Nevinná

Seděla naproti mně a dělala, jako by vůbec netušila, co se mi honí hlavou. Jenže moc dobře věděla, co dělá. Ten její pohled, lehký úsměv a způsob, jakým si pomalu přehodila nohu přes nohu, mě nenechával v klidu.

„Na co tak koukáš?“ zeptala se nevinně.

„Na tebe,“ odpověděl jsem bez přemýšlení.

Usmála se ještě víc. Vstal jsem, pomalu k ní došel a zastavil se těsně před ní. Neuhýbala pohledem. Naopak. Dívala se mi přímo do očí, jako by čekala, co udělám.

Položil jsem jí ruku na tvář a palcem přejel po rtech. Na chvíli zavřela oči. Přitáhl jsem si ji blíž a políbil ji. Nejdřív jemně, pomalu, jako bych si ten okamžik chtěl užít co nejdéle. Jenže ona mě chytila za košili a přitáhla si mě ještě blíž.

V tu chvíli už nebylo potřeba nic říkat.

Cítil jsem její dech na krku, její ruce na zádech a vůni, ze které se mi motala hlava. Každý její dotek mě nutil zapomenout na všechno kolem. Byli jsme tam jen my dva a napětí, které mezi námi bylo už od chvíle, kdy přišla.

Naklonil jsem se k jejímu uchu.

„Víš vůbec, co se mnou děláš?“ zašeptal jsem.

Podívala se na mě tím svým pohledem a tiše odpověděla:

„Moc dobře.“

Pak mě znovu políbila. Tentokrát už bez váhání.