Začátek všeho

Úkol zněl jasně. ,,Napiš o našem setkání povídku."

Má odpověď. ,,Kolik mám času Pane?"

,,Do středy!"

No, těžší úkol by se pro mě asi těžko hledal. Nicméně Pan si to přeje, a já jako hodná holka to ráda splním. A to bez odmlouvání.

Celé to začalo celkem nedávno. Na jedné nejmenované stránce, kterou všichni známe, si často pročítám povídky. Dopisování mě tam úplně nebere. Asi jsem staromódní, z fotek penisů se nekácím. Baví mě číst tajně tajné vášně a sny jiných lidí, exkurz do nejniternějších tužeb, ale i plytké chvástání. Pak jsem něco našla. Ta povídka byla jiná. Jednoduše jiná. Zaujala mě, a tak jsem klikla na autora. Vida, další povídky a také velmi vydařené. Čas tak nějak plynul a ani nevím proč, ale pořád jsem se k těm povídkám vracela. Hm…, co teď ? Napsat mu a být za další blbku v řadě? No proč ne, na to já jsem expert. A co si budeme povídat, který chlap by nechtěl číst slova chvály na jeho spisovatelské umění, že?

K mému velkému překvapení autor celkem záhy odpověděl. Vida, konverzace zahájena... bylo to zvláštní, ... na místě, kde se diskuse zahajuje DICKobrazem nebo nabídkou kvalitního sexu jsem nějak nevěděla jak dál. Tak daleko, že by odpověděl, anebo dokonce nebyl hned rozpoznatelným úchylem, jsem to nedomyslela. Nicméně pak se chytil. KOTLETA.

Jako by to bylo nějaké zázračné heslo. (mezi námi, myslím že samotný Kotleta by z nás měl velkou radost.)

Naše psaní šlo tak nějak ráz naráz. Od nevinného doporučení i jiných skvělých autorů, až po debatu ohledně sexu. Nesmírně mi imponoval, chytrý, vtipný. Velmi rychle jsme zaujali své role a pochopili toho druhého. Po dlouhé době jsem usínala spokojená a s blaženým výrazem ve tváři.

Druhý den se ozval sám. Měl spoustu otázek a nutil mě přemýšlet nad sebou samotnou. Jsem vodnář, takže už z té podstaty o všem přemýšlím daleko více než je nutné.

Pak přišla studená sprcha. ,,Co takhle představa dominantního páru? Mít Pána a Paní?"

Jestli mám z něčeho strach, tak je to z velkých pavouků, klaunů, a z žen. Uznávám, že strach z žen je asi nejvíce racionální. Shrnu to, špatné zkušenosti. Hodně špatných zkušeností.

Moc dobře si uvědomuji, že teď stojím na rozcestí. Buď vše, anebo nic. Ne, nebudu posera. Chci HO.

Dny plynuly. Navázali jsme společnou konverzaci a já se příjemně uvolňovala. Zjistila jsem, že jsem poznala dva velice milé a zajímavé lidi. Jako bych je znala už dávno, a jen jsme si na sebe vzpomněli. Jak by poznamenal Dušek - to jen kousky toho Brahmy v každém z nás poznali toho druhého. Úplně jsem se přestala bát, vždyť přece nekoušou :)

Přišel den D. V zásadě dělám věci nejvíc komplikovaně, jak to jen jde. Ten den jsem ujela přes 1000 kilomerů, jela 5 různými dopravními prostředky, abych je poznala. A fakt to stálo za to. Ještě v trafice na nádraží jsem přemýšlela, jestli jsem se úplně nezbláznila a jestli neuteču. ,,Ne, nebuď posera. CHCI JE!"

Poznala jsem je na první pohled. ONA modrooká kráska, ze které charisma a sebevědomí vyloženě cákalo na všechny strany a ON ve svetru stylu ministra vnitra a tvrdým výrazem pokerového hráče. Uviděla jsem je ve chvíli, kdy zrovna Petra oslovovala jinou slečnu. ,,Tak to teda ne!! Ti jsou moji." Ano, má vnitřní bohyně se probudila. Sbírám zbytky odvahy a jdu.

Ten večer byl báječný celkově. Skvělá večeře, dobré pivo a Petra má skvělý dar. Pod jejím vedením jsme se okamžitě skvěle bavili a navzájem se poznávali. Poznávat lidi mě vždycky bavilo. Sledovat řeč těla, drobnou mimiku, to prozradí hodně. Zkoumala jsem je oba. Péťa usměvavá, otevřená, sebevědomá lvice. Tomáš neustále tvrdý výraz, pohledný, nepřístupný.

Ty občasné narážky na to, co nás čeká, byly neskutečně vzrušující.

Rozkaz zněl jasně ,,jdeme pro sodovku a led." Tomáš má přece volný byt a sbírku motýlů... to se neodmítá.

Otevřou se dveře, já vcházím do nádherného bytu s úžasným výhledem. I kdybych měla spát na balkoně, tak si to rozhodně užiji.

Petra nám míchá drinky. Tom se na mě poprvé usmívá a podává mi panáka. Ne, teď už nervózní nejsem. Sedíme s Péťou v kuchyni a příjemně si povídáme, zatímco Tomáš okolo našlapuje jako dravec na lovu. Když se jen tak jakoby náhodou zastaví přímo za mnou, ucítím jeho ruce na ramenou a ve vlasech. V tu chvíli už má vnitřní bohyně tančí nějaký hodně sprostý taneček a já necítím nic jiného než touhu. Dívám se na Petru a chci to. Chci je oba a chci být jejich.

Ona mi zaplétá vlasy do copu. To bylo moje přání. Můj symbol. Tomáš mi nasazuje obojek... nádherně voní a ten první dotyk byl elektrizující. Pak mě odvádí a dává první pokyny, společně mi svlékají župan. V tu chvíli je všechno za mnou, na ničem jiném nezáleží. Je to jen teď a tady. Vnímám jen Paní a Pána. Poklekám a jsem naprosto odevzdaná. Toužím jen po tom, aby byli spokojení.

Úžasně se o mě starají. Jsou chvíle, kdy nevím, co mám vnímat dřív. Oba neskutečně krásně voní, a ještě lépe chutnají. Poslouchám příkazy a dělá mi to dobře nejen fyzicky, ale i uvnitř. Kdykoli mě pochválí, tak má vnitřní bohyně jásá. Ta energie proudí všude a vzájemně si ji předáváme dál a dál. Jsou trpěliví a jemní, a když mě společně dovedou k orgasmu je má bohyně dávno v mdlobách.

Jedu vlakem domů. Ze snu opět do reality. Ale ještě mám chvilku a znovu, a znovu si to přehrávám.

,,Otoč se a lízej!" a přede mnou byla nádherná mokrá kundička.

,,Lehni si na zem a dej ruce nahoru!" chytil mě za ruce, nemohla jsem se hnout a kouřila jsem jako by to mělo být naposledy.

,,Stůj, dej ruce dozadu a čekej!" ta páska přes oči, okolní zvuky, vzrušení na maximum a pak si mě Petra nádherně vzala.

,,Dívej se mi do očí!"

,,Popros Pána!"

A já vím že budu prosit ještě mnohokrát :)