily na hrudník, prsty mi přejely přes tričko. Cítila jsem teplo jejího těla. Přitáhla mě k sobě a políbila mě – ne něžně, ale hladově, jako by čekala na tuhle chvíli měsíce.
„Pššt… nech mě,“ zamumlala mi do ucha, když jsem se lehce odtáhla Její prsty sjely níž, přes břicho, až k opasku. Jedním rychlým pohybem mi rozepnula kalhoty. Její dlaň se mi vklouzla dovnitř a obemkla mě pevně, teplá a odvážná.
Zasténala jsem, když začala pomalu pohybovat rukou. nejdřív jemně, pak silněji. Její druhá ruka mi zajela pod tričko, nehty mi lehce škrábaly po zádech. Byla tak blízko, že jsem cítila její dech na krku.
„Líbí se ti to?“ zašeptala a zrychlila. Kolena se mi podlomila, opřela jsem se zády o studenou zeď. Místnost byla plná jen našeho dechu a toho vlhkého, rytmického zvuku její ruky.
Přitiskla se ke mně celým tělem. Cítila jsem její ňadra přes mikinu, jak se o mě tře. Její rty mi sjely po krku, kousala mě zlehka, zatímco její prsty pracovaly rychleji. Byla neúprosná – přesně věděla, jak mě dostat na hranu.
„Chci tě slyšet,“ řekla tiše a přitlačila prst hlouběji silněji. „Řekni, jak je ti dobře…“
Nemohla jsem už mluvit souvisle. Jen jsem zasténala její jméno, když mě to přemohlo. Celé tělo se mi napjalo, nohy se mi třásly a ona mě držela pevně, dokud jsem se neudelala do její dlaně s hlasitým, dlouhým sténáním.
Ještě chvíli mě držela, pomalu mě hladila, dokud jsem se nezklidnila. Pak se usmála, olízla si prsty a podívala se mi přímo do očí.
„Tohle byla teprve první půlhodina,“ zašeptala. „Klíč mám schovaný… a my máme celou noc.“